55 ICm 181/2010
Jednací číslo: 55 ICm 181/2010-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem ve věci žalobce Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem 170 00 Praha 7, Dukelských hrdinů 909/50, zast. JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, advokátem se sídlem 303 32 Plzeň, Karlova 5, proti žalovanému Michalu Zámečníkovi, nar. 2.6.1971, se sídlem Stará Osada 27, 602 00 Brno, insolvenčnímu správci dlužníka 21 Reality Trade, spol. s r.o., IČ 25644459, Nádražní 101, 252 46 Vrané nad Vltavou, zastoupenému Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem se sídlem Pod Pekárnami 245/10, 190 00 Praha 9, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného PANOK-KNIGHT, a.s., se sídlem Pakoměřická 5, 180 00 Praha 8, IČ 43001807, zastoupeného JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem se sídlem Polská 54, 120 00 Praha 2, o vyloučení majetku z majetkové podstaty,

takto :

I. Návrh na vyloučení nemovitosti-budovy č. p. 226 v obci Radonice u Prahy na parcele st. č. 257 zapsané na LV č. 356 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, pro katastrální území Radonice u Prahy, obec Radonice, z majetkové podstaty dlužníka 21 Reality Trade, spol. s r.o., v řízení sp. zn. 55INS 6327/2009 u Krajského soudu v Praze, se z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11.880,-Kč k rukám Mgr. Tomáše Pavloka, advokáta se sídlem Pod Pekárnami 245/10, 190 00 Praha 9, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náhradu

nákladů řízení ve výši 11.520,-Kč k rukám JUDr. Miloslava Vaňhy, advokáta se sídlem Polská 54, 120 00 Praha 2, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

Žalobce se svojí žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vyloučení nemovitosti, a to: budovy č.p. 226, která stojí na pozemku st. parc. č. 257, zapsané na LV č. 356 pro katastrální území Radonice u Prahy, obec Radonice, z majetkové podstaty dlužníka 21 Reality Trade, spol. s r.o., IČ 25644459, Nádražní 101, 252 46 Vrané nad Vltavou. Žalobce k věci uvedl, že s dlužníkem uzavřel dne 24.4.2001 kupní smlouvu na shora uvedené nemovitosti, a to ve znění dodatku ze dne 30.7.2003. Kupní cenu stanovenou v kupní smlouvě dlužníku zaplatil a tato smlouva byla dána ke vkladu do katastru nemovitostí. Žalobce tak zcela splnil všechny své závazky, které vyplývaly z kupní smlouvy. Oproti tomu dlužník zatížil po uzavření kupní smlouvy nemovitost zástavními právy (mimo jiné ve prospěch vedlejšího účastníka). Návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem byl podán dne 26.4.2001 v zákonné lhůtě, tento vklad však nebyl ze strany katastrálního úřadu proveden. Řízení bylo nejprve přerušeno rozhodnutím V 1871/2001 ze dne 14.5.2001 s ohledem na poznámku v listu vlastnictví a následně byl návrh na vklad zamítnut rozhodnutím V 1871/2001 ze dne 5.12.2007 s ohledem na vydání předběžného opatření vydaného Okresním soudem Praha-východ. Žalobce závěrem uvedl, že i nadále tedy trvá povinnost dlužníka převést na něho vlastnická práva ke shora označeným nemovitostem a zahrnutí těchto nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka ze strany insolvenčního správce nebylo po právu a je v rozporu s dobrými mravy.

Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného s žalobou nesouhlasili a navrhovali její zamítnutí. Zejména tvrdili, že vlastníkem předmětné nemovitosti zůstává dlužník, protože vlastnické právo dosud na žalobce nepřešlo, pokud toto právo nebylo vloženo do katastru nemovitostí, a to i za situace, kdy žalobce je osobou, v jehož prospěch svědčí obligační právo z kupní smlouvy uzavřené s dlužníkem. Vedlejší účastník navíc poukázal na skutečnost, že vkladové řízení bylo zcela po právu ukončeno zamítnutím návrhu na vklad vlastnického práva žalobce s ohledem na vydané předběžné opatření Okresního soudu Praha-východ č.j. 0Nc 8007/2007 ze dne 8.8.2007, kterým byla dlužníku s jeho nemovitostmi zakázána jakákoli dispozice. Pokud takové rozhodnutí soudu bylo vydáno ještě před zahájením insolvenčního řízení, bylo by absurdní, kdyby v rámci tohoto řízení bylo dlužníku umožněno z majetkové podstaty majetek vyvést.

Mezi účastníky bylo nesporné, že je vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 55 INS 6327/2009 řízení o úpadku dlužníka 21 Reality Trade, spol. s r.o., že dne 21.9.2009 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě návrhu věřitele Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelských hrdinů 909/50, 170 00 Praha 7. Insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka 21 Reality Trade, spol. s r.o. usnesením ze dne 16.11. 2009, kterým byl zároveň prohlášen na dlužníka konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven CÍSAŘ, ČEŠKA A SMUTNÝ, v.o.s., se sídlem Dlouhá 39, 110 00 Praha 1. Usnesením ze dne 9.2. 2010 soud rozhodl o potvrzení volby nového insolvenčního správce (žalovaného) a odvolání původního insolvenčního správce z funkce. Předmětná nemovitost byla sepsána insolvenčním správcem do majetkové podstaty dlužníka v soupisu podstaty ze dne 22.12.2009.

Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, LV č. 356 soud zjistil, že budova č. p. 226, která stojí na pozemku st. parc. č. 257, v katastrálním území Radonice u Prahy, obec Radonice, je zapsána jako vlastnictví dlužníka 21 Reality Trade, spol. s r.o., IČ 25644459, Nádražní 101, 252 46 Vrané nad Vltavou.

Z ověřené kopie kupní smlouvy, která byla pořízena ze spisu Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ č. V-1871/2001, uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 24.4.2001, je zřejmé, že dlužník a žalobce uzavřeli kupní smlouvu k předmětnému domu dne 24.4.2001 za cenu 400.000,-Kč. Kupní cena byla částečně uhrazena hotově v den podpisu smlouvy, částečně kryta vystavením vlastní směnky, ve smlouvě bere kupující na vědomí probíhající sporné řízení u Okresního soudu Praha-východ. Dále bere na vědomí, že nemovitost je v nájmu Víta anonymizovano na 99 let na základě nájemní smlouvy ze dne 23.3.1999 a že p. č. 257 je ve vlastnictví jiného vlastníka. Ověřený opis smlouvy obsahuje spisové razítko Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ č. V-1871/2001.

Dále bylo zjištěno z návrhu na vklad vlastnického práva žalobce k domu č. p. 226 na st. p. č. 257 v katastrálním území a obci Radonice u Prahy, rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-východ ze dne 14.5.2005, č.j. 190 10/V 11-1871/2001 a ze dne 5.12.2007, č.j. V 1871/2001, že došlo k přerušení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Návrh na vklad byl poté zamítnut z důvodu vydání předběžného opatření Okresním soudem Praha-východ č.j. 0Nc 8007/2007 z 8.8.2007.

Z rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 36C 40/2009-43 ze dne 24.8.2009 soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba na zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu v řízení V 1871/2001. Tento rozsudek je pravomocný.

Z provedených důkazů proto soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle něhož je v současné době vedeno u Krajského soudu v Praze insolvenční řízení ve věci dlužníka 21 Reality Trade, spol. s r.o. Na dlužníka, u něhož byl zjištěn úpadek, byl prohlášen konkurs a do soupisu majetkové podstaty byl insolvenčním správcem zahrnut i dům č. p. 226 v k. ú. Radonice u Prahy. Žalobce uplatňoval k tomuto domu své právo na převod vlastnického práva z kupní smlouvy ze dne 24.4.2001 a žalobce tak podal excindační žalobu v uvedené věci. Není evidován jako vlastník a nemovitost je v dlouhodobém nájmu jiné osoby.

Žalobce podal v zákonné lhůtě svoji incidenční (excindační) žalobu u insolvenčního soudu. V této žalobě není tvrzeno, že by žalobce byl v době rozhodování soudu vlastníkem předmětného domu. Žalobce tvrdí, že mu vzniklo právo na převod vlastnického práva na základě uzavření kupní smlouvy, když kupní cena byla žalobcem zaplacena v celém rozsahu dle smlouvy. Zaplacení kupní ceny i uzavření kupní smlouvy z provedeného dokazování vyplývá. Rovněž bylo zjištěno, že bylo zahájeno řízení o povolení vkladu vlastnického práva žalobce k nemovitosti dle shora označené kupní smlouvy, toto vkladové řízení však bylo nejprve rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Prahu-východ přerušeno a posléze byl návrh na vklad zamítnut s ohledem na vydání předběžného opatření Okresním soudem Praha-východ, kterým byla dlužníku zakázána dispozice s předmětnou nemovitostí. Ani v době podání žaloby ani v době rozhodování soudu nebyl žalobce zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník uvedené nemovitosti, ani řízení o vkladu takového vlastnického práva neběží.

Dle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Dle ustanovení § 225 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Dle ustanovení § 225 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

Dle ustanovení § 225 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.

Dle ustanovení § 225 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě.

Dle ustanovení § 225 odst. 6 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno.

Dle ustanovení § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

V projednávaném případě soud projednával žalobu, kterou žalobce podal na základě zjištění, že byla věc (v daném případě nemovitost) sepsána do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce nesouhlasil se zahrnutím nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka a namítal, že mu svědčí na základě platně uzavřené kupní smlouvy právo k uvedené nemovitosti, které spočívá v povinnosti prodávajícího věc převést do jeho vlastnictví.

Protože se jedná o žalobu vyvolanou insolvenčním řízením, takzvanou žalobu vylučovací (neboli excindační), která se řadí mezi incidenční spory, zabýval se soud nejprve otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro projednání této žaloby.

Ze shora zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že u Krajského soudu v Praze probíhá insolvenční řízení pod sp. zn. 55 INS 6327/2009, kde byla do soupisu majetkové podstaty dlužníka pojata věc, která je předmětem této žaloby, a sice dům č. p. 226 na st. parc. č. 257 v k. ú. Radonice u Prahy. Žalobce uplatňoval u insolvenčního správce vyloučení věci ze soupisu s ohledem na jeho tvrzené právo a žalobu podal dříve, než byl k tomu insolvenčním správcem vyzván. Tím byla žaloba podána ve stanovené lhůtě řádně.

S ohledem na konstantní judikaturu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu zveřejněné pod čísly 58/98, 27/1993, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí) zveřejněnou k ustanovení § 19 zákona o konkursu a vyrovnání, která je aplikovatelná i v řízení dle § 225 insolvenčního zákona, jsou tak splněny ty předpoklady úspěšnosti žaloby, které judikatura dovozuje v: pojetí předmětné věci do soupisu majetkové (dříve konkursní) podstaty, včasné podání vylučovací žaloby, pasivní legitimace insolvenčního správce (dříve správce konkursní podstaty), trvání soupisu věci a neukončení insolvenčního (dříve konkursního) řízení.

Podle týchž závěrů judikatury je však důležitým předpokladem pro úspěch vylučovací žaloby i to, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl být do soupisu zařazen, ale i to, že právo, které vylučovalo majetek ze soupisu, svědčí jí.

Podle shora citovaného znění ustanovení § 133 občanského zákoníku je zvláštní náležitostí, kterou zákon stanoví pro přechod vlastnického práva, zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí. Jedná se o zákonem stanovený způsob nabytí vlastnického práva k nemovitosti, bez něhož vlastnické právo v případě uzavření kupní smlouvy kupujícímu nevznikne. A to ani za situace, kdy kupující splní svou závazkovou povinnost, tedy zpravidla zaplacení kupní ceny v celém rozsahu, jako tomu bylo i v projednávaném případě. Žalobci tedy v daném případě svědčí smluvní (obligační) právo na převedení vlastnického práva prodávajícím (dlužníkem), nesvědčí mu však samotné vlastnické právo k věci, která byla pojata do soupisu majetkové podstaty. Vlastníkem nemovitosti zůstává dlužník, protože vkladové řízení bylo před příslušným katastrálním úřadem subjekty kupní smlouvy sice zahájeno, ale návrh na vklad byl pravomocně zamítnut (i přes následný soudní spor o provedení zápisu vkladu vlastnického práva). Je-li dlužník vlastníkem nemovitosti, nemůže žalobce vůči němu v rámci vylučovací žaloby uplatnit tzv. lepší právo , protože jím tvrzené právo je toliko právem obligačním, které v době rozhodování soudu nemůže vlastnickému právu dlužníka k sepsané věci s úspěchem konkurovat. Ve vztahu k hodnocení práva žalobce, které by mu svědčilo, ve vztahu k předmětné nemovitosti, není významný ani případný následný prodej nemovitosti v rámci zpeněžování majetkové podstaty insolvenčním správcem. Insolvenční správce od kupní smlouvy odstoupil dle § 253 IZ. Za situace, kdy není zahájeno vkladové řízení, nelze tedy vynucovat na insolvenčním správci povinnost původní kupní smlouvu uzavřít, je-li jejím předmětem nemovitost.

Pokud žalobce tvrdil, že dlužníkovi zaplatil dohodnutou kupní cenu a splnil tak své povinnosti ze smlouvy plynoucí, nemohl soud k této argumentaci žalobce přihlížet, neboť tato skutečnost není při posuzování existence práva žalobce v době rozhodování soudu o vyloučení shora uvedené nemovitosti z majetkové podstaty rozhodná. Námitka dobrých mravů spočívala v tom, že vlastnické právo nebylo na žalobce dlužníkem převedeno s ohledem na okolnosti stojící mimo dispozici žalobce a jeho nárok z kupní smlouvy je takto nespravedlivě odpírán. Soud však dospěl k závěru, že ani žalobcem tvrzená námitka dobrých mravů v daném případě nemůže být relevantním argumentem pro závěr o tom, že na straně žalobce existuje takové lepší právo, které by vyhovění excindační žalobě odůvodňovalo, pokud dlužník je veden jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí, není vedeno jiné vkladové řízení, kde by bylo předmětem vkladu žalobcem tvrzené vlastnické právo a nabývací titul dlužníka k vlastnickému právu k předmětné nemovitosti není ve prospěch žalobce zpochybňován. Zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva je okolností, která znamenala, že k převodu vlastnického práva z dlužníka na žalobce nedošlo a právní úkon uzavření kupní smlouvy nenabyl účinnosti. Z toho mohou plynout jiné právní nároky žalobce vůči dlužníku (s ohledem na plnění kupní ceny žalobcem nebo ve vazbě na možnou vzniklou škodu), ale pro posouzení důvodnosti excindační žaloby není možno tento argument dobrých mravů uplatnit.

Soud proto rozhodl o zamítnutí této vylučovací žaloby, když neshledal na straně žalobce existenci takového práva, které by vylučovalo pojmout předmětnou nemovitost do majetkové podstaty dlužníka a které by svědčilo žalobci. Na jeho straně tak neshledal aktivní věcnou legitimaci.

O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náhradu nákladů řízení přiznal v celém rozsahu úspěšnému žalovanému (výrok II.) a vedlejšímu účastníku (výrok III.). Výše náhrady nákladů řízení je tvořena v obou případech odměnou advokáta dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 9.000,-Kč, v případě žalovaného 3x režijní paušál ve výši 900,-Kč (3x 300,-Kč) dle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. a 20 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1.980,-Kč, v případě vedlejšího účastníka 2x režijní paušál po 300,-Kč dle advokátního tarifu a 20 % DPH. Žalobci tak byla uložena povinnost uhradit žalovanému na náhradě nákladů částku ve výši 11.880,-Kč a vedlejšímu účastníku ve výši 11.520,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 26. dubna 2011

Mgr. Luboš Dörfl, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Šárka Šumavská