54 ICm 1729/2013
Číslo jednací: 54 ICm 1729/2013-42 (KSLB 54 INS 22514/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobkyně Tessile ditta a.s., IČ 278 22 117, se sídlem v Praze 4, Ve Studeném 117/5a, PSČ 147 00, zastoupené JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem Rokycany, Josefa Knihy 177, PSČ 337 01, proti žalovanému JUDr. Františku Hendrychovi, IČ 104 04 520, se sídlem v České Lípě, Bulharská 853, PSČ 470 01, insolvenčnímu správci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Kořenov, Kořenov č.p. 659, PSČ 468 49, zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem, se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 614, PSČ 470 01, o žalobě na určení popřené pohledávky ve výši 8.289 Kč,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka ve výši 8.289 Kč z titulu náhrady nákladů právního zastoupení v exekučním řízení, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 22514/2012 jako pohledávka č. 4 je po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 9 486,40 Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Sigmunda, advokáta se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 614.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou žalobou ze dne 15. 5. 2013 se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka ve výši 8.289 Kč z titulu náhrady nákladů právního zastoupení v exekučním řízení, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano (dále jen dlužníka ), vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 22514/2012 jako pohledávka č. 4 je po právu. Žalobkyně namítala, že pohledávka neměla být ze strany insolvenčního správce popřena. Po právní stránce žalobkyně namítla, že: KSLB 54 INS 22514/2012

a) ačkoliv žalovaný popřel vykonatelnou pohledávku, postupoval vůči žalobkyni nikoliv podle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "IZ"), avšak nesprávně podle § 197 odst. 2 a § 189 IZ, jež upravují popření nevykonatelné pohledávky;

b) právní úprava vychází z presumovaného právního úspěchu oprávněného, povinnost povinného hradit náklady exekuce vč. nákladů oprávněného je tudíž materiálně zakotvena již v usnesení o nařízení exekuce s tím, že samotný nárok vzniká na základě pravomocného rozhodnutí-příkazu k náhradě nákladů exekuce, které má konstitutivní povahu, je exekučním titulem a může být vydáno kdykoliv v průběhu exekučního řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření doručeném soudu dne 14. 8. 2012 (č.l. 19) uvedl, že prvotní posouzení toho, zda je pohledávka vykonatelná či nikoliv náleží v souladu s konstantní judikaturou právě insolvenčnímu správci s ohledem na tvrzené a doložené skutkové okolnosti. Dále uvedl, že příkaz k náhradě nákladů exekuce je úkonem v rámci prováděné exekuce, který není mimo exekuční řízení vykonatelný, a není v tomto směru bez dalšího exekučním titulem. Závěrem žalovaný podotkl, že nikterak nezpochybnil názor žalobkyně, že nárok na náhradu nákladů exekučního řízení se neodvíjí od toho, zda bylo v rámci exekuce skutečně vymoženo alespoň částečné uspokojení. Připomněl však, že zásadní překážkou nároku je skutečnost, že exekuci nebylo možné za trvání insolvenčního řízení provést.

Soud v souladu s ustanovením § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) shledal, že jsou splněny podmínky řízení, když dovodil svou věcnou a místní příslušnost k projednání věci, a rovněž zjistil, že projednání věci nebrání překážka věci zahájené (litispendence) či rozhodnuté (rei iudicatae), a že k návrhu žalobkyně byl vybrán stanovený soudní poplatek.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 30. 1. 2013, č.j. KSLB 57 INS 22514/2012-A-21, byl zjištěn úpadek dlužníka; insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven JUDr. Jiří Voda, LL.M., IČ 687 54 515, se sídlem v Praze 1, Opletalova 57, PSČ 110 00 (právní předchůdce žalovaného).

Dne 24. 2. 2012 uplatnila žalobkyně přihláškou č. P4 celkem 6 pohledávek, z toho pohledávku č. 4 v celkové výši 8.289 Kč jako vykonatelnou na základě pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 5. 2. 2013, č.j. 067 EX 410506/11-38.

Při přezkumném jednání konaném dne 15. 4. 2013 insolvenční správce předmětnou pohledávku uplatněnou přihláškou č. P4/4 popřel co do pravosti z důvodu, že se jedná o předčasně uplatněné náklady exekučního řízení (náklady právního zastoupení), když exekuci nebylo možné provést, a tudíž nebylo možné určit subjekt povinný k jejich náhradě ve smyslu § 87 odst. 3 a § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen EŘ ). Pohledávka byla přezkoumána jako pohledávka nevykonatelná. KSLB 54 INS 22514/2012

Usnesením schůze věřitelů konané dne 15. 4. 2013 byl původní insolvenční správce JUDr. Jiří Voda, LL.M., IČ 687 54 515, se sídlem v Praze 1, Opletalova 57, PSČ 110 00, odvolán z funkce s tím, že novým insolvenčním správcem dlužníka byl zvolen žalovaný.

Dne 29. 4. 2012 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o výsledku přezkumného jednání a byla informována o možnosti podat žalobu.

Žalobkyně (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) i žalovaný (insolvenční správce, jenž pohledávku na přezkumném jednání popřel) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu.

K projednání věci bylo nařízeno jednání, z něhož se žalobkyně, resp. její právní zástupce omluvil a nezúčastnil se ho. V důsledku toho soud nemohl dát žalobkyni poučení dle § 118a o.s.ř. ve smyslu, aby byly označeny důkazy k prokázání tvrzení, že jí pohledávka na nákladech oprávněného v exekučním řízení vznikla.

Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 6. 2011, č.j. 20 EC 857/2011-12, soud zjistil, že dlužníkovi byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 968,-Kč s příslušenstvím. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 19. 8. 2011.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 5. 2. 2013, č.j. 067 EX 410506/11-38, soud zjistil, že je v něm uvedeno, že se vydává příkaz k úhradě nákladů exekuce (výrok I.) a že dle § 87 odst. 1, 2 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného od zahájení exekučního řízení do 5.2.2013 jsou náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení ve výši 8.289 Kč (výrok II.). Na příkazu k úhradě nákladů exekuce je vyznačena doložka právní moci, z níž je patrné, že příkaz nabyl právní moci dne 16. 2. 2013.

Z provedených důkazů soud ke skutkovému zjištění, že dlužníku bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 968,-Kč s příslušenstvím, a že soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, z něhož je zřejmé pouze to, kolik činí náklady oprávněného v exekučním řízení, ale v němž zcela chybí údaj o tom, kdo, komu a v jaké lhůtě je má zaplatit.

Usnesení o nařízení exekuce, v němž by bylo uvedeno, že provedením exekuce byl pověřen JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 5, k důkazu označeno nebylo a nebylo ani doloženo. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání, nemohl soud vůči ní ani postupovat dle § 118a o.s.ř. a poučit ji.

Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je materiálně nevykonatelný.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. KSLB 54 INS 22514/2012

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ.

V této souvislosti je třeba uvést, že dle ustálené judikatury vyjádřené například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 29 Odo 327/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006, jež se sice vyjadřovalo k úpravě obsažené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), ale jež se uplatní i pro výklad insolvenčního zákona (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2012, sen. zn. 1 VSPH 1061/2012), platí, že prvotní (předběžné) posouzení, zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná či nikoli, přísluší právě insolvenčnímu správci, jenž svůj právní názor vyjádří tím, že příslušného věřitele vyzve, aby svůj nárok nebo jeho výši uplatnil u soudu, nebo že sám uplatní své popření. Vyzve-li správce, maje-byť nesprávně-přihlášenou pohledávku za nevykonatelnou, věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele k podání žaloby ve smyslu § 24 odst. 1 ZKV, resp. v poměrech insolvenčního zákona § 198 odst. 1 IZ. Odlišný názor na (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky tak má pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží insolvenčního správce (přestože v řízení vystupuje jako žalovaný), který navíc je-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel. Uvedeným závěrům ostatně odpovídá i úprava obsažená v § 198 odst. 3 IZ.

Ostatně i podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 07. 2013, sen. zn. 29 NSCR 25/2011, závisí posouzení toho, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, vesměs na skutkových okolnostech dané věci. Kupříkladu ustanovení § 174 odst. 4 IZ předepisuje věřiteli, aby v případě, že pohledávku přihlašuje jako vykonatelnou, v přihlášce uvedl i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá, jakož i ustanovení § 177 věty druhé IZ, podle kterého se vykonatelnost pohledávky prokazuje veřejnou listinou. Proto závěr, že přihlášená pohledávka není pro účely jejího přezkoumání pohledávkou vykonatelnou, se pak může opírat např. o zjištění, že přihlášený věřitel nedoložil nejpozději v době přezkoumání této pohledávky veřejnou listinu, která vykonatelnost pohledávky prokazuje (např. soudní rozhodnutí opatřené doložkou vykonatelnosti), nebo že rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka věřiteli pravomocně přiznána, se dosud nestalo vykonatelným (neuplynula lhůta k plnění), anebo že formálně bezvadné a vykonatelné rozhodnutí příslušného orgánu je rozhodnutím nicotným apod. Přitom dále platí, že jakkoli prvotní (předběžné) posouzení, zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná, přísluší insolvenčnímu správci, korekci tohoto posouzení je i bez návrhu oprávněn provést insolvenční soud při přezkumném jednání v mezích své dohlédací činnosti (§ 10 písm. b/ a § 11 odst. 1 IZ). Jestliže se tak nestane a vyjde-li v průběhu řízení o žalobě o určení pravosti nebo výše pohledávky popřené jako nevykonatelná pohledávka najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby. Žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199; srov. § 198 odst. 3 IZ. KSLB 54 INS 22514/2012

S ohledem na předeslané dospěl soud k závěru, že námitka žalobkyně (ad a) stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, a z toho plynoucích důsledků v podobě zjištění insolvenčním správcem popřené (ne)vykonatelné pohledávky, je nedůvodná.

K oprávněnosti nároku nákladů oprávněného v exekučním řízení (ad b)

Podle § 44 odst. 6 písm. e) zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (EŘ) ve znění účinném do 31.12.2012 usnesení soudu o nařízení exekuce obsahuje označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce,

Podle § 87 EŘ jsou náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný (odst. 2). Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný (odst. 3). Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky (odst. 4).

Je zapotřebí poukázat na to, že exekuční řád odlišuje náklady exekuce (§ 87 odst. 1 EŘ) a náklady oprávněného (§ 87 odst. 2 EŘ), přičemž je zřejmé, že povinný je oprávněnému hradí vždy, nedojde-li k zastavení exekuce pro zavinění oprávněného.

Jak přitom bylo dovozeno v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16.3.2011, č.j. 103 VSPH11/2011, 69 ICm 731/2010, které se zabývalo otázkou nákladů exekuce a nákladů oprávněného, je příkaz k úhradě nákladů oprávněného samostatným titulem vykonatelné pohledávky, kterou lze uspokojit v insolvenčním řízení, byla-li přihlášena a řádně a včas, a to ve spojení s usnesením o nařízení exekuce. Vrchní soud dále uvedl, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužníka, jakož ani rozhodnutí o úpadku nebrání tomu, aby nárok na náhradu nákladů oprávněného byl při nařízení exekuce přiznán; tento nárok však nemůže být proti dlužníku vymožen v exekuci.

V projednávané věci však nebylo vůbec doloženo příslušné usnesení o nařízení exekuce a příkaz k úhradě nákladů exekuce neobsahuje žádný výrok o tom, že by dlužníku byla uložena povinnost hradit oprávněnému náklady. Obecně lze říci, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je obdobou rozhodnutí soudu o nákladech řízení a jako takový je tedy konstitutivním rozhodnutím o nákladech. Aby však takové (konstitutivní) rozhodnutí mohlo zakládat jedné straně povinnost uhradit náklady (řízení, exekuce, oprávněného) a druhé straně pohledávku, musí bezpodmínečně obsahovat výrok o tom, že je ukládána povinnost hradit náklady, kdo je povinen je hradit a komu. V projednávané věci předložený příkaz k úhradě nákladů exekuce neobsahuje ani žádný příkaz a jedná se o deklaratorní prohlášení toho, v jaké výši jsou náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení. Soud dospěl k závěru, že příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 067 EX 410506/11-38 předložený KSLB 54 INS 22514/2012 v projednávané věci shora uvedené náležitosti konstitutivního rozhodnutí o nákladech nemá a takový příkaz nebyl způsobilý založit (konstituovat) žalobkyni nárok vůči dlužníku. Na základě uvedeného byla žaloba zamítnuta.

O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný.

Incidenční spor o popření (určení) pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sporem vyvolaným insolvenčním řízením a projednávaným v rámci insolvenčního řízení (srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 43/2013).

Tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., u právních úkonů poskytnutých od 1.1.2013 činí částku 50 000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby.

Zástupce žalovaného učinil 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to převzetí a příprava zastoupení a účast u jednání dne 22.1.2014. Dále zástupci žalovaného náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon. Celkem tedy za 4 úkony náleží částka 6 800 Kč = [2 x (3 100 Kč + 300 Kč)]. Dále zástupci žalovaného náleží náhrada za ztrátu času za jednu cestu Česká Lípa-Liberec a zpět v trvání 4 započatých půlhodin za jednu zpáteční cestu po 100 Kč, v celkové výši 400 Kč (4x100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a náhrada jízdného motorovým vozidlem zn. Ford Focus, RZ 4L09262, za jednu cestu Česká Lípa-Liberec a zpět v délce jedné zpáteční cesty 108 km v celkové částce 640 Kč (spotřeba dle TP 7,7/5,0/6,0 l/100 km, při vyhláškové ceně PHM BA95 v částce 35,70 Kč). Celkem vznikly žalovanému náklady řízení ve výši 7 840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný doložil, že jeho právní zástupce je plátcem DPH, přísluší k nákladům žalovaného i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, odpovídající celkem částce 1 646,40 Kč. Žalovanému tedy vznikly celkem náklady tohoto řízení ve výši 9 486,40 Kč včetně DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, m ů ž e oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 22. ledna 2014

Mgr. Marta Pražáková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Denisa Malinová