54 ICm 2958/2013
54 ICm 2958/2013-15 (KSLB 54 INS 16317/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobkyně JUDr. Věry Sedloňové, IČ 131 27 055, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 46, PSČ 130 00, insolvenční správkyně dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká Lípa, Okružní 2216, PSČ 470 01, proti žalovanému JUDr. Dalimilu Mikovi, LL. M., soudnímu exekutorovi, se sídlem Klatovy, Za Beránkem 836, PSČ 33901, o určení existence pohledávky ve výši 7 865 Kč,

t a k t o :

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalovaného ve výši 7 865 Kč, evidovaná pod pořadovým číslem 11, nebyla do insolvenčního řízení dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 16317/2012, přihlášena po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou soudu dne 30.8.2013 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalovaného ve výši 7 865 Kč nebyla do insolvenčního řízení dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , přihlášena po právu. Svoji žalobu opřela o následující tvrzení:

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 54 INS 16317/2012 svoji pohledávku ve výši 7 865 Kč pod číslem P11, a to z titulu neuhrazených nákladů exekučního řízení. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Exekuční řízení se zahájením insolvenčního řízení nepřerušuje, avšak exekuci nelze provést. Žádný právní předpis neumožňuje, aby účastník mohl náklady vzniklé účastí v nepřerušeném řízen uplatnit v jiném zahájeném nebo probíhajícím řízení. Z dikce § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu žalobkyně dovozuje, že náklady exekuce lze na povinném vymoci jen z výtěžku exekuce, a to v exekučním řízení samotném. Dle § 87 odst. 4 exekučního řádu vymůže exekutor své náklady exekuce a náklady oprávněného na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládajícím zaplacení peněžité částky. Žádný právní předpis neumožňuje, aby exekuce byla provedena přihláškou pohledávky. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 103 VSPH 111/2012 (44 ICm 1188/2011, KSUL 44 INS 1443/2010). Žalovaný k věci uvedl, že nárok exekutora na úhradu nákladů exekuce vzniká již okamžikem jeho pověření k provedení exekuce, přičemž tyto náklady hradí dle § 87 odst. 3 exekučního řádu povinný. Jeho pohledávka představující náklady exekuce tedy vznikla již na základě pravomocného rozhodnutí soudu o nařízení exekuce s pověřením žalovaného k jejímu provedení. Soud se nejprve zabýval přípustností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 199 odst. 1, 2 a 3 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Z usnesení o úpadku ze dne 23.5.2013, č.j. KSLB 16317/2012-A-27, přihlášky pohledávky P11 ze dne 20.6.2013, z protokolu z přezkumného jednání ze dne 23.8.2013 a z přezkumného listu pro pohledávku č. 11 věřitele č. 9 soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 4.7.2012, usnesením ze dne 23.5.2013, č.j. KSLB 16317/2012-A-27, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Podáním doručeným soudu dne 20.6.2013 přihlásil žalovaný za dlužníkem svoji pohledávku přihláškou evidovanou pod č. P11, a to jako vykonatelnou. Na přezkumném jednání dne 23.8.2013 popřela žalobkyně pohledávku žalovaného co do pravosti v přihlášené výši 7 865 Kč a uvedla, že náklady exekuce nelze v insolvenčním řízení uplatňovat. V přezkumném listu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 103 VSPH 111/2012. Žaloba byla u soudu podána dne 30.8.2013, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Žalobkyně (jako insolvenční správkyně) a žalovaný (insolvenční věřitel, který přihlásil vykonatelnou pohledávku, jež byla popřena) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu. Z níže uvedených listin soud zjistil: Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 28.4.2009, č.j. 16 Nc 5546/2009-7, které nabylo právní moci dne 5.9.2009, byla nařízena exekuce na majetek dlužníka, a to podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Obvodního soudu Praha 4 z 16.1.2006, č.j. 29 C 357/2004, za účelem vymožení pohledávky oprávněné GE Money Auto, a.s. ve výši 105 900 Kč s úrokem z prodlení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 2 974 Kč, jakož i za účelem vymožení nákladů této exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce byl pověřen žalovaný. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 26.4.2013, č.j. 120 EX 9486/09-94, který nabyl právní moci dne 28.5.2013, bylo rozhodnuto o nákladech exekuce tak, že odměna exekutora činí 56 408,99 Kč a povinný je povinen je uhradit soudnímu exekutorovi. Dále bylo rozhodnuto o nákladech oprávněného tak, že činí 15 912 Kč a povinný je povinen je uhradit oprávněnému. Žalovaný uplatnil přihláškou č. P11 ze dne 20.6.2013 pohledávku ve výši 7 865 Kč, a to jako pohledávku nezajištěnou a vykonatelnou. Na přezkumném jednání popřela žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka předmětnou pohledávku uplatněnou přihláškou č. P11 co do pravosti a k důvodům svého popření uvedla, že se jedná o náklady exekuce, které nelze v insolvenčním řízení uplatňovat. Podle § 87 exekučního řádu ve znění účinném do 31.12.2012 (tj. ve znění novel-zák. č. 428/2011 Sb. a 396/2012 Sb., viz přechodná ustanovení zák. č. 183/2009 Sb.-čl. II., 286/2009 Sb.-čl. II. a 396/2012 Sb.-čl. IV.) náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň podle zvláštního právního předpisu. Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Podle § 88 odst. 1 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Podle § 88 odst. 3 exekučního řádu účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do

8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Podle § 88 odst. 4 exekučního řádu proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek. Podle § 6 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen vyhláška ) činí odměna podle odstavce 1 (v něm se odměna odvíjí dle vymoženého plnění) nejméně 3 000 Kč. Podle § 13 odst. 1 vyhlášky náleží exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, odborná vyjádření opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů. Z citovaných ustanovení exekučního řádu je zřejmé, že rozhodnutí o nákladech exekuce-představující v projednávané věci odměnu exekutora, náhradu paušálně určených hotových výdajů a příslušnou daň z přidané hodnoty, vydává soudní exekutor, a to v podobě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Jsou-li podány námitky proti příkazu a exekutor jim zcela nevyhoví, rozhoduje o nákladech exekuce soud, který se zabývá důvodností námitek (§ 88 odst. 3 a 4 exekučního řádu). Žalobkyně argumentovala tím, že v obdobné věci rozhodoval Vrchní soud v Praze pod sp. zn. 103 VSPH 111/2012-29 (44 ICm 1188/2011, KSUL 44 INS 1443/2010), s tím závěrem, že jediným případem, kdy v průběhu insolvenčního řízení může exekutor uspokojit náklady exekuce, upravuje ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu, a to v situaci, kdy před zahájením insolvenčním řízení má exekutor k dispozici výtěžek exekuce a ten na základě svého rozhodnutí odevzdá insolvenčnímu správci po odečtu nákladů exekuce. Vrchní soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že náklady exekuce lze vymoci na povinném jen z výtěžku exekuce, a to v exekučním řízení samotném. Tam, kde bude exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, k úhradě těchto nákladů je povinen oprávněný. V obdobné věci však rozhodoval Vrchní soud v Praze i pod sp. zn. 101 VSPH 209/2011 (41 ICm 1923/2011, KSPH 41 INS 2788/2011, 101 VSPH 267/2013 (44 ICm 869/2011, KSUL 44 INS 14403/2010) či 102 VSPH 8/2014 (41 ICm 3443/2013, KSPH 41 INS 15910/2010), přičemž z těchto rozhodnutí vyplývá právní názor opačný. Vrchní soud v Praze uzavřel, že náklady exekuce nejsou ničím jiným než náklady (exekučního) řízení. Příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007). Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává především v exekučním řízení, v němž byl vydán (§ 87 odst. 4 exekučního řádu).

Dále z citovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vyplývá, že náklady exekutora jsou pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení. Nárok na náhradu nákladů řízení vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které je konstitutivní. V případě exekučního řízení je takovým rozhodnutím i exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce. Vrchní soud v Praze rovněž uvedl, že exekutor pak má právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z exekučního řádu, ani z vyhlášky č.330/2001 Sb. nevyplývá.

Stejně tak se vyjádřil Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 102 VSPH 8/2014 (41 ICm 3443/2013, KSPH 41 INS 15910/2013).

Soud prvního stupně nemá důvody se odchylovat od shora uvedených právních závěrů odvolacího soudu.

V projednávané věci byl příkaz k úhradě nákladů exekuce vydán po zahájení insolvenčního řízení, avšak to není skutečnost, jež by jej činila neplatným či nicotným. V příkazu k úhradě nákladů exekuce byly náklady exekuce vyčísleny v částce 56 408,99 Kč, avšak do insolvenčního řízení přihlásil žalovaný náklady exekuce v minimálních vyhláškou stanovených částkách. Promítnuto do poměrů souzené věci to tedy znamená, že žalovaný přihlásil jako vykonatelnou pohledávku nárok z titulu nákladů exekuce, stanovených v pravomocném příkazu exekutora, po právu a tento nárok nelze vyloučit z uspokojení v insolvenčním řízení. Proto soud žalobu zamítl. Nerozhodné zůstalo i to, že v příkazu k úhradě nákladů exekuce je uvedena částka vyšší, než přihlášená do insolvenčního řízení. Popření pravosti pohledávky totiž umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 147/2011). Nadto je zcela na věřiteli, zda pohledávku přihlásí celou či pouze její část. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 202 odst. 1 věta první IZ, neboť se jedná o ustanovení zvláštní k ustanovením občanského soudního řádu. Podle cit. ustanovení ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec. V Liberci dne 25. června 2014

Mgr. Marta Pražáková v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Denisa Malinová