54 ICm 341/2013
54 ICm 341/2013-246 (KSLB 54 INS 21391/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobce: Nikolaos anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Wuppertal, Funckstrae 71, PSČ 421 15, Spolková republika Německo, insolvenčního správce dlužníka JAC Products Europe GmbH, se sídlem Wuppertal, Konsumstrae 45, PSČ 422 85, Spolková republika Německo, zastoupeného JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 57, PSČ 110 00, proti žalovanému: KOPPA, v.o.s., IČ 254 28 578, se sídlem Liberec, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka JAC Products Czech Republic s.r.o., IČ 28735129, se sídlem Stráž nad Nisou, Svárovská 699, PSČ 463 03, o určení popřené pohledávky, t a k t o : I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávky v úhrnné výši 50 800 137,74 Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 INS 21391/2012, přihláškou ze dne 7.11.2012 jako dílčí pohledávky pod č. 1 až 29 a 33 až 35.

II. V části, v níž se žalobce domáhal určení, že po právu jsou pohledávky v úhrnné výši 1 123 834,13 Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. 54

INS 21391/2012 přihláškou ze dne 7.11.2012 jako dílčí pohledávky pod č. 30 až 32, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í Žalobou ze dne 4. 2. 2013, doručenou soudu téhož dne, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jeho pohledávky za dlužníkem přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp.zn. 54 INS 21391/2012 přihláškou ze dne 7.11.2012 pod čísly 1 až 35 v celkové výši 51 923 971,87 Kč jsou po právu.

Svou žalobu ohledně pohledávek č. 1 až 23 odůvodnil následovně: Dne 24.1.2011 uzavřela spol. JAC Products Europe GmbH (dále jen JAC GmbH ) s dlužníkem smlouvu o půjčce a dne 26.1.2011 JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku 900 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Dodatkem ze dne 20.1.2012 byla splatnost půjčky prodloužena do 24.1.2013, proto splatnost nastala prohlášením konkursu dne 8.10.2012. Smluvní úrok za období od 27.1.2011 do 8.10.2012 činil 107 053,31 Kč. Dne 2. 3. 2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem celkem 3 smlouvy o půjčce a dne 4.3.2011 JAC GmbH poskytla dlužníkovi 3 půjčky každou po 900 000 Kč (celkem tedy 2 700 000 Kč) s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Dodatkem ze dne 2.3.2012 byla splatnost všech půjček prodloužena do 2.3.2013, proto splatnost nastala prohlášením konkursu dne 8.10.2012. Smluvní úrok za období od 5.3.2011 do 8.10.2012 činil u každé z půjček 100 667,01 Kč. Dne 18.3.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem celkem 2 smlouvy o půjčce a dne 22.3.2011 JAC GmbH poskytla dlužníkovi 2 půjčky každou po 900 000 Kč (celkem tedy 1 800 000 Kč) s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost obou půjček byla sjednána do 17.3.2012. Smluvní úrok za období od 23.3.2011 do 8.10.2012 činil u každé z půjček 97 560,16 Kč. Navíc dlužníkovi vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, a to od 18.3.2012 do 8.10.2012. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o volbě práva, užije se pro určení rozhodného práva Nařízení Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. U smlouvy o půjčce je charakteristickým plněním plnění poskytované věřitelem, a proto se vztah ze smlouvy o půjčce řídí německý právem. Dle § 288 odst. 2 BGB platí, že v případě prodlení činí úroková sazba 8 procentních bodů na základní úrokovou sazbu. Úrok z prodlení činil u každé z půjček 40 932,79 Kč. Dne 21.4.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem celkem 3 smlouvy o půjčce a dne 27.4.2011 JAC GmbH poskytla dlužníkovi 3 půjčky každou po 900 000 Kč (celkem tedy 2 700 000 Kč) s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost jedné z půjček byla sjednána do 20.4.2012, splatnost dalších dvou byla sjednána do 25.4.2012. Smluvní úrok za období od 28.4.2011 do 8.10.2012 činil u každé z půjček 91 346,46

Kč. Navíc dlužníkovi vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, a to od 21.4.2012, resp. od 26.4.2012 do 8.10.2012. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o volbě práva, užije se pro určení rozhodného práva Nařízení Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. U smlouvy o půjčce je charakteristickým plněním plnění poskytované věřitelem, a proto se vztah ze smlouvy o půjčce řídí německý právem. Dle § 288 odst. 2 BGB platí, že v případě prodlení činí úroková sazba 8 procentních bodů na základní úrokovou sazbu. Úrok z prodlení u půjčky splatné do 20.4.2012 činil 34 143,93 Kč, u dvou půjček splatných do 25.4.2012 činil 33 145,57 Kč. Dne 5.5.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem celkem 2 smlouvy o půjčce a téhož dne JAC GmbH poskytla dlužníkovi 2 půjčky každou po 900 000 Kč (celkem tedy 1 800 000 Kč) s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost obou půjček byla sjednána do 4.5.2012. Smluvní úrok za období od 6.5.2011 do 8.10.2012 činil u každé z půjček 89 965,64 Kč. Navíc dlužníkovi vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, a to od 5.5.2012 do 8.10.2012. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o volbě práva, užije se pro určení rozhodného práva Nařízení Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. U smlouvy o půjčce je charakteristickým plněním plnění poskytované věřitelem, a proto se vztah ze smlouvy o půjčce řídí německý právem. Dle § 288 odst. 2 BGB platí, že v případě prodlení činí úroková sazba 8 procentních bodů na základní úrokovou sazbu. Úrok z prodlení činil u každé z půjček 31 348,52 Kč. Dne 11.5.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a dne 13.5.2011 JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 900 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky byla sjednána do 11.5.2012. Smluvní úrok za období od 14.5.2011 do 8.10.2012 činil 88 584,82 Kč. Navíc dlužníkovi vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, a to od 12.5.2012 do 8.10.2012. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o volbě práva, užije se pro určení rozhodného práva Nařízení Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. U smlouvy o půjčce je charakteristickým plněním plnění poskytované věřitelem, a proto se vztah ze smlouvy o půjčce řídí německý právem. Dle § 288 odst. 2 BGB platí, že v případě prodlení činí úroková sazba 8 procentních bodů na základní úrokovou sazbu. Úrok z prodlení činil 29 950,82 Kč. Na základě nedatované smlouvy o půjčce poskytla JAC GmbH dne 16.9.2011 dlužníkovi půjčku ve výši 1 800 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky byla sjednána do 15.9.2012. Smluvní úrok za období od 17.9.2011 do 8.10.2012 činil 133 673,75 Kč. Navíc dlužníkovi vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, a to od 16.9.2012 do 8.10.2012. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o volbě práva, užije se pro určení rozhodného práva Nařízení Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. U smlouvy o půjčce je charakteristickým plněním plnění poskytované věřitelem, a proto se vztah ze smlouvy o půjčce řídí německý právem. Dle § 288 odst. 2 BGB platí, že v případě prodlení činí úroková sazba 8 procentních bodů na základní úrokovou sazbu. Úrok z prodlení činil 9 184,92 Kč.

Na základě nedatované smlouvy o půjčce poskytla JAC GmbH dne 27.9.2011 dlužníkovi půjčku ve výši 900 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky byla sjednána do 26.9.2012. Smluvní úrok za období od 28.9.2011 do 8.10.2012 činil 64 938,24 Kč. Navíc dlužníkovi vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, a to od 16.9.2012 do 8.10.2012. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o volbě práva, užije se pro určení rozhodného práva Nařízení Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. U smlouvy o půjčce je charakteristickým plněním plnění poskytované věřitelem, a proto se vztah ze smlouvy o půjčce řídí německý právem. Dle § 288 odst. 2 BGB platí, že v případě prodlení činí úroková sazba 8 procentních bodů na základní úrokovou sazbu. Úrok z prodlení činil 2 396,07 Kč. Dne 18.10.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a téhož dne JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 900 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky byla sjednána do 8.10.2012. Smluvní úrok za období od 19.10.2011 do 8.10.2012 činil 61 313,59 Kč. Dne 27.10.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a téhož dne JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 1 800 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 28.10.2011 do 8.10.2012 činil 119 520,32 Kč. Dne 10.11.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a téhož dne JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 1 800 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 11.11.2011 do 8.10.2012 činil 114 687,45 Kč. Dne 28.11.2011 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a dne 30.11.2011 JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 4 000 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 1.12.2011 do 8.10.2012 činil 239 518,53 Kč. Na základě nedatované smlouvy o půjčce poskytla JAC GmbH dne 12.12.2011 dlužníkovi půjčku ve výši 1 800 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 13.12.2011 do 8.10.2012 činil 103 640,87 Kč. Dne 9.1.2012 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a dne 10.1.2012 JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 3 000 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 11.1.2012 do 8.10.2012 činil 156 065,57 Kč. Dne 25.1.2012 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a dne 26.1.2012 JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 1 800 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 27.1.2012 do 8.10.2012 činil 88 131,15 Kč. Na základě nedatované smlouvy o půjčce poskytla JAC GmbH dne 15.2.2012 dlužníkovi půjčku ve výši 1 800 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 16.2.2012 do 8.10.2012 činil 81 245,90 Kč. Dne 13.3.2012 uzavřela JAC GmbH s dlužníkem smlouvu o půjčce a dne 15.3.2012 JAC GmbH poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 1 800 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Splatnost půjčky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Smluvní úrok za období od 16.3.2012 do 8.10.2012 činil 71 262,30 Kč.

Svou žalobu ohledně pohledávek č. 24 až 29 odůvodnil následovně: Dne 10.4.2012 převedla JAC GmbH dlužníkovi částku ve výši 1 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že peněžní prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu (na žádost dlužníka na úhradu mezd jeho zaměstnanců), jedná se dle žalobce o bezdůvodné obohacení. Splatnost pohledávky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Dne 19.4.2012 převedla JAC GmbH dlužníkovi částku ve výši 85 644 EUR. Vzhledem k tomu, že peněžní prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu (na žádost dlužníka na úhradu jeho závazků), jedná se dle žalobce o bezdůvodné obohacení. Splatnost pohledávky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 2 127 396,96 Kč. Dne 7.5.2012 převedla JAC GmbH dlužníkovi částku ve výši 84 000 EUR. Vzhledem k tomu, že peněžní prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu (na žádost dlužníka na úhradu jeho závazků), jedná se dle žalobce o bezdůvodné obohacení. Splatnost pohledávky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 2 086 560 Kč. Dne 4.6.2012 převedla JAC GmbH dlužníkovi částku ve výši 76 000 EUR. Vzhledem k tomu, že peněžní prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu (na žádost dlužníka na úhradu jeho závazků), jedná se dle žalobce o bezdůvodné obohacení. Splatnost pohledávky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 1 887 840 Kč. Dne 12.6.2012 převedla JAC GmbH dlužníkovi částku ve výši 30 000 EUR. Vzhledem k tomu, že peněžní prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu (na žádost dlužníka na úhradu jeho závazků), jedná se dle žalobce o bezdůvodné obohacení. Splatnost pohledávky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 745 200 Kč.

Dne 21.6.2012 převedla JAC GmbH dlužníkovi částku ve výši 55 000 EUR. Vzhledem k tomu, že peněžní prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu (na žádost dlužníka na úhradu jeho závazků), jedná se dle žalobce o bezdůvodné obohacení. Splatnost pohledávky nastala v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 1 366 200 Kč.

Svou žalobu ohledně pohledávek č. 30 až 32 odůvodnil následovně: Na základě objednávky JAC GmbH poskytovala společnost Infor Global Solutions dlužníkovi poradenské služby ohledně programového vybavení počítačů. Za provedené služby zaplatila JAC GmgH společnosti Infor Global Solutions 25 181,75 EUR (po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 625 514,67 Kč), 9 128,67 EUR (po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 226 756,16 Kč) a 10 932,50 EUR (po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 271 563,30 Kč) a tyto částky přeúčtovala dlužníkovi.

Svou žalobu ohledně pohledávek č. 33 odůvodnil následovně: Objednávkou ze dne 21.6.2011 objednala JAC GmbH u společnosti Steinbach GmbH drsnoměr (stroj k prověření drsnosti povrchu), zaplatila za něj 41 790 Kč, dne 1.8.2011 předala dlužníkovi a částku 41 790 Kč mu přeúčtovala.

Svou žalobu ohledně pohledávek č. 34 a 35 odůvodnil následovně: Na základě smlouvy (Management Service Agreement) ze dne 1.1.2011, kterou uzavřela JAC GmbH s dlužníkem, poskytovala JAC GmbH dlužníkovi služby v oblasti poradenství (podnikového plánování, řízení a evidence), přičemž dlužník se zavázal hradit za tyto služby úplatu. Za služby poskytnuté v roce 2012 JAC GmbH dlužníkovi vyúčtoval 47 516 EUR (po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 1 180 297,44 Kč). Za služby poskytnuté v roce 2011 JAC GmbH dlužníkovi vyúčtoval 209 243 EUR (po přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zahájení insolvenčního řízení činí pohledávka 5 197 596,12 Kč).

Žalobce se v žalobě vyjádřil i k důvodům popření pohledávek ze strany žalovaného. Uvedl, že postavení žalobce jako věřitele a jeho aktivní legitimace v tomto incidenčním sporu je dána dle § 80 Insolvenzordnung, dle kterého přechází na insolvenčního správce zahájením insolvenčního řízení právo spravovat majetek náležející do majetkové podstaty a právo s ním nakládat. Dále odkázal na čl. 25 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 a § 40 insolvenčního zákona. Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že na smlouvy o půjčce se použije německé právo, tak se na ně nevztahuje § 196a obch. zák., ani § 132 obch. zák. I kdyby se však uplatnil § 196a obch. zák., pak se však uplatní výjimka dle § 196a odst. 2 obch. zák., neboť se jednalo o poskytnutí půjčky ovládající osobou (JAC GmbH) osobě ovládané (dlužník). Ustanovení § 132 obch. zák. na věc rovněž nedopadá, neboť JAC GmbH je jedním ze dvou společníků dlužníka a dlužník tedy nemá jediného společníka. Žalobce nadto uvedl, že JAC GmbH nikdy nejednala jménem dlužníka. Žalobce odmítl tvrzení žalovaného, že v případě půjček se jedná o zastřené právní úkony, neboť smlouvami o půjčce neměl být předstírán jiný právní úkon. JAC GmbH poskytovala dlužníkovi půjčky od počátku podnikání dlužníka, a to za účelem podpory začínající výroby dlužníka. K výši sjednaného úroku u půjček, o němž žalovaný namítal, že je nepřiměřený, žalobce uvedl, že není možné jej srovnávat s výší úroku ve smlouvě s Československou obchodní bankou, jak to učinil žalovaný, neboť zatímco půjčky mezi žalobcem a dlužníkem nebyly nijak zajištěny, úvěr u ČSOB a.s. byl zajištěn ručením. Nadto žalobce uvedl, že úroková míra sjednaná mezi JAC GmbH a dlužníkem odpovídala úrovni úrokových sazeb půjček poskytovaných ve Spolkové republice Německo. K pohledávkám z tzv. Management Service Agreement žalobce uvedl, že byť s Harriet Pesch-bývalou jednatelkou dlužníka-nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce, uplatní se § 66 obch. zák. a za výkon funkce jednatele náležela jednateli odměna, která byla obvyklá v době uzavření smlouvy. Žalobce odmítl námitku žalovaného, že odměna jednateli dlužníka nenáležela z důvodu, že dlužník vykázal nepříznivé hospodářské výsledky, neboť dle žalobce to platí pouze v případě, kdy je dána příčinná souvislost mezi výkonem funkce jednatele a nepříznivými hospodářskými výsledky společnosti. Dále žalobce odmítl námitku žalovaného, že v tzv. Management Fees jsou zahrnuty mzdové nároky a bonusy zaměstnanců, kteří nevykonávali práci v České republice, neboť místo poskytování služeb není pro posuzování těchto pohledávek podstatné. Jednalo se totiž o služby jako plánování, controlling, reporting, financování, global sourcing a je tedy zřejmé, že tyto služby nemusely být vykonávány přímo v areálu dlužníka. Ohledně námitky žalovaného, že u pohledávek z titulu Management Fees nebyla doložena cena obvyklá ve smyslu § 196a obch. zák., žalobce uvedl, že cit. ustanovení se vztahuje na smlouvy o půjčce, úvěru a bezúplatný převod majetku a nikoli na poskytování služeb.

Žalovaný se v podání ze dne 26.2.2013 vyjádřil k žalobě tak, že insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka a označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu své funkce, přičemž součástí označení je o nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá. Dále žalovaný namítl, že v případě půjček byl porušen § 196a obch. zák., neboť nebyl doložen souhlas valné hromady a to, že byly poskytnuty za podmínek obvyklých v obchodním styku. Smlouvy o půjčkách jsou navíc dle žalovaného absolutně neplatné, neboť se jedná o zastřený právní úkon-půjčky kryly ztrátu z podnikání dlužníka, kdy jediným zákazníkem dlužníka byl koncern a prostřednictvím ztrátových cen musela být ztráta kryta půjčkami . Nadto nebyly splněny podmínky dle § 132 obch. zák. Úroky ve výši 7% p.a. jsou v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, neboť ČSOB a.s. poskytla dlužníku úvěr s úrokem ve výši PRIBOR (1,82%) + 1,9% p.a., tj. celkem 3,72% p.a. Žalovaný dále namítl, že smlouvy o půjčce podléhají českému právu, neboť dle čl. 4 odst. 2 Římské úmluvy je zásada, že plnění vztahující se k provozovně, je danou zemí země, v níž se nachází provozovna. Dle § 10 zák. č. 97/1963 Sb. navíc platí, že nezvolí-li si účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. Žalovaný uvedl, že v případě, kdy dceřiná společnost (dlužník) byla založena dle práva ČR a na území ČR, je povinností žalobce dodržovat právní předpisy. Žalovaný dále namítl, že žalobce neprokázal poskytnutí půjček. Konečně žalovaný uvedl, že pohledávky jsou neplatné i s ohledem na Druhou směrnici o koordinaci ochranných opatření (77/91/EHS). U pohledávek-Management Fees nebyly dle žalovaného doloženy ceny obvyklé a pohledávka je tedy v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku . U mzdových nároků a bonusů jednatele došlo k obcházení zákona (§ 133 až 136 obch. zák.) a jelikož nebyla sjednána žádná smlouva, nenáleží jednateli žádná odměna. Žalovaný dále odkázal na § 66 odst. 3 obch. zák. Dále uvedl, že nebylo doloženo poskytování služeb u zaměstnanců, kteří nevykonávali práci v ČR. K pohledávkám č. 24-29 z titulu bezdůvodného obohacení žalovaný namítl, že žalobce v žalobě překvalifikoval právní titul, což není dle § 198 IZ přípustné. K pohledávkám č. 30-32 za softwarové služby nebyl dle žalovaného prokázán vztah k dlužníkovi a vrubopis není titulem vzniku závazku dlužníka. K pohledávce č. 33 není dle žalovaného zřejmý vztah předání stroje mezi mateřskou a dceřinou společností, na základě jakého právního titulu byl stroj předán a jakým způsobem byla zohledněna v ceně stroje pohledávka spol. Steinbach GmbH .

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce podáním ze dne 28.8.2013, v němž upozornil na to, že v přihlášce pohledávek je u každé dílčí pohledávky uvedeno výslovně, že pohledávku přihlašuje žalobce jako insolvenční správce spol. JAC GmbH, tj. na účet její majetkové podstaty. Dále žalobce znovu odmítl, že by se na poskytnuté půjčky uplatnil § 196a obch. zák., neboť tyto smluvní vztahy podléhají německému právu. Znovu zdůraznil, že i kdyby se § 196a obch. zák. použil, pak se však použije § 196a odst. 2 obch. zák. a u půjček nebyl zapotřebí souhlas valné hromady, neboť žalobce byl v postavení ovládající osoby a dlužník v postavení osoby ovládané. Žalobce dále uvedl, že argument žalovaného o tom, že půjčky jsou zastřeným právním úkonem, je nelogický, neboť zastřený právní úkon je vždy platný, odpovídá-li vůli smluvních stran a jsou-li dodrženy zákonem stanovené náležitosti (na rozdíl od úkonu, který je simulován-předstírán). K argumentu žalovaného, že na půjčky dopadá Druhá směrnice, žalobce uvedl, že tato směrnice v čl. 11 hovoří o nabytí aktiv, tedy majetku, a nevztahuje se tedy na případy poskytnutí peněženích prostředků na základě smlouvy o úvěru či půjčce. Ohledně pohledávek-Management Fees žalobce znovu uvedl, že § 196a obch. zák. se nevztahuje na poskytování služeb, a tudíž není na místě posuzovat, zda se jednalo o cenu obvyklou. K odměně jednatele Harriet Pesch žalobce znovu uvedl, že není-li dohodnuta výše úplaty za výkon funkce jednatele, postupuje se přiměřeně dle ust. o mandátní smlouvě (§ 571 obch. zák.). Dále namítl, že nepříznivé hospodářské výsledky způsobila hospodářská krize, která postihla nejen dlužníka, ale i mateřskou společnost. Nelze tedy tvrdit, že by jednatel svým výkonem funkce přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům dlužníka. Navíc Harriet Pesch vykonávala funkci jednatele od 11.11.2010 do 11.10.2011 a dlužník podal insolvenční návrh až dne 31.8.2012. Žalobce odmítl, že by se použil zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, neboť ten se použije pouze na smluvní vztahy vzniklé před 1.7.2006. Na závazky vzniklé po 1.7.2006 do 17.12.2009 se použije Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980 (tzv. Římská úmluva). Na závazky vzniklé po 17.12.2009 se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (tzv. Řím I.). Ohledně tvrzené překvalifikace právního důvodu vzniku u pohledávek č. 24-29 žalobce zdůraznil, že již v přihlášce pohledávek bylo těchto pohledávek uvedeno, že finanční částka byla poskytnuta bez právního důvodu, a proto má žalobce za dlužníkem pohledávku z bezdůvodného obohacení. K pohledávkám vzniklých v souvislosti se službami poskytovanými spol. Infor Global Solutions žalobce uvedl, že služby byly poskytovány i dlužníkovi, že náklady na ně hradil JAC GmbH a následně je dlužníkovi přeúčtoval.

V podání ze dne 6.4.2014 žalovaný znovu zopakoval, že u půjček se jedná o zastřený právní úkon (krytí ztráty z podnikání) a doplnil, že JAC GmbH neposkytovala půjčky, neboť od počátku věděla, že dceřiná spol. JAC CZ není a nebude schopna půjčky vrátit. Jednalo se tak o zastřený právní stav, tedy o dobrovolný příplatek mimo základní kapitál . Dále uvedl, že požadavek vrácení finančních prostředků byl od počátku plněním nemožným . Rovněž ještě dodal, že smlouvy o půjčce jsou neplatné pro rozpor s § 39 obč. zák., neboť neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. K pohledávce č. 33 ohledně drsnoměru žalovaný dále namítl, že nebyly doloženy doklady o dodání (např. přepravní doklady), nebylo prokázáno a doloženo dodání zboží a převod vlastnického práva. Dále žalovaný uvedl, že JAC GmbH byla jediným zákazníkem dlužníka. Dlužník byl od počátku založen jako závislá společnost a byl řízen nikoli jako samostatný subjekt práva, ale jako organizační složka. Při řízení prostřednictvím JAC GmbH byla porušena péče řádného hospodáře ze strany jednatelů JAC GmbH a dlužníka, neboť dlužník prodával své služby mateřské společnosti s vědomím ztráty. Žalovaný dále uvedl, že svou činností způsobila JAC GmbH dlužníku škodu, kdy statutární orgány při řízení nepostupovaly s péčí řádného hospodáře. Dle žalovaného muselo být statutárním orgánům JAC GmbH v souvislosti s řízením a hospodařením známo, že tvoří systematicky ztrátu a tuto musí krýt vlastními finančními prostředky. Újmu, kterou takto působily ovládáním dlužníka, kryly půjčkami, které však svým charakterem půjčkami nebyly.

Soud se nejprve zabýval přípustností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 198 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Usnesením ze dne 8.10.2012, č.j. KSLB 54 INS 21391/2012-A-9 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven Nikolaos anonymizovano . Usnesením ze dne 20.11.2012, č.j. KSLB 54 INS 21391/2012-B-7 byl pro úkony přezkumu přihlášky pohledávky P27 věřitele č. 27 ustanoven oddělený insolvenční správce KOPPA, v.o.s. Z přihlášky pohledávky ze dne 7.11.2012 soud zjistil, že soudu došla dne 7.11.2012 e-mailem, originál byl doplněn podáním doručeným dne 9.11.2012. Bylo přihlášeno 35 pohledávek, všechny jako nezajištěné a nevykonatelné. Přihláška pohledávky byla podána Nikolaosem anonymizovano , přičemž u každé dílčí pohledávky je uvedeno v kolonce 11, že pohledávku přihlašuje Nikolaos anonymizovano jako insolvenční správce spol. JAC Products Europe GmbH se sídlem ve Spolkové republice Německo, tj. na účet její majetkové podstaty. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 7.1.2013 soud zjistil, že žalobce se přezkumného jednání zúčastnil, že oddělený insolvenční správce popřel všechny pohledávky co do pravosti, a to s tímto odůvodněním: Oddělený insolvenční správce namítl nedostatek aktivní legitimace k podání přihlášky dle § 165 insolvenčního zákona, neboť přihlášku pohledávky podává věřitel, insolvenční správce je pouze osobou s dispozičním oprávněním. Namítl, že smlouvy o půjčkách jsou absolutně neplatné, neboť se jednalo o půjčky mezi mateřskou a dceřinou společností (dlužník), avšak nebylo doloženo, že by byly naplněny podmínky § 196a obch. zák. Dále namítá, že se jedná o zastřený právní úkon, neboť tyto půjčky kryly ztrátu z podnikání-dlužník poskytoval služby a výrobky pouze v rámci koncernu za ceny zřejmě nepřiměřené, neboť vznikla ztráta a tato ztráta byla kryta ze strany mateřské společnosti těmito půjčkami. I z tohoto důvodu jsou smlouvy absolutně neplatné. Dále namítl, že nebyly dodrženy podmínky dle § 132 obch.zák., neboť chybí legalizace těchto dokumentů-na obou stranách této smlouvy stála tatáž osoba a v takovém případě je legalizace vyžadována. I z tohoto důvodu jsou smlouvy absolutně neplatné. Dále namítl, že úroky sjednané ve smlouvě ve výši 7% p.a. jsou nad rámec ceny obvyklé, neboť ku příkladu ČSOB poskytla dlužníku půjčku s úrokem 3,62% p.a. U dílčích pohledávek č. 34 a 35-tzv. Management Fees namítl, že bylo porušeno ustanovení § 196a obch. zák., neboť nebyla doložena cena obvyklá. Dále namítl, že Management Fees v sobě zahrnuje mzdové nároky a odměny jednatele Harriet Pesch, čímž se obchází zákon-§ 132 až 136 obch. zák. Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyla sjednána smlouva o výkonu funkce jednatele, nenáleží jednateli žádné plnění. Dále namítl porušení § 66 odst. 3 obch. zák., neboť plnění bylo jednateli přiznáno, ač dlužník vykázal nepříznivé hospodářské výsledky. V pohledávce Management Fees jsou nadto zahrnuty mzdové nároky a bonusy zaměstnanců, kteří nevykonávali práci v ČR a nebylo doloženo poskytování služeb. Dále namítl, že nebyly doloženy smlouvy o sjednání Management Fees, ani nebyl prokázán vztah výdajů na manažerské služby k činnosti dlužníka. Z usnesení Okresního soudu Wuppertal sp. zn. 145 IN 289/12 ze dne 28.6.2012 soud zjistil, že na majetek společnosti JAC Products Europe GmbH bylo dne 28.6.2012 zahájeno insolvenční řízení a insolvenční správce byl ustanoven Nikolaos anonymizovano . Podle § 80 Insolvenzordnung [Insolvenzordnung vom 5. Oktober 1994 (BGBl. I S. 2866), die zuletzt durch Artikel 6 des Gesetzes vom 31. August 2013 (BGBl. I S. 3533) geändert worden ist] přechází na insolvenčního správce zahájením insolvenčního řízení právo spravovat majetek náležející do majetkové podstaty a právo s ním nakládat. Podle § 294 IZ je insolvenční správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. Podle § 49 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním platí, že procesní způsobilost cizince se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Stačí však, má-li procesní způsobilost podle československého práva. (Obdobná je i úprava v platném a účinném zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.) Z citovaných ustanovení vyplývá, že žalobce jako insolvenční správce věřitele byl oprávněn přihlásit pohledávky věřitele do insolvenčního řízení. To, že tak činí ve prospěch majetkové podstaty věřitele, bylo uvedeno u každé dílčí pohledávky a je zcela nerozhodné, na kterém místě se tento údaj nacházel (zda v záhlaví přihlášky či v jiné kolonce), neboť posuzováno musí být podání (tj. v tomto případě přihláška pohledávky) v celém svém obsahu.

Žalobce (jako insolvenční správce věřitele, který přihlásil pohledávku věřitele, jež byla popřena) i žalovaný (insolvenční správce) jsou tedy procesně legitimováni podle § 198 IZ k vedení sporu. Ze shora uvedeného je rovněž zřejmé, že žaloba byla podána včas.

Na ústních jednáních soud provedl všechny označené důkazy vyjma: příkazu k úhradě z 24.1.2011, výpisu z účtu z 26.1.2011, příkazu k úhradě z 2.3.2011, oznámení o zatížení účtu z 2.3.2011, výpis z účtu z 2.3.2011, příkazu k úhradě z 2.3.2011, oznámení o zatížení účtu z 2.3.2011, výpisu z účtu z 2.3.2011, příkazu k úhradě z 2.3.2011, oznámení o zatížení účtu z 2.3.2011, výpisu z účtu z 2.3.2011, příkazu k úhradě z 18.3.2011, oznámení o zatížení účtu z 18.3.2011, výpisu z účtu z 18.3.2011, příkazu k úhradě z 18.3.2011, oznámení o zatížení účtu z 18.3.2011, výpisu z účtu z 18.3.2011, příkazu k úhradě z 21.4.2011, oznámení o zatížení účtu z 21.4.2011, výpisu z účtu z 21.4.2011, příkazu k úhradě z 21.4.2011, oznámení o zatížení účtu z 27.4.2011, výpisu z účtu z 27.4.2011, příkazu k úhradě z 21.4.2011, oznámení o zatížení účtu z 27.4.2011, výpisu z účtu z 27.4.2011, příkazu k úhradě z 4.5.2011, oznámení o zatížení účtu z 5.5.2011, výpisu z účtu z 5.5.2011, příkazu k úhradě z 5.5.2011, oznámení o zatížení účtu z 5.5.2011, výpisu z účtu z 5.5.2011, oznámení o zatížení účtu z 13.5.2011, výpisu z účtu z 13.5.2011, oznámení o zatížení účtu z 16.9.2011, výpisu z účtu z 16.9.2011, oznámení o zatížení účtu z 27.9.2011, výpisu z účtu z 27.9.2011, oznámení o zatížení účtu z 18.10.2011, výpisu z účtu z 18.10.2011, oznámení o zatížení účtu z 27.10.2011, výpisu z účtu z 27.10.2011, oznámení o zatížení účtu z 10.11.2011, výpisu z účtu z 10.11.2011, příkazu k úhradě z 10.11.2011, oznámení o zatížení účtu z 10.11.2011, výpisu z účtu z 10.11.2011, oznámení o zatížení účtu z 12.12.2011, výpisu z účtu z 12.12.2011, oznámení o zatížení účtu z 10.1.2012, výpisu z účtu z 10.1.2012, příkazu k úhradě z 26.1.2012, oznámení o zatížení účtu z 26.1.2011, výpisu z účtu z 26.1.2012, příkazu k úhradě z 15.2.2012, oznámení o zatížení účtu z 15.2.2012, výpisu z účtu z 15.2.2012, oznámení o zatížení účtu z 15.3.2011, výpisu z účtu z 15.3.2011, výpisu z bankovního účtu z 19.4.2012, výpisu z bankovního účtu ze 7.5.2012, příkazu k úhradě ze 7.5.2012, přehledu plateb, výpisu z bankovního účtu ze 4.6.2012, příkazu k úhradě ze 4.6.2012, přehledu plateb, výpisu z bankovního účtu ze 12.6.2012, příkazu k úhradě ze 12.6.2012, přehledu plateb, výpisu z bankovního účtu ze 21.6.2012, příkazu k úhradě ze 21.6.2012, přehledu plateb, přihlášky Ing. Klaudyho v řízení sp. zn. KSUL 69 INS 6657/2012, a to pro nadbytečnost, neboť převod i přijetí částek učinili účastníci nesporným. Soud dále neprovedl k důkazu účetní záznam z 15.9.2011, účetní záznam č. 10110088, č. 10110175, znalecký posudek na účetnictví dlužníka a znalecký posudek na účetnictví JAC Products Europe GmbH, ustanovení § 6, §46, §48 GmbHG, §611, §612, §667-670 BGB, výslech svědka Louis Gasperut, Herward Kister, Axel Hoffer, Harriet Pesch, Ulrike Rosch, a to pro nadbytečnost.

K pohledávkám č. 1 až 23 Z provedených důkazů, resp. ze shodných tvrzení účastníků, zjistil soud ohledně pohledávek č. 1 až 23 následující: Ze smlouvy o půjčce C soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 24.1.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Dodatkem ze dne 20.1.2012 byla splatnost půjčky prodloužena do 24.1.2013. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 26.1.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce D soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 2.3.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Dodatkem ze dne 2.3.2012 byla splatnost půjčky prodloužena do 2.3.2013. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 4.3.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce E soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 2.3.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Dodatkem ze dne 2.3.2012 byla splatnost půjčky prodloužena do 2.3.2013. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 4.3.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce F soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 2.3.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Dodatkem ze dne 2.3.2012 byla splatnost půjčky prodloužena do 2.3.2013. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 4.3.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce G soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 17.3.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 22.3.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce H soud zjistil, že ji dne 18.3.2011 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 17.3.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 22.3.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce I soud zjistil, že ji dne 21.4.2011 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 21.4.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 27.4.2011

JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce J soud zjistil, že ji dne 21.4.2011 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 25.4.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 27.4.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce K soud zjistil, že ji dne 21.4.2011 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 25.4.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 27.4.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce L soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 4.5.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 5.5.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce M soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 4.5.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 5.5.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce N soud zjistil, že ji dne 11.5.2011 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 11.5.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 13.5.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce O soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 1 800 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 15.9.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 16.9.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 1 800 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce Q soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 26.9.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 27.9.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce R soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 900 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 17.10.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 18.10.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce S soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 1 800 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 26.10.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 27.10.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 900 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce T soud zjistil, že ji dne 10.11.2011 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 1 800 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 9.11.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 10.11.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 1 800 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce U soud zjistil, že ji dne 28.11.2011 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 4 000 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 27.11.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 30.11.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 4 000 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce V soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 1 800 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 7.12.2012, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 12.12.2011 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 1 800 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce W soud zjistil, že ji dne 9.1.2012 uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 3 000 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 5.1.2013, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 10.1.2012 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 3 00 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce X soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 1 800 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 25.1.2013, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 26.1.2012 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 1 800 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce Y soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 1 800 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 13.2.2013, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 15.2.2012 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 1 800 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Ze smlouvy o půjčce Z soud zjistil, že ji uzavřela JAC GmbH jako věřitel a dlužník, a to na částku 1 800 000 Kč, že splatnost byla sjednána do 14.3.2013, že úrok byl sjednán ve výši 7% p.a. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 15.3.2012 JAC GmbH zaslala dlužníku na účet částku 1 800 000 Kč. Dlužník poskytnutou částku JAC GmbH nikdy nevrátil. Soud dále zjistil, že bylo ujednáno, že půjčky mohou být splaceny dříve (před termínem splatnosti) bez sankcí. Z výslechu svědka Jana Čižmara soud zjistil, že pracoval u dlužníka na pozici finanční a administrativní manažer. Svědek uvedl, že půjčky byly poskytovány za tím účelem, aby dlužník mohl pokračovat v činnosti v ČR-byly poskytovány k pokrytí výdajů na běžný provoz, zejména závazků z nájmu a mezd. Svědek uvedl, že společnost vznikla v listopadu 2010, první zaměstnanci nastoupili k 1.2.2011, přičemž se počítalo s tím, že v roce 2012-2013 bude převedena výroba z Německa do ČR a nárůstem objemu výroby bude dlužník generovat zisk. Než dlužník začal provozovat činnost, z níž mohly plynout tržby, byly startovací náklady a provozní náklady hrazeny z peněžních prostředků, které dlužník obdržel jako půjčky od JAC GmbH. Z výpisu z obchodního rejstříku JAC GmbH soud zjistil, že od 16.1.2006 do 5.9.2011 byla jednatelem Harriet Pesch, oprávněná jednat samostatně, od 5.9.2011 do 22.11.2011 byla jednatelem Louis Gasperut, oprávněná jednat samostatně, a od 22.11.2011 byl jednatelem Michael VanLoon a Michael Wood, oba oprávněni jednat samostatně. K posledně jmenovaným přibyl od 21.3.2012 Dr. Heinz-Christian Knoll, rovněž oprávněný jednat samostatně. Od 4.7.2007 byli prokuristy Axel Hofer a Ulrike Rosch. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka soud zjistil, že dlužník měl od počátku své existence dva společníky-JAC Products Europe GmbH s 99% obchodním podílem a JACL PRODUCTS-PRODUÇAO DE COMPONENTES AUTOMÓVEIS, SOCIEDADE UNIPESSOAL LDA s 1% obchodním podílem. Jednatelem dlužníka byla Harriet Pesch od 11.11.2010 do 11.10.2011, Louis Gasperut od 11.10.2011 do 30.1.2012, Michael John Van Loon od 30.1.2012 do 22.10.2012 a Michael Francis Wood od 30.1.2012 do 22.10.2012. Ze sjetiny z internetové stránky www.ratenkredit-themen.de ze dne 1.2.2013 soud zjistil, že úroky u půjček ve výši 1 000-100 000 EUR bez zajištění, se splatností za 12-120 měsíců se u německých finančních institucí pohybovaly v rozmezí 2,85-16,9% ročně. Pravost smluv o půjčce nebyla v řízení zpochybněna a soud z nich proto vycházel jako z pravých. Převody peněžních prostředků, které učinili účastníci nespornými, odpovídají časově údajům uvedeným ve smlouvách o půjčce. Skutečnost, že byly uzavírány smlouvy o půjčce mezi JAC GmbH a dlužníkem a že dlužník od JAC GmbH přijímal peněžité prostředky, potvrdil i svědek J. Čižmar. Výpověď svědka J. Čižmara hodnotí soud jako nezkreslenou, věrohodnou a pravdivou. Svědek měl z pozice své funkce u dlužníka dostatečný přehled o finanční situaci u dlužníka včetně toků peněz, v současné době nemá žádný vztah k dlužníkovi či účastníkům sporu a tedy ani žádný zájem na výsledku tohoto sporu. Důkaz sjetinou z internetové stránky hodnotil soud jako rovnocenný s příp. písemným vyjádřením bank, a to s ohledem na současnou dobu rozvoje předávání, poskytování a získávání informací prostřednictvím internetu. Na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů tak dospěl soud ke skutkovému zjištění, že dlužník uzavřel s JAC GmbH v průběhu roku 2011 a 2012 celkem 23 smluv, na jejichž základě JAC GmbH dlužníku poskytla finanční prostředky takto: dne 26.1.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 24.1.2013, avšak nebyla, dne 4.3.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 2.3.2013, avšak nebyla, dne 4.3.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 2.3.2013, avšak nebyla, dne 4.3.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 2.3.2013, avšak nebyla, dne 22.3.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 17.3.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 18.3.2012 v prodlení, dne 22.3.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 17.3.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 18.3.2012 v prodlení, dne 27.4.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 21.4.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 22.4.2012 v prodlení, dne 27.4.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 25.4.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 26.4.2012 v prodlení, dne 27.4.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 25.4.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 26.4.2012 v prodlení, dne 5.5.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 4.5.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 5.5.2012 v prodlení, dne 5.5.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 4.5.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 5.5.2012 v prodlení, dne 13.5.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 11.5.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 12.5.2012 v prodlení, dne 16.9.2011 částku 1 800 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 15.9.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 16.9.2012 v prodlení, dne 27.9.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 26.9.2012, avšak nebyla, a dlužník byl ode dne 27.9.2012 v prodlení, dne 18.10.2011 částku 900 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 17.10.2012, avšak nebyla,

dne 27.10.2011 částku 1 800 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 26.10.2012, avšak nebyla, dne 10.11.2011 částku 1 800 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 9.11.2012, avšak nebyla, dne 30.11.2011 částku 4 000 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 27.11.2012, avšak nebyla, dne 12.12.2011 částku 1 800 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 7.12.2012, avšak nebyla, dne 10.1.2012 částku 3 000 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 5.1.2013, avšak nebyla, dne 26.1.2012 částku 1 800 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 25.1.2013, avšak nebyla, dne 15.2.2012 částku 1 800 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 13.2.2013, avšak nebyla, dne 15.3.2012 částku 1 800 000 Kč, s tím, že tato měla být vrácena do 14.3.2013, avšak nebyla. Smlouvy o půjčkách byly uzavřeny mezi dlužníkem, který je společností založenou dle českého právního řádu, a JAC GmbH, která je společností založenou dle německého právní řádu (viz výpis z obchodního rejstříku JAC GmbH z 16.5.2012), je tedy dán tzv. mezinárodní prvek. Na smlouvy uzavřené po 17.12.2009 se přitom uplatní Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (tzv. Řím I.), a to dle čl. 28 cit. nařízení. Vzhledem k tomu, že strany smlouvy neprovedly volbu práva, kterým se budou smlouvy řídit (ve smyslu čl. 3 cit. nařízení), použije se čl. 4 cit. nařízení. Smlouva o půjčce (ani o úvěru) není vyjmenována v čl. 4 odst. 1 cit. nařízení, proto se uplatní čl. 4 odst. 2 cit. nařízení, dle něhož se smlouva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Charakteristickým plněním je plnění, které jednak určuje typ smluvního vztahu a jednak slouží k odlišení tohoto vztahu od jiných smluvních vztahů. Přitom nejde pouze o pohled právní, nýbrž je zapotřebí zohlednit i funkci ekonomickou. Smlouva o půjčce je tzv. kontraktem reálným-vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky (srov. rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 209/2005). Proto bez poskytnutí peněžních prostředků závazkový právní vztah ze smlouvy o půjčce nevzniká. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že plněním příznačným pro smlouvu o půjčce (tj. charakteristickým plněním) je poskytnutí (odevzdání) peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a JAC GmbH (se sídlem ve Spolkové republice Německo) se řídí právem německým. Ke stejnému závěru by bylo možno dospět i při výkladu, který se objevuje v zahraniční teorii (srov. Micklitz, H./Rott, P.: Vergemeinschaftung des EuGVÜ in der Verordnung (EG) Nr. 44/2001, EuZW 2001, 325-334), že za použití bodu 17 preambule cit. nařízení (podle kterého by pojmy poskytování služeb a prodej zboží měly být vykládány stejným způsobem jako při použití čl. 5 nařízení ES č. 44/2011) se u smluv o půjčce uplatní určení rozhodného práva dle čl.

4 odst. 1 písm. b) cit nařízení (podle kterého se smlouvy o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby své obvyklé bydliště). I podle německého práva-§ 488 Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) platí, že dle smlouvy o půjčce je věřitel povinen poskytnout dlužníkovi peněžní částku v dohodnuté výši a dlužník je povinen zaplatit úroky a splatit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané době splatnosti. Vzhledem k tomu, že dlužník poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, ač k tomu byl povinován, vznikly JAC GmbH tomu odpovídající pohledávky, nyní vymáhané žalobcem. Úrok z prodlení se řídí rovněž německým právem-dle § 288 odst. 2 BGB u právních úkonů, na kterých se nepodílí spotřebitel, činí úroková sazba 8 procentních bodů nad základní úrokovou sazbu, kterou vyhlašuje německá centrální banka-Die Deutsche Bundesbank dle § 247 BGB. Od 1.1.2012, jakož i od 1.7.2012, činila základní úroková sazba 0,12% (srov. http://www.bundesbank.de/Redaktion/DE/Standardartikel/Bundesbank/Zin ssaetze/basiszinssatz.html?searchArchive=0&submit=Suchen&searchIssue d=0&templateQueryString=basiszinssatz) Pohledávky žalobce byly popřeny pouze co do pravosti s tím, že smlouvy o půjčkách jsou neplatné pro nedodržení podmínek dle § 196a a § 132 obch. zák. a z důvodu, že se jedná o zastřený právní úkon. Na věc se proto uplatní závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1206/2009, které se uplatní i pro úpravu insolvenčního zákona. Nejvyšší soud vyjádřil, že popřením pravosti pohledávky se rozumí popření jejího základu (má-li popírající za to, že pohledávka vůbec nevznikla, nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla /např. splněním, započtením nebo prekluzí/, anebo že je zcela promlčená). Popření výše pohledávky představuje námitka, že přezkoumávaná pohledávka tu sice je, avšak nikoliv v takové výši, jakou uvádí přihlašovatel; typické v tomto případě je, že popírající uznává pohledávku co do základu, ale nesouhlasí s tvrzenou výší-tedy má za to, že pohledávka v přihlašované výši vůbec nevznikla, že již zčásti zanikla (např. započtením, splněním), nebo že se zčásti promlčela. O popření pořadí pohledávky pak jde, nesouhlasí-li popírající s uplatněným pořadím pohledávky (uplatněnou vyšší třídou), nebo je-li přesvědčen, že věřiteli (přihlašovateli) nenáleží jím uplatněné právo na oddělené uspokojení pohledávky v konkursu. Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí.

Soud se proto dále zabýval námitkami žalovaného, že smlouvy o půjčkách jsou neplatné pro nedodržení podmínek dle § 196a a § 132 obch. zák. Byť soud dospěl ke stejnému závěru jako žalobce, že smlouvy o půjčce se řídí německým právem, neztotožňuje se se závěrem žalobce, že z tohoto důvodu se neuplatní § 196a obch. zák. Ust. § 196a obch. zák. míří na všechny v něm uvedené smluvní vztahy, do nichž vstupuje (česká) společnost, podřízená úpravě obchodního zákoníku, a to bez ohledu na to, jakým právem se smlouva upravující smluvní vztah řídí. Opačný výklad by z tohoto ochranného ustanovení činil (i s ohledem na možnost volby rozhodného práva i výlučně mezi českými subjekty) bezcennou pasáž obchodního zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že § 196a obch. zák. se v dané věci použije. Podle § 196a odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31.11.2011, společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. V nezměněné podobě zůstalo toto ustanovení i po 1.1.2012 (po novele provedené zákonem č. 351/2011 Sb.). Podle § 196a odst. 2 obch. zák., ve znění účinném do 31.11.2011, pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou. Podle § 196a odst. 2 obch. zák., ve znění účinném od 1.1.2012 (tj. ve znění zák. č. 351/2011 Sb.), pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě. Z citovaných ustanovení vyplývá tedy jednoznačně, že souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě. Podle § 66a odst. 3 písm. a) obch. zák. věta před středníkem je ovládající osobou vždy osoba, která je většinovým společníkem. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka bylo přitom zjištěno, že dlužník měl od počátku své existence dva společníky, jedním z nich byl žalobce, který držel 99% obchodní podíl. K poskytnutí půjčky dlužníku (jako osobě ovládané) ze strany žalobce-dlužníkova většinového společníka (tj. osoby dlužníka ovládající) není zapotřebí souhlasu valné hromady. Soud se proto dále zabýval tím, zda půjčky byly poskytnuty za podmínek obvyklých v obchodním styku. Všechny půjčky byly poskytnuty bez zajištění, s nejméně roční splatností, s tím, že předčasné splacení ze strany dlužníka je možné (bez sankcí)-jedná se tedy o podmínky nastavené ve prospěch dlužníka. Proto jediným prvkem, dle kterého lze hodnotit podmínky půjčky je výše sjednaného úroku. Úrok u všech půjček byl sjednán ve výši 7% p.a., což je v rozmezí úrokové sazby u nezajištěných půjček poskytovaných německými finančními institucemi, jak žalobce doložil. Soud tedy dospěl k závěru, že podmínka obvyklosti ve smyslu § 196a odst. 1 obch. zák. byla dodržena.

K úrokové sazbě se vztahuje i námitka žalovaného, že pohledávka na úroku je v důsledku výše úroku v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. Soud proto poučil vyzval žalovaného na prvním jednání konaném dne 4.9.2013 dle § 118a občanského soudního řádu, aby doplnil svá tvrzení ohledně toho, jaké byly úroky (roční) u obdobných půjček v době a místě uzavření smluv o půjčce mezi žalobcem a dlužníkem, a k těmto tvrzením, aby označil důkazy. Žalovaný však svá skutková tvrzení přes výzvu a poučení nedoplnil a důkazy neoznačil. Soud proto uzavřel, že ohledně námitky rozporu ujednání o výši úroku se zásadou poctivého obchodního styku neunesl žalovaný břemeno tvrzení. Soud se dále zabýval tím, zda půjčky mezi JAC GmbH a dlužníkem nebyly poskytnuty v rozporu s německou úpravou, v níž se promítá čl. 11 Druhé směrnice rady ES č. 77/91/EHS. V německém právu se ochranné opatření objevuje pouze v zákoně o akciové společnosti [Aktiengesetz vom 6. September 1965 (BGBl. I S. 1089)], a to v § 52, § 89 a § 115, které jsou obdobou § 196a obch. zák. To odpovídá i čl. 1 Druhé směrnice, v níž je uvedeno, že koordinační opatření stanovená touto směrnicí se použijí na právní a správní předpisy členských států, které se vztahují na tyto formy společností: V Německu-die Aktiengesellschaft. Pro společnosti s ručením omezeným (GmbH-Gesellschaft mit beschränkter Haftung) nebyla ve Spolkové republice Německo stejná či obdobná úprava přijata. V zákoně o společnosti s ručením omezeným (Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4123-1) žádná taková úprava obsažena není. Jediným ustanovením v tomto zákoně, které se dotýká poskytnutí úvěru je §43a, dle něhož nesmí být jednatelům, jiným zákonným zástupcům, prokuristům nebo osobám zmocněným k veškerým obchodním činnostem poskytnut úvěr z majetku, který slouží k udržení základního kapitálu společnosti. Úvěr poskytnutý v rozporu s tímto ustanovením musí být bezodkladně a bez ohledu na ostatní ujednání vrácen. Z uvedeného je zřejmé, že právní úprava v německém právu je pro společnosti s ručením omezeným, co se týče ochranných opatření ve smyslu Druhé směrnice, mírnější než úprava česká. Soud tak dospěl k závěru, že smlouvy o půjčkách mezi JAC GmbH a dlužníkem nebyly v rozporu s německou právní úpravou. Podle § 132 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31.11.2011, platí, že má-li společnost jediného společníka, nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento společník. Rozhodnutí společníka při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu a musí být podepsáno společníkem. Rozhodnutí společníka musí mít formu notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis. Ustanovení § 127 odst. 5 se nepoužije. Podle § 132 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném od 1.1.2012 (tj. ve znění zák. č. 355/2011 Sb.), platí, že má-li společnost jediného společníka, nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento společník. Projev vůle společníka při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu (dále jen rozhodnutí společníka ). Rozhodnutí společníka musí mít formu notářského zápisu o právním úkonu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis. Ustanovení § 127 odst. 5 se nepoužije. Podle § 132 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném do 31.11.2011, je jediný společník oprávněn vyžadovat, aby se rozhodování podle odstavce 1 účastnil i jednatel a dozorčí rada, pokud byla zřízena. Písemné rozhodnutí jediného společníka musí být doručeno jednateli a dozorčí radě, pokud byla zřízena. V nezměněné podobě zůstalo toto ustanovení i po 1.1.2012 (po novele provedené zákonem č. 355/2011 Sb.). Podle § 132 odst. 3 obch. zák., ve znění účinném do 31.11.2011, musejí smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem této společnosti, pokud tento společník jedná rovněž jménem společnosti, mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací. V nezměněné podobě zůstalo toto ustanovení i po 1.1.2012 (po novele provedené zákonem č. 355/2011 Sb.). Z citovaných ustanovení je zřejmé, že se vztahují výlučně na případy, kdy společnost má jediného společníka. To však nebyl případ dlužníka, který měl dva společníky. Ust. § 132 obch. zák. a omezení v něm stanovená na poměry dlužníka, potažmo na posuzované smlouvy o půjčkách, nedopadá.

Konečně se soud zabýval i námitkou žalovaného, že v případě smluv o půjčce se jedná o zastřený právní úkon, neboť půjčky kryly ztrátu z podnikání dlužníka, neboť dlužník poskytoval služby a výrobky pouze do koncernu a prostřednictvím ztrátových cen pak musela být ztráta kryta půjčkami. Další námitkou žalovaného pak bylo, že se jednalo o dobrovolný příplatek společníka mimo základní kapitál dlužníka. Poslední námitkou žalovaného pak bylo, že ze strany jednatelů JAC GmbH a dlužníka došlo k porušení péče řádného hospodáře, neboť dlužník prodával své služby mateřské společnosti s vědomím ztráty a tuto ztrátu musela krýt vlastními finančními prostředky. Újma, která byla takto způsobena ovládáním dlužníka, byla kryta půjčkami, avšak ty svým charakterem půjčkami nebyly. Podle § 41a odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném v době uzavírání smluv o půjčce) má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený. Argument žalovaného zněl tak, že zastřeným právním úkonem jsou smlouvy o půjčce. Žalovaný sice neuvedl, kterým právním úkonem měly být smlouvy o půjčce zastřeny, avšak jak vyplývá z cit. ustanovení obč. zák., zastřený právní úkon je platný vždy, směřovala-li k němu vůle účastníků a splňuje-li stanovené náležitosti. Posuzované smlouvy o půjčce splňovaly náležitosti pro smlouvy o půjčce (byl určen věřitel i dlužník, závazek věřitele poskytnout peněžní částku a závazek dlužníka ji vrátit, byl sjednán úrok i termín vrácení).

Jazykové vyjádření ve smlouvách o půjčce neumožňuje jiný výklad než ten, že se jedná vztah ze smlouvy o půjčce. Podle § 121 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném v době uzavírání smluv o půjčce), může společenská smlouva určit, že valná hromada je oprávněna uložit společníkům povinnost přispět na vytvoření vlastního kapitálu příplatkem mimo základní kapitál (dále jen "příplatek") peněžitým plněním nad výši vkladu až do poloviny základního kapitálu podle výše svých vkladů. Dosáhne-li výše příplatku hodnoty poloviny základního kapitálu, nelze již další příplatek uložit. O porušení této povinnosti platí ustanovení § 113 odst. 2 až 6 obdobně. Podle § 121 odst. 2 obch. zák. může společník poskytnout příplatek se souhlasem valné hromady, i když tak nestanoví společenská smlouva. Z citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že k poskytnutí příplatku mimo základní kapitál je zapotřebí souhlasu valné hromady, přičemž o tomto souhlasu musí být pořízen notářský zápis dle § 141 obch. zák. Bez souhlasu valné hromady nesmí společnost příplatek společníka přijmout. Náležitosti pro poskytnutí příplatku JAC GmbH jako společníka dlužníka nebyly splněny a v posuzovaných případech se o příplatky mimo základní kapitál nejedná. Soud dospěl k závěru, že finanční nedostatek může společnost řešit jak tím, že si prostředky obstará od společníků formou příplatku mimo základní kapitál, tak tím, že si prostředky obstará formou úvěru či půjčky. Žádný právní předpis nezakazuje společnosti uzavírat smlouvy o půjčce či úvěru se svým společníkem. Ohledně argumentu, že dlužník dodával své výrobky pouze do koncernu za ztrátové ceny, dospěl soud k závěru, že se netýká předmětu věci a na platnost smluv o půjčkách nemá žádný vliv. Směřovala-li úvaha žalovaného tak, že žalobce jako ovládající osoba vyžadoval uzavření smlouvy, z níž vznikla dlužníku újma, uplatnil by se § 66a odst. 14 a 8 obch. zák.-tj. dlužníku by vůči žalobci vznikla pohledávka z titulu náhrady škody. Otázka vzniku škody na straně dlužníka však není otázkou, kterou by se měl zabývat soud v tomto incidenčním sporu o určení existence pohledávek žalobce z titulu půjček. Mohlo by se jednat o okolnosti, které by při správném a řádném výkonu funkce měl přezkoumat insolvenční správce a zjistil-li by, že (při splnění dalších podmínek dle § 66a obch. zák.) došlo ke vzniku škody, měl by pohledávku dlužníka uplatnit a vymáhat pořadem práva.

Soud tedy dospěl k závěru, že JAC GmbH má za dlužníkem pohledávky: 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 27.1.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 5.3.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 5.3.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 5.3.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu),

900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 23.3.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 18.3.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 17.3.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 23.3.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 18.3.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 17.3.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 28.4.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 21.4.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 20.4.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 28.4.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 26.4.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 25.4.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 28.4.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 26.4.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 25.4.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 6.5.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 5.5.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 4.5.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 6.5.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 5.5.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 4.5.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 14.5.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 12.5.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 11.5.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 1 800 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 17.9.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 16.9.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 15.9.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 28.9.2011 do 8.10.2012 a úrokem z prodlení od 27.9.2012 do 8.10.2012 (pohledávka byla dle smluvního ujednání splatná dne 26.9.2012) ve výši dle § 288 odst. 2 BGB, 900 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 19.10.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 1 800 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 28.10.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 1 800 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 11.11.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu),

4 000 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 1.12.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 1 800 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 13.12.2011 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 3 000 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 11.1.2012 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 1 800 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 27.1.2012 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 1 800 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 16.2.2012 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu), 1 800 000 Kč s úrokem 7% p.a. od 16.3.2012 do 8.10.2012 (splatnou se pohledávka stala dle § 250 IZ prohlášením konkursu).

K pohledávkám č. 24 až 29 Z provedených důkazů zjistil soud ohledně pohledávek č. 24 až 29 následující: Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že u každé z dílčích pohledávek č. 24 až 29 bylo uvedeno, že šlo o převod finanční částky na úhradu mezd dlužníka, příp. na úhradu různých závazků dlužníka, přičemž v kolonce 11 formuláře bylo vždy uvedeno, že částka byla poskytnuta bez právního důvodu a věřitel má z tohoto důvodu proti dlužníkovi pohledávku z bezdůvodného obohacení. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil, že JAC GmbH zaslala dlužníku bezhotovostně na účet dne 10.4.2012 částku 1 300 000 Kč, dne 19.4.2012 částku 85 644 EUR, dne 7.5.2012 částku 74 000 EUR, dne 4.6.2012 částku 76 000 EUR, dne 12.6.2012 částku 30 000 EUR a dne 21.6.2012 částku 55 000 EUR, přičemž dlužník poskytnuté částky JAC GmbH nikdy nevrátil. Z emailu z 5.4.2012 a emailové korespondence z dubna 2012 soud zjistil, že mezi osobami Jan Čižmar, Michael Bechtle a Heinz-Christian Knoll a Heinz-Christian Knoll a Hartmenn Detlef probíhala komunikace ohledně toho, zda a kdy dojde k převodu peněz dlužníku ze strany JAC GmbH. V poslední emailové zprávě je potom uvedeno, že bude převedeno 1 300 000 Kč. Z emailové komunikace z června 2012 soud zjistil, že mezi Jan Čižmar sdělil, že dlužník má neuhrazené závazky ve výši 54 538 EUR (zejména na neuhrazeném nájmu prostor a služebních vozidel, na odměnách brigádníků), a požádal o zaslání částky 55 000 EUR. Prostředky byly poskytnuty bez právního důvodu-žalobce tvrdil, že nebyla uzavřena žádná smlouva a že se jedná o bezdůvodné obohacení, žalovaný toto nerozporoval. Prostředky poskytla JAC GmbH, která je společností založenou dle německého právní řádu (viz výpis z obchodního rejstříku JAC GmbH z 16.5.2012), dlužníku , který je společností založenou dle českého právního řádu, a je tedy dán tzv. mezinárodní prvek. Na mimosmluvní závazkové vztahy vzniklé po 11.1.2009 se přitom uplatní Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (tzv. Řím II.), a to dle čl. 31 a 32 cit. nařízení. Vzhledem k tomu, že strany smlouvy neprovedly volbu práva, kterým se budou mimosmluvní závazkové vztahy řídit (ve smyslu čl. 14 cit. nařízení), použije se čl. 10 cit. nařízení. Soud dospěl k závěru, že na posuzované případy se neuplatní čl. 10 odst. 1 a 4 cit. nařízení, neboť nelze říci, že mimosmluvní vztah mezi JAC GmbH a dlužníkem, který vznikl z bezdůvodného obohacení, souvisel s jejich již existujícími vztahy. Na posuzované případy nedopadá ani čl. 10 odst. 2 cit. nařízení, neboť strany neměly sídlo ve stejné zemi. Uplatní se tedy čl. 10 odst. 3 cit. nařízení a rozhodným právem tak je právo české, neboť k bezdůvodnému obohacení došlo u dlužníka v České republice. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném v době přijetí peněžních prostředků) platí, že bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle odst. 1 platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávky, které žalobce přihlásil z titulu bezdůvodného obohacení, byly popřeny pouze co do pravosti. Na věc se proto uplatní shora citované závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1206/2009, které se uplatní i pro úpravu insolvenčního zákona. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaných případech se jednalo o poskytnutí peněžních prostředků bez právního důvodu. Jde tedy o bezdůvodné obohacení, spol. JAC GmbH má právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. K tvrzené nepřípustné překvalifikaci právního důvodu vzniku u pohledávek dospěl soud k závěru, tato námitka žalovaného je nedůvodná, neboť již v přihlášce bylo u těchto pohledávek uvedeno, že finanční částka byla poskytnuta bez právního důvodu, a proto má žalobce za dlužníkem pohledávku z bezdůvodného obohacení. Je zcela nerozhodné, že to bylo uvedeno v kolonce 11 formuláře a nikoli v kolonce 06 nebo 07 formuláře.

K pohledávkám č. 30 až 32 Z provedených důkazů zjistil soud ohledně pohledávek č. 30 až 32 následující: Z objednávky služeb (Work Service Order) soud zjistil, že tato byla vyhotovena dne 21.4.2011, přičemž jako zákazník byla uvedena JAC GmbH a jako rozsah projektu bylo uvedeno konzultační služby a projektový management k podpoře implementace JAC Products Czech Republic dle nabídky JAC Products CZ nabídka-230311 V2 vyhotovené Nigelem Reevesem. Z vrubopisu ze dne 9.9.2011 na částku 25 181,75 EUR včetně faktur č. 11004971-00AL, č. 11005029-00AL, č. 11005061-00AL, č. 11005101-00AL, č. 11005208-00AL, č. 11005245-00AL, č. 11004718-00AL soud zjistil, že faktury byly vystaveny ze strany spol. Infor Global Solutions (Midlands) Ltd., zasílány byly spol. JAC GmbH a následně byly ze strany JAC GmbH přeposlány dlužníku. Z účetního záznamu ze dne 15.9.2011 soud zjistil, že k vrubopisu byla vyhotovena účetní košilka , obsahující datum doručení, určení osoby, která převzala účetní doklad a schválila jej, určení částky k proplacení. Z vrubopisu ze dne 21.9.2011 na částku 9 128,67 EUR včetně faktur č. 11005574-00AL, č. 11005626-00AL, č. 11005498-00AL, č. 11005440-00AL soud zjistil, že faktury byly vystaveny ze strany spol. Infor Global Solutions (Midlands) Ltd., zasílány byly spol. JAC GmbH a následně byly ze strany JAC GmbH přeposlány dlužníku. Z účetního záznamu č. 1110088 soud zjistil, že k vrubopisu byla vyhotovena účetní košilka , obsahující datum doručení, určení osoby, která převzala účetní doklad a schválila jej, určení částky k proplacení. Z vrubopisu ze dne 6.12.2011 na částku 10 932,50 EUR včetně faktur č. 11100871, č. 11100625, č. 11100628, č. 11100778), soud zjistil, že faktury byly vystaveny ze strany spol. Infor Global Solutions (Midlands) Ltd., zasílány byly spol. JAC GmbH a následně byly ze strany JAC GmbH přeposlány dlužníku. Z účetního záznamu č. 10110175 soud zjistil, že k vrubopisu byla vyhotovena účetní košilka , obsahující datum doručení, určení osoby, která převzala a schválila, určení částky k proplacení. Z provedeného dokazování bylo zjištěno pouze to, že u Infor Global Solutions (Midlands) Ltd. služby objednala JAC GmbH a Infor Global Solutions (Midlands) Ltd. je vyúčtovala JAC GmbH. JAC GmbH pak faktury přeposlala dlužníku a ten k nim vyhotovil zápis o tom, kdo toto u dlužníka přijal a schválil. Na prvním jednání byl proto žalobce vyzván a poučen dle § 118a občanského soudního řádu, aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy tak, aby bylo zřejmé, na základě čeho uplatňuje nárok na úhradu pohledávek č 30-32, tj. aby uvedl, zda si JAC GmbH ujednal s dlužníkem poskytování služeb, co bylo přesně obsahem takového ujednání (jak byla sjednána práva a povinnosti stran, jak byla sjednána cena). Na tuto výzvu a poučení zareagoval žalobce tím, že v podání ze dne 4.11.2013 uvedl, že předkládá překlad objednávky služeb, že tato objednávka byla za JAC GmbH podepsána jednatelkou Harriet Pesch, která byla v předmětné době rovněž jednatelkou dlužníka, pročež dlužník měl povědomí o rozsahu objednaných služeb. Žalobce dále uvedl, že oprávněnost pohledávek vyplývá rovněž ze skutečnosti, že pohledávky byly dlužníkem zaúčtovány a vedeny v účetnictví. Dále uvedl, že závazek uhradit za JAC GmbH uplatněné pohledávky byl sjednán přinejmenším konkludentně.

Soud dospěl k závěru, že žalobce ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě a poučení dle § 118a občanského soudního řádu a nedoplnil podstatná skutková tvrzení ohledně vzniku pohledávek č. 30 až 32-bylo pouze obecně uvedeno, že konkludentně vznikl závazek dlužníka uhradit JAC GmbH uplatněné pohledávky. Na výzvu, aby bylo doplněno, zda si JAC GmbH a dlužník ujednali poskytování služeb, jaký byl přesně obsah takového ujednání (zejména jak byla sjednána práva a povinnosti stran, jak byla sjednána cena), nebylo uvedeno nic. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce ohledně pohledávek č. 30 až 32 neunesl břemeno tvrzení, a proto nebyly prováděny výslechy navržených svědků a hodnocen výslech Jana Čižmara. Je třeba totiž upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 63/2012, v němž je uvedeno jednoznačně: Nedůvodnou je také námitka žalobkyně, že zařazením pohledávky mezi své závazky do účetnictví žalovanými došlo ke konkludentnímu uznání závazku. Písemné uznání určitého závazku ve smyslu ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák. je jednostranným úkonem dlužníka adresovaným věřiteli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1297/2004). Účinky uznání závazku proto nemohly nastat ani případným (samotným) zařazením závazku dlužníkem do své účetní evidence bez písemného uznání závazku vůči žalujícímu tvrzenému věřiteli. A dále na právní závěr, že faktura není jako účetní doklad sama o sobě důkazem o smluvním vztahu, vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 276/2005 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3143/08. Proto soud žalobu v části týkající se pohledávek č. 30-32 zamítl.

K pohledávce č. 33 Na prvním jednání byl proto žalobce vyzván a poučen dle § 118a občanského soudního řádu, aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy tak, aby bylo zřejmé, na základě čeho uplatňuje nárok na úhradu pohledávky č. 33-tj. zejména, aby uvedl, zda kupř. byla uzavřena mezi dlužníkem a JAC GmbH kupní smlouva na stroj (případně jiná smlouva), co bylo jejím obsahem (jak byla sjednána práva o povinnosti stran), a jak byla sjednána cena. Na tuto výzvu a poučení zareagoval žalobce tím, že v podání ze dne 4.11.2013 uvedl, že mezi dlužníkem a JAC GmbH byla uzavřena kupní smlouva, dle které se žalobce zavázal dodat stroj k prověření drsnosti povrchu (drsnoměr), dlužník se zavázal uhradit kupní cenu, za kterou stroj koupila JAC GmbH. Na jednání konaném dne 15.1.2014 upřesnil svá tvrzení tak, že mezi JAC GmbH a dlužníkem byla uzavřena ústní smlouva, kterou se JAC GmbH zavázal dodat drsnoměr (od spol. Steinbach Surftest SJ-210) dlužníku za cenu 41 790 Kč, stroj byl dlužníku dodán dne 11.8.2011 a JAC GmbH vyzvala dlužníka k úhradě kupní ceny. Z objednávky z 21.6.2011 č. B007792 soud zjistil, že JAC GmbH u spol. Steinbach objednala přístroj na měření povrchu (SURFTEST SJ-210) za cenu 1 671,60 EUR.

Z vrubopisu z 21.11.2011 č. 83848 včetně faktury č. VRJ 051295 soud zjistil, že faktura byla vystavena spol. JAC GmbH, vyúčtován byl přístroj na měření povrchu (SURFTEST SJ-210) za cenu 1 989,20 EUR (vč. DPH). Tuto částku, resp. částku 41 790 Kč, JAC GmbH přeúčtoval dlužníku. Z dodacího list č. VLI 069495 z 3.8.2011 soud zjistil, že převzetí stroje dne 11.8.2011 za JAC GmbH potvrdil p. Lehnemann. Ručně je rovněž připsáno, že stroj je určen pro dlužníka. Z čestného prohlášení ze dne 18.3.2014 soud zjistil, že Klaus Lehnemann v něm čestně prohlašuje, že drsoměr Surftest SJ-210, který byl na základě objednávky JAC GmbH dodán spol. Steinbach GmbH, předal dne 11.8.2011 dlužníku. Z účetního záznamu č. 10110123 soud zjistil, že k vrubopisu č. 83848 byla vyhotovena účetní košilka , obsahující datum doručení, určení osoby, která převzala účetní doklad a schválila jej, určení částky k proplacení. Ohledně dodání drsnoměru dlužníku byly slyšeni svědci Petr Novák a Kateřina Topolová. Ti si však ohledně dodávky drsnoměru nevzpomínali na nic. Z výslechu svědkyně Ing. Růženy Gryčové soud zjistil, že dlužníka pracovala na pozici účetní. Uvedla, že se stávalo, že JAC GmbH nakoupil zboží a pak ho přeúčtoval dlužníku. Dále soud zjistil, že u dlužníka byl nastaven mechanismus kontroly přijatých faktur tak, že před proplacením faktury ji musel někdo zkontrolovat a schválit, že účtovaná částka je věcně správná a k proplacení. Některé došlé faktury kontroloval pan Čižmar, faktury nad určitou částku schvaloval pan Bechtle. Dále uvedla, že přijetí drsnoměru potvrdil pan Plichta a ten podepsal i účetní záznam č. 10110123. Z výslechu svědka Jiřího Plichty soud zjistil, že u dlužníka pracoval na pozici vedoucího kvality. Svědek uvedl, že dlužník měl jediný drsnoměr zn. Mitutoyo a ten byl dodán mateřskou společností. Svědek uvedl, že podle označení Surftest SJ-2010 se domnívá, že s velkou pravděpodobností se jedná o ten drsnoměr, který dlužník měl. Dále uvedl, že odhaduje, že spol. Steinbach bude zprostředkovatel a nikoli výrobce drsnoměru. Svědek dále uvedl, že podepsal účetní záznam č. 10110123 v kolonce objednal a přezkoušel , čím potvrdil, že dlužník drsnoměr skutečně fyzicky obdržel. Ze seznamu majetku dlužníka ke dni 2.7.2012 sestaveného dne 16.8.2012, založeného společně s insolvenčním návrhem, soud zjistil, že dlužník v majetku pod pol. 12 seznamu eviduje drsnoměr za pořizovací cenu 41 790 Kč, a to od 30.11.2011. Provedené důkazy hodnotil soud jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Z dokladu, který osvědčoval, že JAC GmbH přijala (koupila) drsnoměr vyplynulo, že drsnoměr byl určen pro dlužníka. Z výslechu svědků vyplynulo, že k došlé faktuře se vždy musela vyjádřit příslušná osoba, která věc/službu objednala, a potvrdit, že věc/služba byla dlužníkem převzata/čerpána. V případě drsnoměru byl vyhotoven účetní záznam, na který připojil potvrzení o tom, že dlužník obdržel (a že tedy má být zaplacen) drsnoměr, svědek J. Plichta. Ten následně potvrdil, že dlužník měl v majetku pouze jediný drsnoměr zn. Mitutoyo, že je pravděpodobné, že to byl stroj s označením Surftest SJ-210 a že tento byl dodán mateřskou společností JAC GmbH. Skutečnost, že dlužník evidoval jako svůj majetek drsnoměr vyplynula i ze seznamu jím sestaveného majetku, který byl předložen v rámci insolvenčního řízení před zahájením tohoto sporu. Pravost listin-vrubopisů, účetních záznamů, objednávky, nebyla v řízení zpochybněna a soud z nich proto vycházel jako z pravých. Výpověď svědka J. Plichty a svědkyně Ing. R. Gryčové hodnotí soud jako nezkreslené, věrohodné a pravdivé. Uvedení svědci nemají v současné době žádný vztah k dlužníkovi či účastníkům sporu a tedy ani žádný zájem na výsledku tohoto sporu. Svědkyně Ing. R. Gryčová měla z pozice své funkce u dlužníka znalosti o nastaveném systému koloběhu přijatých faktur a jejich zaúčtování a proplácení. Svědek J. Plichta z pozice své funkce u dlužníka věděl, že dlužník měl v majetku jediný drsnoměr. Na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů dospěl soud ke skutkovému zjištění, že dlužník obdržel od JAC GmbH drsnoměr Surftest SJ-210 a JAC GmbH vyúčtovala dlužníku cenu 41 790 Kč, za níž tento stroj sama nakoupila. S ohledem na to, že sídlo JAC GmbH jako prodávajícího bylo ve Spolkové republice Německo a sídlo dlužníka jako kupujícího bylo v České republice, uplatní se na posuzovanou koupi Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (zveř. jako č. 160/1991 Sb.). Dle čl. 11 Úmluvy nemusí být smlouva o koupi uzavřena nebo prokazována písemně a nevyžadují se u ní žádné jiné formální náležitosti. Dle č. 30 Úmluvy je prodávající povinen zboží dodat, předat jakékoli doklady, které se k němu vztahují, a vlastnické právo ke zboží. Dle čl. 53 je kupující povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodávku. V projednávané věci byla tedy JAC GmbH povinna dodat dlužníku zboží-drsnoměr, k čemuž došlo, a dlužník byl povinen jej převzít, k čemuž rovněž došlo, dále byl povinen zaplatit kupní cenu, což však neučinil. K námitce žalovaného, že ke zboží nebyly předány doklady vztahující se ke zboží, jak předpokládá čl. 30 a 34 Úmluvy, je zapotřebí uvést, že nesplnění této povinnosti ze strany prodávajícího nevede k zániku povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu či k neplatnosti smlouvy. Na straně kupujícího by se v případě nekompletnosti či chybějících dokladů mohlo jednat jedině o nárok z vad zboží (dle čl. 42 až 52 Úmluvy), popřípadě nárok na náhradu škody (dle čl. 74 až 77 Úmluvy). Ani jedno však v řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno.

K pohledávkám č. 34 a 35 Z provedených důkazů zjistil soud ohledně pohledávek č. 34 a 35 následující:

Ze smlouvy o poskytování poradenských služeb ze dne 1.1.2011 soud zjistil, že ji uzavřel dlužník a JAC GmbH, že preambuli je vyjádřeno, že dlužník chce asistenci v různých oblastech řízení (managementu) jako je obchodní plánování, controlling, celkové financování, celkové zajišťování zdrojů, IT podpora a další s tím, že záměrem obou stran je, aby tyto služby byly poskytovány ze strany JAC GmbH jako mateřskou společností. V čl. 1 smlouvy je uveden rozsah činností, na které se smlouva vztahuje-obchodní plánování, controlling, reporting, financování a řízení pojištění, zajišťování zdrojů. V čl. 2 je stanoven způsob určení odměny za poskytnuté služby (tzv. Management Fees) tak, že odměna bude rovna celkovým ročním nákladům a výdajům, které vynaloží JAC GmbH za služby, jež jsou předmětem smlouvy a jež byly poskytnuty dlužníku, zvýšeným o 5% přirážku. Dále je stanoveno, že celkové náklady a výdaje JAC GmbH budou vykazovány podle nákladových středisek a přiřazovány dlužníku podle sjednaných zásad takto: dlužník ponese procento nákladů a výdajů odpovídající jeho podílu na celkové pracovní době osob, které se podílejí na poskytování služeb, které jsou předmětem smlouvy. Rozdělení nákladů bude probíhat na základě pracovních výkazů nebo jiné vhodné dokumentace. Pokud dobu strávenou obchodním plánováním, controllingem a jinými řídícími činnostmi nebude možno rozdělit, protože se jim budou věnovat oba účastníci smlouvy, budou náklady rozděleny mezi oba účastníky stran dle jejich podílu na celkových čistých ročních tržbách. V čl. 3 je uvedeno, že poplatek za řízení bude dlužníku účtován jednou ročně. Dle čl. 6 byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1.1.2011. Bylo ujednáno, že smlouva se řídí právem Spolkové republiky Německo. Z vrubopisu č. 83884 ze dne 31.12.2011 soud zjistil, že byl vystaven ze strany JAC GmbH na částku 209 243 EUR, a to za tzv. Management Fees. Z přehledu výpočtu tzv. Management Fees za rok 2011 soud zjistil, že dlužníku byly vyúčtovány poměrově náklady na služby u osob: H. Pesch, A. Hofer, H. Kister a M. Bechtle. Z vrubopisu č. 83975 ze dne 20.8.2012 soud zjistil, že byl vystaven ze strany JAC GmbH na částku 47 516 EUR, a to za tzv. Management Fees od ledna do června 2012. Z výslechu svědka Jana Čižmara soud zjistil, že pracoval u dlužníka na pozici finanční a administrativní manažer. Ohledně tzv. Management Fees uvedl, že JAC GmbH přeúčtovával dlužníkovi náklady spojené s činností pracovníků v JAC GmbH, kteří poskytovali služby dlužníkovi, přičemž se jednalo zejména o činnost nákupního / prodejního oddělení, neboť toto oddělení bylo pouze v Německu-JAC GmbH musela mít zajištěn odbyt, aby dlužník mohl dodávat své výrobky jí. Dále o činnost oddělení controllingu, neboť dlužník byl v koncernu a controllingové zprávy odevzdával dlužník do Německa a JAC GmbH odevzdával controllingové zprávy vlastníkům do USA. Svědek uvedl, že existovala smlouva, na základě které se dlužník zavázal hradit náklady za služby poskytované mateřskou společností. Dále uvedl, že vyúčtována byla za rok 2011 částka kolem 5 mil. Kč, přičemž žádal o zaslání podrobného rozpisu účtovaných služeb, který však asi nikdy neobdržel. Svědek uvedl rovněž, že služby ze strany JAC GmbH byly poskytovány zřejmě i v roce 2012, neboť i v roce 2012 pokračoval dlužník v činnosti a služby nákupního / prodejního oddělení a controllingu musely být poskytovány. Pravost smlouvy o poskytování poradenských služeb a vrubopisů nebyla v řízení zpochybněna a soud z nich proto vycházel jako z pravých. Výpověď svědka J. Čižmara hodnotí soud jako nezkreslenou, věrohodnou a pravdivou. Svědek měl z pozice své funkce u dlužníka dostatečný přehled o vnitřních řídících procesech a činnostech dlužníka, resp. o využívání služeb, které poskytovala JAC GmbH. Svědek v současné době nemá žádný vztah k dlužníkovi či účastníkům sporu a tedy ani žádný zájem na výsledku tohoto sporu. Na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů dospěl soud ke skutkovému zjištění, že dlužník uzavřel se spol. JAC GmbH smlouvu o poskytování různých manažerských služeb, a to za úplatu, a služby, které byly předmětem smlouvy, byly v roce 2011 a 2012 dlužníku ze strany JAC GmbH poskytovány. JAC GmbH vyúčtovala na konci roku 2011 a v polovině roku 2012 vypočtenou odměnu dle podílu osob podílejících se na poskytování služeb dlužníku. Pohledávky z titulu tzv. Management Fees byly popřeny pouze co do pravosti. Na věc se proto uplatní shora citované závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1206/2009, které se uplatní i pro úpravu insolvenčního zákona. Soud se proto ve v tomto sporu o určení pravosti pohledávky zabýval pouze základem nároku a nikoli též jeho výši. V § 611 BGB je upravena smlouva o poskytnutí služeb tak, že ten, který slíbí poskytnout službu, se zaváže k jejímu provedení a druhá strana se zaváže k poskytnutí sjednané odměny. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný přihlásil pohledávky odpovídající tzv. Management Fees oprávněně. K námitce žalovaného, že byly porušeny podmínky dle § 196a obchd. zák., neboť nebyly doloženy ceny obvyklé, lze uvést, že z dikce § 196a obch. zák. je zřejmé, že dopadá na smlouvy o úvěru či půjčce (odst. 1), popřípadě na smlouvy, kterými se převádí majetek (odst. 2), kterými budou zpravidla kupní či darovací smlouva, nebo na poskytnutí zajištění osobám uvedeným v odst. 1 či 2 (odst. 3). Na smlouvy, na jejichž základě dochází k poskytování služeb, se § 196a obch. zák. nepoužije. Námitkou žalovaného, že v Management Fees jsou zahrnuty mzdové nároky a bonusy jednatele Harriet Pesch, čímž dochází k obcházení úpravy § 133 až 136 obch. zák., a námitkou, že jednateli nenáleží plnění, neboť nebyla sjednána smlouva, a obecnou (blíže nekonkretizovanou) námitkou, že bylo porušeno ust. § 66 odst. 3 obch. zák, se soud nezabýval, neboť jak již bylo řečeno, pohledávka byla popřena co do pravosti a nikoli co do výše. Základ nároku (pohledávky) byl zjištěn a soud v rámci incidenčního sporu zahájeného z důvodu popření pohledávky co do pravosti nemá prostor pro přezkoumávání dílčích částí pohledávky. Chtěl-li žalovaný dosáhnout toho, aby soud v rámci incidenčního sporu zkoumal oprávněnost určité částky spočívající v jím tvrzené neoprávněné odměně a bonusech jednatele dlužníka, měl tomu přizpůsobit svůj popěrný úkon tak, aby bylo zřejmé, jaká částka má tvořit popíranou odměnu a bonusy jednatele (tj. jakou částku popírá a jakou částku uznává ve smyslu § 194 IZ). To však žalovaný učinil až v podání ze dne 6.4.2014, tedy pozdě.

Náklady řízení Vzhledem k tomu, že žalobce byl z větší části úspěšný, přicházela by v úvahu aplikace § 142 odst. 2 občanského soudního řádu o poměrném rozdělení náhrady nákladů. Podle § 202 IZ však ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Uvedené ustanovení se použije i ve vztahu k oddělenému insolvenčnímu správci. Proto úspěšný žalobce nemá právo na (poměrnou) náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, l z e podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 25. července 2014

Mgr. Marta Pražáková v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová