53 ICm 1636/2017
Č. j. 53 ICm 1636/2017-15 (KSPA 53 INS 12589/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou ve věci žalobce: Indra-Šebesta v. o. s., se sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno, IČO 26919877, insolvenční správce dlužníka Evžena anonymizovano , anonymizovano , bytem Dražkovice 126, 533 33 Pardubice, proti žalovanému: Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Hrází 97, 530 02 Spojil, zastoupen Mgr. Markem Hoskovcem, advokátem, se sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 o určení neexistence pohledávky takto: I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Evženem Erb anonymizovano , bytem Dražkovice 126, 533 33 Pardubice, pohledávku přihlášenou jako nezajištěnou do jeho insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPA 53 INS 12589/2016 pod označením P3 dílčí č. 2 ve výši 345 920 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích (dále jen soud ) dne 29. 3. 2017 se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Evženem Erbanem (dále jen dlužník ) pohledávku ve výši 345 920 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka pod označením P3 dílčí č. 2, a dále žalobci vůči žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pod označením P3 pohledávku v celkové výši 665 920 Kč, přičemž pohledávka dílčí č. 1 ve výši 320 000 Kč byla přihlášena

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková. isir.justi ce.cz

z titulu smlouvy o půjčce a dílčí č. 2 ve výši 345 920 Kč z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o půjčce ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Smluvní pokutu považuje žalobce za sjednanou v nepřiměřené výši a tedy odporující dobrým mravům. Nepřiměřená je podle žalobce smluvní pokuta zejména svou celkovou výší, kdy převyšuje samotnou dlužnou jistinu, tedy finanční plnění, které bylo dlužníkovi na základě smlouvy o půjčce reálně poskytnuto. 2. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 31. 5. 2017 navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout a přznat mu vůči žalobci náhradu nákladů soudního řízení. Sjednaná smluvní pokuta podle žalovaného není nepřiměřená, je zcela v souladu s právní úpravou. K otázce přiměřenosti se opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR (dále jen NS ), přičemž zaujal závěr, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, pokud tato je důsledkem dlouhodobého prodlení a tedy navyšování jinak přiměřené denní sazby. Opačný závěr by zvýhodňoval dlužníka a zpochybňoval základní funkci smluvní pokuty, kterou je zajištění splnění povinností, tedy donucení dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. I smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujucího i několikanásobně 100% zajištěné pohledávky lze s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci považovat za přiměřenou. Odkázat lze příkladmo na rozsudek NS ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 33 Odo 1385/2004 či rozsudek ze dne 26. 1. 1999 sp. zn. 29 Cdo 2495/98. Pokud se týká denní sazby smluvní pokuty, NS již v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 438/2005 vyslovil, že smluvní pokuta ve výši zhruba 0,5% denně z dlužné částky je platná a v souladu s dobrými mravy, naopak ujednání o smluvní pokutě ve výši 1% denně je již ujednáním dobrým mravům se příčícím a tedy neplatným. 3. V replice k vyjádření žalovaného žalobce dne 19. 6. 2017 uvedl, že z procesní opatrnosti setrvává i po seznámení se s argumentací žalovaného na podané žalobě, a to i z toho důvodu, že pohledávka byla ze stejného důvodu popřena i dlužníkem. 4. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen InsZ ) ve spojení s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), bez jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovili svůj souhlas; žalobce v rámci své repliky a žalovaný podáním ze dne 19. 7. 2017. 5. Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Přezkumné jednání se konalo dne 27. 2. 2017. Popřena byla pohledávka žalovaného přihlášená jako vykonatelná s odkazem na notářský zápis Mgr. Dalibora Nováka, notáře v Pardubicích, č. 172/2015 ze dne 11. 6. 2015. Pohledávku popřeli ze stejného důvodu jak insolvenční správce, tak dlužník, popření dlužníka však s ohledem na prohlášení konkurzu na jeho majetek nemá na zjištění pohledávky vliv, vyjma toho, že upravený seznam přihlášených pohledávek není v rozsahu popření exekučním titulem (§ 192 odst. 3 InsZ). Incidenční žalobu byl tak povinen podat toliko insolvenční správce, a to ve lhůtě do 30 dnů od přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 InsZ). Žaloba byla soudu doručena do datové schránky dne 29. 3. 2017, tedy včas (v poslední den lhůty). 6. Dále pak soud provedl dokazování listinami předloženými žalovaným spolu s přihláškou jeho pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka: Z přihlášky pohledávky vedené pod označením P3 soud zjistil, že žalovaný přihlásil včas do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou a vykonatelnou pohledávku v celkové výši 665 920 Kč sestávající ze dvou dílčích pohledávek, a to dílčí č. 1 ve výši 320 000 Kč a dílčí č. 2 ve výši 345 920 Kč. Částka 320 000 Kč byla přihlášena jako dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem dne 22. 3. 2013, na jejímž základě byla dlužníkovi poskytnuta bezúročná půjčka ve výši 320 000 Kč, kterou byl dlužník povinen vrátit nejpozději dne 31. 8. 2013. Dlužník půjčku nevrátil, proto byl sepsán JUDr. Daliborem Novákem, notářem, dne 11. 6. 2015 notářský zápis č. 172/2015, v němž dlužník uznal svůj dluh ve výši 320 000 Kč a dále ve výši 207 680 Kč jako smluvní pokutu za období od 1. 9. 2013 do 11. 6. 2015 a zavázal se obě částky uhradit do 31. 12. 2015. Dlužník svůj závazek nesplnil. Částka 345 920 Kč pak představuje smluvní pokutu

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková.

za nevrácení půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 22. 3. 2013 ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny 320 000 Kč za období od 1. 9. 2013 do 16. 8. 2016, tedy do dne sepisu přihlášky pohledávky P3 do insolvenčního řízení dlužníka. 7. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem dne 22. 3. 2013 soud zjistil, že žalovaný poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 320 000 Kč a dlužník se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 31. 8. 2013. Částka byla dlužníkovi předána v hotovosti k datu podpisu smlouvy, půjčka byla sjednána jako bezúročná. Pro případ prodlení s vrácením půjčky sjednali účastníci smlouvy smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky denně. 8. Z notářského zápisu sepsaného Mgr. Daliborem Novákem, notářem se sídlem v Pardubicích, dne 11. 6. 2015 soud zjistil, že byl sepsán za účasti dlužníka, žalovaného a jeho zástupce Mgr. Marka Hoskovce. Účastníci prohlásili za nesporné uzavření smlouvy o půjčce mezi žalovaným a dlužníkem dne 22. 3. 2013 s tím, že dlužník byl povinen půjčené prostředky vrátit do 31. 8. 2013, úroky nebyly sjednány, pro případ prodlení se dlužník zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dluh nebyl dosud splněn ani zčásti. Dlužník v notářském zápisu dále uznal svůj dluh vůči žalovanému ze smlouvy o půjčce ve výši 320 000 Kč na jistině a ve výši 207 680 Kč na smluvní pokutě. Současně se zavázal tento dluh uhradit nejpozději do 31. 12. 2015 a dále hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 12. 6. 2015 do zaplacení, a to vždy za každý kalendářní měsíc, k poslednímu dni tohoto měsíce. V notářském zápisu dlužník vyslovil souhlas s jeho vykonatelností pro případ, že svou povinnost včas a řádně nesplní. 9. Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných v insolvenční věci dlužníka dne 27. 2. 2017 je soudu (vzhledem k tomu, že je současně soudem rozhodujícím v insolvenční věci dlužníka) známo, že žalobce popřel pohledávku žalovaného pod označením P3 dílčí č. 2 co do pravosti zcela pro nepřiměřenou výši a rozpor s dobrými mravy. Pohledávku P3 dílčí č. 1 žalobce v celém rozsahu uznal. Dlužník k pohledávce žalovaného zaujal stanovisko shodné se stanoviskem žalobce. 10. Další dokazování soud neprováděl, neboť ani žalobce, ani žalovaný další důkazní návrhy neměli a sám soud potřebu dalších důkazů neshledal. Skutkový stav byl mezi žalobcem a žalovaným nesporný a byl doložen i provedenými důkazy. Žalovaný a dlužník uzavřeli dne 22. 3. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které se žalovaný zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku ve výši 320 000 Kč a dlužník se zavázal ji vrátit nejpozději do 31. 8. 2013. Žalovaný svou povinnost splnil k datu uzavření smlouvy, když dlužníkovi v hotovosti předal smluvenou částku. Pro případ prodlení se dlužník zavázal uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Dlužník půjčené prostředky do 31. 8. 2013 nevrátil, v notářském zápisu sepsaném za účasti jeho a žalovaného dne 11. 6. 2015 závazek k vrácení půjčky a úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky uznal a zavázal se jak jistinu, tak smluvní pokutu do 11. 6. 2015 uhradit do 31. 12. 2015. Dále pak se zavázal platit počínaje 12. 6. 2015 smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, a to vždy ke konci kalendářního měsíce za celý měsíc. 11. Jedinou spornou otázkou, která mezi žalobcem a žalovaným vyvstala, byla otázka právní, konkrétně ta, zda smluvní pokuta ve výši 345 920 Kč je smluvní pokutou v přiměřené výši a tedy po právu, či se jedná o smluvní pokutu nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům. 12. Podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014: Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 22. 3. 2013, podléhá proto úpravě zakotvené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ ).

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková.

13. Podle § 517 odst. 2 OZ: Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 544 odst. 1 OZ: Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle § 544 odst. 2 OZ: Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 14. Soud neměl pochybnost o tom, že mezi žalovaným a dlužníkem byla ve smlouvě o půjčce ze dne 22. 3. 2013 sjednána pro případ porušení povinnosti dlužníka vrátit půjčené peněžní prostředky do 31. 8. 2013 smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně, byť ve smlouvě bylo uvedeno pojmenování smluvní úrok z prodlení . Jedná se pouze o nepřesné vyjádření, kdy tento jazykový projev je nutné vykládat v souladu s vůlí účastníků (§ 35 OZ), kterou evidentně bylo sjednání smluvní pokuty. O tom svědčí následné jednání smluvních stran, kdy dlužník a následně ani žalobce ujednání o smluvní pokutě nerozporovali. V notářském zápisu sepsaném dne 11. 6. 2015 dlužník uznal svou povinnost hradit z důvodu nevrácení půjčené částky smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 320 000 Kč od 1. 9. 2013 do data sepisu notářského zápisu a zároveň se zavázal ode dne následujícího platit z dlužné jistiny smluvní pokutu ve stejné sazbě. Povinnost platit 0,1% denně z dlužné jistiny je jako smluvní pokuta označena následně též v přihlášce pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení dlužníka. Žalobce ani dlužník v průběhu insolvenčního řízení dohodu o smluvní pokutě nezpochybnili, když částku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka jako smluvní pokutu popřeli z důvodu výše s tím, že smluvní pokuta v této výši je nepřiměřená, odporující dobrým mravům a tedy neplatná. Při výkladu spojení smluvní úrok z prodlení je pak třeba rovněž vzít v úvahu, že k datu uzavření smlouvy o půjčce nebylo podle OZ možné se dohodnout na smluvní výši úroků z prodlení. Tato byla pevně stanovena prováděcím předpisem k OZ, konkrétně nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky. Naopak u smluvní pokuty bylo možné se dohodnout jak na pevné částce, tak na způsobu určení výše smluvní pokuty, tedy např. formou procentní sazby za určitou časovou jednotku. 15. Pokud se týká posouzení souladu ujednané smluvní pokuty se zákonem, musí soud konstatovat, že se s námitkou žalobce ohledně nepřiměřenosti smluvní pokuty ve výši 345 920 Kč a jejího rozporu s dobrými mravy neztotožnil. 16. Soud má za to, že výši smluvní pokuty nelze posuzovat izolovaně, pouhým porovnáním s výší dlužné jistiny, ale je třeba brát v úvahu všechny okolnosti. V tomto případě byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které obdržel dlužník do své dispozice dne 22. 3. 2013 částku ve výši 320 000 Kč, a to na dobu 5 měsíců, když byl povinen ji vrátit k datu 31. 8. 2013. Za půjčení uvedené částky žalovaný nepožadoval žádný úrok, půjčka byla sjednána jako bezúročná. Sjednána byla toliko smluvní pokuta, a to ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení s jejím vrácením. Tato denní sazba odpovídá smluvní pokutě ve výši 36,5% za rok. Soud takovouto výši hodnotí jako zcela bezproblémovou, nijak nepřiměřenou a odpovídající výši půjčky i faktu, že byla poskytnuta na období 5 měsíců bezúročně. Pokud byla přihláškou uplatněna jako smluvní pokuta částka 345 920 Kč, jedná se pouze o důsledek naprosté rezignace dlužníka na splnění povinnosti ze smlouvy o půjčce. Dlužník k datu 31. 8. 2013 nevrátil zapůjčené prostředky ani zčásti, až téměř po uplynutí dvou let od tohoto data uznal svůj dluh jak z titulu dlužné půjčky (320 000 Kč), tak z titulu smluvní pokuty (207 680 Kč, smluvní pokuta za období od 1. 9. 2013 do 11. 6. 2015), a zavázal se ho uhradit do 31. 12. 2015. Ani poté však ničeho žalovanému nezaplatil a žalovaný tak do insolvenčního řízení dlužníka po dalším více než roce od sepsání notářského zápisu přihlásil pohledávku představující celou půjčenou částku a smluvní pokutu od data 1. 9. 2013 do data sepisu přihlášky 16. 8. 2016). Výše smluvní pokuty je pak důsledkem dlužníkova chování, který zcela rezignoval na své povinnosti ze smlouvy o půjčce i z notářského

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková.

zápisu a z půjčených peněžních prostředků nevrátil žalovanému jako věřiteli ničeho. Pokud by dlužník, byť jen částečně, svou povinnost splnil, smluvní pokuta by výše 100% jistiny nedosáhla. Naopak, označil-li by soud vypočtenou smluvní pokutu za nepřiměřenou, sanoval by dlouhodobé neplnění povinností a fakticky tak zvýhodňoval dlužníka, který zcela rezignuje na své povinnosti, neplní ničeho a navíc po dobu několika let. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Na podporu své argumentace soud uvádí příkladmo citaci z rozsudku NS ze dne 22. 11. 2006 sp. zn. 33 Odo 61/2005: V dané věci posuzovaly soudy obou stupňů z hlediska citovaných ustanovení smlouvu o půjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce L. Č. a žalovanými dne 15. března 1996, konkrétně ujednání článku IV., v němž se žalovaní zavázali pro případ, že budou povinni vrátit předchůdci půjčenou částku 80.000,-Kč, zaplatit mu též smluvní pokutu ve výši 20% z nesplacené části půjčky ode dne její splatnosti až do zaplacení, za každý i započatý měsíc prodlení . Maximální měsíční výše smluvní pokuty (závislá na výši dosud nesplacené částky) tedy činila 16.000,-Kč, což představuje přibližně 533,-Kč, t. j. cca 0,67% z celkové půjčené částky, denně. Taková výše smluvní pokuty nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce dostatečně citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V posuzované věci navíc konečná výše smluvní pokuty plně závisela na délce doby, během níž žalovaní nedostáli povinnosti, kterou sami smluvně převzali. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem relativně dlouhé doby, která uplynula ode dne splatnosti zajištěné pohledávky. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze dobře použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní-čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit [v tomto směru srovnej např. rozsudek ze dne 23. června 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen Soubor ) pod č. C 2801, případně rozsudek ze dne 9. srpna 2001, sp. zn. 33 Odo 204/2001, uveřejněný v Souboru pod č. C 675, v němž ze shora uvedených důvodů nebyla shledána nepřiměřenou z hlediska dobrých mravů ani smluvní pokuta sjednaná ve výši 2% z dlužné částky denně].

18. Závěrem soud rozhodl o nákladech řízení tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. V řízení byl úspěšný žalovaný, který by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcem je nicméně insolvenční správce a podle § 202 odst. 1 věty první InsZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Důvody pro výjimečné přiznání tohoto práva podle § 202 odst. 2 téhož zákona soud neshledal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích. Pardubice 29. ledna 2018

Mgr. Monika Chaloupková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Cejpková.