53 ICm 4091/2017
Č. j.: 53 ICm 4091/2017-21 (KSPA 53 INS 8761/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou ve věci žalobce: Česká republika-Generální ředitelství cel, Celní úřad pro Pardubický kraj, se sídlem Palackého 2659, 530 02 Pardubice, IČO 71214011, proti žalované: Ing. Jana Vodrážková, se sídlem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim, IČO 74267604, insolvenční správkyně dlužníka: Ing. Pavel anonymizovano , anonymizovano , IČO 41277635, bytem 539 01 Hamry 83, zastoupena: Mgr. Martin Červinka, advokát, se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, o žalobě na určení pořadí pohledávky,

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobce uplatněná jako nezajištěná v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Pavla anonymizovano , nar anonymizovano , bytem 539 01 Hamry 83, ve výši 1 274 482,62 Kč pod označením P3 je pohledávkou řádně uplatněnou, která není vyloučena z uspokojení podle § 170 zákona č. 182/2006 Sb. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Odůvodnění:

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková isir.justi ce.cz

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích (dále jen soud ) dne 19. 9. 2017 ve znění upřesnění ze dne 5. 10. 2017 a repliky ze dne 21. 11. 2017 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 1 274 482,62 Kč přihlášená jako nezajištěná do insolvenčního řízení dlužníka Ing. Pavla anonymizovano (dále jen dlužník ) pod označením P3, je pohledávkou řádně uplatněnou, nevyloučenou z uspokojení podle § 170 insolvenčního zákona. Uvedl, že žalovaná ve zprávě o dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníka ze dne 28. 8. 2017 tvrdila, že pohledávka žalobce je v celé výši vyloučena z uspokojení podle § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen InsZ ), neboť se jedná o mimosmluvní sankci postihující majetek dlužníka. Žalovaná své hodnocení nezměnila ani po vyslechnutí argumentace žalobce při přezkumném jednání dne 4. 9. 2017, proto žalobce na základě výzvy insolvenčního soudu k podání žaloby podle § 203a InsZ, podává tuto žalobu na určení pořadí pohledávky. 2. Žalobce považuje právní hodnocení jím uplatněné pohledávky žalovanou za nesprávné a přístup žalované za ojedinělý v rámci ČR, neboť pokud je žalobci známo, jsou obdobné pohledávky ze strany jiných insolvenčních správců bez problémů uznávány. Pohledávka žalobce je tvořena jistinou ve výši 1 207 753,62 Kč a příslušenstvím z titulu zákonného úroku z prodlení a exekučních nákladů ve výši 66 729 Kč. V případě jistiny se jedná o odvod za trvale odnímanou zemědělskou půdu ze zemědělského půdního fondu (dále jen ZPF ) stanovený rozhodnutími Městského úřadu Hlinsko (dále jen městský úřad ) ze dne 22. 2. 2016 č. j. Hl 3596/2016/OŽP a ze dne 13. 5. 2016 č. j. Hl 10555/2016/OŽP. Správnost výpočtu výše odvodů byla potvrzena rozhodnutími odvolacího orgánu-Krajského úřadu pro Pardubický kraj (dále jen krajský úřad ). Po nabytí právní moci byla obě rozhodnutí městského úřadu předána v souladu s § 161 a § 162 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád ), žalobci jako správci daně k zabezpečení placení jistiny pohledávky v režimu dělené správy. Součástí daně je podle § 2 daňového řádu i příslušenství. Na zákonný úrok z prodlení byly žalobcem z důvodu nezaplacení vyměřených odvodů vydány celkem tři platební výměry, celková výše úroku z prodlení činila 66 369 Kč. Pro jednotlivé částky jistiny vedl žalobce daňové exekuce, čímž došlo k navýšení dluhu o exekuční náklady ve výši 3 192 Kč a ve výši 21 874 Kč. Postupně došlo k vymožení částek, které byly použity ve výši 21 874 Kč na exekuční náklady, ve výších 12 240 Kč a 20 655,38 Kč na úhradu jistiny a ve výši 2 832 Kč na úhradu úroku z prodlení. Zbývající dlužnou pohledávku s příslušenstvím žalobce řádně přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka. Jedná se o pohledávku peněžitou, nezajištěnou, nepodmíněnou, splatnou a vykonatelnou, která není pohledávkou za majetkovou podstatou, ani pohledávkou jí naroveň postavenou, či pohledávkou vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení. 3. Závěr žalované, že pohledávka žalobce je pohledávkou vyloučenou z uspokojení podle § 170 písm. d) InsZ, je výsledkem absurdního právního hodnocení. Odvod za trvalé odnětí půdy ze ZPF není sankcí, jedná se o platbu částek předepsaných právními předpisy, jejíž charakter je obdobný dani, clu či poplatku. Sankce naopak je sekundární povinností nastupující po porušení primární povinnosti plynoucí ze zákona či smluvních ujednání. V případě odvodu za odnětí zemědělské půdy ze ZPF zcela absentuje protiprávní jednání dlužníka. Řízení před městským úřadem proběhlo na základě jeho žádosti, odnětí půdy bylo výkonem jeho práva, který není nijak sankcionován. Odvod je ekonomickým nástrojem ochrany životního prostředí, nejedná se o sankci namířenou proti jednotlivým osobám, ale o poplatek za zábor omezených zdrojů zemědělské půdy. Jde o příjem státního rozpočtu, rozpočtu Státního fondu životního prostředí a obce, na jejímž území se odňatá půda nachází. Sankce jsou vždy příjmem státního rozpočtu. Dlužník za odvod dostal protihodnotu v podobě možnosti využití zemědělských prostředků k nezemědělským účelům, což učinil, když na pozemcích realizoval stavbu malé vodní elektrárny. Příslušenství pak sdílí osud jistiny, z uspokojení v insolvenčním řízení rovněž není vyloučeno. Pokud žalovaná užívá na podporu svého tvrzení, že odvod je mimosmluvní sankcí, analogii odvodu s odstupným, žalobce s tímto nesouhlasí. Žalovaná navozuje dojem, že na výkon práva

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

v podobě odstoupení od smlouvy lze vázat sankci. Její názor je ovšem ojedinělý, takovýto postup možný není. Opakovaně to potvrdila judikatura, když ujednání o smluvní pokutě sjednané v návaznosti na odstoupení od smlouvy označila za absolutně neplatné s tím, že sankci lze sjednat toliko v návaznosti na porušení smluvní povinnosti nikoli na výkon práva. Pokud by tedy bylo odstupné sjednáno jako sankce za odstoupení od smlouvy, jednalo by se o ujednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Odstupné má ve skutečnosti charakter platby za možnost (výhodu) smlouvu bez dalšího ukončit. 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu dne 30. 10. 2017, jímž navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout a žalované vůči žalobci přiznat právo na náhradu nákladů soudního řízení. Uvedla, že na vyloučení pohledávky žalobce z uspokojení v insolvenčním řízení dlužníka trvá. S argumentací žalobce se neztotožňuje, jeho pohledávka má jednoznačně sankční charakter. Sám žalobce uvádí, že odvod je platbou do státního rozpočtu v souvislosti s tím, že dlužník jako vlastník půdy ji využívá k jiným než zemědělským účelům. Odvod je majetkově nepříznivým následkem v souvislosti s výkonem práva dlužníka, za nějž od státu nedostává žádnou protihodnotu. Jeho smyslem je jednoznačně zamezit používání půdy k nezemědělským účelům. Odvod má obdobný charakter jako odstupné. Je-li ve smlouvě povinnost hradit odstupné ujednána, má sankční charakter, byť nastupuje pouze při využití práva od smlouvy odstoupit. Není tedy důvodu rozlišovat, zda se jedná o sankci z důvodu porušení povinnosti (pokuta) či z důvodu využití práva (odstupné, odvod). 5. O žalobě soud rozhodl bez jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a to konkludentně, když nereagovali ve lhůtě 15 dnů na výzvu k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a ve výzvě byli soudem poučeni o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí (§ 7 InsZ ve spojení s § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen o. s. ř. /). 6. Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Z insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka je soudu známo, že žalovaná jako insolvenční správkyně již ve zprávě o dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníka ze dne 28. 8. 2017 požádala insolvenční soud ve vztahu k pohledávce pod označením P3 o postup podle § 203a InsZ s odůvodněním, že celá přihlášená pohledávka je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 písm. d) InsZ, neboť se jedná o mimosmluvní sankci postihující majetek dlužníka. Na své žádosti setrvala i při přezkumném jednání dne 4. 9. 2017. Insolvenční soud proto ihned při přezkumném jednání, jehož byl žalobce účasten, uložil žalobci ve lhůtě do 30 dnů podat žalobu na určení pořadí pohledávky. Žaloba byla doručena do datové schránky soudu dne 19. 9. 2017 a byla tak podána včas. 7. Dále se pak soud zaměřil na posouzení důvodnosti žaloby. V řízení o určení pořadí pohledávky podle § 203a InsZ soud nezkoumá oprávněnost pohledávky, řeší pouze otázku jejího pořadí, tedy zda se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, pohledávku postavenou jí na roveň anebo pohledávku řádně přihlášenou a uspokojitelnou v insolvenčním řízení. Případná oprávněnost pohledávky je pak vyhrazena řízení jiným- konkrétně řízení podle § 203 InsZ v případě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, resp. řízení podle § 198 či § 199 InsZ v případě přihlášených, přezkoumaných a popřených pohledávek. 8. V tomto konkrétním případě žalobce přihlásil pohledávku za dlužníkem z titulu odvodu za odnětí zemědělské půdy ze ZPF včetně příslušenství spočívajícího v úrocích z prodlení a exekučních nákladů. Žalovaná namítala, že se jedná o sankci, tedy pohledávku navždy vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 písm. d) InsZ.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

9. Z přihlášky pohledávky pod označením P3 soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 1 274 482,62 Kč, sestávající ze tří dílčích pohledávek. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 1 049 468,22 Kč jako poplatek za odnětí půdy stanovený podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ZPF ), rozhodnutím č. j. Hl 3596/2016/OŽP s tím, že během exekučního řízení bylo na poplatek uhrazeno 20 655,38 Kč. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 161 477,40 Kč s tím, že částka 158 285,40 Kč představuje poplatek za dočasné odnětí půdy stanovený dle zákona o ZPF rozhodnutím č. j. Hl 10555/2016/OŽP a částka 3 192 Kč exekuční náklady dle exekučního příkazu č. j. 66820/2016-590000-42. Dílčí pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši 63 537 Kč jako úrok z prodlení stanovený platebními výměry č. j. 18143/2017-590000-41 ze dne 9. 3. 2017, č. j. 48309/2017-590000-41 ze dne 10. 7. 2017 a č. j. 48311/2017-590000-41 ze dne 10. 7. 2017, když na druhý z výměrů byla poskytnuta úhrada ve výši 2 832 Kč. 10. Z rozhodnutí městského úřadu ze dne 22. 2. 2016 č. j. Hl 3596/2016/OŽP soud zjistil, že městský úřad na základě vydaného souhlasu k trvalému odnětí půdy ze ZPF rozhodl o odvodech pro dlužníka za trvale odnímanou zemědělskou půdu ve prospěch malé vodní elektrárny 2 Hamry (dále jen MVE 2 ) na pozemku parc. č. 691, druh pozemku trvalý travní porost, v katastrálním území Hamry u Hlinska, a na pozemku parc. č. 682/1, druh pozemku orná půda, v katastrálním území Blatno u Hlinska ve výši 1 082 363,60 Kč. Odvod za první z pozemků činí 12 240 Kč a odvod za druhý z pozemků činí 1 070 123,60 Kč. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 8. 4. 2016 č. j. KrÚ 25274/2016/OŽPZ/Bo rozhodnutí městského úřadu potvrdil a odvolání dlužníka zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 4. 2016. 11. Z rozhodnutí městského úřadu ze dne 13. 5. 2016 č. j. Hl 10555/2016/OŽP soud zjistil, že městský úřad na základě vydaného souhlasu k trvalému odnětí půdy ze ZPF rozhodl o odvodech pro dlužníka za trvale odnímanou zemědělskou půdu ve prospěch terénních úprav a deponie na pozemku parc. č. 682/1, druh pozemku orná půda, v katastrálním území Blatno u Hlinska ve výši 158 285,40 Kč. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 21. 7. 2016 č. j. KrÚ 54340/2016/OŽPZ/Bo rozhodnutí městského úřadu potvrdil a odvolání dlužníka zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 7. 2016. 12. Z platebních výměrů žalobce ze dne 9. 3. 2017 č. j. 18143/2017-590000-41, ze dne 10. 7. 2017 č. j. 48311/2017-590000-41 a ze dne 10. 7. 2017 č. j. 48309/2017-590000-41 soud zjistil, že žalobce dlužníkovi stanovil za včasné neuhrazení odvodů za odnětí půdy ze ZPF na základě pravomocných rozhodnutí městského úřadu úrok z prodlení sazbou 5% ročně z dlužných částek v celkové výši 66 369 Kč. 13. Z exekučního příkazu žalobce ze dne 1. 11. 2016 č. j. 66820/2016-590000-42 soud zjistil, že žalobce k vymožení povinnosti stanovené rozhodnutím městského úřadu ze dne 13. 5. 2016 č. j. Hl 10555/2016/OŽP spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 388 Kč a nákladů exekuce ve výši 3 192 Kč nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobce. 14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 15. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 1 274 482,62 Kč z titulu odvodů za odnětí půdy ze ZPF, úroků z prodlení a exekučních nákladů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dlužníkovi byly stanoveny odvody za trvalé odnětí pozemků ze zemědělského půdního fondu ve prospěch stavby MVE 2, terénních úprav a deponie. Trvalé odnětí se týkalo orné půdy a trvalého travního porostu. Za neuhrazení odvodů žalobce vyměřil dlužníkovi úroky z prodlení v sazbě 5% ročně z dlužných částek. Dále pak žalobci vznikly náklady exekuce ve výši 3 192 Kč. 16. Podle § 1 odst. 1 a 2 zákona o ZPF: Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen zemědělská půda ). 17. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ZPF: Je zakázáno užívat zemědělskou půdu k nezemědělským účelům bez souhlasu s odnětím ze zemědělského půdního fondu s výjimkou případů, kdy souhlasu není třeba. 18. Podle § 9 odst. 1 věty první zákona o ZPF: K odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. 19. Podle § 11 odst. 1 zákona o ZPF: Osoba, které svědčí oprávnění k záměru, pro který byl vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je povinna za odňatou zemědělskou půdu zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy k tomuto zákonu. 20. Podle § 12 odst. 3 písm. b) zákona o ZPF: Nebyl-li odvod zaplacen včas a v plné výši, vzniká povinnost platit z nezaplacených částek úrok z prodlení, který činí u fyzické osoby 5 % dlužné částky ročně. 21. Podle § 12 odst. 6 zákona o ZPF: Při správě placení odvodů se postupuje podle daňového řádu. 22. Podle § 2 odst. 3 daňového řádu: Daní se pro účely tohoto zákona rozumí: a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, b) peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, c) peněžité plnění v rámci dělené správy. 23. Dlužníkovi byly stanoveny odvody za odnětí trvalého travního porostu a orné půdy ze ZPF. ZPF je důležitou součástí životního prostředí a nenahraditelným výrobním prostředkem pro zemědělskou výrobu. Zájem na ochraně ZPF zákonodárce vyjádřil v zákoně o ZPF, v němž stanovil základní zásady nakládání se ZPF. Ze zákonné úpravy je zřejmý jednoznačný zájem na zachování ZPF, jeho zvelebování, účelné a šetrné nakládání s ním. Případné odnětí půdy ze ZPF pro nezemědělské účely je pak podrobeno přísnému režimu, až na výjimky podléhá souhlasu orgánu ochrany ZPF a stanovení odvodů. Výše odvodů není výsledkem libovůle správního orgánu, je transparentně stanovena Sazebníkem odvodů, který je přílohou zákona o ochraně ZPF. Konkrétní výše se odvíjí jednak od charakteru a důležitosti pozemku, který je odnímán, a dále od toho, jaké faktory životního prostředí budou jeho odnětím ze ZPF negativně ovlivněny. Odvod je tak jednoznačně platbou za možnost využít pozemek ze ZPF k jinému účelu, než ke kterému byl určen. Jedná se o plnění za konkrétní protihodnotu. Žadatel o odnětí pozemku ze ZPF žádá o dobrodiní, o možnost nakládání s pozemkem jiným, než zákonem aprobovaným způsobem, a odvod je platbou za poskytnutí tohoto dobrodiní, této možnosti. Jeho charakter je tak zcela odlišný od sankce a žalovaná se mýlí, pokud odvod se sankcí ztotožňuje. Smyslem sankce je postihnout určité protiprávní jednání, je to reakce na jednání subjektu, které je v rozporu se zákonem či uzavřenou smlouvou (např. pokuta za přestupek či v soukromoprávní rovině smluvní pokuta za neuhrazení sjednané částky). Odvod je však platbou za službu v podobě souhlasu s užitím pozemku k účelu, k němuž nebyl určen. Není, jak uvádí žalovaná, sankcí za výkon práva, za užití pozemku k nezemědělskému účelu. Dlužník právo využívat pozemky, které podle svého druhu byly ornou půdou a trvalým travním porostem, k nezemědělským účelům neměl. Naopak byl vázán zařazením těchto pozemků do ZPF a byl povinen je využívat pouze k účelům souladným s tímto zařazením a způsobem s ním korespondujícím. Základní zásadou právního státu je, že každý může činit, co není zákonem

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co mu zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, či čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). V tomto případě zákon o ZPF jednoznačně ukládá všem subjektům konkrétní způsob nakládání s pozemky tvořícími součást ZPF, a to za účelem ochrany životního prostředí, přírodního bohatství. Pokud pak hodlá někdo využít pozemek jiným způsobem, musí získat souhlas a uhradit odvod za odnětí pozemku ze ZPF. 24. Charakter odvodu vyplývá např. i z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 30/15, který v bodech 21. a 22. odůvodnění vyslovil: 21. Právní úprava ochrany zemědělského půdního fondu je stěžejním prostředkem k realizaci ústavním pořádkem reglementované ochrany přírodního bohatství; podle čl. 7 Ústavy je stát povinen dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Na úrovni ústavního pořádku na citované ustanovení navazuje čl. 11 odst. 3 věty druhá a třetí Listiny, podle něhož výkon vlastnického práva nesmí poškozovat přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem, a dále čl. 35 Listiny-podle jeho prvního odstavce má každý právo na příznivé životní prostředí a podle třetího odstavce nesmí nikdo při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje či druhové bohatství přírody nad míru stanovenou zákonem. 22. V případě odvodů podle § 11 a násl. zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, se pojmově nejedná o peněžité plnění s charakterem daně (§ 2 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád), nýbrž o specifickou formu úhrady, jejímž účelem je regulovat rozsah (plochu) půdy odnímané ze zemědělského půdního fondu. 25. Na základě podrobného odůvodnění shora tedy soud žalobě vyhověl a určil, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka pod označením P3 je pohledávkou řádně přihlášenou, která není vyloučena z uspokojení podle § 170 InsZ. 26. Po právní moci tohoto rozsudku bude pohledávka žalobce předmětem zvláštního přezkumného jednání. 27. Pokud se týká nákladů řízení, soud rozhodl postupem podle § 202 odst. 1 a 2 InsZ. Úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Žalovanou je insolvenční správkyně a podle § 202 odst. 1 věty první InsZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá proti insolvenčnímu správci žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. K postupu podle § 202 odst. 2 InsZ, tedy k výjimečnému přiznání náhrady nákladů řízení žalobci vůči žalované s odůvodněním, že tyto vznikly zaviněním žalované nebo náhodou, která se jí přihodila, neshledal soud důvod.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích k Vrchnímu soudu v Praze.

Pardubice 18. prosince 2017

Mgr. Monika Chaloupková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková