54 ICm 2117/2013
54 ICm 2117/2013-10 (KLSB 54 INS 24539/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Havlíčkovou ve věci žalobce Hlista & Pril, v.o.s., IČ 290 59 054, se sídlem v Praze 8, Křivenická 408/6, PSČ 181 00, insolvenčního správce dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kravaře, P. Bezruče 180, PSČ 471 03, proti žalovanému JUDr. Dalimilu Mikovi LL.M., IČ 71238573, se sídlem Klatovy, PSČ 339 01, Za Beránkem 836, o žalobě na určení popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného za dlužníkem Milanem Urbanem, anonymizovano , bytem Kravaře, P. Bezruče 180, PSČ 471 03, ve výši 7 800 Kč n e b y l a do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSLB 82 INS 24539/2012 (dříve sp. zn. KSLB 54 INS 24539/2012), přihlášena po právu.

II. Žalobci se nepřiznává vůči žalovanému náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Milanem Urbanem, anonymizovano , (dále jen dlužník), pohledávku ve výši 7 800 Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka pod č. P11 vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSLB 82 INS 24539/2012 (dříve sp.zn. KSLB 54 INS 24539/2012).

V přihlášce pohledávky žalovaný uvedl, že se jedná o neuhrazené náklady exekučního řízení, přičemž žalovaný své právo doložil usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 19.7.2011 č.j. 9 EXE 5668/2011-9, v právní moci od 8.11.2011, a příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 22.10.2012 č.j. 120 EXE 24126/11-30 s právní mocí ke dni 3.11.2012. Tuto pohledávku žalobce na přezkumném jednání popřel co do pravosti, jelikož příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až po zahájení insolvenčního řízení, tedy v době, kdy dle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen IZ) a podle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2011 Sb., exekuční řád (dále jen EŘ) nemůže exekutor činit žádné úkony směřující k provedení exekuce. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný vymohl v exekučním řízení nějaké plnění, nelze tedy aplikovat § 46 odst. 6 EŘ. Exekuční řízení se zahájením insolvenčního řízení nepřerušuje, nelze tedy uplatnit náklady exekučního řízení v insolvenčním řízení. Exekuční příkazy, včetně příkazu k úhradě nákladů exekuce, jsou právním úkonem prováděné exekuce a nejsou vykonatelné mimo exekuční řízení. Příkaz k náhradě nákladů exekuce může být vydán až při skončení exekučního řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce není úkonem směřujícím k provedení exekuce, nýbrž je zákonným prostředkem k vyčíslení nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce nepatří mezi jednotlivé způsoby provedení exekuce dle § 59 odst. 1 EŘ. Jelikož se jedná o pohledávku vykonatelnou, může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro něž pohledávku popřel. Žalovaný byl pověřen provedením exekuce usnesením o nařízení exekuce, následně činil kroky k provedení exekuce, tedy zejména úkony směřující ke zjištění majetku dlužníka a posouzení možnosti následného způsobu exekuce. Následně vydal exekuční příkaz prodejem nemovitostí. Přestože v exekučním řízení nevymohl žádné plnění, má nárok na odměnu, hotové výdaje a DPH v souladu s ust. § 6 odst. 1, 3 a ust. § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 330/2001, tj. nákladů exekuce ve výši 7 800 Kč. Exekuční řízení dospělo do fáze, kdy žalovanému vznikly hotové výdaje, tedy by nepřiznání náhrady hotových výdajů nebylo spravedlivé.

Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o. s. ř.), soud k projednání věci jednání nenařídil.

Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací účastníků.

Podle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen IZ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

K důkazu bylo provedeno usnesení zdejšího soudu ze dne 20.3.2013 č.j. KSLB 54 INS 24539/2012-A-16, protokol z přezkumného jednání ze dne 4.6.2013, přihláška pohledávky včetně příloh a seznam přihlášených pohledávek. Z insolvenčního spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 20.3.2013 č.j. KSLB 54 INS 24539/2012-A-16 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena společnost Hlista & Pril, v.o.s. Podáním doručeným soudu dne 10.4.2013 přihlásil žalobce za dlužníkem svoji pohledávku přihláškou evidovanou pod č. P11. Dne 4.6.2013 se u zdejšího soudu konalo přezkumné jednání, na němž žalobce popřel pohledávku žalovaného. Žaloba byla u soudu podána dne 12. 6. 2013, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Žalobce (jako insolvenční správce) a žalovaný (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu.

Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

Jelikož mezi stranami nebylo sporu o skutkovém základu věci, dospěl soud z předložených důkazů: z vyhlášky č.j. KSLB 54 INS 24539/2012-A-3 ze dne 8.10.2012, usnesení zdejšího soudu ze dne 20.3.2013 č.j. KSLB 54 INS 24539/2012-A-16, přihlášky P11, včetně jejích příloh, protokolu z přezkumného jednání ze dne 4.6.2013, resp. na základě shodných tvrzení účastníků vzal za svá, následující skutková zjištění:

Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 19.7.2011 č.j. 9 EXE 5668/2011-9 byla nařízena exekuce na majetek dlužníka pro pohledávku oprávněného PROFI CREDIT Czech, a.s., včetně nákladů rozhodčího řízení a nákladů exekuce, které budou v řízení stanoveny. Exekucí byl pověřen žalovaný. Usnesení nabylo právní moci dne 8.11.2011.

Dne 8.10.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka.

Usnesením ze dne 20.3.2013 č.j. KSLB 54 INS 24539/2012-A-16 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 22.10.2012 č.j. 120 EXE 24126/11-30 uložil žalovaný dlužníkovi mimo jiné povinnost uhradit náklady exekučního řízení v celkové výši 7 800 Kč, kdy odměna exekutora činí 3 000 Kč, hotové výdaje exekutora 3 500 Kč a DPH 1 300 Kč.

Dne 10.4.2013 přihlásil žalovaný svoji pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka. Pohledávka byla přihlášena ve výši 7 800 Kč, a to jako pohledávka nezajištěná, vykonatelná z titulu nákladů exekučního řízení.

Na přezkumném jednání dne 4.6.2013 popřel žalobce pohledávku žalovaného co do pravosti v přihlášené výši 7 800 Kč, přičemž své popření odůvodnil tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až po zahájení insolvenčního řízení, žalovaný nevymohl v průběhu exekuce žádné plnění, nelze aplikovat ust. § 46 odst. 6 EŘ. Pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná.

Podle § 199 odst. 2 a 3 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Podle § 87 EŘ náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 88 odst. 3 EŘ účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Podle § 89 EŘ dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Podle § 40 odst. 1 EŘ exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek; vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek; vykonatelný rozhodčí nález; notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu; vykonatelné rozhodnutí a jiný exekuční titul orgánu veřejné moci či jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.

Podle § 46 odst. 7 EŘ je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Podle § 59 EŘ ve znění platném do 31.12.2012 exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést a) srážkami ze mzdy a jiných příjmů, b) přikázáním pohledávky, c) prodejem movitých věcí a nemovitostí, d) postižením podniku a e) zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech.

Po zahájení insolvenčního řízení nelze provést nařízenou exekuci. Náklady exekučního řízení a náklady oprávněného vymáhá exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Tento příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, jenž se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 20 Cdo 5223/2007). Náklady exekuce lze vymoci pouze v exekučním řízení, a to z výtěžku exekuce. Bude-li exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, hradí náklady exekuce oprávněný. Bude-li mít exekutor k dispozici výtěžek exekuce, který dosud nebyl předán oprávněnému, pak může exekutor v průběhu insolvenčního řízení vymoci náklady exekuce dle § 46 odst. 7 EŘ. V takovém případě vydá usnesení, v němž rozhodne, že insolvenčnímu správci se po právní moci usnesení vydává výtěžek ve stanovené výši, neboť náklady exekuce činí stanovenou výši.

S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a určil, že popření pohledávky žalovaného bylo učiněno po právu, jelikož náklady exekuce lze vymoci pouze v exekučním řízení, nelze je vymoci přihlášením pohledávky v insolvenčním řízení. Žalovaný neměl k dispozici výtěžek exekuce, z něhož by si mohl odpočíst své náklady a postupovat dle § 46 odst. 7 EŘ.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žalobci se vůči žalovanému nepřiznává náhrada nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 20. listopadu 2013

Mgr. Petra Havlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Kristýna Klokočníková