53 ICm 3568/2017
Č. j.: 53 ICm 3568/2017-39 (KSPA 53 INS 8958/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou ve věci žalobce: Home Credit a. s., se sídlem Nové sady 996/25, Staré Brno, 602 00 Brno, IČO 26978636, zastoupen: Mgr. Roman Pospiech, LL. M., advokát, se sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2, proti žalované: Ing. Jana Vodrážková, se sídlem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim, IČO 74267604, insolvenční správkyně dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , a Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 569 01 Hradec nad Svitavou 416, zastoupena: Mgr. Martin Červinka, advokát, se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, o žalobě na určení pohledávky,

takto: I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Janem Činčurou, na anonymizovano , a Zdeňkou anonymizovano , n anonymizovano , oba bytem 569 01 Hradec nad Svitavou 416, pohledávku přihlášenou jako nezajištěnou do jejich insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPA 53 INS 8958/2017 pod označením P6 ve výši 45 714 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková isir.justi ce.cz

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích (dále jen soud ) dne 3. 8. 2017 se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem Janem Činčurou, naroze anonymizovano , a Zdeňkou anonymizovano , naroz anonymizovano (dále jen dlužník ), pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u soudu pod sp. zn. KSPA 53 INS 8958/2017 pod označením P6 ve výši 45 714 Kč, a dále nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků. 2. Uvedl, že žalovaná při přezkumném jednání dne 17. 7. 2017 popřela pravost jeho pohledávky z důvodu promlčení, s čímž nesouhlasí. Žalobce uzavřel s dlužníkem dne 18. 1. 2008 smlouvu o úvěru č. 3801093458, kterou se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč a dlužník se zavázal úvěr spolu s úrokem a poplatky zaplatit 60 měsíčními splátkami ve výši 1 056 Kč. Z důvodu řádného neplacení splátek, po sedmi neuhrazených splátkách, žalobce dne 9. 7. 2009 úvěr zesplatnil, čímž dlužníkovi vznikla povinnost uhradit celý úvěr spolu s úroky a smluvní pokutou. Datem zesplatnění započala běžet čtyřletá promlčecí doba. Žalobce se svého nároku domáhal žalobou doručenou rozhodci dne 7. 12. 2011. Dne 4. 1. 2012 vydal rozhodce JUDr. Radim Kuchta rozhodčí nález sp. zn. J/561/2011, který nabyl dne 5. 1. 2012 právní moci. Na základě tohoto nálezu bylo dne 24. 7. 2012 vydáno usnesení o nařízení exekuce č. j. 4Exe 764/2012-13. Promlčecí doba běžela ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do dne podání žaloby a dále pak ode dne následujícího po dni nabytí právní moci rozhodčího nálezu do dne pověření soudního exekutora provedením exekuce. K promlčení žalobcova nároku tak nedošlo, neboť ze zákonné čtyřleté promlčecí doby (1460 dní) uplynulo toliko 1080 dní. 3. Žalobce je zároveň přesvědčen, že námitka promlčení je žalovanou vznesena v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se svého nároku domáhal u rozhodce bez zbytečného odkladu, na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu pak byla nařízena exekuce, a to s dostatečným předstihem před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty. V době sjednání rozhodčí doložky a též podání žaloby k rozhodci nebyl právní názor ohledně rozhodčích doložek jednoznačný, bylo by pak nepřiměřeným požadavkem na žalobce, aby po vytříbení judikatury podal ohledně téže pohledávky žalobu k řádnému soudu, přičemž lze jen spekulovat o tom, zda by došlo či nedošlo k zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu ze strany dlužníka podána nebyla. Tzv. přelomový judikát stran platnosti rozhodčích doložek (míněno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011 sp. zn.-poznámka soudu) byl zcela zásadním zásahem do právní jistoty žalobce, neboť doposud akceptované rozhodčí doložky se staly neplatnými. Tento zásah je pak ještě zesílen vznesením námitky promlčení, kdy se žalobce dostává do bezvýchodné situace. V tomto směru žalobce odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 155 ICm 1372/2013 (KSPL 54 INS 26746/2012), v němž soud dospěl k závěru, že námitka promlčení je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil , či na obdobné rozhodnutí sp. zn. 29 ICm 3643/2013 (KSCB 28 INS 12490/2013). Rovněž pak poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ) č. j. 23 ICdo 19/2015-111 ze dne 1. 6. 2016, v němž NS dospěl k závěru, že promlčecí doba přestává běžet dnem zahájení rozhodčího řízení, bez ohledu na to, zda je rozhodčí doložka platná či neplatná. 4. Namítá-li žalovaná, že rozhodčí nález je nicotným aktem, pak je třeba na něj hledět jako na rozhodnutí, které nebylo vydáno a nemůže vyvolat žádné právní účinky. V takovém případě je ovšem na místě závěr, že rozhodčí řízení doposud neskončilo, neboť toto řízení může podle zákona o rozhodčím řízení skončit buď vydáním rozhodčího nálezu, nebo doručením usnesení, které není rozhodčím nálezem. 5. V závěru žaloby žalobce označil několik rozhodnutí obou vrchních soudů, která se podle jeho vyjádření ztotožnila s jeho argumentací uvedenou výše.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

6. Žalovaná ve svém vyjádření doručeném soudu dne 2. 10. 2017 navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout a současně žalované vůči žalobci přiznat právo na náhradu nákladů soudního řízení. 7. Judikaturu citovanou žalobcem na podporu závěru, že jeho pohledávka není promlčena, označila za překonanou, a to především s ohledem na nález Ústavního soudu ČR (dále jen ÚS ) ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 1274/16. V tomto nálezu ÚS zdůraznil, že rozhodným okamžikem pro sjednocení přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek je vydání rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 dne 11. 5. 2011. Od tohoto data si účastníci i soudy museli být vědomi skutečnosti, které rozhodčí doložky jsou neplatné a nemohou nikdy založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Pokud žalobce zůstal pasivní a i po tomto datu se spolehl na to, že uplatněním pohledávky v rozhodčím řízení na základě neplatné rozhodčí doložky došlo k zastavení běhu promlčecí doby, musí jít jeho pasivita výlučně k jeho tíži. Opačný přístup by znamenal odepření spravedlnosti žalované a popření zásady právo svědčí bdělým . 8. O žalobě soud rozhodl při jednání konaném dne 18. 12. 2017 v přítomnosti obou stran sporu, když žalovaná na výzvu soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů /dále jen InsZ / ve spojení s § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen o. s. ř. /). 9. Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Přezkumné jednání, při kterém byla popřena žalobcova pohledávka, se konalo dne 17. 7. 2017. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná, proto byl povinen žalobu podat žalobce, a to ve lhůtě dle § 198 odst. 1 InsZ (do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, resp. do 15 dnů ode dne doručení vyrozumění o popření ze strany insolvenční správkyně). Z vyrozumění o popření pohledávky založeného do insolvenčního spisu (jeho části P) žalovanou dne 31. 7. 2017 soud zjistil, že bylo doručeno zástupci žalobce dne 21. 7. 2017. Žaloba byla podána do datové schránky soudu dne 3. 8. 2017, tedy včas-do 15 dnů ode dne doručení vyrozumění o popření a současně před uplynutím lhůty 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání. 10. Dále se pak soud zaměřil na posouzení důvodnosti žaloby. Sporné strany setrvaly při jednání dne 18. 12. 2017 na svých stanoviscích. 11. Žalobce odkázal na podanou žalobu a ve vztahu k judikatuře NS ohledně promlčení u neplatných rozhodčích doložek zdůraznil její konstatnost a současně poukázal na jedno z nejnovějších rozhodnutí ze dne 12. 10. 2017 sp. zn. 33 Cdo 5258/2016. Dále pak doplnil, že exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu insolvenčního řízení dlužníka, a to usnesením ze dne 31. 10. 2017 č. j. 111EX 4009/12-100. 12. Žalovaná rovněž odkázala na své písemné vyjádření, zdůraznila, že přednost by mělo mít jí citované rozhodnutí ÚS s tím, že v případě závěru o nepromlčení žalobcovy pohledávky by došlo k odepření spravedlnosti ve vztahu k žalované a též ve vztahu k dalším věřitelům, kteří by museli participovat na žalobcově pohledávce. Rozhodčí řízení bylo zahájeno až více než 6 měsíců poté, co došlo k vydání rozhodnutí NS ze dne 11. 5. 2011, tedy v době, kdy již žalobce musel vědět, že judikatura posuzuje rozhodčí doložky tohoto typu za neplatné a rozhodčí nálezy vydané na jejich základě za nicotné. K podání žaloby by tak nemělo být vůbec přihlíženo. Rovněž uvedla, že již v průběhu roku 2010 byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NS rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen VS v Praze ) sp. zn. 12 Cmo 496/2008, z něhož vyplývá závěr o neplatnosti určité skupiny rozhodčích doložek a tedy již tehdy si musel být žalobce vědom toho, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná a uplatnění nároku u rozhodce a nikoliv u civilního soudu není v souladu se zákonem. Pokud rozhodce meritorně rozhodl, měl by se žalobce hojit na něm, tato skutečnost by neměla jít k tíži dlužníka, potažmo žalované a dlužníkových dalších věřitelů. Soud by měl podle žalované vycházet z právní úpravy a ta striktně v obchodním zákoníku stanovila, že ke stavění promlčecí doby dochází pouze na základě zahájení řízení s odkazem na platnou rozhodčí smlouvu. V případě zahájení rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí doložky

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

ke stavění promlčecí doby nedošlo. NS se ve své argumentaci hmotněprávní úpravou stavění promlčecí doby nezabývá, odvíjí ji od nemravnosti námitky promlčení. 13. Skutkové okolnosti věci byly mezi stranami nesporné, žalovaná nezpochybňovala žalobcovo vylíčení skutečností týkajících se vzniku smluvního vztahu mezi dlužníkem a žalobcem, uplatnění nároku u rozhodce a dále pak jeho vymáhání v exekučním řízení. Spornou byla otázka právní, konkrétně to, zda žalobcův nárok na úhradu částky 45 714 Kč je či není promlčen. Z dokazování listinami založenými v insolvenčním spise (v oddílech B a P) soud zjistil následující skutečnosti: 14. Z přihlášky pohledávky vedené pod označením P6 soud zjistil, že žalobce přihlásil včas do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 45 714 Kč sestávající ze tří dílčích pohledávek ve výši 33 903,76 Kč, ve výši 11 746,24 Kč a ve výši 64 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s dlužníkem úvěrovou smlouvu č. 3801093458, na základě které mu poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč. Dlužník se zavázal poskytnutou částku spolu s úroky uhradit v 60 měsíčních splátkách po 1 056 Kč. Úvěr byl dne 9. 7. 2009 zesplatněn a dlužníkovi byla zaslána výzva k jeho zaplacení, a to včetně smluvní pokuty. Dlužná jistina činí 32 912,20 Kč, nesplacený úrok do dne zesplatnění úvěru představuje částku 991,56 Kč a smluvní pokuta za porušení smlouvy představuje celkovou částku 11 810,24 Kč. Pohledávka není promlčena, neboť byly učiněny kroky způsobující stavění promlčecí doby, což žalobce dokládá exekučním titulem a usnesením o nařízení exekuce. 15. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 17. 7. 2017 a z přezkumného listu k pohledávce vedené pod označením P6 soud zjistil, že žalovaná popřela pohledávku P6 co do pravosti zcela s odůvodněním, že pohledávka je promlčena, neboť její uplatnění v rozhodčím řízení a následné vedení exekuce nemělo na běh promlčecí doby vliv. 16. Z úvěrové smlouvy č. 3801093458 soud zjistil, že dlužník Jan anonymizovano a žalobce uzavřeli dne 18. 1. 2008 smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 40.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 60 měsíčních splátkách po 1 056 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly podle ujednání smluvních stran Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a. s., kdy dlužník podpisem úvěrové smlouvy potvrdil, že se s těmito podmínkami seznámil, jsou mu srozumitelné a je jimi vázán. V hlavě 7 těchto podmínek byla dohodnuta okamžitá splatnost úvěru mimo jiné pro případ prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce s tím, že dlužník je v takovém případě povinen uhradit i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku. V hlavě 14 § 15 pak byla sjednána rozhodčí doložka, a to v té podobě, že majetkové spory vzniklé z této ÚS nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány jediným rozhodcem. Jediný rozhodce bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, IČ: 66203813, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, a to ze Seznamu rozhodců, vedeného JUDr. Radimem Kuchtou. JUDr. Radim Kuchta je v Seznamu rozhodců též uveden a je tedy oprávněn rozhodcem určit sám sebe. Pro rozhodčí řízení vedené jediným rozhodcem budou závazná Rozhodčí pravidla a Poplatková pravidla, obě platná ke dni zahájení rozhodčího řízení. Rozhodčí pravidla, Poplatková pravidla a Seznam rozhodců jsou publikovány na internetové stránce www.iudicium.cz a současně jsou uloženy k nahlédnutí v sídle advokáta JUDr. Radima Kuchty." 17. Z rozhodčího nálezu ze dne 4. 1. 2012 sp. zn. J/561/2011 vydaného rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou soud zjistil, že na základě žaloby žalobce doručené rozhodci dne 7. 12. 2011 bylo zahájeno rozhodčí řízení proti dlužníkovi Janu anonymizovano ve věci zaplacení dlužných částek s příslušenstvím plynoucích z úvěrové smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem. Rozhodčím nálezem ze dne 4. 1. 2012 bylo dlužníkovi uloženo uhradit žalobci částku 32 976,20 Kč spolu s úrokem ve výši 991,56 Kč, úrok z prodlení ve výši 8 741,08 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 746,24 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,0205% denně z částky 45 714 Kč od 6. 12. 2011 do zaplacení a náklady řízení ve výši 20 762 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 5. 1. 2012. 18. Z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 7. 2012 č. j. 4Exe 764/2012-13 soud zjistil, že tento soud nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

dne 4. 1. 2012 sp. zn. J/561/2011 k uspokojení pohledávky žalobce přiznané tímto rozhodčím nálezem a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného Jana Činčury a provedením exekuce pověřil JUDr. Igora Olmu, Exekutorský úřad Svitavy. 19. Z usnesení JUDr. Igora Olmy, soudního exekutora, č. j. 111 EX 4009/12-100 ze dne 31. 10. 2017 soud zjistil, že exekuce nařízená usnesením OS ve Svitavách ze dne 24. 7. 2012 č. j. 4EXE 764/2012-13 byla zastavena na základě návrhu žalobce, s odkazem na insolvenční řízení vedené ve věci dlužníka. 20. Další dokazování soud neprováděl, neboť ani žalobce, ani žalovaná neměli další důkazní návrhy a soud považoval provedené dokazování za dostatečné k posouzení a rozhodnutí věci samé. 21. Skutkový stav věci byl mezi žalobcem a žalovanou nesporný, soud proto vyšel z jejich shodných tvrzení a ve spojení s provedeným dokazováním má za prokázáno, že dlužník Jan anonymizovano uzavřel se žalobcem úvěrovou smlouvu, kterou se žalobce zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč a dlužník se zavázal tento splatit v 60 měsíčních splátkách po 1 056 Kč s tím, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek či jedné splátky po dobu delší tří měsíců lze úvěr učinit splatným celý a dlužník je v tomto případě povinen uhradit i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku. Pro případné řešení sporných otázek strany smlouvy sjednaly rozhodčí doložku v podobě, že spor bude oprávněn rozhodnout jediný rozhodce určený JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem, ze Seznamu rozhodců vedeného tímto advokátem, přičemž advokát je oprávněn určit za rozhodce i sám sebe. Úvěr byl zesplatněn ke dni 9. 7. 2009 a pohledávka vzniklá z tohoto titulu byla žalobcem uplatněna rozhodčí žalobou doručenou rozhodci JUDr. Radimu Kuchtovi dne 7. 12. 2011. Rozhodčím nálezem ze dne 4. 1. 2012, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2012, bylo dlužníkovi uloženo uhradit žalobci částku 32 976,20 Kč spolu s úrokem ve výši 991,56 Kč, úrok z prodlení ve výši 8 741,08 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 746,24 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,0205% denně z částky 45 714 Kč od 6. 12. 2011 do zaplacení a náklady řízení ve výši 20 762 Kč. Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 7. 2012 č. j. 4Exe 764/2012-13 pak byla na základě rozhodčího nálezu nařízena na majetek dlužníka exekuce, která byla zastavena k návrhu žalobce odůvodněného insolvenčním řízením dlužníka usnesením JUDr. Igora Olmy, soudního exekutora, č. j. 111 EX 4009/12-100 ze dne 31. 10. 2017. 22. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 23. Úvěrová smlouva ze dne 18. 1. 2008 je tzv. absolutním obchodem, tedy podléhá plně právní úpravě obsažené v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013 (dále jen ObchZ ). Konkrétně je smlouva o úvěru jako smluvní typ upravena v ust. § 497 a násl. ObchZ a promlčecí doba činí v souladu s § 397 ObchZ čtyři roky. 24. Podle § 402 ObchZ: Promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. 25. Podle § 403 odst. 1 ObchZ: Promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. 26. Podle 35 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2012 (dále jen exekuční řád ): Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi. Exekutor však může začít provádět exekuci až tehdy, udělí-li mu exekuční soud pověření k jejímu provedení. 27. Podle § 35 odst. 6 exekučního řádu: Zahájení exekučního řízení podle odstavce 2 má pro běh lhůty pro promlčení a zánik práv stejné účinky jako podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

28. V projednávané věci se stala podle žalobcova tvrzení, které žalovaná nesporovala, pohledávka žalobce splatnou dne 9. 7. 2009, promlčecí doba tedy započala běžet dne 10. 7. 2009. Dne 7. 12. 2011 žalobce uplatnil svůj nárok rozhodčí žalobou, dne 4. 1. 2012 bylo žalobě vyhověno rozhodčím nálezem, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2012. Za předpokladu platné rozhodčí smlouvy by po celou tuto dobu (od 7. 12. 2011 do 5. 1. 2012) promlčecí doba neběžela. Další stavění promlčecí doby by pak způsobilo vedené exekuční řízení, a to nejdéle od 24. 7. 2012, kdy bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce. Soud nepovažoval za nutné zjišťovat přesné datum zahájení exekučního řízení, tedy dojití návrhu na nařízení exekuce exekutorovi, neboť i v případě, že bude vycházet ze stavění doby až od 24. 7. 2012, je zřejmé, že promlčecí doba neuplynula, neboť toto exekuční řízení bylo zahájeno před uplynutím promlčecí doby a bylo zastaveno až usnesením ze dne 31. 10. 2017, kdy již bylo vedeno insolvenční řízení ve věci dlužníka a zároveň toto incidenční řízení. Tedy, v případě platné rozhodčí doložky by nárok žalobce promlčen nebyl. Zbývá zodpovědět otázku, zda tomu tak je i v případě rozhodčí doložky neplatné, neboť právě o takovou rozhodčí doložku se jedná v projednávané věci. 29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění platném a účinném k datu uzavření úvěrové smlouvy (dále jen ZoRŘ ): Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). 30. Platná rozhodčí doložka tedy předpokládá buď ujednání o tom, že spor bude rozhodovat konkrétní rozhodce/konkrétní rozhodci nebo rozhodce/rozhodci určení konkrétním způsobem, případně stálý rozhodčí soud. V projednávané věci se dlužník a žalobce dohodli, že jejich případný spor projedná jeden rozhodce jmenovaný JUDr. Radimem Kuchtou ze Seznamu rozhodců jím vedeného. Nejedná se tedy o ujednání o konkrétním rozhodci, neboť není ani určena přímo osoba rozhodce, ani konkrétní způsob jeho výběru, který je jasný, neměnný a nezávislý na běhu času. Strany úvěrové smlouvy sjednaly toliko, že spor rozhodne osoba, která bude určena JUDr. Kuchtou ze Seznamu rozhodců jím vedeného. Z takového ujednání nelze dovodit, ani že byl určen konkrétní rozhodce/rozhodci, ani že se strany dohodly na jasném a neměnném způsobu určení rozhodce. Naopak, výběr osoby rozhodce je svěřen fyzické osobě, která je oprávněna rozhodce vybrat ze seznamu, jejž sama vede a který může být kdykoli, libovolně změněn. Způsob výběru rozhodce byl k datu podpisu úvěrové smlouvy neznámý, neboť nebylo určitelné, jaký Seznam rozhodců bude v době jeho výběru platit, jaké konkrétní osoby v něm budou uvedeny, a výběr jediného rozhodce byl ponechán zcela na rozhodnutí jediné fyzické osoby (JUDr. Radima Kuchty, advokáta), která mohla zvolit i sebe sama. Rozhodčí doložka byla sjednána v rozporu s tehdy platným zákonem a je tedy rozhodčí doložkou neplatnou. Toto posouzení zcela koresponduje s rozhodnutím NS sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011, které je již standardně označováno za mezní rozhodnutí, od něhož se datuje sjednocení přístupu k neplatnosti rozhodčích doložek (viz např. rozsudek NS ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 29 ICdo 41/2014 či nález ÚS ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 1274/16). 31. Vzhledem k neplatné rozhodčí doložce tedy nelze než uzavřít, že rozhodce JUDr. Radim Kuchta skutečně neměl pravomoc spor mezi dlužníkem a žalobcem rozhodnout, rozhodčí nález je nálezem vydaným orgánem bez pravomoci jej vydat a tedy na základě něj nelze zahájit exekuční řízení či soudní výkon rozhodnutí a v případě jejich vedení je třeba při zjištění neplatnosti rozhodčí doložky tato řízení zastavit (viz usnesení NS ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012). 32. Nicméně tento závěr neznamená automaticky, že z důvodu neplatné rozhodčí doložky nedošlo zahájením rozhodčího řízení a následně exekučního řízení na základě rozhodčího nálezu ke stavění promlčecí doby a tedy nárok žalobce je promlčen.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

33. Je pravdou, že ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ váže stavění promlčecí doby na platnou rozhodčí smlouvu. Nicméně podle soudu závěr, že pouze rozhodčí řízení zahájené na základě platné rozhodčí smlouvy způsobuje stavění promlčecí doby, resp. řízení zahájené na základě neplatné rozhodčí doložky žádný vliv na běh promlčecí doby nemá, neobstojí. Stejný zákon říká v ust. § 402, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje za zahájení soudního řízení. Podle § 14 odst. 1 ZoRŘ: Rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 8. 2012 (dále jen OZ ): Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. 34. Ani ZoRŘ, ani OZ tedy neváže stavění promlčecí doby na platnost rozhodčí smlouvy. Jedná se o zcela logickou a správnou právní úpravu, neboť případná neplatnost rozhodčí smlouvy může být zjištěna až mnohem později, čehož jasným důkazem je projednávaná věc. Rozhodčí doložky dříve bez problémů přijímané jako platné, na jejichž základě byly vydávány rozhodčí nálezy a následně byla vedena jak řízení o soudní výkon rozhodnutí, tak řízení exekuční, jsou nyní, na základě zásadní změny judikatury (rozhodnutí NS ze dne 11. 5. 2011), zpětně posuzovány jako neplatné, přičemž se tak děje třeba i po několika letech vedených exekučních řízení. Pokud by stavění promlčecí doby bylo vázáno toliko na platnou rozhodčí smlouvu, šlo by o výrazný zásah do právní jistoty věřitele, který by musel podat v případě rozhodčí smlouvy rozhodčí žalobu, nicméně by neměl jistotu, zda promlčecí doba přestala běžet či stále běží. Před sjednocením přístupu k neplatným rozhodčím doložkám pak nemohl podat žalobu k soudu, neboť by došlo k zastavení řízení pro nedostatek pravomoci podle § 106 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy platném znění. Navíc podle OZ by zahájení rozhodčího řízení i na základě neplatné rozhodčí smlouvy způsobovalo stavění promlčecí doby a v případě striktně jazykového výkladu ObchZ nikoli. Jinými slovy řečeno, rozhodčí žaloby podané na základě neplatných rozhodčích smluv sjednaných v souvislosti se smlouvami uzavřenými v režimu OZ by stavění promlčecí doby způsobovaly a rozhodčí žaloby podané na základě neplatných rozhodčích smluv sjednaných v rámci smluv podrobených režimu ObchZ nikoli. Takovýto výklad je podle soudu nepřijatelný, ryze formalistický a zcela odhlížející od smyslu a účelu právní úpravy zakotvující stavění promlčecí doby v návaznosti na zahájení soudního či jemu naroveň postaveného jiného řízení. Aktivní přístup věřitele, tedy uplatnění nároku v soudním či jiném řízení má vést ke stavění promlčecí doby. Toto vyplývá jak z ustanovení § 112 OZ, tak z ustanovení § 14 odst. 1 ZoRŘ a rovněž z § 402 ObchZ. Pokud ust. § 403 odst. 1 ObchZ hovoří o zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí doložky, jedná se podle soudu pouze o ne zcela přesné vyjádření, kdy jistě nebylo úmyslem zákonodárce vyčlenit skupinu řízení zahájených na základě neplatných rozhodčích doložek sjednaných ve smlouvách podléhajících ObchZ a zavést pro ně speciální právní úpravu stavění, resp. nestavění promlčecí doby v případě podání rozhodčí žaloby. Takovýto přístup, kdy rozhodčí žaloby podané na základě neplatných rozhodčích doložek sjednaných ve smlouvách podrobených OZ by stavění promlčecí doby způsobovaly, stejně jako rozhodčí žaloby podané na základě platných rozhodčích doložek, by byl silně diskriminační, navíc ve světle rozhodnutí NS ze dne 11. 5. 2011, které vneslo zcela jiný náhled na platnost rozhodčích doložek, nepřípustně zasahující do právní jistoty věřitelů. Jediným správným výkladem tak podle soudu je, že zahájení každého rozhodčího řízení na základě sjednané rozhodčí smlouvy, stejně jako podání každé žaloby k soudu, způsobuje stavění promlčecí doby. Stejné pak platí pro zahájení exekučního řízení na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem bez pravomoci ho vydat-§ 35 odst. 6 exekučního řádu ve spojení s § 112 OZ či § 402 ObcZ, které již pro účely exekuce a soudního výkonu rozhodnutí platné a neplatné rozhodčí smlouvy nerozlišuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

35. Ke stavění promlčecí doby v případě zahájení rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy (doložky) a následně vedeného exekučního řízení na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem bez pravomoci ho vydat se již opakovaně vyjádřil NS, a to shodně, jak je uvedeno v argumentaci shora. Příkladmo lze uvést rozsudek ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 23 ICdo 19/2015, v němž NS vyslovil tento závěr: Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák., tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu, prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen .. Závěr, že ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 403 obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je navíc v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 in fine zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, i k § 403 obch. zák. Toto ustanovení se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby. Navíc je třeba aplikovat i zásadu lex posterior derogat legi priori, neboť zákon o rozhodčím řízení byl přijat později než obchodní zákoník. Shodně se pak NS vyjádřil i v rozsudku ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 29 ICdo 41/2014, který argumentaci doplnil i ve vztahu k exekučnímu a insolvenčnímu řízení následovně: V témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo insolvenčním soudem) označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí ..je-li závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení, případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. Shodně pak argumentuje i rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 5258/2016 ze dne 12. 10. 2017, který pro přehlednost na obě citovaná dřívější rozhodnutí NS odkazuje, aniž by obsáhle opakoval jejich podrobná odůvodnění. 36. Soud samozřejmě nepřehlédl žalovanou opakovaně zmiňovaný nález ÚS ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 1274/16, nicméně má zato, že tento nález nic nemění na jeho závěrech prezentovaných a podrobně odůvodněných shora. ÚS v nálezu ze dne 27. 6. 2017 řešil otázku data, k němuž došlo ke sjednocení přístupu k neplatnosti rozhodčích doložek, když dospěl k závěru, že se tak stalo okamžikem vydání usnesení NS sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011 a případná pozdější rozhodnutí (v tomto konkrétním případě usnesení NS ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012) pouze rozvádí dopady dřívějších závěrů na exekuční řízení. Dopadem neplatných rozhodčích doložek, resp. na jejich základě vydaných rozhodčích nálezů coby podkladů pro následně vedená exekuční řízení na běh promlčecí doby se ÚS nezabýval. Naopak rozhodnutí NS sp. zn. 23 ICdo 19/2015 a sp. zn. 29 ICdo 41/2014 se touto problematikou zaobírají detailně a uvádějí podrobnou argumentaci k závěru o stavění promlčecí doby i v případě rozhodčích řízení zahájených na základě neplatných rozhodčích smluv a dále též v případě exekučních řízení vedených pro exekuci rozhodčích nálezů vydaných rozhodci, kteří neměli k rozhodování v rozhodčím řízení pravomoc.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková

37. Na základě podrobného odůvodnění shora tedy soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že dospěl k závěru o nepromlčení žalobcova nároku, nezabýval se již jeho námitkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. 38. Pokud se týká nákladů řízení, soud rozhodl postupem podle § 202 odst. 1 a 2 InsZ. Úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Žalovanou je insolvenční správkyně a podle § 202 odst. 1 věty první InsZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá proti insolvenčnímu správci žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 202 odst. 2 InsZ lze však výjimečně právo na náhradu nákladů řízení vůči insolvenčnímu správci přiznat, a to v případech, kdy náklady řízení vznikly zaviněním insolvenčního správce, nebo náhodou, která se mu přihodila. V projednávané věci se však žalobce práva na náhradu nákladů soudního řízení vzdal, proto soud případné zavinění nezkoumal a rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů soudního řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích k Vrchnímu soudu v Praze.

Pardubice 18. prosince 2017

Mgr. Monika Chaloupková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Hniličková