54 ICm 3506/2014
Číslo jednací: 54 ICm 3506/2014-44 (KSLB 57 INS 7359/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Omelkou ve věci žalobkyně OSPEN s.r.o., IČO: 252 62 823, se sídlem Přelouč, Hradecká 1383, PSČ 535 01, zastoupené JUDr. Martinem Michňákem, advokátem se sídlem Kolín, Jiráskovo náměstí 1487, PSČ 280 02, proti žalovaným 1) KONKURSNÍ v.o.s., IČ 254 17 959, se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správkyni dlužníka-žalované 2), a 2) Jaroslavě anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Orlí 138/6, PSČ 460 07, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že pohledávka žalobkyně ve výši 43.178,28 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Jaroslavy anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 7359/2012 pod č. P6, a popřená u přezkumného jednání žalovanými 1) a 2) co do pravosti, byla přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.228,00 Kč; pohledávka žalobkyně z titulu přiznané náhrady nákladů tohoto řízení se pokládá za přihlášenou a uspokojí se v insolvenčním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 7359/2012 ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2014 se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávek přihlášených pod č. přihlášky č. P6 do insolvenčního KSLB 57 INS 7359/2012

řízení dlužníka-žalované 2) vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 57 INS 7359/2012, v celkové výši 43.178,28 Kč.

Soud v souladu s ustanovením § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) shledal, že jsou splněny podmínky řízení, když dovodil svou věcnou a místní příslušnost k projednání věci, a rovněž zjistil, že projednání věci nebrání překážka věci zahájené (litispendence) či rozhodnuté (rei iudicatae), a že k návrhu žalobkyně byl vybrán stanovený soudní poplatek. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

Protože mezi účastníky řízení nebylo sporu o skutkovém základu věci, učinil soud z doložených listinných důkazů, a to obsahu spisů vedených u tohoto soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 7359/2012 a sp. zn. KSLB 57 INS 7364/2012 (zejména z insolvenčních návrhů, usnesení ze dne 20. 6. 2012, č.j. KSLB 57 INS 7359/2012-A-13, usnesení ze dne 26. 5. 2014, č.j. KSLB 57 INS 7359/2012-B-36, protokolu z přezkumného jednání ze dne 23. 9. 2014, a z vyrozumění o popření pohledávek ze dne 29. 9. 2014), a dále přihláškového spisu pod č. P6 (zejména z obsahu přihlášky, smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty č. 357834 ze dne 9. 9. 2005, smlouvy o kartovém úvěrovém účtu ze dne 30. 9. 2008, obratové historie kreditní karty, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2009, a elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 2. 2012, č.j. 59 EC 400/2011-40), resp. na základě shodných tvrzení účastníků vzal za svá, následující skutková zjištění:

Dne 9. 9. 2005 uzavřel Václav Valtr, manžel žalované 2), s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Česká spořitelna, a.s., IČ 452 44 782, se sídlem v Praze 4, smlouvu o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty č. 357834, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout Václavu anonymizovano úvěr do výše 10.000,-Kč, kdy tento měl být čerpán prostřednictvím vydané kreditní karty. Současně se Václav Valtr zavázal úvěr splatit nejpozději do 31. 7. 2008, kdy v souladu s čl. II. bodem 21 měla uplynout sjednaná doba platnosti smlouvy, a to včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši RPSN 20,10 %.

Využitím finančních prostředků na úvěrovém účtu č. 0051780370236184 dosáhl Václav Valtr ke dni 28. 5. 2009 záporného zůstatku ve výši 16.624,19 Kč. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 6. 11. 2009 právní předchůdkyně žalobkyně informovala Václava Valtra o záporném zůstatku, a vyzvala jej ke splnění povinnosti, která ke dni 6. 11. 2009 činila celkových 17.066,04 Kč. Z předložené obratové historie kreditní karty rovněž vyplývá, že úvěr byl čerpán v průběhu let 2005 až 2007 postupně, kdy Václav Valtr vybíral z úvěrového účtu prostřednictvím ATM částky v řádu od několika set korun (cca 400,00 Kč, 600,00 Kč), nejvýše pak částky 1.000,00 Kč a 2.000,00 Kč-v průběhu platební historie došlo nad rámec těchto výběrů pouze ke dvěma výběrům, a to dne 26. 10. 2007 ve výši 5.000,00 Kč a dne 3. 3. 2009 ve výši 4.600,00 Kč.

Z obsahu shora citované smlouvy dále vyplývá, že Václav Valtr smlouvy uzavíral jako nepodnikající fyzická osoba (tedy v postavení spotřebitele), přičemž žalobkyně v rámci podané žaloby netvrdila a soud ani z předložených důkazů nezjistil existenci okolností, z nichž by bylo lze usuzovat, že uvedené smlouvy souvisely s podnikatelskou činností KSLB 57 INS 7359/2012

Václava Valtra, tedy že by poskytnuté úvěrované finanční prostředky nebo zajištění bankovních služeb mělo sloužit k podnikatelským účelům na jeho straně.

Václav Valtr byl v okamžiku uzavírání shora uvedené smlouvy ženatý se žalovanou 2). Veškeré předmětné smluvní závazky tudíž vznikly za trvání manželství.

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2009 byla splatná pohledávka za Václavem Valtrem postoupena na žalobkyni.

Elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 2. 2012, č.j. 59 EC 400/2011-40, byla Václavu anonymizovano uložena povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 17.924,14 Kč s příslušenstvím; elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 25. 2. 2012. Přestože i elektronický platební rozkaz je zcela nepřezkoumatelný, neboť v jeho obsahu absentuje jakákoliv identifikace rozhodnutím deklarované hmotněprávní pohledávky, z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za zjištěné, že přisouzená pohledávka představuje nesplacené závazky ze smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty č. 357834, a to včetně veškerého příslušenství a smluvních sankcí.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 20. 6. 2012, č.j. KSLB 57 INS 7359/2012-A-13, byl zjištěn úpadek Václava Valtra a žalované 2); žalovaná 1) byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníků.

Dne 26. 6. 2012 uplatnila žalobkyně přihláškou č. P6 za dlužníkem Václavem Valtrem pohledávku v celkové výši 43.178,28 z titulu nesplacených závazků dle smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty č. 357834 uzavřené dne 9. 9. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a Václavem Valtrem, a to v rozsahu 17.927,14 Kč jako pohledávku vykonatelnou dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 2. 2012, č.j. 59 EC 400/2011-40.

Dne 14. 5. 2013 dlužník Václav Valtr zemřel, a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ze dne 26. 5. 2014, č.j. KSLB 57 INS 7359/2012-B-36, bylo insolvenční řízení ohledně jeho osoby zastaveno s tím, že nadále bude insolvenční řízení probíhat toliko ve vztahu k žalované 2).

Při přezkumném jednání konaném dne 23. 9. 2014 obě žalované předmětné pohledávky uplatněnou přihláškou č. P6 popřely co do pravosti z důvodu, že dlužník Václav Valtr tyto závazky převzal bez souhlasu žalované 2) coby své manželky, přičemž závazky přesahovaly majetkové poměry manželů. Z těchto důvodů měly žalované za to, že uplatněné pohledávky žalobkyně nespadají do společného jmění zemřelého dlužníka Václava Valtra a žalované 2), a tyto, coby výlučné závazky dlužníka Václava Valtra, tak nelze ani za žalovanou 2) přihlásit a domáhat se jejich uspokojení v průběhu oddlužení žalované 2). Pohledávka pod č. P6 byla současně přezkoumána jako nevykonatelná.

Dne 2. 10. 2014 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o výsledku přezkumného jednání a byla informována o možnosti podat žalobu. KSLB 57 INS 7359/2012

Po právní stránce žalobkyně v žalobě s popěrným úkonem žalovaných nesouhlasila. Konkrétně namítla, že závěry o výlučnosti závazku dlužníka Václava Valtra vylučuje skutečnost, že úvěr byl ze strany dlužníka v letech 2005 až 2009 pravidelně čerpán i splácen, když celkem bylo v rozhodném období čerpáno 58.920,65 Kč a uhrazeno celkem 52.780,23 Kč. Rovněž namítla, že u daného typu úvěru se výše splátek-představující zátěž domácnosti-měnila v závislosti na stavu čerpání úvěru. Poslední splátka přitom byla uhrazena dne 21. 5. 2009 ve výši 758,56 Kč, přičemž k uzavření účtu a zesplatnění pohledávky došlo až dne 6. 11. 2009, tedy 4 roky po uzavření úvěrové smlouvy. Na základě těchto skutečností žalobkyně uzavřela, že v době poskytnutí úvěru se nemohlo jednat o závazek, který by přesahoval majetkové poměry manželů Václava Valtra a žalované 2).

Žalovaná 1) se k podané žalobě nevyjádřila.

Žalovaná 2) ve svém podání doručeném soudu dne 20. 11. 2014 uvedla, že důvody popření shledává legitimní, a zejména zdůraznila, že se jedná o závazek, který Václav Valtr převzal bez jejího souhlasu a použil jej pro vlastní potřeby.

Soud posoudil otázku legitimace účastníků, a dospěl k závěru, že žalobkyně (jako insolvenční věřitel, který přihlásil nevykonatelnou pohledávku, jež byla popřena) i žalované (insolvenční správkyně a dlužnice, jež obě shodně nevykonatelnou pohledávku na přezkumném jednání popřely) jsou procesně legitimovány k vedení sporu.

Po přezkoumání uplatněných žalobních námitek, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 3028 odst. 2 ve spojení s § 3038 až § 3040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z. ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

V projednávané věci se předmětný závazek netýká majetku, který by náležel výhradně Václavu anonymizovano , proto se soud zabýval pouze otázkou přiměřenosti závazku ve vztahu k majetkovým poměrům Václava Valtra a žalované 2).

Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 22 Cdo 2498/2013, bylo dovozeno, že obecně lze za závazky odpovídající majetkovým poměrům považovat zejména takové, k jejichž úhradě manželé disponují potřebnými finančními prostředky, jejichž použití nebude pro jejich celkovou majetkovou sféru představovat výraznější dopad. Naopak takové podmínky naplněny nejsou, jestliže k úhradě vzniklých závazků by musel být KSLB 57 INS 7359/2012 použit buď nemovitý majetek sloužící k uspokojování potřeb bydlení, nebo podnik (závod) provozovaný jedním z manželů, k jehož rozvoji naopak závazky vznikly a takové závazky samotné následně tvoří součást pasiv tohoto podniku (závodu).

V intencích vysloveného právního názoru pak soud posoudil přiměřenost závazku dlužníka Václava Valtra vyplývajícího ze smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty č. 357834 uzavřené dne 9. 9. 2005. Soud v první řadě zohlednil, že právním důvodem vzniku přihlášené pohledávky byla smlouva o úvěru, která mezi běžná právní jednání souvisejícími se správou vlastního majetku nepatří. Jinými slovy vznik předmětného závazku Václava Valtra byl vyvolán tím, že jmenovaný přímo vstupoval do právního jednání, kterým na sebe přijal závazek plnit něčeho nad rámec svých obvyklých majetkových poměrů, resp. přijímal na sebe riziko, že při prodlení s plněním takového závazku může dojít k jeho navýšení a zatížení majetkových poměrů rodinné domácnosti. Právě v těchto intencích však soud dospěl k závěru, že sjednané úvěrové podmínky nevytvářely prostor pro úvahu, že by takto přijatý závazek byl schopen vystavit rodinnou (manželskou) domácnost hmotné nouzi či výraznému snížení schopnosti uspokojovat základní lidské potřeby, zejména pak potřebu výživy či bydlení. Ani výše sjednaného úvěrového rámce 10.000,00 Kč nasvědčuje závěru o nepřiměřenosti závazku ve vztahu k majetkovým poměrům manželů, a to již s přihlédnutím ke skutečnosti, že dlužníci sami v podaných návrzích na povolení oddlužení uváděli, že v době před podáním návrhu na povolení oddlužení činil celkový příjem domácnosti cca 22.509,-Kč měsíčně (tj. součet starobního důchodu ve výši 7.686,-Kč a mzdy ve výši 14.823,-Kč). Lze tedy důvodně uzavřít, že příjmové poměry dlužníků zjevně umožňovaly zapravit vzniknuvší závazek v horizontu pouhých několika měsíců (přitom skutečnost, že v důsledku dlouhotrvajícího prodlení dosáhla přihlašovaná pohledávka výše 43.178,28 Kč, nemůže být brána v potaz a nemůže jít k tíži žalobkyně). Konečně procesní obrana žalovaných nemůže být úspěšná ani z důvodu, že závazek Václava Valtra zjevně míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů nepřesahoval. O tom svědčí zejména doložená obratová historie kreditní karty, z níž vyplývá, že Václav Valtr úvěr čerpal nikoliv jednorázově, ale v malých částkách, a to po dobu několika let, přičemž čerpaný objem prostředků obratem každý měsíc řádně splácel, když k porušení smluvních podmínek z jeho strany došlo až v červnu 2009 (tedy takřka čtyři roky po uzavření smlouvy). Je přitom logické, že pokud by majetkové poměry manželů skutečně objektivně neumožňovaly předmětný závazek řádně splácet, musela by se taková skutečnost v rodinném hospodaření projevit mnohem dříve.

Protože ust. § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. konstruuje výlučnost závazku na současném splnění dvou podmínek-tj. že rozsah závazku přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a že závazek převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého -přičemž podmínka nepřiměřenosti závazku byla v projednávané věci vyloučena s poukazem na předeslanou argumentaci, soud se již dále nezabýval otázkou, zda byl závazek převzat bez souhlasu druhého manžela.

V poměrech projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně byla přihlášena proti žalované 2) coby manželce dlužníka Václava Valtra po právu, když se jednalo o společný závazek manželů tvořící součást jejich společného jmění. S ohledem na uvedené závěry týkající se důvodnosti žalobních námitek soud uzavřel, že žaloba je důvodná. KSLB 57 INS 7359/2012

Proto výrokem I. tohoto rozsudku určil, že pohledávka žalobkyně byla do insolvenčního řízení žalované 2) přihlášena po právu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu se základními zásadami poměru úspěchu ve věci, vyjádřenými v ustanoveních § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř.

V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky však nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

Výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované 1) coby insolvenční správkyni nelze v souladu s § 202 odst. 1 IZ povinnost k náhradě nákladů řízení uložit.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně, která byla v řízení zastoupena advokátem, měla plný úspěch ve věci, rozhodl soud o povinnosti žalované 2) k náhradě nákladů řízení, a to ve výroku III. tohoto rozsudku.

Tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb. (dále jen AdvT ), u právních úkonů poskytnutých od 1. 1. 2013 činí částku 50.000,-Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. AdvT) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,00 Kč za jeden úkon právní služby.

Zástupce žalobkyně učinil 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 AdvT, a to převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby (č.l. 1-2). Dále zástupci žalobkyně náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 AdvT ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Celkem tedy zástupci žalobkyně náleží částka 6.800,-Kč = 2 x (3.100,-Kč + 300,-Kč); právní zástupce žalobkyně předložil doklad o registraci plátce DPH. Současně bylo doloženo, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto přísluší k nákladům žalobkyně i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tedy žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 8.228,00 Kč vč. DPH. Způsob splnění této povinnosti byl stanoven dle § 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec. KSLB 57 INS 7359/2012

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 IZ).

V Liberci dne 12. února 2016

Mgr. Martin Omelka v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Jana Bublová