56 Cm 27/2009
Číslo jednací: 56 Cm 27/2009-65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: JUDr. Petr Carda, advokát se sídlem 568 02 Svitavy, Pod Věží 3, insolvenční správce dlužníka Jaroslava Němce, nar. 16. listopadu 1943, bytem 569 71 Pomezí 43, proti žalované: PROFI CREDIT Czech, a.s., 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO 61860069, zastoupená JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o žalobě na určení pohledávky, t a k t o :

I. Návrh žalobce ze dne 18. ledna 2010 na přerušení řízení se zamítá.

II. Určuje se, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslava Němce, nar. 16. listopadu 1943, bytem 569 71 Pomezí 43, jako vykonatelná ve výši 68.918,--Kč, podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna se sídlem Pardubice, nám. Republiky 53, ze dne 25. června 2009, č.j. La 4922/09-11, není po právu do výše 29.790,--Kč.

III. Ve zbývající části, tj. v částce 388,--Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit k rukám žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 1.014,60 Kč, a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Dne 19. listopadu 2009 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení, že část její pohledávky popřené do výše 30.178,--Kč, přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. KSPA 56 INS

2132/2009 dlužníka Jaroslava Němce, není po právu. V žalobě zejména uváděl, že v předmětném insolvenčním řízení žalovaná uplatnila přihláškou pohledávku ve výši 68.918,--Kč s tím, že jde o pohledávku vykonatelnou podle rozhodčího nálezu ze dne 25. června 2009, č.j. La 4922/09-11. Dlužník se žalobou ze dne 2. října 2009 domáhá zrušení tohoto rozhodčího nálezu, namítá, že žaloba byla doručena rozhodci nejdříve 26. května 2009, přičemž v té době již probíhalo insolvenční řízení. Žalobce popřel pohledávku do výše 30.178,--Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu a penalizační fakturu, které byly vyčísleny po zahájení insolvenčního řízení, kdy dluh neměl být vymáhán jinak, než přihláškou do insolvenčního řízení. Z výše uvedených důvodů je rozhodčí nález v rozporu se zákonem. Nakonec žalobce navrhl, aby soud určil, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslava Němce, jako vykonatelná ve výši 68.918,--Kč podle rozhodčího nálezu, není po právu do výše 30.178,--Kč. Označil listinné důkazy, a to spis sp.zn. KSPA 56 INS 2132/2009, spis příslušného okresního soudu a spis rozhodce. Následně dne 21. ledna 2010 žalobce navrhl, aby řízení bylo přerušeno do doby, kdy bude pravomocně rozhodnuto o žalobě o zrušení rozhodčího nálezu.

Dne 19. listopadu 2009 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě. Ta reagovala dne 7. prosince 2009 zejména s tím, že pokud se žalobce domníval, že na předmětný rozhodčí nález mělo být pohlíženo jako na nulitní právní akt, měl poučit žalovanou podle ustanovení § 197 odst. 2 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ), aby žalobu podala ona. V insolvenčním zákoně není obdobné ustanovení (jako je § 198 odst. 3 pro případ, že vyjde najevo, že popřená nevykonatelná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou) pokud by se vykonatelná pohledávka ukázala být nevykonatelná. Proto platí ustanovení § 199 insolvenčního zákona, podle kterého důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Důvodem popření však jiné právní posouzení bylo. Žalobce měl správně vyzvat žalovaného k podání žaloby, protože jeho nevykonatelná pohledávka byla popřena a měl by nést náklady řízení. Dále se žalovaná vyjádřila k argumentaci žalobce, že smluvní pokuta a penalizační faktura byly vyčísleny až po zahájení insolvenčního řízení. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100164530 byl dlužníkovi poskytnut úvěr v celkové výši 59.580,--Kč (z toho vyplaceno 28.000,--Kč, částka 31.580,--Kč je smluvní odměna za poskytnutí půjčky a umožnění splácení po dobu 36 měsíců). Další náklady nejsou s úvěrem za předpokladu řádného splácení spojeny. Tzv. odměna za poskytnutí úvěru představuje jediné příslušenství jistiny, které je dlužník povinen platit. Není sjednán žádný běžící úrok (určité procento z jistiny ročně), ale úrok ve formě předem pevně stanovené částky nazvané jako odměna za poskytnutí úvěru. To neodporuje zákonu a je to transparentní. Dlužník se však dostal do prodlení, a proto mu byla vystavena penalizační faktura, kdy byl povinen uhradit dva druhy smluvních pokut. Jednak smluvní pokuty ve výši vždy 8 nebo 13 % z dlužné splátky (článek 13.1 smluvních ujednání) a jednak smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové ceny úvěru (článek 13.4 smluvních ujednání). První druh smluvních pokut byl uplatněn za méně závažná porušení smlouvy, když dlužník soustavně hradil splátky se zpožděním; druhý druh smluvní pokuty byl za zvlášť závažné porušení. Popřená částka 30.178,--Kč má být smluvní pokuta a penalizační faktura vyčíslené až po zahájení insolvenčního řízení. Nárok na ně ale vznikl ještě před jeho zahájením. Dne 16. dubna 2009 (tedy ještě před zahájením insolvenčního řízení) byl dlužník v prodlení se splátkou splatnou dne 26. února 2009 a splatnou dne 26. března 2009, a proto vznikl nárok i na smluvní pokutu podle čl. 13.4 smluvních ujednání. Pokud jde o přiměřenost splacení pokračování-3-půjčky není jiným způsobem zajištěno. Žalované vznikají v souvislosti s vymáháním dlužné částky i nemalé administrativní náklady. Nakonec žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a podle ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona jí přiznal náhradu nákladů řízení. Přiložila 3 faktury.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku.

Nejdříve se soud tedy zabýval procesní stránkou věci. Jelikož se přezkumné jednání konalo dne 26. října 2009, mohl insolvenční správce žalobu podat do 30 dnů od tohoto jednání. Jelikož žaloba byla podána dne 19. listopadu 2009, byla podána včas. Podle názoru soudu byla žaloba podána i oprávněnou osobou, neboť prvotní (předběžné) posouzení, zda je přihlášená pohledávka vykonatelná či nevykonatelná přináleží insolvenčnímu správci. Ten ji na přezkum zařadil jako pohledávku vykonatelnou a takto byla i přezkoumána (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2011, č.j. 3 VSPH 1217/201-P3-7, sp.zn. KSUL 44 INS 4027/2010). Po vyžádání spisu Okresního soudu v Pardubicích, sp.zn. 6 C 31/2010, bylo zjištěno, že dne 4. dubna 2011 okresní soud pod č.j. 6 C 31/2010-79 schválil soudní smír mezi žalobcem Jaroslavem Němcem a žalovanou PROFI CREDIT Czech, a.s., kdy ve výroku ad I.1. se rozhodčí nález č.j. La 4922/09-11 ze dne 25. června 2009 vydaný Mgr. Markem Landsmannem, rozhodcem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, zrušil dohodou účastníků. Tím odpadl důvod pro přerušení řízení, a proto soud návrh na přerušení řízení s odkazem na ustanovení § 109 o.s.ř. zamítl. Podle názoru soudu neměla žalovaná s odkazem na ustanovení § 109 odst. 1 a) insolvenčního zákona po zahájení insolvenčního řízení již jmenovanému rozhodci žalobu vůbec podávat, neboť její pohledávku bylo lze uplatnit přihláškou. Soud dále shledal, že sjednaná rozhodčí doložka, tj. článek 18 smluvních ujednání, je podle ustanovení § 39 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen občanský zákoník ) neplatná. Obsahuje totiž jména dvou osob s tím, že rozhodcem může být kterákoli z nich, komu žalobce (míněno žalovaná společnost PROFI CREDIT Czech, a.s.) doručí žalobu. Pro případ, že by žádný z nich funkci nepřijal nebo ji nemohl vykonávat, měl být rozhodce určen žalovanou společností ze seznamu advokátů. S odkazem zejména na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. května 2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, se tak jedná o neplatné ujednání, když rozhodce byl určen pouze na základě jednostranného úkonu ze strany jednoho účastníka smlouvy. Navíc dlužník tuto doložku ani nepodepsal. Soud tak uzavřel, že pohledávka žalované není pohledávkou vykonatelnou, ale nevykonatelnou. A-11 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Petr Carda. Dne 1. října 2009 obdržel insolvenční soud přihlášku pokračování-4-

žalobkyně, která je vedena jako věřitelka poř.č. 4. V přihlášce je uvedena jedna vykonatelná a nezajištěná pohledávka v celkové výši 68.918,--Kč. Z toho jistina 66.100,--Kč (jako důvod vzniku uvedeno: nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100164530) a příslušenství 2.818,--Kč (směnečný úrok ve výši 1.218,--Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč). Dne 26. října 2009 se ve věci konalo přezkumné jednání. Insolvenční správce i dlužník uznal část pohledávky a popřel částku 30.178,--Kč s tím, že popřena je smluvní pokuta a penalizační faktura, které byly vyčísleny po zahájení insolvenčního řízení, kdy dluh neměl být vymáhán. Dalším důvodem bylo to, že se věřitelka domáhala rozhodčího nálezu, aniž by předmětnou směnku předložila. Dlužník navíc podal žalobu o zrušení rozhodčího nálezu. V protokolu o přezkumném jednání je sice zachyceno, že insolvenční správce uznává částku 34.740,--Kč, ale výslovně popřel pouze částku 30.178,--Kč, kterou označil jako smluvní pokutu a penalizační fakturu a která je takto uvedena i v žalobě. Z toho vyplývá s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, že při přezkumném jednání byla skutečně zjištěna část pohledávky ve výši 38.740,--Kč.

Dne 26. července 2010 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c o.s.ř. přípravné jednání. Obě strany avizovaly zájem vyřešit věc mimo rámec soudního řízení. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo skončením přípravného jednání ke koncentraci řízení. Protože k dohodě mezi stranami nedošlo, dne 3. května 2012 se pak ve věci konalo jednání za účasti obou stran. Žalobce setrval na žalobě. Žalovaná pak odkázala na své vyjádření a zejména zdůraznila, že výše smluvní pokuty je přiměřená.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná (tehdy pod obchodní firmou PROFIREAL, a.s.) a dlužník dne 5. října 2007 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 9100164530 na vyplacenou výši úvěru 28.000,--Kč. Dále byla dohodnuta smluvní odměna za poskytnutí úvěru ve výši 31.580,--Kč. Maximální výše úvěru tak činila 59.580,--Kč. Výše splátek byla stanovena na 1.655,--Kč měsíčně při délce splácení 36 měsíců; první splátka dne 26. listopadu 2007. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byla smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytované společností. Podle článku 13.1 těchto ujednání v případě prodlení s úhradou splátky úvěru nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti se dlužník zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky (případně 13 % pro případ prodlení o více než 30 dní po lhůtě splatnosti). Podle článku 13.4 těchto smluvních ujednání se dlužník zavázal k úhradě smluvní pokuty za neuhrazení 2 splátek řádně a včas nebo za prodlení se splátkou déle než 35 dnů, ve výši 50 % z maximální výše úvěru. Podle přiloženého rozpisu dlužník uhradil celkem částku 24.840,--Kč. Dne 26. září 2008, dne 31. prosince 2008 a dne 27. dubna 2009 vystavila žalovaná 3 faktury za prodlení podle článku 13.1 smluvních ujednání, celkem částka 1.570,--Kč. Následně dne 29. dubna 2009 pak byla vyfakturována smluvní pokuta podle článku 13.4 smluvních ujednání v částce 29.790,--Kč. Nesprávnost výše splacených částek ani nesprávnost samotného matematického výpočtu výše smluvních pokut žalobce nenamítal. z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. pokračování-5-

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Při právním hodnocení věci vyšel soud z toho, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 5. října 2007 je svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž v dané době dopadala ustanovení zákona číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o půjčce za úplatu mezi žalovanou jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem-nepodnikatelem. Na smlouvu se tak subsidiárně vztahují ustanovení § 52 až 57 občanského zákoníku. Souladné s dobrými mravy je pak ujednání, které vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. K tomu v daném případě nedošlo, když podle článku 13.4 byla sjednána smluvní pokuta za neuhrazení 2 splátek řádně a včas nebo za prodlení s úhradou splátky déle než 35 dnů, ve výši 50 % z maximální výše úvěru. V daném případě tato smluvní pokuta ve výši 29.790,--Kč je nepřiměřeně vysoká, když činí více jak 106 % z reálně poskytnuté částky. Uvedené ustanovení článku 13.4 je tak podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, a proto neplatné. Uvedenou částku proto žalovaná nebyla oprávněna vyplnit ani do blankosměnky. Navíc insolvenční správce již uznal smluvní odměnu, která činila více jak 112 % z reálně poskytnuté částky. Jde jen o částečnou neplatnost smlouvy podle ustanovení § 41 občanského zákoníku, neboť důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na ujednání uvedené v článku 13.4 smluvních ujednání žalované. Naproti tomu smluvní pokutu stanovenou podle článku 13.1 smluvních ujednání ve výši 8 % z výše dlužné splátky pro případ prodlení více než 15 dní po termínu splatnosti (případně 13 % pro případ prodlení více než 30 dní po lhůtě splatnosti) soud posoudil jako přiměřenou, když zákonný úrok z prodlení v době uzavření smlouvy o úvěru se pohyboval okolo 10 % ročně. Námitka žalobce, že smluvní pokuta a penalizační faktura byly vyčísleny až po zahájení insolvenčního řízení neobstojí, neboť ustanovení § 173 odst. 3 insolvenčního zákona výslovně připouští přihlášení i nesplatné pohledávky. Zároveň se nejedná o pohledávku, která by byla z uspokojení s odkazem na ustanovení § 170 tohoto zákona vyloučena.

Soud po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, konstatuje s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, že pohledávka žalované popřená v části 30.178,--Kč byla zjištěna jako pohledávka nevykonatelná ve výši 388,--Kč.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Insolvenční správce pak ve věci měl téměř plný úspěch, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Byla požadována pouze náhrada cestovného podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky číslo tarif) ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o cestu konanou k přípravnému jednání dne 26. července 2010 ze Svitav do Pardubic a zpět, celkem 145 Km, za použití vozidla se spotřebou 7,1 l/100 km, cena nafty 27,20 Kč/1 l, základní náhrada 3,90 Kč/l km. Částka tedy 845,50 Kč, pokračování-6-a protože je žalobce plátcem DPH zvyšuje se o 20 %, tj. o 169,10 Kč; celkem tedy cestovné ve výši 1.014,60 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 14. května 2012.

JUDr. Marie Pavlíčková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová