56 Cm 18/2009
Číslo jednací: 56 Cm 18/2009-37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Pavlíčkovou v právní věci žalobce: Ing. Martin Fořt, 537 01 Chrudim, Palackého 653, insolvenční správce dlužnice OLYMPIA P&P, s.r.o., 537 01 Chrudim, Vestec 28, IČO 25946609, proti žalované: Komerční banka, a.s., 114 07 Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, IČO 45317054, o odpůrčí žalobě na vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužnice, t a k t o :

I. Určuje se, že splátka, kterou provedla dlužnice dne 10. března 2009 v částce 95.241,--Kč ve prospěch žalované, je neúčinným právním úkonem.

II. Žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty plnění dlužnice z tohoto neúčinného právního úkonu ve výši 95.241,--Kč, a to do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 5. srpna 2009 podal shora uvedený žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu, jíž se vůči žalované domáhal určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSPA 56 INS 5159/2008 ve věci dlužnice OLYMPIA P&P, s.r.o., 537 01 Chrudim, Vestec 28, IČO 25946609. V žalobě zejména uváděl, že jako insolvenční správce v předmětném insolvenčním řízení šetřením zjistil, že dlužnice dne 10. března 2009 ze svého účtu vedeného u ČSOB, a.s. bankovním převodem poukázala platbu ve výši 95.241,--Kč ve prospěch účtu, který je v majetku žalované. Předmětem platby byla úhrada nepovoleného debetního zůstatku a příslušenství na účtu, který měla dlužnice u žalované v minulosti. Jelikož v době poukázání platby tento účet již neexistoval, platba byla poukázána na zmíněný účet žalované. Žalovaná do insolvenčního řízení dlužnice nepřihlásila žádnou pohledávku. Žalobce poukázal na to, že ke splátce došlo v době, kdy již probíhalo insolvenční řízení, dlužnice neměla žádné zaměstnance, nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a evidovala závazky vůči více jak 20 věřitelům ve výši přes 4 miliony Kč. Podle názoru žalobce dlužnice porušila ustanovení § 111 odst. 1 a 2 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen insolvenční zákon ) a úkon splátky úvěru zakládá požadavek na vyslovení neúčinnosti tohoto úkonu soudem vůči žalované. Napadnutým úkonem došlo ke zvýhodnění jednoho věřitele na úkor jiných. Na závěr žalobce navrhl, aby soud napadnutou splátku úvěru označil za neúčinný právní úkon a žalovanou zavázal k povinnosti vydat do majetkové podstaty plnění dlužnice z tohoto právního úkonu. Jako důkaz byl k žalobě přiložen výpis z předmětného účtu dlužnice.

Dne 6. srpna 2009 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě usnesením č.j. 56 Cm 18/2009-5. Žalovaná výzvu řádně převzala dne 13. srpna 2009, ale nikterak na ni nereagovala.

Nejdříve se soud zabýval procesní stránkou věci. Jelikož účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 28. dubna 2009 a žaloba insolvenčního správce byla soudu doručena dne 5. srpna 2009, byla s odkazem na ustanovení § 235 odst. 2 insolvenčního zákona podána oprávněnou osobou a s odkazem na ustanovení § 239 odst. 3 stejného zákona byla podána včas.

Soud vzal za prokázané, že dne 17. prosince 2008 podala dlužnice insolvenční návrh. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly stejného dne, a to vydáním vyhlášky č.j. KSPA 56 INS 5159/2008-A-3. Dne 28. dubna 2009 byl usnesením č.j. KSPA 56 INS 5159/2008-A-31 zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs. Současně byl insolvenčním správcem ustanoven Ing. Martin Fořt, 537 01 Chrudim, Palackého 653.

Dne 20. května 2010 proběhlo ve věci v souladu s ustanovením § 114c zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, přípravné jednání. Žalobce další tvrzení neuvedl, pro případnou potřebu ověření doby, kdy se dlužnice dostala do úpadku navrhl důkaz přihláškovými spisy. Žalovaná souhlasila se žalobními skutkovými tvrzeními a zejména namítala, že plnění přijala v dobré víře jako dobrovolné splnění úplného závazku dlužnice, a proto se nepřihlásila do insolvenčního řízení. Domnívá se, že v tomto případě se nejedná o podstatné zmenšení skladby majetku ani o nepřiměřené nakládání s majetkovou podstatou dlužnice. Žalovaná žádné důkazní prostředky nenavrhla, žalobce pak navrhl výhradně listiny. Po poučení podle ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo na konci přípravného jednání ke koncentraci řízení. Na závěr účastníci setrvali na svých stanoviscích a souhlasili s rozhodnutím věci bez jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř.

Následně dne 12. března 2011 přeložil žalobce návrh na provedení dalšího důkazu, a to znaleckého posudku, který vypracovala soudní znalkyně Marie Mrkvičková pro potřeby probíhajícího trestního řízení. S odkazem na ustanovení § 118 b odst. 1 o.s.ř. byl tento důkaz připuštěn s tím, že ho žalobce bez své viny nemohl včas uvést za situace, kdy se s ním mohl seznámit až v březnu 2011.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná přijala dne 11. března 2009 na svůj vnitřní aplikační účet číslo 27-6179470287/0100 částku ve výši 95.241,--Kč, která byla poukázána z účtu dlužnice číslo 201962740/0300 vedeného u ČSOB, a.s. pod variabilním symbolem rovnajícímu se IČO dlužnice. Úkolem soudu je tedy posoudit právní stránku věci, a to podle znění zákonných ustanovení platných v rozhodné době, která zněla:

Podle ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Podle odstavce 3 tohoto paragrafu právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Ohledně právního posouzení věci byl soud veden těmito úvahami: Podle ustanovení § 229 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona byla dlužnice až do rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na její majetek, což nastalo dne 28. dubna 2009, osobou s dispozičními oprávněními. Insolvenční správce Ing. Martin Fořt, se stal osobou s dispozičními oprávněními až prohlášením konkursu. Podle ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona byla dlužnice od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, tj. ode dne 17. prosince 2008, ve svých dispozicích omezena a to tak, že byla povinna zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Pokud dne 10. března 2009, tj. v době kdy již nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a nebyl ještě zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen konkurs na její majetek, statutární orgán dlužnice, tj. jediný jednatel dlužnice pan Miroslav Polanský, dal příkaz k poukázání platby ve výši 95.241,--Kč z účtu dlužnice na splátku závazku jednomu z věřitelů, šlo beze sporu o nakládání s majetkovou podstatou tak, jak je vymezeno i v ustanovení § 228 písm. a) insolvenčního zákona. Podle ustanovení § 206 odst. 1 písm. a) tohoto zákona majetkovou podstatu tvoří i peněžní prostředky. Podle předloženého výpisu z účtu dlužnice číslo 201962740/0300 vedeného u ČSOB, a.s. ze dne 27. července 2009, byl počáteční zůstatek pro období od 1. března 2009 do 31. března 2009 záporný, a to-1.342,13 Kč. Dne 10. března 2009 pak došla platba od společnosti UNIGA-CZ a.s. ve výši 1.554.225,--Kč. Stejného dne dlužnice skoro celou tuto částku použila, a to 3 způsoby (splátka úvěru ve výši 1.309.224,76 Kč, výběr hotovosti ve výši 148.000,--Kč a konečně předmětný příkaz k úhradě ve výši 95.241,--Kč). Insolvenční zákon sice taxativně ani příkladmo nespecifikuje, kdy jde o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení, podle úvahy soudu uhradila závazky pokračování-4-pouze 3 z nich. V daném řízení se přihlásilo 20 věřitelů s pohledávkami ve výši přes 3.597 tisíc Kč. Navíc jak bylo uvedeno shora, žalovaná byla předmětnou úplatou uspokojena zcela, nejednalo se tedy např. ani o poměrnou úhradu závazku dlužnice. Podle uvedeného ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, věta druhá, peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. I když není přesně zjištěno, kdy přesně předmětný závazek dlužnice vznikl, podle vyjádření žalobce a potažmo i žalované se v dané věci o plnění peněžitého závazku vzniklého před zahájením insolvenčního řízení skutečně jednalo, když šlo o nepovolený debetní zůstatek a příslušenství, který se vázal k již v minulosti zrušenému účtu. Jak vyplývá i z předloženého znaleckého posudku ze dne 27. května 2010 číslo zn.p. 1/26/2010, který vypracovala Marie Mrkvičková, bytem Žamberk 42, znalkyně z oboru ekonomika-odvětví účetní evidence, odvětví mzdy, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky, předmětnou platbou došlo ke zvýhodnění žalované a k poškození ostatních vyjmenovaných věřitelů. Odčerpáním předmětných finančních prostředků od data 17. prosince 2008 došlo k poškození ostatních věřitelů o tyto odčerpané částky, které by mohly navýšit majetkovou podstatu a přihlášení věřitelé by se mohli dočkat lepšího podílu na úhradu svých přihlášených pohledávek. Podle odstavce 2 paragrafu 111 insolvenčního zákona by se omezení podle odstavce 1 netýkalo úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. O takový úkon se však nejednalo zejména za situace, kdy v rozhodné době již dlužnice nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a neměla ani již žádné zaměstnance.

Soud tak uzavřel s odkazem na ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona, že splátka ve výši 95.241,--Kč provedená dlužnicí ve prospěch žalované, je právním úkonem, který dlužnice učinila v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, a proto je takový úkon vůči věřitelům neúčinný. Jelikož takováto neúčinnost vyplývá přímo ze zákona, insolvenční správce mohl v projednávaném případě podle názoru soudu zapsat částku 95.241,--Kč jako pohledávku přímo do majetkové podstaty dlužnice s tím, že by se žalovaná mohla svého právo domáhat podáním žaloby na vyloučení pohledávky z majetkové podstaty dlužnice podle ustanovení § 225 insolvenčního zákona.

Soud ohledně tvrzení žalované o přijetí plnění v dobré víře poznamenává, že z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku, se žalovaná již od 17. prosince 2008 mohla informovat o tom, že dlužnice je v insolvenčním řízení, a to nikoliv na základě návrhu věřitele, ale svého. Tudíž musela si být vědoma, že u dlužnice je s nejvyšší pravděpodobností dán stav úpadku a dlužnice je ve svých dispozicích s majetkem omezena. Soud má tak za to, že závěr o neúčinnosti uvedeného právního úkonu není v rozporu ani se zásadami insolvenčního řízení uvedených v ustanovení § 5 insolvenčního zákona.

Protože podle ustanovení § 236 odst. 1 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty, rozhodl soud žalované vydat plnění dlužnice z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty.

pokračování-5-

O nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodl soud za použití ustanovení § 163 insolvenčního zákona podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná ve věci úspěch neměla. Žalobce, tj. insolvenční správce sice plný úspěch ve věci měl, ale žádnou náhradu nákladů nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 14. dubna 2011.

JUDr. Marie Pavlíčková, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Andrea Pfeiferová