54 ICm 3657/2014
č. j. 54 ICm 3657/2014-75 (KSLB 57 INS 7359/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Omelkou ve věci

žalobkyně CP Inkaso s.r.o., IČO 29027241 sídlem Hvězdova 1716/2, 140 00 Praha 4 zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem sídlem Antonína Slavíka 1313/7, 602 00 Brno proti žalovaným 1. KONKURSNÍ v.o.s., IČO 25417959 sídlem Měsíčná 256/2, 460 02 Liberec insolvenční správkyni dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano bytem Dr. Milady Horákové 17, 460 01 Liberec 2. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano bytem Dr. Milady Horákové 17, 460 01 Liberec

o určení pravosti pohledávky,

takto: I. Žaloba o určení pravosti nezajištěné a nevykonatelné pohledávky ve výši 235 654,56 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice Jaroslavy anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod spisovou značkou KSLB 57 INS 7359/2012 pod číslem P22, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová isir.justi ce.cz -2- KSLB 57 INS 7359/2012

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit do tří dnů od právní moci od tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci vedený u ČNB 19-3024411/0710, variabilní symbol 5450365714 částku 434,16 Kč, která tvoří svědečné přiznané svědkovi Sopouškovi.

Odůvodnění: 1. Řádně a včas podanou žalobou doručenou soudu dne 23. 10. 2014 se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávek přihlášených pod číslem přihlášky P22 do insolvenčního řízení dlužníka-žalované 2. vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec pod spisovou značkou KSLB 57 INS 7359/2012, v celkové výši 235 654,56 Kč. Po právní stránce žalobkyně v žalobě s popěrným úkonem žalovaných nesouhlasila. Konkrétně namítla, že pohledávky přihlášené pod číslem P22 byly řádně uplatněny jako pohledávky vykonatelné dle pravomocného a vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 4. 2012, číslo jednací 27 EC 108/2012-8; s odkazem na ustanovení § 191 zákona číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen IZ), nemůže insolvenční správce svévolně a zištně posuzovat (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky, neboť by tím nepřípustně zasahoval do právní jistoty přihlášeného věřitele, závěry o výlučnosti závazku dlužníka Václava Valtra jsou účelové a tendenční, neboť v době uzavření předmětné smlouvy Václav Valtr společně se svou manželkou-žalovanou 2. uzavírali řadu dalších úvěrových smluv, zpravidla i na vyšší úvěrové rámce, přičemž takto nerozvážná jednání byla u žalované 2. a jejího manžela obvyklá; z uvedených důvodů není možné na uzavření předmětné úvěrové smlouvy pohlížet jako na jednání neobvyklé, které by vybočovalo z mezí běžného hospodaření žalované 2. a jejího manžela.

2. Žalovaná 1. postavila svou obranu na tom, že pohledávka žalobce nespadá do SJM, neboť úvěrovou smlouvu uzavřel zemřelý manžel dlužnice, pan Valter. Uzavřel ji sám, aniž by o tom manželku informoval a zřejmě ani získané prostředky nebyly použity k úhradě potřeb rodiny.

3. Žalovaná 2. ve svém podání doručeném soudu dne 8. 4. 2015 uvedla, že důvody popření shledává legitimní, a zejména zdůraznila, že Václav Valtr předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřel bez jejího vědomí, a čerpané prostředky použil pro vlastní potřebu.

4. Soud v souladu s ustanovením § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) shledal, že jsou splněny podmínky řízení, když dovodil svou věcnou a místní příslušnost k projednání věci, a rovněž zjistil, že projednání věci nebrání překážka věci zahájené (litispendence) či rozhodnuté (rei iudicatae), a že k návrhu žalobkyně byl vybrán stanovený soudní poplatek.

5. Soud provedl důkaz listinami, zejména obsahem spisů vedených u tohoto soudu pod spisovou značkou KSLB 57 INS 7359/2012 a spisová značka KSLB 57 INS 7364/2012 Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová -3- KSLB 57 INS 7359/2012

(zejména z insolvenčních návrhů, usnesení ze dne 20. 6. 2012, číslo jednací KSLB 57 INS 7359/2012-A-13, usnesení ze dne 26. 5. 2014, číslo jednací KSLB 57 INS 7359/2012-B-36, protokolu z přezkumného jednání ze dne 23. 9. 2014, a z vyrozumění o popření pohledávek ze dne 29. 9. 2014), a dále přihláškového spisu pod č. P22 (zejména z obsahu přihlášky, smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 6. 3. 2009, Všeobecných obchodních podmínek GE Money Bank, a.s. z 1. 11. 1999, platební historie, a elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 4. 2012, číslo jednací 27 EC 108/2012-8), dále provedl důkaz účastnickým výslechem žalované 2) a výslechem svědka Sopouška.

6. Žalovaná 2. jako účastnice uvedla, že hospodaření v domácnosti v době manželství probíhalo tak, že hospodařili dohromady, ale finance z větší části kontroloval manžel. Bylo to tak, že svůj výdělek dávala do domácnosti, manžel jí přispíval, ovšem větší část své výplaty si ponechával. V době, kdy si brali půjčky, jí manžel tvrdil, že dělají nějaké projekty, že to s tím souvisí a víc jí vysvětlovat nebude. Sděloval, že dělá projekty s panem Sopouškem, a až ty projekty dokončí, tak peníze pro rodinu budou. S tím, že si bral půjčky, nesouhlasila, vytýkala mu to, on na to vždy jen odsekl. Měli z toho i rodinné problémy. O objemu půjček nic bližšího neví. Neví, v jaké výši ty půjčky byly. Manžel začal nabírat úvěry, v roce 2006- 2007. Blíže to neví. Rodinné příjmy měli z jejího zaměstnání, kde je dodnes. Tehdy byl ten příjem cca 12 000 Kč. Manžel přispíval cca 4 000-5 000 Kč. Měl pracovat s panem Sopouškem v nějaké slovenské firmě. Nic bližšího neví, manžel se o tom odmítal bavit. Ve smlouvě měl, že je zaměstnán jako asistent, přišlo jí, že smlouvu ukázal, jen aby ji uklidnil. Ve smlouvě měl napsanou mzdu kolem 24 000 Kč. Naše výdaje byly za bydlení a náklady na malou dceru.

7. Společným majetkem v té době byl jeden automobil, Ford Fiesta starý 10 let. Jejich měsíční výdaje na rodinné potřeby byly kolem 10 000 Kč, což zahrnovalo náklady na školku pro nezletilou dceru (ročník 2004), nájemné s inkasem činilo cca 9 000 Kč. Pokud finanční prostředky nevycházely, pomáhala jim matka zemřelého manžela. Dávala jim třeba i 5 000 Kč.

8. K exekucím a půjčky jí manžel vždy sdělil, že si vzal půjčku, kterou potřeboval na jakési projekty. O její výši, splatnosti a o tom u koho ta půjčka je, neinformoval. Vždy řekl, že tomu nerozumím. Celková výše půjček byla dost vysoká. Ty peníze, které si půjčil, měl dávat tomu panu Sopouškovi. Postupně dotlačil i mě, abych mu podepsala nějaké půjčky, s tím, že sám půjčku již nedostane. Vždy to mělo být na jakési projekty s panem Sopouškem. K účtu číslo 167790905/0600, na který byla půjčka poskytnutá dle smlouvy ze dne 6. 3. 2009 uvedla, že o tomto účtu nic neví, nicméně nevyloučila, že by k němu měla vystavenu platební kartu.

9. Svědek Sopoušek uvedl, že od p. Valtra kupoval léčivý přípravek NOLI, kupoval tři balení po 4 lahvích, celkem koupil cca 12 lahví za cca 14 400 Kč. Pan Valter mu žádné finanční prostředky neposkytoval. A v žádném případě se na jeho podnikání nijak nepodílel. Později chodili spolu na kávu apod.

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová -4- KSLB 57 INS 7359/2012

10.Tyto důkazy hodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

11.Dne 6. 3. 2009 uzavřel Václav Valtr, manžel žalované 2., s právním předchůdcem žalobkyně, společností GE Money Bank, a.s., IČ 256 72 720, se sídlem v Praze 4, smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout Václavu anonymizovano úvěr do výše 96 000 Kč. Současně se Václav Valtr zavázal splácet úvěr v celkem 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 169,83 Kč, kdy tato splátka zahrnovala částečnou úhradu jistiny a smluvního úroku a pojištění schopnosti splácet. Dne 6. 3. 2009 vyčerpal Václav Valtr finanční prostředky na úvěrovém účtu ve výši 96 000,00 Kč.

12.Z obsahu shora citovaných smluv vyplývá, že Václav Valtr smlouvy uzavíral jako nepodnikající fyzická osoba (tedy v postavení spotřebitele), přičemž žalobkyně v rámci podané žaloby netvrdila a soud ani z předložených důkazů nezjistil existenci okolností, z nichž by bylo lze usuzovat, že uvedené smlouvy souvisely s podnikatelskou činností Václava Valtra, tedy že by poskytnuté úvěrované finanční prostředky nebo zajištění bankovních služeb mělo sloužit k podnikatelským účelům na jeho straně.

13.Václav Valtr byl v okamžiku uzavírání shora uvedených smluv ženatý se žalovanou 2. Veškeré předmětné smluvní závazky tudíž vznikly za trvání manželství.

14.Výslechem žalované 2. vzal však za prokázané, že ji manžel neinformoval o uzavírání smluv o půjčkách. Peněžní prostředky nebyly použity pro účely zajištění chodu domácnosti. Peníze získané z půjček používal zemřelý manžel pro své, blíže nespecifikované účely. Tyto závěry platí i o předmětném závazku zemřelého V. Valtra.

15.V době trvání manželství jim pomáhala její matka a to i částkou 5 000 Kč měsíčně.

16.Měsíční náklady na provoz domácnosti byly cca 10 000 Kč. Žalovaná měla příjem 12 000 Kč, její manžel jí poskytoval 5 000 Kč měsíčně.

17.Pokud jde o výslech svědka Sopouška, ten sice nepotvrdil tvrzení žalované 2. z jejího účastnického výslechu, ale soud jeho výpověď nemůže považovat za věrohodnou. Svědek neodpovídal konkrétně, nebyl si jistý.

18.Elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 4. 2012, číslo jednací 27 EC 108/2012-8, byla Václavu anonymizovano uložena povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 128 100,64 Kč s příslušenstvím; elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 12. 6. 2012. Přestože je elektronický platební rozkaz nepřezkoumatelný, neboť v jeho obsahu absentuje jakákoliv identifikace rozhodnutím deklarované hmotněprávní pohledávky, vzal soud za zjištěné, že přisouzená pohledávka představuje nesplacený závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 5. 2005 mezi Václavem Valtrem a právním předchůdcem žalobkyně, společností GE Money Multiservis, s.r.o., IČO 49241150, sídlem v Praze 4, a to včetně veškerého příslušenství a smluvních sankcí.

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová -5- KSLB 57 INS 7359/2012

19.Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 20. 6. 2012, číslo jednací KSLB 57 INS 7359/2012-A-13, byl zjištěn úpadek Václava Valtra a žalované 2.; žalovaná 1. byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníků. 20.Dne 19. 7. 2012 uplatnila žalobkyně přihláškou č. P22 za dlužníkem Václavem Valtrem celkem dvě dílčí pohledávky: pod číslem P22/1 přihlásila žalobkyně pohledávku ve výši 196 708,56 Kč z titulu nesplacených závazků dle smlouvy o úvěru s pojištěním klienta uzavřené dne 6. 3. 2009 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a Václavem Valtrem, a to jako pohledávku vykonatelnou v částce 128 100,64 Kč dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 4. 2012, číslo jednací 27 EC 108/2012-8, pod č. P22/2 přihlásila žalobkyně pohledávku ve výši 38.946,00 Kč z titulu náhrady nákladů nalézacího řízení v řízení vedeném proti Václavu anonymizovano u Okresního soudu v Liberci pod spisovou značkou 27 EC 108/2012, a to jako pohledávku vykonatelnou v částce 45 151,54 Kč dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 7. 2011, číslo jednací 59 EC 272/2011-7.

21.Dne 14. 5. 2013 dlužník Václav Valtr zemřel, a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ze dne 26. 5. 2014, číslo jednací KSLB 57 INS 7359/2012-B-36, bylo insolvenční řízení ohledně jeho osoby zastaveno s tím, že nadále bude insolvenční řízení probíhat toliko ve vztahu k žalované 2.

22.Při přezkumném jednání konaném dne 23. 9. 2014 obě žalované předmětné pohledávky uplatněnou přihláškou číslo P22 popřely co do pravosti z důvodu, že dlužník Václav Valtr převzal závazky z předmětné úvěrové smlouvy bez souhlasu žalované 2. coby své manželky, přičemž závazky přesahovaly majetkové poměry manželů. Z těchto důvodů měly žalované za to, že uplatněné pohledávky žalobkyně nespadají do společného jmění zemřelého dlužníka Václava Valtra a žalované 2., a tyto, coby výlučné závazky dlužníka Václava Valtra, tak nelze ani za žalovanou 2. přihlásit a domáhat se jejich uspokojení v průběhu oddlužení žalované 2. Obě pohledávky pod číslem P22 byly přezkoumány jako nevykonatelné v celé přihlášené výši.

23.Dne 1. 10. 2015 bylo zástupci žalobkyně doručeno vyrozumění o výsledku přezkumného jednání a byla informována o možnosti podat žalobu.

24.Po přezkoumání uplatněných žalobních námitek, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

K otázce vykonatelnosti pohledávek (ad a)

25.Z ustálené judikatury vyjádřené například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005 spisová značka 29 Odo 327/2004, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, senátní značka 29 NSCR 25/2011, uveřejněného pod číslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2012, senátní značka 1 VSPH 1061/2012, plyne, že prvotní (předběžné) posouzení, zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná či nikoli, přísluší právě insolvenčnímu správci, jenž svůj právní názor vyjádří tím, že příslušného věřitele vyzve, aby svůj nárok nebo jeho výši uplatnil u soudu, nebo že sám uplatní své popření. Vyzve-li správce, maje-byť nesprávně-Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová -6- KSLB 57 INS 7359/2012

přihlášenou pohledávku za nevykonatelnou, věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele k podání žaloby ve smyslu § 24 odst. 1 ZKV, resp. v poměrech insolvenčního zákona § 198 odst. 1 IZ. Odlišný názor na (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky tak má pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží insolvenčního správce (přestože v řízení vystupuje jako žalovaný), který navíc je -obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel.

26.Soud se tedy zabýval otázkou legitimace ve vztahu k pohledávkám přihlášeným pod č. P22, které byly přezkoumány jako nevykonatelné. V této souvislosti dospěl k závěru, že žalobkyně (jako insolvenční věřitel, který přihlásil nevykonatelnou pohledávku, jež byla popřena) i žalované (insolvenční správkyně a dlužnice, jež obě shodně nevykonatelnou pohledávku na přezkumném jednání popřely) jsou procesně legitimovány k vedení sporu.

27.Soud dále posoudil otázku (ne)vykonatelnosti předmětných pohledávek z důvodu případného uplatnění režimu vyjádřeného v ustanovení § 198 odst. 3 IZ, podle kterého by došlo k přenesení důkazního břemene ohledně důvodu popření na žalované, respektive ustanovení § 199 odst. 2 IZ, které by žalované omezovalo v uplatnění důvodu popření (skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí zakládajícího vykonatelnost, zákaz jiného právního posouzení věci). Soud však dospěl k závěru, že přes naříkaný elektronický platební rozkaz se ve vztahu k žalovaným skutečně jedná o nevykonatelné pohledávky.

28.Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

29.Jak již rozvedl Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 20. 7. 2015, senátní značka 103 VSPH 548/2015, citovaná závaznost soudního rozhodnutí ve svých důsledcích znamená -nejedná-li se o rozhodnutí subjektivně závazného pro každého nebo osoby, na něž byla zákonem rozšířena závaznost rozhodnutí (§ 159a odst. 2 a 3 o. s. ř.)-že ten kdo nebyl účastníkem řízení a ani podle zákona vůči němu není rozhodnutí závazné, může uplatňovat svá práva k věci nebo právu, o nichž bylo rozhodnuto v jiném řízení a soud, správní úřad nebo jiný orgán veřejné správy při posuzování věci nemůže vůči němu vycházet ze závěru, že a jak o ní bylo v jiném řízení již pravomocně rozhodnuto.

30.V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaná 2. nebyla účastna řízení, v němž byla manželovi Václavu anonymizovano uložena povinnost elektronickým platebním rozkazem, toto soudní rozhodnutí ji nezavazuje. Je proto na žalobkyni, aby svůj nárok uplatnila vůči dlužnici v přihlášce pohledávky, resp. žalobou o určení pravosti (obdobně jako by tak musela učinit řádnou žalobou proti žalované 2. mimo insolvenční řízení), a nikoliv z titulu vydaného elektronického platebního rozkazu. Na uvedených závěrech ničeho nemění ani skutečnost, že ustanovení § 262a o. s. ř. umožňuje postih majetku žalované 2) na základě takto vydaného soudního rozhodnutí, neboť tato úprava se týká jen povinnosti osoby strpět uspokojení pohledávky manželova věřitele ze společného jmění manželů (resp. potřeba zavedení § 262a o. s. ř. do právního řádu naopak svědčí pro závěr, že rozhodnutí vydané vůči jednomu z manželů není automaticky vykonatelné vůči oběma). Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová -7- KSLB 57 INS 7359/2012

31.Na základě předeslaných úvah tak soud uzavřel, že námitka žalobkyně ad a) nebyla vznesena důvodně, neboť z pohledu účastníků tohoto incidenčního sporu není elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 4. 2012, číslo jednací 27 EC 108/2012-8, závazný, a proto nemůže založit ani vykonatelnost předmětných pohledávek.

K posouzení výlučnosti pohledávek (ad b)

32.Podle § 3028 odst. 2 ve spojení s § 3038 až § 3040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z. ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

33.Podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

34.Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, spisová značka 22 Cdo 2498/2013, bylo dovozeno, že obecně lze za závazky odpovídající majetkovým poměrům považovat zejména takové, k jejichž úhradě manželé disponují potřebnými finančními prostředky, jejichž použití nebude pro jejich celkovou majetkovou sféru představovat výraznější dopad. Naopak takové podmínky naplněny nejsou, jestliže k úhradě vzniklých závazků by musel být použit buď nemovitý majetek sloužící k uspokojování potřeb bydlení, nebo podnik (závod) provozovaný jedním z manželů, k jehož rozvoji naopak závazky vznikly a takové závazky samotné následně tvoří součást pasiv tohoto podniku (závodu).

35.V intencích vysloveného právního názoru pak soud posoudil přiměřenost závazku dlužníka Václava Valtra vzniklého uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 6. 3. 2009 a čerpáním úvěru ve výši 96.000,00 Kč. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětná pohledávka nespadá dle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. do společného jmění manželů-dlužníka Václava Valtra a žalované 2. Soud v první řadě zohlednil, že právním důvodem vzniku přihlášené pohledávky byla smlouva o úvěru, jež svou povahou nepatří mezi běžná právní jednání souvisejícími se správou vlastního majetku. Vznik předmětné pohledávky je vyvolán tím, že manžel dlužníka samostatně vstupoval do právního jednání, kterým na sebe bez dalšího přijímal závazek plnit něčeho nad rámec svých obvyklých majetkových poměrů, a tedy i riziko, že při prodlení s plněním takového závazku může vystavit rodinnou (manželskou) domácnost hmotné nouzi či výrazného snížení schopnosti uspokojit své základní potřeby, zejména pak potřebu výživy či bydlení. Za druhé je nutné vnímat, že výše úvěrového rámce 96 000,00 Kč značně převyšuje běžné majetkové poměry rodinných domácností v České republice, když se jedná o několikanásobek průměrné měsíční mzdy. Při uzavírání úvěrové smlouvy si tedy úvěrovatel (i bez znalosti konkrétních majetkových poměrů Václava Valtra) musel být vědom, že vznikající závazek není záležitostí související s běžným rodinným hospodařením, ale naopak že se jedná o významný zásah do majetkových poměrů

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová -8- KSLB 57 INS 7359/2012

úvěrovaného, o čemž svědčí i poměrně dlouhá doba, po níž měl být úvěr splácen (v daném případě 72 měsíců). Pokud úvěrovatel při uzavírání smlouvy takových parametrů nemohl důvodně očekávat, že příjmové poměry dlužníka (a popř. i jeho manžela) umožňují zapravit tento závazek jednorázovou platbou nebo v krátkém časovém úseku (např. několika měsíců), je logické že při prodlení či platební neschopností úvěrovaného by úvěrovou pohledávku nebylo možné vymoci pouhými srážkami z příjmů, ale muselo by být přistoupeno k přímému postihu dalšího majetku. Jinými slovy jestliže úvěrovatel takto koncipovanou smlouvu dobrovolně uzavřel pouze s úvěrovaným, a poskytnutí úvěru nepodmínil spolupodpisem, ručitelským prohlášením, informovaným souhlasem či jiným vyjádřením manžela (nadto z obsahu smlouvy ani nevyplývá, že by úvěrovatel vůbec znal osobní stav úvěrovaného), nemohl důvodně spoléhat na to, že by společně s dlužníkem byl zavázán i manžel úvěrovaného. Je také zřejmé, že uvedený závazek V. Valtr na sebe bral za situace, kdy finanční situace rodiny nebyla dobrá. On sám také na chod domácnosti příliš nepřispíval, většinu prostředků si ponechal.

36.V poměrech projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že pohledávky žalobkyně nebyly přihlášeny proti žalované 2. coby manželce úvěrovaného Václava Valtra po právu, když se jednalo o výlučný závazek Václava Valtra, který přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a který převzal bez souhlasu žalované 2. S ohledem na uvedené závěry týkající se nedůvodnosti žalobních námitek soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu o určení pravosti v celém rozsahu zamítl.

37.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu se základními zásadami poměru úspěchu ve věci, vyjádřenými v ustanoveních § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř.

38.V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

39.Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

40.Výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované 1., které by v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. taková náhrada náležela, prokazatelné účelně vynaložené náklady v tomto incidenčním sporu nevznikly.

41.Vzhledem k tomu, že žalovaná 2., která nebyla v řízení zastoupena, měla plný úspěch ve věci, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení, a to ve výroku III. tohoto rozsudku. Tyto náklady, které žalovaná 2. nevyúčtovala, pak představují pouze paušální náhradu nákladů podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, neboť žalovaná 2. nebyla v řízení zastoupena a byla zcela osvobozena od placení soudního poplatku. Žalovaná učinila 1 úkon právní služby ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), a to vyjádření k žalobě. Celkem tedy za 1 úkon náleží žalované 2. právě částka

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová -9- KSLB 57 INS 7359/2012

300 Kč. V průběhu řízení nebylo doloženo, že žalovaná 2. je plátcem DPH, proto soud nepřipočetl náhradu za daň z přidané hodnoty.

42.Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

43.Výrokem IV. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o úhradě nákladů, které vznikly výslechem svědka Sopouška. Bylo mu nutno uhradit svědečné ve výši 434,16 Kč, za polovinu směny, tj. 6 hodin při hodinové mzdě 72,36 Kč. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát uhradil svědkovi Sopouškovi výše uvedenou částku.

44. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy byl tento rozsudek doručen zvlášť v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 IZ).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Liberec 16. ledna 2018

Mgr. Martin Omelka v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Halamová