54 ICm 1085/2013
Číslo jednací: 54 ICm 1085/2013-32 (KSLB 54 INS 32297/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Pražákovou ve věci žalobkyně KONKURSNÍ v.o.s., IČ 254 17 959, se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správkyně dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, nám. Dr. Edvarda Beneše 1/1, PSČ 460 01, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem AK Vaněk a společníci, IČ 662 24 187, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, proti žalované GE Money Bank, a.s., IČ 256 72 720, se sídlem v Praze 4-Michle, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, o žalobě na určení popření vykonatelné pohledávky ve výši 31.239,38 Kč,

takto:

I. U r č u j e s e , že žalovaná nemá za dlužníkem Michalem Bímem, anonymizovano , bytem Liberec, nám. Dr. Edvarda Beneše 1/1, PSČ 460 01, pohledávku na úrocích z prodlení ve výši 23.746,77 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 32297/2012; ve zbytku, tj. pokud se žalobkyně domáhala určení popření v rozsahu 7.492,61 Kč, se žaloba z a m í t á .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 374,45 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Rudolfa Vaňka, advokáta zastupujícího žalobkyni.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou žalobou ze dne 26. 3. 2013 se žalobkyně domáhala určení, že popření pohledávky uplatněné přihláškou P3 v celkové výši 67.125,18 Kč do insolvenčního řízení dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, nám. Dr. Edvarda Beneše 1/1, PSČ 460 01 (dále jen dlužník ), vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 54 INS 32297/2012, co do výše 31.239,38 Kč, bylo po právu a že tedy žalovaná nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 31.239,38 Kč. KSLB 54 INS 32297/2012

Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

Protože mezi účastníky řízení nebylo sporu o skutkovém základu věci, učinil soud z doložených listinných důkazů-rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 4. 2007, č.j. 26 C 425/2006-35, z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ze dne 30. 1. 2013, č.j. KSLB 54 INS 32297/2012-A-12, přihlášky P3, protokolu z přezkumného jednání ze dne 25. 3. 2013, a z odůvodnění popření ze dne 19.3.2013, resp. na základě shodných tvrzení účastníků vzal za svá, následující skutková zjištění:

Dne 7. 1. 2004 uzavřeli žalobkyně a dlužník smlouvu o úvěru č. 3241560061, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout dlužníku úvěr do výše 8.541,-Kč. Z obsahu smlouvy o úvěru vyplývá, že dlužník smlouvu uzavíral jako nepodnikající fyzická osoba (tedy v postavení spotřebitele), přičemž žalovaná netvrdila a soud ani z předložených důkazů nezjistil existenci okolností, z nichž by bylo lze usuzovat, že uvedená smlouva souvisela s podnikatelskou činností dlužníka, tedy že by poskytnuté úvěrované finanční prostředky měly sloužit k podnikatelským účelům na straně dlužníka.

Rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 4. 2007, č.j. 26 C 425/2006-35, byla dlužníku uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11.784,-Kč s 0,1% úrokem z prodlení denně z této částky od 27. 10. 2005 do zaplacení, a dále náklady řízení. Z odůvodnění rozsudku přitom vyplývá, že dlužník v pozici žalovaného nereagoval na kvalifikovanou výzvu dle § 114b odst. 1 o. s. ř., čímž nastala fikce uznání nároku ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 30. 1. 2013, č.j. KSLB 54 INS 32297/2012-A-12, byl zjištěn úpadek dlužníka; žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníka.

Dne 25. 2. 2013 uplatnila žalovaná přihláškou č. P3 několik pohledávek v celkové výši 67.125,18 Kč, z toho vykonatelnou pohledávku ve výši 31.239,38 Kč představující úroky z prodlení z částky 11.784,-Kč (jistiny) ode dne 27. 10. 2005 do dne 31. 1. 2013.

Při přezkumném jednání konaném dne 25. 3. 2013 žalobkyně jako insolvenční správce dlužníka předmětnou pohledávku popřela v celé části úroků z prodlení přihlášených ve výši 31.239,38 Kč z důvodu, že uvedená částka představuje úroky z prodlení sjednané v rozporu s kogentním ustanovením § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Pohledávka byla přezkoumána jako pohledávka vykonatelná.

Po právní stránce žalobkyně v podané žalobě zopakovala důvody popření předmětné pohledávky. Uvedla, že žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 36,5 % za rok namísto úroku zákonného, který činil v době vzniku prodlení cca 3 % p.a. Rovněž namítla, že rozsudek Okresního soudu v Liberci je nepřezkoumatelný a že žalobkyně ani v rámci podané přihlášky nedoložila, jakým způsobem byla výše úroku z prodlení vypočtena. KSLB 54 INS 32297/2012

Žalovaná ve svém vyjádření doručeném soudu dne 22. 4. 2013 (č.l. 9) s popěrným úkonem žalobkyně nesouhlasila a považovala žalobu za nedůvodnou. Konkrétně namítla, že:

a) pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě vydaného rozsudku okresního soudu, a byť se jedná o rozsudek pro uznání, právní posouzení se při jeho vydání neomezuje jen na posouzení podmínek stanovených v § 153a o. s. ř., ale též věci samé, tj. zda lze výrokem rozsudku přiznat plnění nárokované žalobcem (v rámci této úvahy se tedy soud zabýval i aplikací práva na ochranu spotřebitele); řešení otázky výše úroků z prodlení je tudíž tzv. jiným právním posouzením ve smyslu § 199 odst. 2 IZ, které je nepřípustným důvodem popření,

b) pohledávka byla popřena v celém přihlášeném rozsahu, přestože důvodem popření má být uplatnění práva na úrok z prodlení ve vyšším než zákonem stanoveném rozsahu; v částce 7.484,52 Kč představující úrok z prodlení v zákonem stanovené výši je tudíž nárok věřitele po právu.

Soud v souladu s ustanovením § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) shledal, že jsou splněny podmínky řízení, když dovodil svou věcnou a místní příslušnost k projednání věci, a rovněž zjistil, že projednání věci nebrání překážka věci zahájené (litispendence) či rozhodnuté (rei iudicatae).

Žalobkyně (insolvenční správkyně, jež pohledávku na přezkumném jednání popřela) i žalovaná (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) jsou tedy procesně legitimovány k vedení sporu.

Po přezkoumání uplatněných žalobních námitek, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

K námitce jiného právního posouzení ve smyslu § 199 odst. 2 IZ (ad a)

Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Dle § 153a odst. 1 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (sněmovní tisk č. 1120/0, k dispozici na webových stránkách www.psp.cz) vyplývá, že zákonodárce při KSLB 54 INS 32297/2012 formulaci ustanovení § 199 odst. 2 IZ sledoval otevření možnosti přezkumu pohledávek uplatněných mj. i na základě vykonatelných rozhodnutí, jestliže by přiznání nároku nepředcházelo jakékoli důkazní řízení opodstatňující závěr o existenci a správnosti výše této pohledávky, přičemž zpráva příkladmo jmenuje právě rozsudek pro uznání. Jinými slovy podmínkou, která musí být naplněna, aby se ze strany popírajícího insolvenčního správce nejednalo o nepřípustné jiné právní hodnocení vykonatelné pohledávky ve smyslu § 199 odst. 2 IZ, je to, aby namítané skutkové či právní okolnosti nebyly v původním (nalézacím či rozhodčím) řízení výslovně řešeny. Jde-li totiž o vykonatelnou pohledávku, pak by nové přezkoumávání otázek, které již byly v původním řízení vyřešeny, bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a principem právní jistoty.

Rozsudek pro uznání v této rovině představuje zvláštní typ soudního rozhodnutí, který na rozdíl od běžných kontumačních rozhodnutí (typicky rozsudek pro zmeškání) staví na tzv. fikci uznání nároku, při níž se uplatněný nárok považuje při splnění stanovených podmínek za oprávněný a soud nemá možnost jej posoudit po právní stránce v souladu se zásadou iura novit curia (srov. též WINTEROVÁ, A. Civilní soudní řízení opět jinak. Právní zpravodaj, roč. 2008, č. 12, s. 14 a násl.). To jinými slovy znamená, že v případě uplatnění pohledávky na základě rozsudku pro uznání nemůže být insolvenční správce limitován podle § 199 odst. 2 IZ, jestliže namítá věcnou (resp. hmotněprávní) neopodstatněnost nároku takovým rozsudkem přiznaného (na rozdíl od rozsudku pro zmeškání, v němž se soud hmotněprávní kvalifikací zabývat musí).

Insolvenční správce v dané věci namítal, že úroky z prodlení byly ze strany žalované uplatněny v nezákonné výši, tedy v rozporu s kogentním ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák.. Tuto námitku dlužník v původním nalézacím řízení přes výzvu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. neuplatnil, a nadto tuto otázku nemohl posuzovat ani nalézací soud, který postupoval dle § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. Z uvedených důvodů může insolvenční správce námitku nezákonné výše úroku z prodlení v incidenčním sporu uplatnit, aniž by se jednalo o nepřípustné jiné právní posouzení ve smyslu § 199 odst. 2 IZ. Námitka žalované (ad a) je tudíž nedůvodná.

K námitce nezákonnosti výše úroků z prodlení (ad b)

Přestože pohledávka na úroku z prodlení byla popřena co do pravosti (žalovaná popřela celou výši pohledávky) a obecně platí, že je-li pohledávka popřena co do pravosti, má se soud v incidenčním sporu zabývat pouze základem nároku a nikoli jeho výší, zohlednil soud právní závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2011, ps. zn. 29 CDo 4704/2010. Podle něj popření pohledávek [ ] správcem konkursní podstaty co do pravosti smluvního úroku z prodlení (rozuměj co do požadované sazby úroku z prodlení) umožňovalo soudu (v intencích závěrů formulovaných v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1206/2009), aby shledá-li výhradu neplatnosti ujednání o sazbě úroku z prodlení důvodnou žalobu o určení pravosti, pohledávky zamítl (jen) v rozsahu, v němž požadovaná sazba úroku z prodlení převyšovala zákonnou sazbu úroku z prodlení .

Proto soud uplatněný nárok posoudil co do jeho výše podle hmotného práva následovně: KSLB 54 INS 32297/2012

Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, byl zaujat závěr, že povaha ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí.

V předmětné věci soud vycházel z toho, že žalovaná v rámci své přihlášky uvedla, že se jedná o úrok z prodlení, přičemž z rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. 26 C 425/2006-35 vyplývá jasně, že se jedná o úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 11 784 Kč za dobu od 27.10.2005 do zaplacení. Ke shodnému závěru musela dojít při přezkoumávání přihlášky rovněž žalovaná, neboť jinak by nemohla učinit závěr o tom, že se jedná o úrok smluvní a nikoli zákonný. Soud proto vycházel z toho, že částka 31.239,38 Kč představuje úroky z prodlení z částky 11.784,-Kč (jistiny) ode dne 27. 10. 2005 do dne 31. 1. 2013, přičemž kontrolním výpočtem zjistil, že tato částka odpovídá. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci je s ohledem na shora zaujaté závěry možné přiznat žalované pouze úroky z prodlení stanovené prováděcím předpisem-nařízením vlády č. 142/1994 Sb., které nemusí být v souladu s ustanovením § 121 o. s. ř. dokazováno, dospěl soud k závěru, že v poměrech projednávané věci není namístě žalobu zamítnout pro předčasnost, ale naopak je třeba žalované jako věřiteli přiznat nárok právě v rozsahu zákonem stanovených úroků z prodlení.

Tyto úroky z prodlení pak soud vypočetl metodikou stanovenou v ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. z částky 11.784,-Kč následovně: úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 11 784,00 Kč od 27. 10. 2005 do 31.12.2005, ve výši 186,44 Kč, úrok z prodlení 9 % ročně od 01.01.2006 do 30.06.2006, ve výši 525,92 Kč, úrok z prodlení 9 % ročně od 01.07.2006 do 31.12.2006, ve výši 534,63 Kč, úrok z prodlení 9,5 % ročně od 01.01.2007 do 30.06.2007, ve výši 555,13 Kč, úrok z prodlení 9,75 % ročně od 01.07.2007 do 31.12.2007, ve výši 579,19 Kč, úrok z prodlení 10,5 % ročně od 01.01.2008 do 30.06.2008, ve výši 616,96 Kč, úrok z prodlení 10,75 % ročně od 01.07.2008 do 31.12.2008, ve výši 638,59 Kč, úrok z prodlení 9,25 % ročně od 01.01.2009 do 30.06.2009, ve výši 540,53 Kč, úrok z prodlení 8,5 % ročně od 01.07.2009 do 31.12.2009, ve výši 504,93 Kč, úrok z prodlení 8 % ročně od 01.01.2010 do 30.06.2010, ve výši 467,48 Kč, úrok z prodlení 7,75 % ročně od 01.07.2010 do 31.12.2010, ve výši 460,38 Kč, úrok z prodlení 7,75 % ročně od 01.01.2011 do 30.06.2011, ve výši 452,87 Kč, úrok z prodlení 7,75 % ročně od 01.07.2011 do 31.12.2011, ve výši 460,38 Kč, úrok z prodlení 7,75 % ročně od 01.01.2012 do 30.06.2012, ve výši 455,37 Kč, úrok z prodlení 7,5 % ročně od 01.07.2012 do 31.12.2012, ve výši 445,53 Kč, úrok z prodlení 7,05 % ročně od 01.01.2013 do 30.01.2013, ve výši 68,28 Kč, celkem tedy ve výši 7.492,61 Kč.

S ohledem na uvedené závěry týkající se nedůvodnosti žalobní námitky zákazu jiného právního posouzení (ad a) a právního posouzení námitky nezákonnosti výše úroků z prodlení (ad b), soud rozhodl, že žaloba je částečně důvodná. Proto výrokem I. tohoto rozsudku určil, KSLB 54 INS 32297/2012

že žalovaná nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 23.746,77 Kč; ve zbývajícím rozsahu 7.492,61 Kč (odpovídající oprávněnému nároku žalované za dlužníkem v rozsahu zákonných úroků z prodlení) pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.; účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl; přičemž měl-li účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni, která měla ve věci převažující úspěch, náklady řízení, jež jí vznikly v souvislosti s podáním žaloby a dalších úkonů prostřednictvím advokáta. Tyto náklady přitom představují odměnu advokáta ve výši 2.380 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky 399/2010 Sb.) a náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč celkem za dva úkony právní služby (§ 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky 399/2010 Sb.), to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % (§ 21 odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013); tedy v celkové výši 2788,80 Kč (2 × /2380 Kč + 300 Kč/, násobeno koeficientem 52,03 % odpovídajícímu úspěchu ve věci); zvýšeno o DPH ve výši 21% tak náklady činí celkem 3 374,45 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, m ů ž e oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 23. července 2013

Mgr. Marta Pražáková v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Denisa Malinová