54 ICm 3401/2012
Číslo jednací: 54 ICm 3401/2012-49 (KSLB 54 INS 18525/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobce: FORSET COLLECT LIMITED, reg. č. HE 265667, se sídlem Nicosia, Agiou Nikolaou, 67-69, Flat/Office 103, Egkomi P.C. 2408, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Haštalská 27, PSČ 110 00, proti žalovanému: Ing. Jana Horáková, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčnímu správci dlužníka Bc. Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Křižany 68E, PS%C 46353, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, o určení existence pohledávky takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Bc. Jitkou anonymizovano , nar. 23.8.1984, pohledávku v celkové výši 55 279,76 Kč, skládající se ze směnečné sumy ve výši 52 188,90 Kč, 6% směnečného úroku ve výši 2 916,90 Kč a směnečné odměny ve výši 174 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 INS 18525/2012 přihláškou ze dne 25.9.2012, evidovanou pod č. P3. II. V části, v níž se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem Bc. Jitkou anonymizovano , nar. 23.8.1984, pohledávku na nákladech ve výši 19 430 Kč a pohledávku na poplatku za arbitráž a nákladech právního zastoupení ve výši 17 346 Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 INS 18525/2012 přihláškou ze dne 25.9.2012, evidovanou pod č. P3, se žaloba zamítá.

III. Žalobce nemá vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobou ze dne 16.11.2012, doručenou soudu dne 19.11.2012, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jeho pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 18525/2012 pod č. P3/1 ve výši 74 709,80 Kč a pod č. P3/2 ve výši 17 346 Kč je po právu. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že přihlásil svou pohledávku P3/1 na základě směnky, kterou dlužník vystavil jako blankosměnku a která byla na žalobce indosována. Blankosměnka byla dlužníkem vystavena dle obchodních podmínek, jež tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru č. 90295 ze dne 24.8.2009, jež byla uzavřena se spol. Euro Benefit a.s. Vyplňovací právo přešlo na žalobce indosamentem směnky-k tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1407/2006. Žalobce uvedl, že závazek ze směnky se týká částky 52 188,90 Kč a zbývající částka 22 520,90 Kč zahrnuje náklady ve směnečném řízení ve výši 19 430 Kč, směnečnou odměnu ve výši 173,96 Kč a 6% úrok od 15.10.2011 do 18.9.2012 ve výši 2 916 Kč. K nákladům žalobce uvedl, že tyto byly vynaloženy účelně . K nákladům spojeným s rozhodčím řízením žalobce v žalobě předestřel podrobně svůj právní názor na to, jak je třeba pohlížet na rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách a jak posuzovat jejich platnost, a dále uvedl, že náklady ve výši 17 346 Kč byly již vynaloženy účelně na získání exekučního titulu . Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 17.3.2013 uvedl, že nároky žalobce vyplývají ze spotřebitelské smlouvy, jež byla uzavřena jako formulářová bez toho, aniž by dlužník měl možnost upravovat věřitelem předem stanovená ujednání. K blankosměnce namítl, že dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/2011 je zajištění blankosměnkou ve vztahu se spotřebitelem jakožto slabší stranou nepřiměřené a odporující dobrým mravům. K rozhodčí doložce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2164/2010. Soud se nejprve zabýval přípustností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 198 odst. 1 a 2 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. K důkazu bylo provedeno usnesení zdejšího soudu ze dne 19.9.2012, č.j. KSLB 54 INS 18525/2012-A-14, protokol o konání přezkumného jednání ze dne 7.11.2012, přihláška pohledávky ze dne 25.9.2012 včetně příloh (návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, žaloba k rozhodci) a upravený seznam přihlášených pohledávek. Usnesením ze dne 19.9.2012, č.j. KSLB 54 INS 18525/2012-A-14, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena Ing. Jana Horáková. Podáním ze dne 25.9.2012 přihlásil žalobce své pohledávky přihláškou evidovanou pod č. P3. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 7.11.2012 insolvenční soud zjistil, že žalobce se přezkumného jednání nezúčastnil. Na přezkumném jednání popřel žalovaný pohledávku žalobce co do pravosti s tím, že směnka byla vyplněna v rozporu vyplňovacím prohlášením dle neplatného smluvního ujednání a že rozhodčí doložka je neplatná a rozhodčí řízení navíc ani neproběhlo. Dlužník pohledávku žalobce nepopřel. Žaloba byla u soudu podána 19.11.2012, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Žalobce (jako insolvenční věřitel, který přihlásil nevykonatelnou pohledávku, jež byla popřena) i žalovaný (insolvenční správce, jež pohledávku popřel) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu. Ve věci se konalo ústní jednání, jehož se žalobce nezúčastnil, o odročení nepožádal a soud mu proto nemohl dát poučení dle § 118a občanského soudního řádu k doplnění tvrzení a označení důkazů. Na jednání konaném dne 11.12.2013 žalovaný uvedl, že zajištění pohledávky blankosměnkou ve spotřebitelských vztazích je nepřiměřené smluvní ujednání, jež zvýhodňuje věřitele při uplatnění nároku a znevýhodňuje dlužníka v obraně při takovém nároku. Dále uvedl, že směnka neměla být vyplněna a že věřitel si měl přihlásit pohledávku z obligace. Žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 457/10. Z přihlášky soud ohledně pohledávky zjistil, že žalobce přihlásil celkem částku 92 055,80 Kč. Na pohledávce č. P3/1 přihlásil celkem 74 709,80 Kč, přičemž 52 188,90 Kč přihlásil na jistině a jako důvod vzniku uvedl směnku, 22 520,90 Kč přihlásil na příslušenství s tím, že se jedná o 6% úrok (2 916,90 Kč), směnečnou odměnu (173,96 Kč) a náklady (19 430 Kč). Na pohledávce č. P3/2 přihlásil celkem 17 346 Kč, přičemž jako důvod vzniku uvedl žalobu k rozhodci z 10.1.2011 a jako další okolnosti uvedl, že se jedná o poplatek za arbitráž a náklady právního zastoupení. Z návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu soud zjistil, že tento není žalobcem podepsán, není na něm umístěno podací razítko označeného Městského soudu v Praze. Ze žaloby o zaplacení částky 47 188,90 Kč soud zjistil, že tato byla určena k rukám rozhodce Mgr. Lenky Kolačkovské, že není podepsána žalobcem, ani na ní není razítko potvrzující její podání k uvedenému rozhodci.

Ze smlouvy o úvěru č. 90295 soud zjistil, že byla uzavřena dne 24.8.2009 mezi spol. Euro Benefit a.s. a dlužníkem, který byl označen rodným číslem a bydlištěm. Žalobce se zavázal poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč, sjednáno bylo 48 splátek ve výši 1 291 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje od 20.9.2009, RPSN činila 40,87%. Podle čl. 3 smlouvy byl ujednán administrační poplatek ve výši 5% z výše úvěru, přičemž způsob jeho úhrady byl uveden v obchodních podmínkách-v čl. 3.7 obchodních podmínek je uvedeno, že částka vyplacená klientovi bude o tento poplatek ponížena. V čl. 1 větě druhé smlouvy je uvedeno, že obchodní podmínky tvoří nedílnou součást smlouvy. Z přiložených obchodních podmínek soud zjistil, že tyto jsou rovněž podepsané dlužníkem stejného dne jako smlouva o úvěru. Podle článku 6. obchodních podmínek nazvaném zajištění, ručitelské prohlášení, a to 6.1, 6.2 a 6.4, dlužník potvrdil, že na zajištění všech svých současných i všech budoucích nároků věřitele plynoucích z uzavřené smlouvy vystavil jednu vlastní blankosměnku na řad věřitele bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a místa platebního s doložkou bez protestu. Tuto blankosměnku dlužník předal věřiteli spolu s návrhem na uzavření smlouvy. Dlužník podpisem smlouvy o úvěru a obchodních podmínek prohlásil, že uvedenou blankosměnku vystavil ze své svobodné vůle, dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku či donucení. Věřitel i dlužník se dohodli, že pro případ, že bude dlužník v prodlení s plněním jakéhokoliv svého závazku ze smlouvy, je věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce jako směnečnou sumu částku nepřesahující celkovou výši jeho pohledávky věřitele za dlužníkem vzniklou v souvislosti se smlouvou, jako datum splatnosti libovolné datum následující po dni splatnosti jakékoliv pohledávky a jako místo platební libovolný údaj. Podle článku 11. obchodních podmínek nazvaném rozhodčí doložka, a to 11.1 a 11.2, si strany sjednaly, že spory vznikající ze smlouvy budou rozhodovány rozhodcem jmenovaným 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ s.r.o. nebo alternativně Mgr. Lenkou Kolačkovskou. Rozhodce je povinen vyzvat stranu, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení žaloby písemně vyjádřila. Bylo stanoveno, že řízení lze vést pouze písemně, avšak v případě, kdy to rozhodce shledá za nezbytné, bude konáno ústní jednání. Odměna rozhodce činí 3% z hodnoty předmětu sporu. Náklady rozhodčího řízení, vč. nákladů právního zastoupení uhradí strana, která neměla ve sporu úspěch. Ze směnky (k důkazu byl proveden originál směnky) soud zjistil, že byla vystavena dlužníkem dne 24.8.2009. Jedná se tedy o směnku vlastní, v níž dlužník uvedl, že na řad spol. Euro Benefit a.s. (je uveden název společnosti, identifikační číslo a adresa sídla) zaplatí částku vyplněnou ve výši 52 188,90 Kč, a to dne 14.10.2011 a bez protestu. Z rubopisu směnky soud zjistil, že dne 30.12.2010 byla směnka převedena ze spol. Euro Benefit a.s. na žalobce.

K pohledávce na směnečné sumě Soud postupoval v souladu s právním závěrem Vrchního soudu v Praze, jež v rozhodnutí ze dne 1.7.2013, č.j. 101 VSPH 142/2013-

88, výslovně uvedl, že pokud přihláškou uplatněný nárok žalobce vyplýval ze směnečného závazku, postačí k vylíčení důvodu tohoto nároku označení směnky. Přihláška pohledávky obsahuje dle odvolacího soudu dostatečné vylíčení důvodu pohledávky, je-li jím směnečný nárok z označené směnky. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dlužník uzavřel se spol. Euro Benefit a.s. smlouvu o úvěru. K zajištění pohledávky vystavil blankosměnku, jež byla z uvedené společnosti indosovaná na žalobce. Do blankosměnky žalobce doplnil částku 52 188,90 Kč. Proti směnce namítl žalovaný to, že neměla být vyplněna, neboť zajištění závazku ze spotřebitelské smlouvy blankosměnkou je nepřípustné. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 obchodního zákoníku lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 4 zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o úvěru, musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.

Podle § 12 cit. zákona splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 30 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 29.12.2011 (tj. ve znění novely č. 7/2009 Sb.) nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 75 zák. č. 191/1950, směnečného a šekového obsahuje vlastní směnka: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce; Podle § 77 cit. zákona pokud to neodporuje povaze vlastní směnky, platí pro ni ustanovení daná pro cizí směnku mj. o splatnosti (§§ 33 až 37), placení (§§ 38 až 42), postihu pro neplacení (§§ 43 až 50, 52 až 54) Podle § 48 cit. zákona může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi dlužníkem a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru, přičemž se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, neboť ze smlouvy vyplývá, že dlužník jednal v postavení fyzické nepodnikající osoby. Smlouva o úvěru obsahuje všechny údaje dle tehdy platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru. Ohledně směnky dospěl soud k závěru, že se jedná o platnou směnku, nevykazující žádné vady. Žádný právní předpis v době podpisu smlouvy o úvěru nezakazoval použití směnky k zajištění spotřebitelského úvěru. Teprve v § 18 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je s účinností od 25. 2. 2013 stanoveno, že ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek. Podle přechodných ustanovení novely č. 43/2013 Sb., kterým byl takto změněn zákon o spotřebitelském úvěru, nejsou právní vztahy související s použitím směnky nebo šeku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabytím účinnosti tohoto zákona dotčeny. Ani podle tohoto zákona však to, že došlo k zajištění spotřebitelského úvěru směnkou, nečiní směnku neplatnou. Podle § 18 odst. 2 cit. zákona věřitel a zprostředkovatel společně a nerozdílně odpovídají spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené v odstavci 1. Závěr žalovaného, že směnky nemají být ve vztazích se spotřebitelem používány s odkazem na shora uvedené nálezy Ústavního soudu, je nesprávný. Ústavní soud v uvedených rozhodnutí takový závěr neučinil a pouze zdůraznil, že instituty směnečného práva nelze zneužívat k neprospěchu spotřebitelů, resp. že nelze poskytnout ochranu postupu, kdy věřitel indosuje směnku dalšímu subjektu pouze proto, aby tak dosáhl toho, že nelze činit kauzální námitky. Možnost vznášet kauzální námitky ze strany spotřebitele tak má být zachována i při postupu dle čl. I § 17 směnečného a šekového zákona, kdy majitel při nabývání směnky nejednal vědomě na škodu dlužníka. V projednávané věci však žalovaný žádné konkrétní kauzální námitky proti směnce nevznesl. Soud se ztotožňuje se zásadou, že spotřebitelé musí požívat ochrany, avšak ochrana spotřebitele není a nemůže být bezbřehá-jinými slovy spotřebitel musí být chráněn tam, kde věřitel zneužívá svého postavení k neprospěchu spotřebitele. V projednávaném případě však žalovaný tvrdil pouze to, že směnka neměla být vyplněna a uplatněna, neboť to samo o sobě je v neprospěch spotřebitele, s čímž-jak je uvedeno shora-se soud neztotožňuje. Proti směnce samotné, proti částce do ní doplněné žalovaný ničeho nenamítal. Soud tedy dospěl k závěru, že směnka, jež byla předložena v originále, dokládá, že žalobce má za dlužníkem pohledávku na směnečné sumě ve výši 52 188,90 Kč. Dále soud dospěl k závěru, že žalobce má vůči dlužníku v souladu s § 48 zákona směnečného a šekového nárok na 6% směnečný úrok od 15.10.2011 (splatnost na směnce je 14.10.2011) do 18.9.2012 (úpadek dlužníka byl zjištěn dne 19.9.2012) ve výši 2 916,90 Kč a na směnečnou odměnu ve výši 174 Kč.

K pohledávkám na nákladech V přihlášce pohledávky žalobce uvedl, že se jedná o náklady ve výši 19 430 Kč u dílčí pohledávky č. 1 a poplatek za arbitráž a náklady právního zastoupení ve výši 17 346 Kč u dílčí pohledávky č. 2. V žalobě, kterou byl zahájen tento incidenční spor, pak žalobce uvedl, že se jedná o náklady ve směnečném řízení ve výši 19 430 Kč a náklady vynaložené na získání exekučního titulu ve výši 17 346 Kč. Ohledně toho, jakým rozhodnutím mu byla náhrada nákladů přiznána, jde-li o náklady řízení, ani ohledně toho, z čeho případně se uvedené náklady konkrétně skládají, jde-li o náklady spojené s uplatněním pohledávky-kupř. za jaké právní služby a v jaké částce byly vynaloženy, za jaké poplatky a v jaké částce a na základě čeho byly vynaloženy, kdy je žalobce skutečně vynaložil (vyplatil) a komu, nebylo uvedeno žalobcem vůbec nic. Vzhledem k tomu, že se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nemohl mu soudu dát žádná poučení dle občanského soudního řádu, aby doplnil svá tvrzení o tom, že mu buď byla přiznána pravomocným rozhodnutím náhrada nákladů či jaké náklady skutečně vynaložil a že je vynaložil účelně, a označil k nim důkazy. Z provedeného dokazování soud zjistil pouze to, že žalobce předložil dva dokumenty, jež by mohly být jeho podáními, a to k Městskému soudu v Praze a rozhodci Mgr. Lence Kolačkovské. Tyto dokumenty však nenesou ani podpis žalobce, ani podací razítko, a proto z nich soud nezjistil vůbec nic. Pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení je procesním nárokem a vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu, který rozhoduje o uplatněném nároku a současně rozhoduje o náhradě nákladů řízení, které má konstitutivní povahu. Pohledávka se tedy zakládá pravomocným rozhodnutím soudu, resp. platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Jinými slovy to znamená, že pohledávka na nákladech řízení nevznikne a neexistuje, není-li přiznána pravomocným rozhodnutím. Ohledně přihlášených nákladů ve výši 19 430 Kč a 17 346 Kč tedy žalobce těmito listinami neprokázal, že tyto byly přiznány žalobci jako náhrada nákladů pravomocným rozhodnutím soudu nebo rozhodce. Ohledně přihlášených nákladů ve výši 17 346 Kč, o nichž žalobce v žalobě tvrdil, že byly vynaloženy na získání exekučního titulu, žalobce neprokázal, že tyto náklady skutečně vynaložil. Porovnáním úspěchu žalobce a úspěchu žalovaného v incidenčním sporu je zřejmé, že žalobce byl úspěšnější ve větším rozsahu, a proto by měl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení. Podle § 202 IZ, jež je v poměru k§ 142 občanského soudního řádu ustanovením zvláštním, však nemá ve sporu o pravost, výši, pořadí pohledávky žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 20. prosince 2013

Mgr. Marta Pražáková v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Denisa Malinová