54 ICm 3838/2013
Číslo jednací: 54 ICm 3838/2013-42 (KSLB 54 INS 7021/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobkyně: KOPPA, v.o.s., IČ 254 28 578, se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, insolvenční správkyně dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou, Mírové nám. 3100/19, PSČ 466 01, zastoupené Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou se sídlem Liberec, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, proti žalované: Raiffeisenbank a.s., IČ 492 40 901, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Praha 4, Zelený Pruh 95/97, PSČ 140 00, o určení existence pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaná nemá za dlužníkem Lukášem anonymizovano , nar. 4.1.1982, pohledávku ve výši 296 066,81 Kč na jistině a úrocích z prodlení ze smlouvy č. 802766, kterou přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 7021/2013 přihláškou ze dne 10.9.2013, evidovanou pod č. P9, jako dílčí pohledávku č. 3.

II. Určuje se, že žalovaná nemá za dlužníkem Lukášem anonymizovano , nar. 4.1.1982, pohledávku ve výši 6 611,64 Kč, kterou přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 7021/2013 přihláškou ze dne 10.9.2013, evidovanou pod č. P9, jako dílčí pohledávku č. 4.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, a to k rukám Mgr. Kateřiny Korpasové, advokátky se sídlem Liberec, Mozartova 679/21.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu-České republice soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. účtu: 3703-3024411/0710, variabilní symbol: 5450383813. KSLB 54 INS 7021/2013

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 13. 11. 2013, doručenou soudu téhož dne, se žalobkyně domáhala určení, že popření pohledávky žalované, uplatněné pod č. přihlášky P9/3 ve výši 296 066,81 Kč a P9/4 ve výši 6 611,64 Kč do insolvenčního řízení dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou, Mírové nám. 3100/19, PSČ 466 01 (dále jen dlužníka ), co do pravosti, bylo učiněno po právu, a že žalovaná za dlužníkem tyto pohledávky nemá. Svou žalobu odůvodnila tím, že pohledávky žalované jsou promlčeny. Závazek dlužníka uplatněný v insolvenčním řízení jako pohledávka P9/3 ve výši 296 066,81 Kč vznikl ze Smlouvy o rychlé půjčce-Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o rychlé půjčce č. 802766 ze dne 29.9.2008. Na základě této smlouvy poskytla žalovaná dlužníku finanční prostředky ve výši 122 500 Kč, které měl dlužník splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což však nečinil. Žalovaná na jistině uplatnila 138 831,84 Kč a na úroku z prodlení 157 234,97 Kč. O pohledávce bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem JUDr. Jana anonymizovano ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. A/2009/00551. Tímto rozhodčím nálezem byly žalované přiznány náklady rozhodčího řízení ve výši 6 611,64 Kč, které byly v insolvenčním řízení uplatněny jako pohledávka P9/4. Žalobkyně přezkoumala pohledávky P9/3 a P9/4 jako vykonatelné a popřela je co do pravosti, neboť rozhodčí doložka byla sjednána neplatně, a to z důvodu, že rozhodce byl jmenován správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s. Žalobkyně přitom odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího soudu ČR a Soudního dvora Evropské unie. Pohledávky ze Smlouvy o rychlé půjčce-Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o rychlé půjčce č. 802766 ze dne 29.9.2008 byly zesplatněny ke dni 13.8.2009, přičemž v důsledku neplatné rozhodčí doložky nedošlo ke stavení běhu promlčecí lhůty a pohledávky tedy byly ke dni podání přihlášky, tj. ke dni 11.9.2013, zcela promlčeny. Vzhledem, k tomu, že rozhodčí doložka nebyla sjednána platně, nemělo být rozhodčí řízení vedeno a žalované tedy nevznikl nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 4.12.2013 tak, se závěrem o promlčení nesouhlasí a že od 8.4.2010 pro přihlášenou pohledávku probíhá exekuční řízení, proto nejméně od 8.4.2010 do 11.9.2013 promlčecí doba neběžela, a to s odkazem na § 112 obč. zák. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 20.8.2014. Na toto jednání se dostavil se žalovanou advokátní koncipient v substituci za advokáta zmocněného k zastupování žalované, který soudu sdělil, že o věci nic neví, neboť spis obdržel ráno v den jednání a neměl čas se s ním seznámit. Za této situace soud jednání odročil na dne 1.10.2014, aniž by jednání bylo zahájeno, přičemž oba účastníci vzali termín na vědomí s tím, že se dostaví bez dalšího předvolání. Na jednání dne 1.10.2014 se žalovaná již nedostavila a z tohoto důvodu jí nebylo možno dát poučení dle § 118a občanského soudního řádu. Soud se nejprve zabýval přípustností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 199 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení. Podle § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. KSLB 54 INS 7021/2013

Z insolvenčního spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 20.8.2013, č.j. KSLB 54 INS 7021/2013-A-15 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost KOPPA, v.o.s. Z přihlášky pohledávky evidované pod č. P9 soud zjistil, že byla doručena soudu dne 11.9.2013 (podána k poštovní přepravě byla dne 10.9.2013), že žalovaná přihlásila za dlužníkem svoje pohledávky v celkové výši 332 763,52 Kč. Jako pohledávka P9/3 byla přihlášena částka 296 066,81 Kč, přičemž na jistině byla uplatněna částka 138 831,84 Kč a jako důvod vzniku pohledávky bylo uvedeno: 1. Smlouva o rychlé půjčce-Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o rychlé půjčce č. 802766 ze dne 29.9.2008, 2. Neuhrazení splatných splátek, 3. Prohlášení okamžité splatnosti vyčerpané částky a 4. Rozhodčí nález, který vydal rozhodce JUDr. Jan Brož dne 21.12.2009, sp. zn. A/2009/00551. Na příslušenství pohledávky byla uplatněna částka 157 234,97 Kč, a to jako úrok z prodlení ve výši 29% ročně od 27.8.2009 do 20.8.2013. Dále bylo uvedeno, že pohledávka je splatná v částce 138 831,84 Kč od 26.8.2009 a v této částce i vykonatelná na základě uvedeného rozhodčího nálezu JUDr. Jana anonymizovano . Jako pohledávka P9/4 byla přihlášena částka 6 611,64 Kč a jako důvod vzniku pohledávky byl uveden rozhodčí nález JUDr. Jana anonymizovano ze dne 21.12.2009, sp. zn. A/2009/00551. Dále bylo uvedeno, že pohledávka je splatná v částce 6 611,64 Kč od 31.1.2010 a v této částce i vykonatelná na základě uvedeného rozhodčího nálezu JUDr. Jana anonymizovano . K přihlášce pohledávky byly ohledně pohledávky P9/3 a P9/4 přiloženy tyto listiny: výpis z obchodního rejstříku žalované, plná moc právního zástupce žalované, návrh na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 802766 ze dne 26.9.2008, akceptace návrhu o uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. 802766, prohlášení o okamžité splatnosti vyčerpané částky úvěru včetně úroků a dalších finančních závazků ze dne 13. 8. 2009, všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky pro osobní úvěry, rozhodčí nález JUDr. Jana anonymizovano ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. A/2009/00551. Z insolvenčního spisu soud dále zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 21.10.2013 žalobkyně jako insolvenční správkyně popřela pohledávku P9/3 co do pravosti, neboť pohledávka byla zesplatněna ke dni 26.8.2009 a ke dni podání přihlášky pohledávky byla zcela promlčena, neboť předmětný rozhodčí nález byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. Žalobkyně dále popřela pohledávku P9/4 co do pravosti a uvedla, že se jedná o náklady rozhodčího řízení, které z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky nemělo být vedeno. Dlužník pohledávku nepopřel. Žaloba byla u soudu podána dne 13.11.2013, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Na jednání konaném dne 1.10.2014 provedl soud všechny navržené důkazy. Ze Smlouvy o rychlé půjčce-Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o rychlé půjčce č. 802766 ze dne 29.9.2008 soud zjistil, že dne 29. 9. 2008 uzavřela žalovaná a dlužník smlouvu, ve které se žalovaná zavázala poskytnout dlužníku úvěr do výše 122 500 Kč, a dlužník se zavázal uhradit úvěrovou jistinu s odměnou v dohodnutých splátkách. Z čl. II. odst. 4 smlouvy soud zjistil, že mezi smluvními stranami bylo ujednáno, že spory budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 264 21 381, se sídlem v Praze podle jejího jednacího řádu.

Z obsahu smlouvy rovněž vyplývá, že dlužník smlouvu uzavíral jako nepodnikající fyzická osoba (tedy v postavení spotřebitele), přičemž žalovaná v rámci procesní obrany netvrdila a soud ani z předložených důkazů nezjistil existenci okolností, z nichž by bylo lze usuzovat, že uvedená smlouva souvisela s podnikatelskou činností dlužníka, tedy že by poskytnuté úvěrované finanční prostředky měly sloužit k podnikatelským účelům na straně dlužníka. KSLB 54 INS 7021/2013

Z prohlášení o okamžité splatnosti vyčerpané částky úvěru včetně úroků a dalších finančních závazků ze dne 13. 8. 2009 soud zjistil, že bylo adresováno dlužníku, že je v něm uvedeno, že na základě smlouvy o vedené spotřebitelského úvěru č. 802766 byl dlužníku dne 29.9.2008 poskytnut úvěr ve výši 122 500 Kč a dlužník se zavázal jej splácet. Dále je uvedeno, že žalovaná pro neplnění povinností ze strany dlužníka prohlašuje již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné, přičemž ke dni 11.8.2009 činí dlužná částka 138 831,84 Kč. Nebyl doložen žádný doklad o doručení této listiny dlužníku.

Z rozhodčího nálezu JUDr. Jana anonymizovano ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. A/2009/00551, soud zjistil, že byla dlužníku uložena povinnost uhradit žalované částku ve výši 138 831,84 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, a dále částku 6 611,64 Kč na náhradě nákladů rozhodčího řízení. Na rozhodčím nálezu je vyznačeno nabytí právní moci ke dni 28.1.2010.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému zjištění, že dlužník uzavřel se žalovanou smlouvu úvěru, v níž se žalovaná zavázala poskytnout dlužníku úvěr do výše 122 500 Kč, a dlužník se zavázal uhradit úvěrovou jistinu v dohodnutých splátkách. V této smlouvě bylo ujednáno, že spory budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 264 21 381, se sídlem v Praze podle jejího jednacího řádu. Dále soud dospěl ke skutkovému zjištění, že byla vyhotovena písemnost s datem 13.8.2009 určená dlužníku obsahující prohlášení o okamžité splatnosti vyčerpané částky úvěru včetně úroků a dalších finančních závazků. Dále soud dospěl ke skutkovému zjištění, že JUDr. Jan Brož vydal dne 21. 12. 2009 rozhodčí nález sp. zn. A/2009/00551, kterým byla dlužníku uložena povinnost uhradit žalované částku ve výši 138 831,84 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, a dále částku 6 611,64 Kč na náhradě nákladů rozhodčího řízení.

Žalovaná netvrdila, ani v přihlášce pohledávky neuváděla, v jaké výši dlužník od žalované úvěr skutečně čerpal. Ani z provedeného dokazování nebylo zjištěno, zda vůbec a v jaké výši dlužník od žalované úvěr skutečně čerpal. Rovněž nebylo zjištěno, zda prohlášení o okamžité splatnosti bylo dlužníku skutečně doručeno. S ohledem na nepřítomnost žalované na jednání nebylo možno ji vyzvat a poučit dle § 118a občanského soudního řádu.

Rovněž tvrzení žalované, že o pohledávce je vedeno exekuční řízení zůstalo neprokázáno, neboť žalovaná k němu neoznačila žádné důkazy. S ohledem na nepřítomnost žalované na jednání nebylo možno ji vyzvat a poučit dle § 118a občanského soudního řádu.

S ohledem na nepřítomnost žalované na jednání a absolutní absenci jejích tvrzení jak v přihlášce pohledávky, tak ve vyjádření k žalobě, nemohl soud vzít za svá jako skutková zjištění ani shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 občanského soudního řádu.

K otázce platnosti rozhodčí doložky

Jak vyplývá z rozhodnutí Soudního dvora ze dne 27. 6. 2000, ve věci C-240/98 Océano Grupo Editorial SA proti Roció Murciano Quintero, [2000] I-04941, ochrana poskytovaná spotřebitelům Směrnice Rady (ES) 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále táž jen Směrnice Rady (ES) 93/13/EHS ) vyžaduje, aby v případě, kdy ujednání (sjednaná podmínka) spadá do působnosti směrnice, mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je taková podmínka nepřiměřená. Vnitrostátní soud je povinen při použití vnitrostátního práva, ať jde o ustanovení předcházející směrnici nebo ji následující, toto právo vyložit co možná nejvíce ve světle znění a účelu směrnice (tzv. eurokonformní interpretace). KSLB 54 INS 7021/2013

V rozhodnutí Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006 ve věci C-168/05 Elisa María Mostaza Claro proti Centro Móvil Milenium SL, [2006] I-10421, bylo vyloženo, že soud má z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti rozhodčího nálezu vydaného na základě nepřípustné rozhodčí doložky.

Ostatně i Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1624/12, uvedl, že obecný soud se dopustí porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud v exekučním řízení nepřezkoumá otázku pravomoci rozhodce, který vydal rozhodčí nález představující v daném řízení exekuční titul. Není-li přitom spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování. Z citovaného nálezu Ústavního soudu vyplývá jasně, že účastník namítal, že rozhodčí nález nemůže být považován na vykonatelný exekuční titul, protože rozhodčí smlouva (doložka), na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán, je neplatná (přičemž jako důvod neplatnosti uvedl, že byl vydán rozhodcem nikoliv určeným přímo stranami, ale jmenovaným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona). Ústavní soud s odkazem na nález sp. zn. IV. ÚS 2735/11 uvedl, že i za nastíněného stavu (kdy rozhodčí doložka byla sjednána neplatně, neboť nebyl dodržen transparentní výběr rozhodce) jde o otázku pravomoci rozhodce, kterou je odvolací soud povinen se (meritorně) zabývat.

Z uvedeného tedy vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje námitku nedostatku pravomoci rozhodce (v případě, kdy rozhodčí nebyla vůbec uzavřena), kterou (ještě) spotřebitel při napadání rozhodčího nálezu v exekučním řízení má, od námitky neplatnosti (v případě, kdy by rozhodčí smlouva uzavřena byla, avšak neplatně), kterou (už) spotřebitel nemá, neboť v takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla a jedinou obranou spotřebitele by bylo podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu.

K problematice rozhodčích nálezů se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10.7 2013. Z něj vyplývá, že i Nejvyšší soud opouští od svého závěru, že v případě neplatně sjednané rozhodčí doložky, na jejímž základě lze vydat rozhodčí nález, který lze uplatnit v exekučním řízení, se lze bránit pouze podáním žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud přímo vyslovil, že: Nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (přičemž takový závěr platí bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal).

Uvedené závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu se s ohledem na charakter insolvenčního řízení, který v sobě zahrnuje jak prvky řízení nalézacího, tak prvky exekučního, plně promítnou i v něm. Soud proto dospěl k závěru, že byť (česká) právní úprava dává účastníku možnost rozhodčí nález odklidit (postupem dle § 31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb.), může být rozhodčí nález (i stran neplatnosti) ve sporu ze spotřebitelské smlouvy podroben zkoumání i v insolvenčním řízení.

S ohledem na předeslané závěry se soud dále zabýval otázkou platnosti rozhodčí doložky obsažené v čl. II. odst. 4 Akceptace smlouvy ze dne 29. 9. 2008. KSLB 54 INS 7021/2013

Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

K výzvě soudu účastníci shodně sdělili, že mezi stranami úvěrové smlouvy nedošlo k ujednání o použití nové právní úpravy na předmětný závazkový vztah (včetně ujednání o rozhodčí doložce). Protože v řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by mezi stranami došlo k ujednání o použitelnosti právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, postupoval soud podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.

Jak již bylo shora uvedeno, dlužník byl při uzavírání smlouvy, která je dle svého obsahu smlouvou o úvěru ve smyslu § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni 29. 9. 2008 (dále jen obch. zák. ), v postavení spotřebitele. Tato smlouva je tedy spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 51a a násl. obč. zák.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., platí, že se tímto zákonem řídí bez ohledu na povahu účastníků mj. závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497 obch. zák.).

Dle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. však platí, že ve vztazích podle § 261 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení, směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. K absolutní neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti.

Dle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, publikovaném pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyjádřil názor, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc (pro tento konkrétní případ), respektive konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti jen odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva (popř. rozhodčí doložka) absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona.

Obdobně i Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sen. zn. 1 VSPH 201/2012, uvedl, že ujednání o rozhodčí doložce, které neobsahuje jméno rozhodce, který bude spor ze smlouvy rozhodovat, je ujednání obsahově neurčité a současně nepřiměřené a nevyvážené v neprospěch spotřebitele.

Na základě předeslaných závěru soud uzavřel, že předmětná rozhodčí doložka obsažená v čl. II. odst. 4 Akceptace smlouvy ze dne 29. 9. 2008 je absolutně neplatná dle § 39 obč. zák. právě z důvodu, že neurčuje konkrétní osobu rozhodce ad hoc, nýbrž uvádí, že spory budou rozhodovány KSLB 54 INS 7021/2013 jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 264 21 381, se sídlem v Praze podle jejího jednacího řádu.

Soud tedy dospěl k závěru, že JUDr. Jan Brož neměl vůbec pravomoc rozhodce rozhodnout tento spor, rozhodčí řízení nemělo být vůbec vedeno a k rozhodčímu nálezu nelze přihlížet.

Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že na pohledávky žalované nelze nahlížet jako na pohledávky vykonatelné, neboť rozhodčí nález vydaný na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky je dle shora uvedeného právního závěru Ústavního soudu výsledkem rozhodování, který není akceptovatelný. Jinými slovy to znamená, že rozhodčí nález vydaný na základě (absolutně) neplatné rozhodčí doložky nemůže vyvolat žádné právní následky.

Vzhledem k tomu, že žalovaná v přihlášce pohledávky, ani ve vyjádření k žalobě netvrdila nic o tom, v jaké výši dlužník úvěr ve skutečnosti čerpal, přičemž tyto skutečnosti nebyly zjištěny ani z provedených důkazů a soud nemohl vyjít ani ze shodných tvrzení účastníků, zůstalo v řízení zcela nejasné, zda a v jaké výši dlužník čerpal u žalované úvěr a zda nějakou částku vrátil či nikoli, přičemž situace byla komplikována i tím, že žalovaná v přihlášce pohledávky na jistině přihlásila částku 138 831,84 Kč, ačkoli ze Smlouvy o rychlé půjčce, resp. z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o rychlé půjčce č. 802766 ze dne 29.9.2008 bylo zjištěno, že úvěr byl omezen maximální částkou 122 500 Kč. Otázkou promlčení nároku žalované se proto soud nezabýval, neboť nebylo zjištěno ani to, zda žalovaná dlužníku úvěr poskytla a v jaké výši.

S ohledem na shora uvedené a na závěry týkající se neplatnosti rozhodčí doložky soud uzavřel, že ve vztahu k popření pohledávky přihlášené pod č. P9/3 ve výši 296 066,81 Kč představující nárok ze Smlouvy o rychlé půjčce, resp. z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o rychlé půjčce č. 802766 a pohledávky přihlášené pod č. P9/4 ve výši 6 611,64 Kč představující nárok žalované na náhradu nákladů rozhodčího řízení, je žaloba důvodná. Proto soud výrokem I. a II. tohoto rozsudku určil, že žalovaná nemá za dlužníkem tuto pohledávku.

O náhradě nákladů řízení tak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., platí, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.

Při rozhodování o nákladech řízení spočívajících v odměně advokáta v incidenčním sporu se pro úkony učiněné po 1. 1. 2013 se použije § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, neboť incidenční spor o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky je sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 43/2013).

Tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. c) AdvT ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., u právních úkonů poskytnutých od 1. 1. 2013 činí částku 50.000,-Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. AdvT) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby. KSLB 54 INS 7021/2013

Zástupce žalobkyně učinil 4 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 AdvT, a to převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby (č.l. 1), podání písemného vyjádření (č.l. 17), a účast na jednání (1.10.2014). Dále zástupci žalobkyně náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 AdvT ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Celkem tedy zástupci žalobkyně náleží částka 13 600 Kč = 4 x (3 100 Kč + 300 Kč); právní zástupce žalobkyně přitom předložila doklad o registraci plátce DPH, proto přísluší k nákladům žalobkyně i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21%. Celkem tedy žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 16 456 Kč vč. DPH. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalované zaplatit tuto částku na náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobkyně. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Soud výrokem V. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost k úhradě soudního poplatku v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen PoplZ ), podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Pro úplnost lze toliko doplnit, že žalobkyně jako insolvenční správkyně je osvobozena od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. q) PoplZ, přičemž soudní poplatek v dané věci činil 5 000 Kč (Položka 13 odst. 1 písm. a/ Sazebníku poplatků-přílohy PoplZ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, m ů ž e oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 8. října 2014

Mgr. Marta Pražáková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Martina Hurdálková