54 ICm 3365/2012
54 ICm 3365/2012-16 (KSLB 54 INS 13774/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobce: CETELEM ČR, a.s., IČ 25085689, se sídlem Praha 1, Karla Engliše 5/3208, PSČ 150 00, proti žalovanému: KONKURSNÍ, v.o.s., IČ 25417579, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčnímu správci dlužníka Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Polní 510/10, PSČ 46101, zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, o určení pohledávky ve výši 13 681 Kč,

t a k t o :

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Ivetou anonymizovano , anonymizovano , vykonatelnou pohledávku ve výši 13 681 Kč z titulu úroků z prodlení, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 3365/2012 přihláškou ze dne 10.9.2012, evidovanou pod číslem P6.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2012 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníkem Ivetou anonymizovano pohledávku ve výši 13 681 Kč. Svoji žalobu opřel o následující tvrzení: Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Ivety anonymizovano (dále jen dlužník) vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 54 INS 13774/2012 svoji pohledávku ve výši 25 541 Kč pod číslem P6. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu Okresního soudu Praha-východ č. j. 20 Ro 1741/2004 ze dne 23. 3. 2005. Na základě tohoto platebního rozkazu byla na majetek dlužníka nařízena exekuce usnesením vydaným Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 8 Nc 5331/2005. Žalobce poskytl dlužníkovi na základě jeho žádosti č. 42058744829001 revolvingový úvěr č. 42058744829100. Dlužníkovi byla vydána úvěrová karta č. 42058744829100, přičemž dlužník se dostal do prodlení se splátkami. Na přezkumném jednání dne 15. 10. 2012 popřel žalovaný pohledávku žalobce v celé přihlášené výši a k popření uvedl, že část pohledávky je nevykonatelná a část vykonatelná, přičemž vykonatelná část zanikla zaplacením. Žalobce namítá, že žalovaný nepopřel jeho pohledávku řádně, tedy co do pravosti, výše nebo pořadí. Insolvenční správce nemůže popřít pohledávku co do vykonatelnosti. Žalobce dále uvedl, že jelikož jeho pohledávka byla vymáhána v rámci exekučního řízení, nedošlo k jejímu promlčení. Žalovaný k věci uvedl, že nepopřel pohledávku co do vykonatelnosti, nýbrž její příslušenství přezkoumal jako nevykonatelnou část pohledávky. Tento postup je v souladu s judikaturou Vrchního soudu v Praze. Jelikož platebním rozkazem Okresního soudu Praha-východ č. j. 20 Ro 1741/2004 ze dne 23. 3. 2005 bylo dlužníkovi uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 21 456 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 0,08% denně z částky 21 456 Kč od 1. 10. 2004 do zaplacení, není takto uvedený výrok materiálně vykonatelný. Jelikož zákonný úrok z prodlení nebyl judikován, byl nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení promlčen. Povinnost uloženou platebním rozkazem nelze ztotožnit s pohledávkou specifikovanou v přihlášce žalobce. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o. s. ř.), soud k projednání věci jednání nenařídil.

Soud se nejprve zabýval přípustností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 198 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce jedna najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199. Z insolvenčního spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 21.8.2012 č.j. KSLB 57 INS 13774/2012-A-12 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Ivety anonymizovano a insolvenčním správcem byla ustanovena společnost KONKURSNÍ, v.o.s. Podáním doručeným soudu dne 10. 9. 2012 přihlásil žalobce za dlužníkem svoji pohledávku přihláškou evidovanou pod č. P6, a to ve výši 25 541 Kč jako vykonatelnou na základě rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ č.j 20 Ro 1741/2001-6. Insolvenční správce přezkoumal pohledávku co do částky 11 860 Kč jako vykonatelnou, ve zbytku (tj. v částce 13 681 Kč) jako nevykonatelnou. Na přezkumném jednání insolvenční správce popřel celou pohledávku co do pravosti s tím, že pohledávka zanikla zaplacením (srážky ze mzdy) a úrok z prodlení byl promlčen. Z prezenční listiny, která tvoří nedílnou přílohu protokolu o konání přezkumného jednání ze dne 15. 10. 2012, insolvenční soud zjistil, že žalobce se přezkumného jednání neúčastnil. Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 18. 10. 2012. Žaloba byla u soudu podána dne

14. 11. 2012, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Usnesením č. j. KSLB 54 INS 13774/2012-B-8 ze dne 5.11.2012 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka, a to plněním splátkového kalendáře. Žalobce (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) a žalovaný (insolvenční správce) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu. Je zapotřebí zdůraznit, že žalobce správně učinil předmětem žaloby pouze tu část pohledávky, jež byla přezkoumána jako nevykonatelná. Protože mezi účastníky řízení nebylo sporu o skutkovém základu věci, vycházel soud při zjišťování skutkového stavu věci z nesporných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.) a doložených listin-platebního rozkazu Okresního soudu Praha-východ č. j. 20 Ro 1741/2004 ze dne 23. 3. 2005, dále z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 54 INS 13774/2012, včetně přihlášky žalobkyně pod č. P6 a jejích příloh, protokolu z přezkumného jednání ze dne 15.10.2012, a vyrozumění o popření ze dne 15.10.2012. Soud vzal za prokázaný následující skutkový stav: Z platebního rozkazu Okresního soudu Praha-východ č. j. 20 Ro 1741/2004 ze dne 23. 3. 2005 soud zjistil, že výrokem I. citovaného platebního rozkazu byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit žalobci jistinu ve výši 21 456 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 0,08 % denně z částky 21 456 Kč od 1. 10. 2004 do zaplacení , a náhradu nákladů řízení ve výši 860 Kč (soudní poplatek). Platební rozkaz nabyl právní moci dne 14. 4. 2005. Na základě citovaného platebního rozkazu byla nařízena exekuce usnesením Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 Nc 5331/2005 ze dne 23. 11. 2005. Z obsahu přihlášky pohledávky P6 včetně jejích příloh bylo zjištěno, že dne 10. 9. 2012 uplatnil žalobce přihláškou č. P6 pohledávku ve výši 25 541 Kč. V přihlášce žalobce uvedl, že poskytl dlužníkovi revolvingový úvěr (úvěrovou kartu) č. 42058744829100 na základě bodu c) smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 42058744829001 ze dne 14. 9. 2002. Z výpisu úvěrového účtu dlužníka, který je přílohou přihlášky, je zřejmé, že v srpnu 2004 byla pohledávka žalobce zesplatněna a předložena k vymáhání. Pohledávka žalobce byla přihlášena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu Okresního soudu Praha-východ č. j. 20 Ro 1741/2004 ze dne 23. 3. 2005. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil jistinu ve výši 11 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 456 Kč od 1. 10. 2004 do 21. 8. 2012 ve výši 13 681 Kč a náklady nalézacího řízení ve výši 860 Kč.

Jak již je uvedeno shora, z protokolu přezkumného jednání č. j. KSLB 54 INS 13774/2012-B-5 ze dne 15. 10. 2012 soud zjistil, že insolvenční správce předmětnou pohledávku popřel co do pravosti, neboť pohledávka zanikla zaplacením srážkami z příjmu dlužníka a příslušenství pohledávky ve výši 13 681 Kč je promlčeno. Insolvenční správce přezkoumal pohledávku co do částky 11 860 Kč odpovídající jistině a přiznané náhradě nákladů řízení jako vykonatelnou, v částce 13 681 Kč odpovídající úroku z prodlení přezkoumal insolvenční správce pohledávku jako nevykonatelnou. Na základě výše uvedeného tak bylo zjištěno, že žalobce poskytl dlužníkovi revolvingový úvěr, který dlužník řádně nesplácel a v srpnu 2004 jej zesplatnil. Výrokem I. platebního rozkazu Okresního soudu Praha-východ č. j. 20 Ro 1741/2004 ze dne 23. 3. 2005 bylo proto dlužníkovi uloženo, aby uhradil žalobci jistinu ve výši 21 456 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 0,08 % denně z částky 21 456 Kč od 1. 10. 2004 do zaplacení . Platební rozkaz nabyl právní moci dne 14. 4. 2005. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku, přičemž úrok z prodlení z částky 21 456 Kč přihlásil v zákonné výši (a nikoli ve výši smluvní) odpovídající částce 13 681 Kč. Jak již bylo opakovaně judikováno, je insolvenční správce oprávněn přezkoumat přihlášenou vykonatelnou pohledávku jako pohledávku nevykonatelnou. Zjistí-li se však v průběhu incidenčního řízení, že pohledávka je vykonatelná, přechází důkazní břemeno prokázat důvod popření na insolvenčního správce. Námitka žalobce, že žalovaný není oprávněn přezkoumat vykonatelnou pohledávku jako nevykonatelnou, není na místě. Z platebního rozkazu Okresního soudu Praha-východ č. j. 20 Ro 1741/2004 ze dne 23. 3. 2005 bylo zjištěno, že žalobci bylo přiznáno právo na úroky z prodlení ve smluvené výši. Ačkoli je v platebním rozkazu (zřejmě) písařská chyba, kdy je přiznáno právo na roční úroky z prodlení ve výši 0,08% denně, a takový výrok není materiálně vykonatelný, z platebního rozkazu nepochybně vyplývá, že žalobce pořadem práva uplatnil nárok na úroky z prodlení z částky 21 456 Kč ode dne 1.10.2004 do zaplacení (byť veden nesprávným právním názorem, že má nárok na smluvní úrok z prodlení), soud o tomto nároku rozhodl (byť nesprávně přiznal smluvní úrok z prodlení). Na základě citovaného platebního rozkazu byla nařízena exekuce usnesením Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 Nc 5331/2005 ze dne 23. 11. 2005. Přihlášené zákonné úroky z prodlení ve výši 13 681 Kč jsou tak pohledávkou vykonatelnou, v důsledku čehož je

žalovaný v souladu s ust. § 198 odst. 3 IZ povinen prokázat důvod popření podle § 199. Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V rámci insolvenčního řízení není přípustné komplexně přezkoumávat vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Nesprávné právní posouzení věci, o které se pravomocné rozhodnutí opírá, důvodem popření pohledávky být nemůže. Uplatnit lze pouze takové skutečnosti, které dlužník v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí neuplatnil, a kdy takové rozhodnutí (zejm. z důvodu pasivity dlužníka) bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný jako důvod popření uvedl, že přihlášené úroky z prodlení byly promlčeny. Dle § 261 odst. 3, písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platí, že se tímto zákonem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3337/2010 ze dne 24. 7. 2012 (R 135/2012) vysloven závěr, že ustanovení občanského zákoníku o promlčení za ustanovení směřující k ochraně spotřebitele považovat nelze. O tom, že úprava promlčení v obchodním zákoníku je úpravou komplexní a úprava promlčení v občanském zákoníku se nepoužije (vůbec a ani zčásti) nejsou v právní praxi ani teorii pochyby. Dle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Dle § 402 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Jinými slovy to znamená, že bylo-li přiznáno v obchodněprávním vztahu právo pravomocně v soudním nebo rozhodčím řízení, neuplatní se nikdy § 110 odst. 3 občanského zákoníku, případně nepočne znovu běžet 4-letá promlčecí doba dle § 397 obchodního zákoníku, ale vždy se uplatní již jen maximální (omezující) 10-letá lhůta dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku (srov. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 488/2009, R146/2011). V této omezující promlčecí době musí být zahájeno řízení o výkon rozhodnutí. Promítnuto do projednávané-žalobce zesplatnil svoji pohledávku za dlužníkem v srpnu 2004, podle § 392 obchodního zákoníku tedy splatností počala (poprvé) běžet promlčecí doba (v tomto okamžiku byla 4-letá dle § 397 obchodního zákoníku). Žalobce v této 4-leté promlčecí době uplatnil své právo v soudním řízení a rozhodnuto bylo platebním rozkazem v roce 2005. Následně podal návrh na nařízení exekuce, která byla nařízena usnesením Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 Nc 5331/2005 ze dne 23. 11. 2005. Žalobce tedy zahájil vykonávací řízení v 10-leté promlčecí době (která počala běžet 2004 a skončí tedy 2014). Z toho je zřejmé, že nárok na úrok z prodlení se promlčet nemohl, neboť byl uplatněn v řádné promlčecí době, byl přiznán a následně vymáhán v exekučním řízení. Soud rovněž připomíná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 ze dne 25.6.2008, podle něhož při neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení poté nastupuje nárok na zákonný úrok z prodlení. Věřitel, který přihlašoval pohledávku, si byl vědom posunu v rozhodování soudů spočívající v tom, že ve vztahu se spotřebitelem nelze požadovat jiný než zákonný úrok z prodlení, byť by se jednalo o obchodněprávní vztah. Proto do insolvenčního řízení přihlásil pouze částku odpovídající zákonnému úroku z prodlení (a správně za dobu do prohlášení úpadku). Tento postup nemůže jít k jeho tíži. Jak již bylo shora uvedeno, o nároku žalobce na úrok z prodlení pravomocně rozhodnuto bylo, sporná zůstala pouze jeho výše. Jelikož žalovaný neprokázal důvodnost popření pohledávky žalobce z titulu uplatněných úroků z prodlení, rozhodl soud tak, že návrhu žalobce vyhověl a určil, že žalobce má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 13 681 Kč z titulu úroků z prodlení (což odpovídá zákonné výši), přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 3365/2012 pod číslem P6.

Podle § 202 odst. 1 IZ nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, l z e podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 17. července 2013

Mgr. Marta Pražáková v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Denisa Malinová