54 ICm 3008/2012
Č. j. 54 ICm 3008/2012-47 (KSLB 54 INS 14533/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobce: KONKURSNÍ, v.o.s., IČ 25417579, Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčního správce dlužnice Radky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrádek nad Nisou, Hladká 376, PSČ 46334, a dlužníka Lukasze Marcina anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrádek nad Nisou, Dolní náměstí 35, PSČ 463 34, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, proti žalovanému: Citibank Europe plc, reg. č. 132781, Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, zastoupenému Mgr. Janem Dajbychem, advokátem, se sídlem Praha 6, Tychonova 3, PSČ 160 00, o žalobě na určení pravosti pohledávky,

t a k t o :

I. Určuje se, že žalovaný má za dlužnicí Radkou anonymizovano , anonymizovano , vykonatelnou pohledávku na úroku v kapitalizované výši 24 432,93 Kč přihlášenou přihláškou č. P9 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod spisovou značkou KSLB 54 INS 14533/2012. II. V části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníky Radkou anonymizovano , anonymizovano , a Lukaszem Marcinem Pramorem, anonymizovano , vykonatelnou pohledávku na smluvní pokutě ve výši 34 080 Kč, přihlášenou přihláškou č. P9 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí

nad Labem-pobočka v Liberci pod spisovou značkou KSLB 54 INS 14533/2012, se žaloba pro předčasnost zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou soudu dne 12.10.2012 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníky pohledávku ve výši 58 512,93 Kč. Svoji žalobu opřel o následující tvrzení: Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků manželů anonymizovano (dále jen dlužníci) vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 14533/2012 svoji pohledávku ve výši 81 870,20 Kč pod číslem P9. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě Exekutorského zápisu sp. zn. 025 EZ 1522/2006 sepsaného dne 29.6.2006 JUDr. Vojtěchem Lachnitem, koncipientem soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 6 JUDr. Jana Grosama (dále jen exekutorský zápis ). Na přezkumném jednání dne 18.9.2012 uznal žalobce pohledávku žalovaného na jistině v přihlášené výši 15 829 Kč, na zákonném úroku z prodlení v přihlášené výši 8 068,27 Kč, a popřel celou pohledávku na úroku 2,2% měsíčně v přihlášené výši 24 432,93 Kč a celou pohledávku na smluvní pokutě v přihlášené výši 34 080 Kč. Žalobce uvedl, že nárok na úrok a smluvní pokutu byl založen v exekutorském zápisu. Dle názoru žalobce však exekutorský zápis není zavazovacím důvodem a žalovaný tedy přihlásil do insolvenčního řízení nároky, které nemají podklad ve hmotněprávním vztahu. Dále namítl, že smluvní pokuta neplní svou zajišťovací funkci a co do své výše je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce v žalobě dále namítl promlčení obou nároků, neboť tyto jsou uplatňovány za dobu od roku 2006. Žalovaný k věci uvedl, že jako právní důvod celé přihlášené pohledávky ve výši 81 870,20 Kč uvedl v přihlášce smlouvu o kreditní kartě č. 51014200104430, jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky pro držitele Citibank kreditních karet , přičemž exekutorský zápis obsahoval uznání závazku ze strany dlužnice. Smlouvou o kreditní kartě, vč. obchodních podmínek, byla stanovena povinnost dlužnice platit z čerpaných finančních prostředků smluvní úrok a v případě nedodržení data splatnosti i smluvní pokutu. Ujednání o úroku je obsaženo v čl. 7.1 obchodních podmínek ve výši 26,40% p.a., což odpovídá 2,2% měsíčně. Smluvní pokuta byla ujednána ve výši 480 Kč za měsíc za nedodržení data splatnosti minimální splátky uvedené na výpisu kartového účtu. Žalovaný dále uvedl, že dlužnice v exekutorském zápisu svůj dluh vůči bance co do důvodu a výše uznala a na základě tohoto exekutorského zápisu byla nařízena a vedena exekuce.

Soud se nejprve zabýval přípustností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 199 odst. 1 až 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Usnesením ze dne 18.7.2012 č.j. KSLB 57 INS 14533/2012-A-11, KSLB 57 INS 14535/2012-A-7, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků a insolvenčním správcem byla ustanovena spol. KONKURSNÍ v.o.s. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že podáním ze dne 31.7.2012 přihlásil žalovaný své pohledávky jako vykonatelné a nezajištěné přihláškou evidovanou pod č. P9. Na přezkumném jednání konaném dne 17.9.2012 žalobce pohledávku P9 popřel co do částky 58 512,93 Kč s odůvodněním, že se jedná o smluvní úrok z prodlení, který byl sjednán v rozporu se zákonem, smluvní pokutu, která byla sjednána neplatně. Žalobce (jako insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku) i žalovaný (jako věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu. Žaloba byla podána 12.10.2012, tedy včas. Ve věci se konala dvě ústní jednání, na nichž soud provedl všechny důkazy navržené stranami vyjma návrhu na nařízení exekuce, usnesení o nařízení exekuce, usnesení o vstupu žalovaného do řízení na straně oprávněného, když k těmto soud dle § 118b občanského soudního řádu nepřihlížel. Z přihlášky pohledávky evidované pod č. P9 soud zjistil, že je datována dnem 31.7.2012, že věřitel přihlásil jistinu ve výši 15 289 Kč a příslušenství ve výši celkem 66 581,20 Kč. Přičemž dále uvedl, že příslušenství sestává ze zákonného úroku z prodlení z částky 15 289 Kč od 30.7.2006 do 17.7.2012 v kapitalizované výši 8 068,27 Kč, z úroku ve výši 2,2% měsíčně z částky 15 289 Kč od 29.6.2006 do 17.7.2012 v kapitalizované výši 24 432,93 Kč a smluvní pokuty ve výši 480 Kč za každý měsíc prodlení v období od srpna 2006 do června 2012 v celkové výši 34 080 Kč. Jako důvod vzniku své pohledávky uvedl smlouvu o kreditní kartě č. 5101420010443015, přičemž dále ohledně druhu příslušenství uvedl, že se jedná o zákonný úrok u prodlení, úrok dle EZ a smluvní pokutu dle EZ. Vykonatelnost doložil exekutorským zápisem.

Z protokolu z přezkumného jednání konaného dne 17.9.2012 soud zjistil, že žalobce pohledávku P9 popřel co do částky 58 512,93 Kč s odůvodněním, že se jedná o smluvní úrok z prodlení, který byl sjednán v rozporu se zákonem, a smluvní pokutu, která byla sjednána neplatně. Pro bližší odůvodnění odkázal insolvenční správce na přílohu seznamu přihlášených pohledávek. Z přílohy seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že žalobce uvedl, že příslušenství do výše 24 432,93 Kč označené jako smluvní úrok bylo popřeno proto, že smluvní úrok ve výši 2,2% měsíčně nebyl sjednán smlouvou o kreditní kartě. Podle žalobce se jedná pravděpodobně o smluvní úrok z prodlení sjednaný v notářském (zde má být zřejmě uvedeno exekutorském) zápisu z 29.6.2006, který žalobce namítá jako neplatně sjednaný v rozporu s § 517 občanského zákoníku. Dále žalobce uvedl, že pohledávka do výše 34 080 Kč označená jako smluvní pokuta byla popřena s tím, že se jedná o nárok věřitele vyplývající ze smluvního ujednání, jež je neplatné, neboť zakládá nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalobce uvedl, že se jedná o smluvní pokutu 480 Kč pro případ prodlení s jedinou splátkou ve výši 1 500 Kč, což ročně představuje 384%. Takto sjednaná smluvní pokuta neplní prevenční a kompenzační funkci a sjednaná smluvní pokuta náhradu značně přesahuje paušalizovanou náhradu škody, jak je obecně je smluvní pokuta chápana. Ze shodného skutkového tvrzení obou účastníku vzal soud za své skutkové zjištění, že dlužnice ke dni 29.6.2006 dlužila žalovanému (resp. jeho právnímu předchůdci) 15 289 Kč, které žalovaný dlužnici vyplatil na základě smlouvy o kreditní kartě. Vzhledem k tomu, že žalobce tuto pohledávku žalovaného v rámci insolvenčního řízení uznal, lze vycházet i z toho, že mezi stranami je nesporné, že dlužnice na ní dosud ničeho uhradila. Ze žádosti o kreditní kartu soud zjistil, že byla sepsána dne 21.3.2003 dlužnicí, že v ní dlužnice požádala o stříbrnou kreditní kartu, že v poslední kolonce před podpisem je uvedeno, že dlužnice potvrdila, že obdržela a souhlasí se sazebníkem a obchodními podmínkami pro držitele Citibank kreditních karet. Z obchodních podmínek soud zjistil, že v čl. 7.1 je uvedeno, že v případě, kdy věřitel neobdrží platbu zůstatku uvedeného ve výpisu z kartového účtu v den splatnosti v plné výši, vzniká dlužníku povinnost platit denní úrok ve výši 26,4% ročně z aktuálního zůstatku uvedeného ve výpisu z kartového účtu od data vydání výpisu z kartového účtu do dne přede dnem, kdy věřitel obdržel splátku aktuálního zůstatku (písm. b). Definice toho, co se rozumí aktuálním zůstatkem , je obsažena v čl. 1.1 a jsou to celkové závazky dlužníka vůči věřiteli v souvislosti s kartovým účtem včetně všech kartových operací, úroků, poplatků, nákladů a výdajů. V čl. 7.2 je uvedeno, že dlužník je zároveň povinen zaplatit poplatek za pozdní platbu ve výši 480 Kč, a to v případě, kdy věřitel neobdrží splátku minimální platby uvedenou na výpise z kartového účtu nejpozději v den splatnosti (písm. a).

Ze sazebníku platného od 17.4.2003 soud zjistil, že je ve něm uvedena úroková sazba 26,4% a smluvní pokuta za nedodržení data splatnosti ve výši 480 Kč. Z exekutorského zápisu soud zjistil, že byl sepsán za přítomnosti pouze dlužnice, žalovaný (resp. jeho právní předchůdce) přítomen nebyl. Dlužnice v článku prvním exekutorského zápisu prohlásila, že k 29.6.2006 dluží z titulu smlouvy o kreditní kartě č. 5101420010443015 spol. Citibank a.s. částku 15 289 Kč, přičemž tato se úročí úrokovou sazbou 2,2% měsíčně. Dlužnice se zavázala platit úrok z dlužné částky od sepsání exekutorského zápisu do zaplacení (odst. 1 a 2). V odst. 3 je obsaženo prohlášení, že v případě, kdy dlužnice dodrží splátkový kalendář, přestane věřitel účtovat smluvní pokutu 480 Kč měsíčně od sepsání tohoto exekutorského zápisu. Exekutorský zápis obsahuje uznání tohoto závazku ze strany dlužnice. Dlužnice se v článku druhém zavázala zaplatit dlužnou částku ve 12 měsíčních splátkách, z nichž 11 splátek bude po 1 500 Kč a poslední splátka bude 1 005 Kč. První splátka byla splatná dne 29.7.2006. V článku druhém odst. 4) exekutorského zápisu je uvedeno, že nezaplacením jediné splátky řádně a včas se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky včetně úroku. V takovém případě se dlužnice zavázala uhradit úrok z prodlení ve výši 26,4 % p.a. ode dne ztráty výhody splátek. V části druhé exekutorského zápisu je doložka přímé vykonatelnosti, pokud jde o závazky uvedené v článku prvním či druhém. Z exekutorského zápisu sp. zn. 025 EZ 1816/2006 sepsaného dne 15.8.2006 Mgr. Terezou Pukowietzovou, koncipientkou soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 6 JUDr. Jana Grosama, soud zjistil, že při jeho sepsání byla přítomna osoba oprávněná jednat za spol. Citibank a.s., že se jedná o pokračování v exekutorském zápisu sp. zn. 025 EZ 1522/2006, že tato osoba prohlásila, že dlužnice je povinná splnit závazek ve splátkách dle exekutorského zápisu sp. zn. 025 EZ 1522/2006, že v případě, kdy dlužnice dodrží splátkový kalendář, přestane účtovat smluvní pokutu 480 Kč měsíčně od sepsání exekutorského zápisu sp. zn. 025 EZ 1522/2006. Dále soud zjistil, že exekutorský zápis sp. zn. 025 EZ 1816/2006 obsahuje prohlášení, že s dlužnicí bylo dohodnuto, že bude souhlasit s přímou vykonatelností. Z obchodního rejstříku je zřejmé, že na základě smlouvy o převodu podniku, uzavřené dne 29. prosince 2007 mezi společností Citibank a.s., IČ 281 98 131, jako převodcem, a společností Citibank Europe plc, se sídlem na adrese 1 North Wall Quay, Dublin 1, Irsko, jako nabyvatelem, byl s účinností k 1.1.2008 celý podnik společnosti Citibank a.s. s činností banky poskytující všechny bankovní činnosti vymezené v § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění, převeden na společnost Citibank Europe plc.

K pohledávce na úroku ve výši 24 432,93 Kč Vzhledem k tomu, že žalobce popřel celou pohledávku, tj. co do pravosti, zabýval se soud pouze tím, zda žalovanému nárok vznikl a nikoli též jeho výší (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1206/2009). Na základě výše provedeného dokazování tak bylo zjištěno, že dlužnice podala v roce 2003 žádost o vydání kreditní karty, přičemž v žádosti uvedla, že souhlasí s obchodními podmínkami a sazebníkem pro držitele kreditních karet. Dále bylo zjištěno, že obchodní podmínky obsahují ustanovení o tom, že je účtován úrok z čerpaných a řádně a včas nesplacených prostředků, a to ve výši 26,4% p.a., a to tak že je účtován za dny. Dále bylo zjištěno, že žalovaný poskytl dlužnici na základě smlouvy o kreditní kartě 15 289 Kč, dlužnice tuto částku k 29.6.2006 dlužila a dosud nesplatila, přičemž exekutorským zápisem tuto pohledávku uznala s tím, že ji zaplatí ve 12 splátkách počínaje 29.7.2006. Dále bylo zjištěno, že žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil v rámci příslušenství zákonný úrok z prodlení, který žalobce nepopřel, a úrok 2,2% z 15 289 Kč od 29.6.2006, který žalobce popřel. Dále bylo zjištěno, že se jedná o pohledávku vykonatelnou, když doložený exekutorský zápis (vč. jeho pokračování) obsahuje doložku přímé vykonatelnosti dle § 78 zákona č. 120/2001 Sb., exekutorského řádu ve znění účinném ke dni sepsání exekutorského zápisu. Provedeným dokazováním tedy bylo vyvráceno tvrzení žalobce a důvod popření této pohledávky, že úrok, který žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků, nemá základ ve hmotněprávním vztahu. Dále je zřejmé, že žalobce se mýlil, pokud se domníval, že se jedná o smluvní úrok z prodlení. Tato jeho domněnka je zcela neodůvodněná a nepodložená. Přihláška pohledávky neumožňuje jiný výklad, když je v ní určitě a srozumitelně dvakrát (jednou u druhu příslušenství a podruhé ve způsobu výpočtu příslušenství) uvedeno, že se jedná o úrok (a nikoli o úrok z prodlení). Vzhledem k tomu, že v případě úroku se jedná o příslušenství pohledávky, je zřejmé, že tento může existovat pouze za existence hlavního závazku. V daném případě přihláška pohledávky ohledně důvodu vzniku uváděla smlouvu o kreditní kartě. Dále je zřejmé, že žalovaný přihlásil pohledávku na úroku, který byl sjednán ve smlouvě o kreditní kartě, rovněž z toho, že jej požaduje (ve výši 2,2% měsíčně) od 29.6.2006, tedy od sepsání exekutorského zápisu, v němž je uvedeno (článek první odst. 2 exekutorského zápisu), že částka se úročí . Takové ustanovení není totiž ničím jiným než konstatováním, že již sjednané povinnosti platit úrok. Na rozdíl od toho bylo v článku druhém odst. 4 exekutorského zápisu uvedeno, že úrok z prodlení (ve výši 26,4% ročně, což přepočteno na měsíční sazbu činí 2,2%) se dlužnice zavazuje platit ode dne ztráty výhody splátek. Vzhledem k tomu, že první splátka byla stanovena dle exekutorského zápisu na 29.7.2006, tak teprve jejím nezaplacením mohlo dojít ke ztrátě výhody splátek. V takovém případě by tedy žalovaný-pokud by šlo o úrok z prodlení, jak se domníval žalobce-mohl uplatnit nárok nejdříve od 30.7.2006. Jinými slovy rovněž datum počátku, od něhož žalovaný požaduje úrok, ve spojení s článkem prvním odst. 2 exekutorského zápisu vede pouze k závěru, že žalovaný uplatnil úrok a nikoli úrok z prodlení, a to úrok z částky čerpané dlužnicí kreditní kartou.

Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o kreditní kartě je obdobou smlouvy o úvěru dle § 497 obch. zák., přičemž v daném případě byla sjednána povinnost platit úrok z řádně a včas nevrácených peněžních prostředků, a to ve výši 26,4% ročně, což odpovídá 2,2% měsíčně, a to tím, že dlužnice v žádosti o vydání kreditní karty vyjádřila souhlas s obchodními podmínkami žalovaného. Výše dlužné částky (15 289 Kč) nebyla mezi stranami sporná; rovněž počátek, od kdy dlužnice částku dluží (od 29.6.2006), nebyl sporný. Za této situace dospěl soud k závěru, že pohledávka věřitele na úroku ve výši 24 432,93 Kč byla přihlášena po právu a její popření ze strany žalobce nebylo důvodné, proto ve výroku I. určil, že žalovaný tuto pohledávku vůči dlužnici má. K námitce promlčení soud uvádí, že byla vznesena až v incidenční žalobě. Podle § 199 IZ přitom platí, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, může ve včas podané žalobě proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Námitka promlčení do konce přezkumného jednání proti pohledávce žalovaného vznesena nebyla. Pokud ji žalobce vznesl až v incidenční žalobě, jedná se o prolomení limitu dle cit. § 199 IZ a soud k ní jako k opožděné nepřihlíží.

K pohledávce na smluvní pokutě ve výši 34 080 Kč Na základě výše provedeného dokazování bylo ohledně smluvní pokuty zjištěno, že žalovaný v přihlášce zařadil smluvní pokutu mezi příslušenství, ač se zásadně o příslušenství pohledávky nejedná a jde vždy o samostatný nárok. Dále bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil smluvní pokutu ve výši 480 Kč za každý měsíc prodlení, přičemž však vůbec není nijak specifikováno, za prodlení s čím je smluvní pokuta nárokována. Matoucí je potom rovněž uvedení toho, že pohledávka (pod jejíž příslušenství je smluvní pokuta zařazena) je přihlašována na základě smlouvy o kreditní kartě, avšak u smluvní pokuty je uvedeno, že je to smluvní pokuta dle exekutorského zápisu. Přihláška pohledávky je tedy vnitřně rozporná. Rovněž žalobce při přezkoumávání tohoto nároku vyšel z toho, že se jedná o smluvní pokutu dle exekutorského zápisu (tj. smluvní pokuta za prodlení s úhradou jedné z 12 měsíčních splátek po 1 500 Kč), ačkoli toto z přihlášky pohledávky nevyplývá. Provedeným dokazováním bylo přitom zjištěno, že v obchodních podmínkách, jež se na vztah s dlužnicí na základě vydání kreditní karty vztahovaly, je uvedeno, že dlužnice je povinna platit poplatek za pozdní platbu splátky minimální platby ve výši 480 Kč za měsíc (čl. 7.2 obchodních podmínek). Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, v exekutorském zápise je v článku druhém odst. 4) uvedeno, že v případě, kdy nebude uhrazena jedna z 12 splátek, k nimž se dlužnice za souhlasu žalovaného (daného v exekutorském zápisu sp. zn. 025 EZ 1816/2006) zavázala, stává se splatná celá dlužná částka 15 289 Kč vč. úroku a dlužnice je povinna uhradit smluvní pokutu 480 Kč za měsíc prodlení do zaplacení. Ani z provedeného dokazování tedy není možné objektivně zjistit a určit, zda věřitel přihlásil a nárokuje smluvní pokutu (poplatek) dle čl. 7.2 obchodních podmínek nebo smluvní pokutu dle exekutorského zápisu. Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro oběh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Podle § 174 odst. 1 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá-tedy úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž věřitel pohledávku dovozuje. Podle § 176 IZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. Podle § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen. Z citovaných ustanovení insolvenční zákona je zřejmé, že přihláška pohledávky má charakter žaloby. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (srov. § 79 o.s.ř.). Přihláška pohledávky musí tedy obsahovat vylíčení skutkových okolností, z nichž lze usuzovat na existenci pohledávky, v takové kvalitě, aby jimi pohledávka byla dostatečně individualizována tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou. K tomu soud zdůrazňuje, že věřitel nemá povinnost uvést právní důvod vzniku pohledávky, neboť právním hodnocením účastníků není soud vázán. Žalobce přihlášku P9 v části týkající se smluvní pokuty zařadil do seznamu přihlášených pohledávek k přezkumu, ač přezkoumatelná nebyla (měla vady bránící jejímu přezkumu), neboť není dostatečně určitě určeno, za jaké porušení povinnosti je smluvní pokuta nárokována, a uvedením, jak odkazu na smlouvu o kreditní kartě, tak odkazu na exekutorský zápis, je vnitřně rozporná. Žalobce tedy namísto toho, aby postupoval podle § 188 odst. 2 IZ a žalovaného vyzval k odstranění vad přihlášky, tuto pohledávku popřel. V takovém případě musí být incidenční žaloba podle ustálené judikatury zamítnuta pro předčasnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1726/98, který se uplatní i v insolvenčním řízení). Obdobně rozhodl i odvolací soud-Vrchní soud v Praze kupř. ve věci 3 VSPH 168/2011 (41 ICm 1132/2011, KSPH 10743/2010; 3 VSPH

86/2011 (45 ICm 425/2010, KSHK 45 INS 635/2010). Od uvedených rozhodnutí nemá soud prvního stupně důvody se odchylovat. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobu pro předčasnost v části týkající se smluvní pokuty zamítl. Po právní moci rozhodnutí bude na žalobci, aby postupoval dle § 188 IZ a přistoupil k odstraňování vad přihlášky. Poté dojde k novému přezkumu přihlášené pohledávky, budou-li vady přihlášky odstraněny, s tím, že nelze nadále vycházet z výsledků přezkumu pohledávky učiněného na základě nepřezkoumatelné přihlášky. Podle § 202 odst. 1 IZ nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že v části týkající se úroku měl žalovaný ve věci plný úspěch, avšak ve vztahu k žalobci nemá právo na náhradu řízení v souladu s ust. § 202 odst. 1 IZ, které je ve vztahu k § 142 odst. 1 o.s.ř. ustanovením zvláštním. V části týkající se smluvní pokuty je pak odůvodněn § 150 o.s.ř., když důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle uvedeného ustanovení shledal soud v tom, že žalobce sice neměl úspěch ve věci samé, avšak pochybení lze shledat jak na straně žalovaného v tom, že nedostatečně vylíčil skutkové okolnosti vzniku nároku na smluvní pokutu a jeho přihláška je tak v této části vnitřně rozporná, tak na straně žalobce, který nepřezkoumatelnou přihlášku zařadil na přezkum, ač její vady před přezkumem měly být nejdříve odstraněny postupem dle insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 11. září 2013

Mgr. Marta Pražáková v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Jana Klimešová