50 ICm 2567/2013
Jednací číslo: 50 ICm 2567/2013-193 (KSPH 42 INS 6433/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně RATAJ, a. s., IČ: 49023594, se sídlem Nedabyle 12, 370 06 České Budějovice, zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem Tovární 14, 370 01 České Budějovice, proti žalované JUDr. Jiřině Lužové, se sídlem Dušní 22, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyni dlužnice Kolínské strojírny a.s., IČ 26480301, se sídlem Ovčárecká 855, 280 02 Kolín V., zastoupené JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Dušní 22, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě na určení popřené pohledávky

takto :

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice pod sp. zn. KSPH 42 INS 6433/2013 je po právu ve výši 2.057.151,18 Kč. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 07. 2013 domáhá určení, že její pohledávka v souhrnné výši 2.062.101,-Kč z titulu jednak úhrady nedoplatku ceny podle kupní smlouvy a jednak z titulu ceny mimozáruční opravy, navýšená o úroky prodlení a o náklady vzniklé v nalézacím soudním řízení, je co do pravosti i výše po právu. Žalobkyně uvedla, že žalovanou i dlužníkem shodně popřená pohledávka vznikla na základě kupní smlouvy č. NA 587/2010 uzavřené podle ustanovení § 409 a násl. zákona č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 152/2010 Sb. (dále jen obchodní zákoník ) dne 02. 09. 2010 mezi žalobkyní jako prodávající a dlužnicí jako kupující, v níž se žalobkyně zavázala dlužnici dodat 32 bezosých spirálových dopravníků pro dopravu štěpky a uhlí a 1 ks Big-Bag (velkoobjemový vak), jejichž provedení a materiál bude odpovídat specifikaci dopravovaného materiálu, jenž je uveden v poptávce dlužníka, za sjednanou kupní cenu. Maximální rozměr zrn uhlí u dopravníků byl sjednán na 0-10 mm a maximální rozměr zrn štěpky byl sjednán na 50x50x80 mm (čl. II odst. 2 smlouvy). Jako předmět plnění bylo dále sjednáno i poskytnutí tzv. šéfmontáže ze strany žalobkyně dle čl. II odst. 4 smlouvy, jejímž účelem je dohled nad správným zahájením provozu dopravníků a poskytnutí zaškolení pro práci s dopravníky a její kontrola. Místem plnění dle smlouvy byl sklad prodávající. Místem určení byl areál společnosti BUKOCEL a.s., IČ 36445461, se sídlem Hencovská 2073, PSČ 093 02 Hencovce, Slovenská republika (dále jen BUKOCEL ). Pro účely řádného provozu dopravníků a provedení šéfmontáže se dlužnice zavázala zajistit ve smlouvě uvedené podmínky pro šéfmontáž a montáž dopravníků do technologické linky a provést tuto montáž, jak vyplývá z čl. II odst. 5 a čl. VI odst. 3, 4 a 5 smlouvy. V čl. VI odst. 4 se dlužnice dále zavázala zajistit u koncového uživatele dopravníku, aby dopravníky neprovozoval samostatně bez připojení do technologie, bez materiálu (ve smyslu čl. II odst. 2 smlouvy) nebo jen s částečným zaplněním materiálem. Přílohou kupní smlouvy byly dále Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen VOP ) platné pro všechny uzavřené smlouvy od 01. 08. 2010, v nichž se dlužnice zavázala hradit cenu předmětu koupě po vyhotovení faktury zpravidla se splatností 14 dnů, resp. ve lhůtě uvedené ve faktuře. Pro případ prodlení s úhradou ceny ze strany dlužnice byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Odstavec 5 VOP obsahuje záruční podmínky žalobkyně, v nichž je mj. stanoveno, že žalobkyně neodpovídá za škody na zařízení, které vzniknou neodborným provozováním zařízení, neoprávněnými zásahy do zařízení bez písemného souhlasu žalobkyně nebo v důsledku výskytu cizích předmětů nebo příměsí v dopravovaném materiálu, a že zařízení musí být používáno pouze pro činnost, pro kterou je určeno, a pouze pro dopravovaný materiál uvedený v kupní smlouvě (čl. II. odst. 2). Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila ve dnech 04.-29. 11. 2011, dlužnice však závěrečnou fakturu č. 110569 ze dne 19. 12. 2011 s datem splatnosti 02. 01. 2012 znějící na částku 1.701.908,-Kč neuhradila. Následně dne 17. a 18. 04. 2012 provedla žalobkyně výměnu 150 cm ocelové robustní spirály RL 400 na dopravníku dodaném dlužnici, podle zjištění žalobkyně ovšem bylo na dopravníku dopravováno více materiálu z důvodu ručního přeplnění dopravníku. Proto žalobkyně dlužnici vystavila na cenu opravy, tj. na částku 18.720,-Kč včetně DPH, dne 20. 04. 2012 fakturu č. 120155 s datem splatnosti 04. 05. 2012. Cenu této opravy dlužnice také neuhradila. Technici žalobkyně nadto při jejich výjezdu dne 21. a 22. 06. 2012 do provozu BUKOZA HOLDING a.s., Hencovce, zjistili a zadokumentovali u kotle K 120, že dlužnice dopravovala materiál velikosti přesahující sjednanou maximální velikost dopravovaného materiálu, pro který je dopravník určen, když v dopravníku určeném pro dopravované uhlí o velikosti 0-10 mm dopravovala uhlí o velikosti 40-60 mm a v dopravníku určeném pro dopravovanou štěpku o velikosti max. 50x50x80 mm dopravovala štěpku o velikosti 150-180 mm. S ohledem na to se proto na tuto opravu nevztahuje záruka v souladu s ujednáním obsaženým v záručních podmínkách žalobce dle VOP. Dlužnice tímto svým postupem, tj. dopravováním nadměrného materiálu, porušila uzavřenou smlouvu a nedodržela sjednané záruční podmínky a pokyny žalobkyně. Dlužnice výše uvedené pohledávky ve výši 1.701.908,-Kč a 18.720,-Kč (celkem 1.720.628,-Kč) neuhradila ani po další písemné urgenci ze dne 03. 07. 2012 a 12. 07. 2012. Žalobkyně se následně se svým nárokem obrátila žalobou ze dne 25. 07. 2012 na Krajský soud v Českých Budějovicích, který ji projednával pod sp. zn. 13 Cm 1596/2012 a v té souvislosti mezi nimi probíhala jednání o možnosti mimosoudního řešení věci. Žalobkyně též podotkla, že se dlužnice v řízení pokusila vůči ní o vytvoření umělé pohledávky a její zápočet. Na závěr proto žalobkyně navrhla, aby bylo určeno, že přihlášená pohledávka je po právu v celé přihlášené výši 2.062.101,-Kč. Žalovaná učinila nesporným uzavření kupní smlouvy na šnekové dopravníky a Big-Bag v provedení odpovídajícím specifikaci v poptávce dlužnice, a to včetně šéfmontáže a provedení 15denního zkušebního provozu podle čl. V. 2 smlouvy. Zkušební provoz v této délce však řádně neproběhl z důvodu poruchovosti zařízení, které ani zdaleka nebylo schopné po takovou dobu zajistit dodávku paliva pro kotel v areálu BUKOCELu. Nadto byly šnekové dopravníky v rozporu s projektovou dokumentací společnosti KTC DREVOPROJEKT s.r.o., IČ 62362909, se sídlem B. Němcové 767/13, 787 01 Šumperk (dále jen KTC ), resp. byly provedeny změny oproti této projektové dokumentaci, a tato odchylka je podle KTC příčinou fatální nefunkčnosti celého zařízení. Konkrétně na výkresech kupujícího (ve skutečnosti zpracovaných KTC) byly zachyceny dopravníky s osou, zatímco smlouva hovoří o bezosých dopravnících. Klíčovým nedostatkem však bylo, že nebyly dodány progresivní šnekovnice, ačkoliv takové byly v projektové dokumentaci a výkresech naprojektovány. Žalobkyně tedy doposud nedodala dlužnici sjednaný předmět koupě, na což upozornil i projektant (KTC), a pouze dlužnici ujišťovala o tom, že toto provedení je lepší. Dlužnice opakovaně předmět dodávky u žalobkyně reklamovala, poprvé ihned na místě dodání, když v lednu 2012 nebyly bezosé spirálové šnekovnice schopny správně naběhnout a dodávat palivo do kotle, ovšem ani po opakovaných pokusech dlužnice o zprovoznění zařízení (instalace rozrušovacích plechů, dvě výměny nedostatečně výkonných motorů včetně převodovek) toto nebylo schopno provozu, neboť se šnekové dopravníky ucpávaly, materiál se nalepoval na okraje šnekového mechanismu, kde tvořil klenby, motor neustále vypadával pro proudové či teplotní přetížení apod. Na tuto skutečnost poté reagovala již nejen dlužnice, ale i hlavní investor stavby, společnost BUKÓZA HOLDING, a. s. (dále jen BUKÓZA ), emailem ze dne 04. 07. 2012 (byť sama stranou smlouvy nebyla), jímž žalobkyni vyzývala k okamžitému odstranění nedostatků. Nakonec byla dlužnice nucena dopisem ze dne 08. 10. 2012 od smlouvy jednostranně odstoupit, s čímž žalobkyně vyjádřila dopisem ze dne 22. 10. 2012 nesouhlas, a BUKÓZA byla nucena sama vyměnit dopravníky a dlužnici vyzvala, aby si je odvezla. Dodávaná štěpka do zásobníků měla garantované parametry paliva a žalobkyní předložené testy, resp. totožnost testovaného paliva s palivem používaným žalovaná zpochybňuje, protože v daném oboru je obvyklou praxí, že se odebírají dva vzorky, jeden se předá znalci a druhý se uchová jako důkazní materiál. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Žalobkyně reagovala námitkou, že tvrzení žalované jsou převážně nepravdivá, popř. hrubě zkreslená a účelově zavádějící. Dodané zařízení bylo v době dodání a po uskutečněné šéfmontáži funkční, a pokud se v rámci zkušebního provozu vyskytly závady, jednalo se o závady vzniklé nesprávným užíváním zařízení dlužnicí, zejména užitím materiálu (paliva s většími než ujednanými rozměry), pro nějž nebylo zařízení konstruováno. To předseda představenstva žalobkyně při náběhu zkušebního provozu dne 14. 01. 2012 ihned namítal a je to uvedeno v zápise. Odchylky zařízení od výkresové dokumentace nebyly dlužnicí řádně reklamovány a jsou pouze účelovou záminkou žalované. Ve skutečnosti nemělo oproti výkresové dokumentaci žádné odchylky, jež by byly způsobilé přivodit zhoršení funkčnosti zařízení nebo jeho poruchovost. Zařízení bylo testováno v rámci zkušebního provozu, bylo funkční, ale z důvodu obstrukcí dlužnice a nedodržení fyzikálních vlastností dopravovaného materiálu (větší velikost) nedošlo k podpisu záznamu o zkušebním provozu. V emailu ze dne 21. 04. 2012 bylo žalobkyni dlužnicí též potvrzeno, že i výkon dopravníků štěpky je vyšší, než jaký je uveden ve smlouvě. To ale nemůže jít k tíži žalobkyně. S KTC byly všechny

úpravy odsouhlaseny prostřednictvím mailů ve dnech 28. 04., 04. 05., 13. 05., 16. 05. a 26. 09. 2011, přičemž adresátem emailů byla i dlužnice, konkrétně pan Vychopeň. Dlužnice tak byla s tímto postupem plně srozuměna a proti změnám žalobkyni nic nenamítala. Smlouva ani odsouhlasené výkresy žádnou zmínku o progresivních šnekovnicích neobsahují, chybí jakékoliv odsouhlasení ze strany žalobkyně. Žalobkyně od počátku, tedy od přípravy smluvní dokumentace včetně výkresové části, počítala s tím, že předmětem dodávky budou bezosé neprogresivní šnekovnice. S takovým řešením byla dlužnice srozuměna, takto provedené zařízení převzala a z části jej i zaplatila. Reklamace byla učiněna až v průběhu sporu zahájeného před Krajským soudem v Českých Budějovicích. Zařízení bylo a je užíváno i po ukončení zkušebního provozu (jak dokazuje mailová komunikace ze dne 12. 10. 2012 s uživatelem) a od uvedení provozu docházelo k poruchám v důsledku použití nesprávného materiálu. Navíc dlužnice na dodaném zařízení bez konzultace se žalobkyní provedla nedovolené úpravy v podobě výměny původně dodaných bezosých spirál za šnekovnice s hřídelí a ložisky, což také zdokumentovala fotograficky. Konečně též poukázala na to, že osoby jednající původně za dlužnici v současnosti působí ve společnosti ENERGO WORKS KOLÍN a.s. a na webových stránkách této společnosti výslovně uvádějí, že skutečným důvodem neplacení hlavního investora stavby nebyla nekvalita plnění, nýbrž snaha si silovým postupem vynutit slevu. Z uvedeného je podle žalobkyně zřejmé, že dlužnice se následně pokusila přenést svůj obchodní spor účelově na žalobkyni. K dotazu soudu žalobkyně dále upřesnila, že ke kupní smlouvě žádné písemné dodatky uzavřeny nebyly. V rámci komunikace mezi žalobkyní a dlužnicí byla průběžně upřesňována technická specifikace dodávek a výkresová dokumentace byla schválena dne 16. 05. 2011. Poté byla vyhotovena výrobní dokumentace a začala výroba zařízení. Následně dne 07. 06. 2011 a dne 26. 09. 2011 provedla KTC změny na již odsouhlasených výkresech, v důsledku čehož bylo nutné předělat výrobní výkresy a rozpracovanou výrobu změnit. Termíny dodávek byly odvislé od úhrady zálohových faktur dlužnicí. Fakturace však nakonec neproběhla podle smlouvy, protože dlužnice ohrožená platební neschopností prostě neměla prostředky k platbám ve sjednaných termínech a ve smluveném rozsahu. Splatnost doplatku kupní ceny (podle kupní smlouvy mělo jít o 10 %, ve skutečnosti však zahrnoval i cca 40 % dříve splatné druhé zálohy) byla navázána na dodání, jímž žalobkyně rozuměla dodání samotných strojů. Šéfmontáž v tomto směru podle žalobkyně představuje až plnění navazující na dodání a součástí dodání není. Dohoda smluvních stran o uvedení do zkušebního provozu předpokládaná kupní smlouvou se uskutečnila telefonicky před Vánoci 2011. K zahájení zkušebního provozu za přítomnosti pracovníků žalobkyně došlo podle ústní dohody dne 12. 01. 2012, o čemž svědčí rukou psaný protokol ze dne 14. 01. 2012. Již v den sepsání protokolu žalobkyně dlužnici upozornila, že v zařízení je konečným uživatelem používáno nevhodné palivo. Je pravdou, že žalobkyně prováděla opravy i poté a na dodacích listech bylo uváděno, že se jedná o dodávky v záručním období, avšak to bylo vyvoláno snahou žalobkyně předcházet vzniku škod, které by s sebou přinesla odstávka kotle, a i pocitem určité morální odpovědnosti za to, aby se podařilo dílo jako celek dokončit a zprovoznit, a to bez ohledu na to, že konečná faktura byla v tu dobu již po splatnosti. V tomto směru žalobkyně jednala nad rámec svých právních povinností a nenechávala si (s jedinou výjimkou převodovky, financované přímo konečným uživatelem) ani ve smyslu VOP hradit předem dodávky v průběhu roku 2012. Údaj o záručním období na dodacích listech však rozhodně neznamená, že by žalobkyně tyto dodávky uznala jako záruční opravy. Žalovaná reagovala tím, že ve výkresech přiložených ke kupní smlouvě jsou zachyceny dopravníky s osou, ačkoliv kupní smlouva mluví o bezosých dopravnících. Co je však podstatnější, dlužnici nebyly dodány progresivní šnekovnice, ačkoliv ty byly naprojektovány ve výkresech a projektové dokumentaci, a žalobkyně i přes upozornění od KTC dlužnici pouze ujišťovala, že toto provedení je lepší. Když však v lednu 2012 započal zkušební provoz a náběh kotle K 120 (interně uživatelem označovaného též jako K 1, resp. KDO1), nebyly bezosé spirálové šnekovnice schopny správně naběhnout, a proto dlužnice ihned ústně na místě dodání u žalobkyně reklamovala nefunkčnost velkého zásobníku a žalobkyně začala obratem dopravníky opravovat a upravovat (instalace rozrušovacích plechů, 2 x výměna příliš slabých motorů včetně převodovek), aby byly provozuschopné. Žalobkyně je však ani po šesti měsících nedokázala zprovoznit, takže věc vedle dlužnice začal řešit i objednatel celého díla (BUKÓZA) a pro opakované vady dodávky a jejich neodstranění za dobu cca 8 měsíců došlo nakonec k odstoupení od smlouvy. Proto též ŽIVENA Zvolen, a.s., jako hlavní dodavatel díla byla nucena sama dopravníky vyměnit a žalobkyně byla vyzvána k odvozu nefunkčních vyměněných dopravníků. Pokud dále žalobkyně předkládá výsledky rozboru paliva, žalovaná je zpochybňuje, neboť obvyklá praxe je taková, že se odebírají dva vzorky paliva, přičemž druhý se uchová jako důkazní materiál. Z insolvenčního spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 30. 04. 2013, č. j. KPSH 42 INS 6433/2013-A-17, byl zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs. Dne 11. 04. 2013 byla soudu doručena přihláška pohledávky žalobkyně zaevidovaná pod č. 6, jíž žalobkyně přihlásila jako nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku v souhrnné výši 2.062.101,-Kč sestávající ze dvou jistin ve výši 1.701.908,-Kč (splatná dne 02. 01. 2012) a 18.720,-Kč (splatná dne 04. 05. 2012), spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z první jistiny ode dne 02. 01. 2012 do dne 04. 05. 2012 (44.086,-Kč) a ode dne 05. 05. 2012 ze součtu obou jistin až do dne 09. 04. 2013 (123.850,-Kč) a dále spolu s náklady řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích sestávajících ze soudního poplatku a nákladů právního zastoupení vč. DPH (173.537,-Kč). Při přezkumném jednání konaném dne 21. 06. 2013 v přítomnosti žalobkyně popřela jak tehdejší insolvenční správkyně, tak i dlužnice pohledávku žalobkyně co do pravosti a výše v rozsahu celé přihlášené částky. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek přitom vyplynulo, že důvodem popření pohledávky bylo strohé konstatování, že pohledávka nevznikla. Vyrozumění o popření pohledávky s totožným zdůvodněním popření žalobkyně převzala dne 01. 07. 2013. Dne 12. 07. 2013 insolvenční soud usnesením pod č. j. KPSH 42 INS 6433/2013-B-10 potvrdil usnesení schůze věřitelů ze dne 21. 06. 2013, jímž byla ze své funkce odvolána předchozí insolvenční správkyně, a potvrdil ve funkci insolvenční správkyně žalovanou. S ohledem na termín přezkumného jednání a datum podání žaloby je tedy žaloba včasná a je správně směřována s ohledem na prohlášený konkurs pouze proti insolvenční správkyni. Z návrhu dohody o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek podepsané za dlužnici ve spojení s fakturou č. 2012013 a doprovodným dopisem ze dne 20. 08. 2012 soud zjistil, že dlužnice zpochybnila fakturu č. 120155 na částku 18.720,-Kč za dodání ocelové spirály, konečnou fakturu č. 211512 na částku 1.701.908,-Kč však nezpochybnila, naopak navrhovala vůči ní započíst svou pohledávku ve výši 1.967.393,-Kč odpovídající nákladům dlužnice na přípravu opravy šnekovnic ve velkém zásobníku a výměnu šneků a elektromotorů. K tomuto návrhu dohody, který žalobkyně podle svých slov odmítla podepsat, ale který je podle ní současně uznáním dluhu ze strany dlužnice, soud na úvod podotýká, že jej nepovažuje za uznání dluhu ve smyslu § 407 obchodního zákoníku, neboť ze své povahy se nejednalo o jednostranný nepodmíněný projev vůle. Obsah této listiny je jednoznačně návrhem na uzavření dohody o započtení vzájemných závazků, je tedy činěn za předpokladu (odkládací podmínky), že žalobkyně s tímto návrhem vysloví souhlas. Jde o nabídku, podle níž dlužnice je ochotna požadavek žalobkyně uznat v případě, pokud ona oproti tomu uzná svůj závazek vůči ní z titulu nákladů vynaložených na opravu dodaných dopravníků. Pokud žalobkyně takový návrh neakceptovala, je evidentní, že ani dlužnice se oprávněně necítila být takovým návrhem (uznáním) nadále vázána. Zmíněný návrh dohody tudíž nemá žádný vliv na běh promlčecích lhůt či na důkazní břemeno stran sporu. Pro posouzení věci je klíčové smluvní ujednání obsažené v kupní smlouvě č. NA 587/2010 uzavřené podle ustanovení § 409 a násl. obchodního zákoníku dne 02. 09. 2010 mezi žalobkyní jako prodávající a dlužnicí jako kupující. Uzavření této smlouvy je mezi stranami nesporné. Obsah smlouvy odpovídá tvrzením žalobkyně. Lze jen opravit, že předmětem smlouvy bylo dodání 37 dopravníků a nikoliv 32 mylně uvedených v textu žaloby, a doplnit, že jednotlivé dopravníky byly též podrobně specifikovány včetně údaje o tom, že jejich součástí je ocelová robustní bezosá spirála konkrétního typového označení (RL 600, RL 400, RL 300, RL 280, RL 250, RL 230 nebo RL 220. V této souvislosti pak z výtisku internetové prezentace výrobního programu žalobkyně na adrese http://www.rataj.cz/vyrobni-program/spiraly-snekovnice vyplývá, že každému typovému označení odpovídají konkrétní rozměrové parametry v mm (vnější rozměr, stoupání, vnitřní rozměr, tloušťka), přičemž všechny spirály mají tloušťku 12 mm. V čl. II odst. 4 kupní smlouvy bylo ujednáno, že šéfmontáž jako předmět plnění obsahuje vysvětlení postupu prací a určení práce montážním pracovníkům kupujícího, svaření robustní spirály na celkovou délku dopravníků a zavaření unašeče, kontrolu směru otáčení spirály, příp. označení směru otáčení spirály, pokud není v době šéfmontáže připojená elektroinstalace, zahájení zkušebního provozu s materiálem a provedení kontroly dopravovaného množství, při šéfmontáži přesahující jeden pracovní den zadání práce pro montáž a provádění nepravidelných kontrol plnění úkolů a konečně též předání technické dokumentace a předávací protokol. Podle čl. II odst. 5 a 6 předmětem plnění není montáž dopravníků-tu zajišťuje kupující. Podle čl. II odst. 7, dojde-li po uzavření této smlouvy k jakékoliv změně předmětu plnění na straně prodávajícího nebo technologických a technických podmínek na straně kupujícího, bude tato změna předmětem zvláštního jednání a samostatného dodatku k této smlouvě. V čl. III ujednanou celkovou kupní cenu bez DPH ve výši 7.770.700,-Kč se v čl. IV dlužnice zavázala žalobkyni zaplatit ve třech splátkách: 30 % po podpisu kupní smlouvy, 60 % tři dny před expedicí a zbylých 10 % po dodání se splatností 14 dnů. V čl. V odst. 1 bylo ujednáno, že místem plnění je sklad prodávajícího a že expedice dopravníků v rozebraném stavu bude uskutečněna nákladní přepravou na náklady kupujícího do 40 pracovních dnů po úhradě první splátky kupní ceny, po uzavření této smlouvy a doručení druhé straně, schválení výkresové dokumentace a nejdříve do 3 pracovních dnů po úhradě druhé splátky kupní ceny. V čl. V odst. 2 bylo ujednáno, že zkušební provoz dopravníků bude probíhat po dobu 15 pracovních dnů s tím, že v rámci tohoto zkušebního provozu byla připuštěna možnost dílčích úprav výkonových a konstrukčních parametrů dopravníků. V čl. VI odst. 1 bylo dále dohodnuto, že odstoupení od smlouvy se děje písemnou formou a je účinné doručením druhé straně. Strany jsou v takovém případě povinny společně a nerozdílně provést vypořádání do 30 dnů ode dne účinnosti odstoupení. Pokud kupující odstoupí od smlouvy z jakéhokoliv důvodu kromě závažného porušení smlouvy ze strany prodávajícího, zaplatí prodávajícímu odstupné ve výši skutečně vynaložených a prokázaných nákladů minimálně ve výši 20 % z celkové kupní ceny. Jako závažné porušení smlouvy ze strany prodávajícího bylo označeno prodlení dodávky o více než 10 pracovních dnů a nesplnění výkonových parametrů dopravníků po zkušebním provozu. VOP, jež smluvní strany učinily v čl. VII kupní smlouvy součástí smluvního ujednání, v čl. 4 stanoví, že s doručením na spedici, přepravce nebo s dopravou cizím dopravním prostředkem přechází nebezpečí na kupujícího s opuštěním skladu prodávajícího. V čl. 5.1 je dále konstatováno, že prodávající na dodaná zařízení poskytuje záruční dobu v trvání 12 měsíců od data dodání. Podle čl. 5.2 však v případě, že bude pro přepravu použito medium odlišné granulometrie nebo jiných fyzikálních a chemických vlastností, které jsou uvedeny ve smlouvě nebo v dotazníku nebo v poptávce, nepřebírá prodávající žádnou záruku za funkčnost zařízení. Dovolená tolerance vlastností dopravovaného materiálu předaných zákazníkem oproti skutečnosti je +/- 10 %. Podle čl. 5.3 také kupující neodpovídá a neručí za škody na zařízení a za jiné škody, jež vzniknou neodborným provozováním zařízení, neoprávněnými zásahy do zařízení bez písemného souhlasu prodávajícího nebo v důsledku výskytu cizích předmětů nebo příměsí v přepravovaném materiálu. Zařízení také musí být používáno pouze pro činnost, pro kterou je určeno, a pouze pro dopravovaný materiál uvedený v kupní smlouvě. Eventuální závady je kupující povinen během 7 dnů po uvedení do provozu, resp. během zkušebního provozu písemně reklamovat, jinak platí zařízení kupujícím za schválené. Podle čl. 6 v případech, kdy kupující písemně vyzve prodávajícího k opravě dopravníku a nejsou předem známy příčiny poruchy, resp. není možné určit, jaká strana bude hradit náklady na opravu, uhradí kupující před plánovanou opravou 100 % předpokládané výše opravy. Součástí reklamace zaslané kupujícím musí být fotodokumentace reklamované části dopravníku, resp. závady. V případě, že po příjezdu prodávajícího bude prokázána vina na straně prodávajícího, vystaví prodávající kupujícímu dobropis a provede vrácení zaplacené částky kupujícímu, resp. částečné vrácení v případech, kdy se na tomto postupu strany dohodly. Při posouzení práv a povinností smluvních stran je třeba dále postupovat podle podpůrné úpravy obsažené obchodním zákoníku. S ohledem na skutečnost, že závazek žalobkyně nezahrnoval montáž dodávaného technologického celku, přičemž ani činnosti zahrnuté v rámci šéfmontáže nepředstavují montáž ve smyslu ustanovení § 410 odst. 2 obchodního zákoníku (tj. instalaci, resp. zabudování zařízení v místě určení; samotné sestavení zařízení montáží není), je třeba v souladu s formálním označením smlouvy podpůrně použít právní úpravu kupní smlouvy v ustanoveních § 409 a násl. obchodního zákoníku. Podle § 420 obchodního zákoníku je prodávající povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě (odst. 1). Neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží, je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá (odst. 2). Zásadní je spor o to, zda žalobkyně dodala zboží v souladu s kupní smlouvou. V tomto směru soud dospěl k závěru, že pokud kupní smlouva v čl. II odst. 1 stanoví, že [n]ávrh dopravníků je proveden dle podkladů kupujícího a výkresu prodávajícího, který je součástí této smlouvy , toto ustanovení je nesrozumitelné, což vede k jeho absolutní neplatnosti podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník ). Toto ustanovení smlouvy a ani jiná ustanovení totiž nedefinují, která z podob navrhovaného řešení dopravníků má mít přednost, zda podle podkladů kupujícího nebo výkresu prodávajícího, přičemž je zřejmé, že k takovému rozporu může dojít, a jak vyplynulo z výpovědi svědků, k rozporu mezi oběma variantami také skutečně došlo, přičemž šlo o rozpor zcela zásadní. Za těchto okolností soud vyšel z toho, že svědecké výpovědi potvrdily (zejm. jde o výpověď Ing. Hatoně a Ing. Štolce), že žalobkyně i přes varování a nesouhlas najatého projektanta (KTC) vědomě vybrala řešení odlišné od řešení obsaženého v podkladech kupujícího, a to řešení nabízené prodávajícím, tedy žalobkyní. Předmětem dodání tak měly být bezosé šnekovnice. Ing. Štolc a Ing. Pospíšil přitom výslovně dali najevo, že žalobkyně ponechávala řešení na dlužnici, hlavně když to bude fungovat. Z výpovědi Ing. Hatoně pak vyplynulo, že v době podpisu kupní smlouvy podrobnější výkres prodávajícího v podstatě nemohl existovat, protože výkresy kupujícího žalobkyni zasílal až den před podpisem kupní smlouvy, navíc s tím, že závazné jsou v podstatě jen rozměrové kóty. Výkres předkládaný žalobkyní u jednání soudu jako výkres prodávajícího, který byl součástí kupní smlouvy, soud považuje za omyl či podvrh, neboť tento výkres je datován až k 21. 10. 2011, tj. více než rok po podpisu kupní smlouvy. Z výpovědi Ing. Štolce, Ing. Hatoně a množství emailů (ze dne 22. 4., 29. 4., 13. 5., 16. 5., 7. 6., 26. 9. a 12. 10. 2011), jež soud provedl k důkazu, však vyplývá vzájemná praxe mezi žalobkyní, dlužnicí a KTC, kdy KTC byla dlužnicí placena za to, aby prověřovala technickou dokumentaci zpracovávanou žalobkyní, a vzájemná komunikace byla současně vždy posílána v kopii i samotné dlužnici, která tak měla celou dobu o podobě řešení a jeho vývoji povědomí. Měla nepochybně možnost proti případným posunům v řešení zasáhnout, avšak neučinila tak; lze tedy vycházet z toho, že s případnými změnami v podkladech i s bohatě dokladovanou praxí byla srozuměna a předmět dodání měl v souladu s touto praxí odpovídat sjednaným výkresům (pokud se výkresy neodchylovaly od definice předmětu plnění v kupní smlouvě-v takovém případě by již bylo nezbytné sjednat ve smyslu čl. II odst. 7 kupní smlouvy samostatný dodatek). Pokud Ing. Pospíšil tvrdil, že za takovou činnost KTC placena nebyla a že KTC měla po uzavření smlouvy vykonávat pouze autorský dozor, jeho tvrzení ještě nevyvrací fakt, že KTC fakticky jménem dlužnice úpravy projektové dokumentace na základě reálných zjištění na místě samém iniciovala (byť měla být placena jen za autorský dozor) a dlužnice o tom po celou dobu z emailové korespondence věděla a nijak se vůči tomu nevymezila. Ostatně právo žalobkyně určit způsob plnění v mezích stanovených smlouvou vyplývá i z podpůrně použitelného ustanovení § 327 odst. 1 obchodního zákoníku, podle nějž, lze-li závazek splnit několika způsoby, má právo určit způsob plnění dlužník, jestliže ze smlouvy nevyplývá, že toto právo přísluší věřiteli. Jestliže však věřitel neurčí tento způsob v době stanovené ve smlouvě, jinak do doby stanovené pro plnění, může dlužník určit způsob plnění. Dlužnice nad rámec ujednání v čl. II odst. 3 až 6 předmět plnění neurčila, když podklady kupujícího představované projektovou dokumentací KTC byly v rozporu se specifikací předmětu koupě v kupní smlouvě a jako závazné byly (jak uvedl svědek Ing. Hatoň) deklarovány pouze rozměrové kóty. Předmět plnění tedy byla oprávněna nad rámec parametrů plynoucích z textu kupní smlouvy ve spojení s výrobním programem žalobkyně a nad rámec vnějších rozměrů plynoucích z projektové dokumentace KTC určit žalobkyně, a ta tak činila ve spolupráci s KTC a průběžně o všech změnách dlužnici informovala. Pokud jde o požadavek ustanovení § 420 odst. 2 obchodního zákoníku na dodání vhodného zboží, ten se může uplatnit pouze v rámci mezí dohodnutých ve smlouvě. Jestliže si dlužnice dohodla dodání zboží, jehož parametry ve smlouvě již samy o sobě předurčovaly nevhodnost zboží pro daný účel, pak nemůže nefunkčnost zboží plynoucí právě ze sjednaných parametrů zboží uplatňovat jako titul pro vznik odpovědnosti za vady. To zcela zjevně platí ve vztahu k tvrzení žalované o nedostatečném výkonu motorů, protože motory byly definovány přímo v kupní smlouvě jako motory Nord 2,2 kW/400 V, popř. 3 kW/400 V. Pokud měla žalobkyně za to, že potřebuje motory silnější, měla si smluvit silnější motory (vyšší hodnotu kW). Nemůže však požadovat něco, co si v kupní smlouvě neujednala. Ostatně od toho měla najatého projektanta (když svědek Ing. Štolc tvrdil, že dlužnice není odborníkem v oblasti dopravy paliva), aby si v souladu se svými povinnosti dodavatele investičního celku (zahrnujícího právě i dopravníky) zajistila potřebnou expertízu i pro tento účel. Pokud se rozhodla doporučení svého projektanta (KTC, resp. Ing. Hatoně) nerespektovat a smluvně si ujednala dodání určitého řešení, nemůže následně přenášet svou odpovědnost na subdodavatele, který dodal řešení smlouvou požadované. Pokud se žalobkyně v situaci, kdy se sjednané dopravníky ukázaly být pro daný účel nevhodnými, později uvolila k výměně motorů za silnější a k výměně převodovek, rozhodně již jednala nad rámec svých záručních povinností či povinností z titulu případné odpovědnosti za vady, neboť dodávala již něco jiného, než bylo ve smlouvě požadováno. Kupní smlouva však již byla předtím splněna dodáním těch motorů, které si dlužnice smluvila. Pokud by dlužnice již na počátku dodala motory jiné, bez jejich schválení (formou písemného dodatku ke smlouvě) dlužnicí by na takové plnění muselo být nahlíženo jako na vadné. Z výpovědi Ing. Hatoně navíc vyplynulo, že ani progresivní bezosé šnekovnice 1 (pokud se takové vůbec vyrábí-žalobkyně uvedla, že je nemá ve výrobním programu a jako největší výrobce bezosých šnekovnic v ČR ani neví, že by je někdo vůbec vyráběl, a Ing. Hatoň potvrzoval, že s výrobním programem žalobkyně byla dlužnice seznámena, tedy nemohla očekávat dodání něčeho, co nebylo předmětem výrobního programu a ani nebylo výslovně sjednáno ve smlouvě) by přinejmenším u velkého zásobníku štěpky nemohly funkčnost objednaného zařízení zajistit, neboť to byla primárně enormní váha štěpky, která v případě bezosých spirál (jejichž rozměry byly navíc také sjednány ve smlouvě) nutně musela způsobit jejich průhyb a následné zadření v důsledku kontaktu s pláštěm dopravníku. Ostatně svědek Ing. Hatoň toto uváděl i ve vztahu k šnekovnicím po jedné z oprav spočívajících v jejich vyztužení vložením ocelové trubky (hřídele) o průměru 20 cm, jak jsou zachyceny na jím pořízených a u jednání předložených fotografiích. Je tak evidentní, že ujednané plnění bez takové výztuže již z principu nemohlo být funkční. Žalobkyně tudíž nemohla splnit kupní smlouvu způsobem, který by zajišťoval funkčnost zařízení, bez samotné změny kupní smlouvy, což vylučuje odpovědnost žalobkyně za nefunkčnost zařízení. Existence dodatků ke kupní smlouvě je pak popřena oběma stranami, přičemž z výpovědi Ing. Štolce jako osoby podepisující smlouvu za dlužnici vyplynulo, že čl. II odst. 7 kupní smlouvy dlužnice vnímá tak, že dodatek smlouvy by musel být písemný (byť slovo písemný není výslovně v textu uvedeno) a odpovídá to i obvyklému smyslu textu tohoto ujednání. Proto se soud nezabýval otázkou, zda případně nedošlo k ústnímu ujednání o změně kupní smlouvy, neboť takové ujednání by bylo neplatné. V tomto směru nehraje roli ani případné ujištění o funkčnosti řešení ze strany žalobkyně, jak o něm shodně vypovídali Ing. Štolc a Ing. Pospíšil. Právní úprava kontraktačních vztahů v obchodním zákoníku předpokládá odbornou péči při sjednávání smlouvy u obou stran. I kupující musí tedy pečlivě zvažovat vhodnost parametrů požadovaného zboží. Samozřejmě, čím obecněji předmět plnění stanoví, tím více se může spoléhat na dobrodiní ustanovení § 420 odst. 2 obchodního zákoníku, tj. na povinnost prodávajícího přizpůsobit provedení zboží účelu stanovenému smlouvou či účelu obvyklému. Ustanovení § 551 obchodního zákoníku o povinnosti upozornit objednatele na nevhodnost jeho pokynů se ovšem na tuto věc nevztahuje, neboť v tomto případě se jedná o plnění z kupní smlouvy. Soud zjistil, že závady, které dlužnici vedly k reklamacím (ústním; písemné nebyl schopen potvrdit žádný ze svědků), byly primárně způsobeny již nevhodným výběrem zboží

1 Soud považuje za nutné upozornit, že v textu rozsudku-vyjma citace kupní smlouvy-používá pojmy šnekovnice a spirála v zásadě promiscue, ačkoliv z katalogu žalobkyně se podává, že mezi nimi jsou nějaké rozdíly. Toto však soud zjistil až v závěru řízení. V průběhu předchozího jednání a při kladení otázek svědkům a protokolaci výpovědí byly tyto termíny zaměňovány, což může vést k dílčím nepřesnostem bez dopadu na výrok rozsudku. v samotné kupní smlouvě (výkon motorů, volba bezosých spirál, které nebyly způsobilé odolat deformacím způsobeným enormní vahou štěpky v zásobníku). V tomto směru tedy nepřichází do úvahy ani odpovědnost žalobkyně za vady, ani záruční odpovědnost, neboť se nelze domáhat plnění odporujícího uzavřené kupní smlouvě. S ohledem na důvody nefunkčnosti dodaných dopravníků plynoucí z vadné volby poptávaného zboží v kupní smlouvě tak nebyly ani splněny podmínky pro odstoupení dlužnice od kupní smlouvy, nehledě na to, že fotografiemi a videonahrávkou předloženými žalobkyní bylo prokázáno, že na zařízení byly provedeny takové změny, které znemožňovaly jeho vrácení ve stavu, v jakém je dlužnice obdržela (§ 441 odst. 2 obchodního zákoníku). Odstoupení ze dne 08. 10. 2012 je tedy neplatné. Pokud žalobkyně po dodání zboží prováděla na přepravnících úpravy a dodávala plnění mimo parametry smluvené ve smlouvě, jednala tak již nad rámec svých povinností. Navíc, i kdyby dlužnice zásahy do dopravníků (s následkem v podobě ztráty záruky a potenciální možnosti odstoupit od smlouvy z titulu zákonné odpovědnosti za vady) vyřešila problém plynoucí z jejich zadírání se v důsledku velké váhy štěpky ve velkém zásobníku, který si způsobila sama objednáním nevhodných šnekovnic, je třeba dále poukázat na to, že soud zjistil z fotografií a videozáznamů pořízených pracovníky žalobkyně ve dnech 21.-22. 06. 2012, že v dopravnících byly nikoliv ojediněle přepravovány kusy štěpky o rozměrech několikanásobně přesahujících ve smlouvě stanovený rozměrový limit 50 x 50 x 80 mm a že v dopravníku uhlí jsou také přepravovány kusy uhlí několikanásobně překračující maximální rozměr 10 mm, včetně toho, že v dopravníku uhlí byl nalezen rozměrný kus štěpky (hranol viditelný pohledově při horním okraji levého potrubí zachycený v souboru DSC08272). Tento stav potvrdili i svědci Mácha a zejména Farka, který potvrdil autenticitu záběrů, skutečnost, že na videu zachycenou štěpku nijak zvlášť nevybíral, ale prostě z dopravníku vyhrnoval materiál, který byl přepravován. Potvrdil též to, že do Hencovců jel několikrát z důvodu zaseklých dopravníků a na místě sám viděl, popř. se dozvěděl od na místě přítomných pracovníků dlužnice, že k zaseknutí došlo v důsledku nadměrně velikých kusů štěpky nebo dokonce větví o délce v desítkách cm. V tomto směru soud nemá důvod nevěřit ani vyjádření předsedy představenstva žalobkyně, že původně byli s dlužnicí ve shodě a že viděl, jak si pracovníci dlužnice přímo tyto velké kusy schraňují ve své kanceláři na místě jako důkazní materiál proti konečnému odběrateli investičního celku. To je v plné shodě s tvrzeními dlužnice, resp. žalované v souběžně probíhajícím incidenčním sporu (sp. zn. 50 ICm 2568/2013 k témuž insolvenčnímu řízení), kde žalovaná právě nadměrnou velikostí paliva a fotografiemi nadměrně velkých kusů štěpky a příměsí kamenů argumentuje na obranu proti pohledávce z titulu tvrzených vad dodaného kotle uplatněné společností BUKOCEL, a.s.). Již v důsledku nerespektování provozních podmínek připuštěním rozměrově neodpovídajícího dopravovaného materiálu nastal důsledek předvídaný čl. 5.2 VOP v podobě zániku záruky poskytované žalobkyní na funkčnost dopravníku. Dlužnice se tedy nemůže v důsledku technologické nekázně provozovatele dopravníků úspěšně dovolávat práv ze záruční odpovědnosti za vady. Zbyla by jí pouze zákonná odpovědnost za vady podle § 425 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, kterou uzavřená kupní smlouva ani VOP nemodifikují. Modifikován však byl způsob uplatnění zjištěných vad, a to požadavkem čl. 5.3 VOP, aby vady byly reklamovány písemně do 7 dnů od zahájení provozu, resp. v době zkušebního provozu. Pokud totiž není v těchto lhůtách vada písemně reklamována, má se za to, že je zboží kupujícím schválené . Z tohoto ujednání lze tedy dovodit, že v případě nepodání písemné reklamace před uplynutím těchto dvou alternativních lhůt je třeba vycházet z toho, že dlužnice nemá žádných výhrad proti eventuálním vadám, jež byly před uplynutím těchto lhůt z její strany s vynaložením odborné péče zjistitelné. Přitom rozpor dodaného zboží s projektovou dokumentací, kterou vytvářela společnost zajištěná kupující (KTC), představuje vadu, kterou dlužnice měla zjistit a reklamovat bez zbytečného odkladu po dodání zboží, nejpozději však do skončení zkušebního provozu, zejména pokud má jít o tvrzenou chybějící progresi šnekovnic, která pro dlužnici, která dopravníky montovala, musela být naprosto zjevná. Žalovaná však neprokázala, že by tato vada byla včas reklamována (dopis upozorňující na tento rozpor je datován až dnem 08. 10. 2012) a tedy, i kdyby ze samotné kupní smlouvy ještě neplynula nevhodnost požadovaného zboží, nemohla by se dlužnice (potažmo žalovaná) účinně dovolávat odlišnosti dodaného technického řešení od dohodnutého (zde je třeba abstrahovat od změn činěných žalobkyní po dodání zboží nad rámec jejích povinností ve snaze vyhovět naléhání dlužnice; ostatně pro vznik nároku na doplatek kupní ceny je rozhodující okamžik dodání zboží) v obraně proti podané žalobě, neboť ve smyslu ujednání ve VOP je třeba mít za to, že dlužnice zboží v této podobě schválila, tj. odsouhlasila jeho případné odchylky od projektové dokumentace. Soud tedy uzavírá, že žalovanou uplatněné námitky poukazující na vady dodaných dopravníků (ať již v podobě nesouladu s objednávkou nebo ve formě neschopnosti spolehlivého provozu) nejsou oprávněné. Dále je tedy třeba se zabývat splatností závěrečné splátky kupní ceny, která je smluvně navázána na okamžik dodání. Pokud jde o okamžik dodání, s ohledem na ujednání v kupní smlouvě je zřejmé, že k dodání vlastních dopravníků sice došlo již tím, že je žalobkyně umožnila dlužnici ve svém skladě naložit (srov. podpůrně též § 412 odst. 3 obchodního zákoníku), avšak tím závazek žalobkyně nebyl vyčerpán zcela s ohledem na závazek poskytnutí šéfmontáže. Při neexistenci podrobnějšího ujednání ve smlouvě a VOP je tedy podle soudu nutné považovat předmět kupní smlouvy za dodaný a cenu splatnou až v návaznosti na ukončení šéfmontáže jako nedílné součásti dodávky zboží. Součástí šéfmontáže však podle kupní smlouvy nebylo úspěšné provedení zkušebního provozu, jak by se mohlo jevit z obsahu argumentace žalované, nýbrž pouze zahájení zkušebního provozu s materiálem. Z logické časové souslednosti činností zahrnutých do šéfmontáže v čl. II odst. 4 kupní smlouvy naopak vyplývá, že posledním krokem šéfmontáže je v zásadě vyhotovení předávacího protokolu v návaznosti na zahájení zkušebního provozu. Z rukou psaného zápisu na hlavičkovém papíře žalobkyně z jednání v Hencovcích ze dne 14. 01. 2012 (12:30) o posouzení stavu vnitřní dopravy paliva bezosými dopravníky na kotli K1 podepsaného za žalobkyni i za dlužnici (Ing. Šebesta, Ing. Vychopeň) soud zjistil, že dne 12. 01. 2012 mělo dojít při najetí dopravníků RL600 pod zásobníkem štěpky k výpadku motorů, o čemž byla žalobkyně informována, a následně bylo dohodnuto, že žalobkyně okamžitě začne pracovat na úpravě dopravníků s tím, že montáž včetně funkčních zkoušek bude ukončena nejpozději do 20. 01. 2012. Žalobkyně též deklarovala, že pro účely kontrolní analýzy odebrala vzorky ze zásobníku štěpky. Tento zápis podle žalobkyně svědčí o tom, že k započetí zkušebního provozu došlo dne 12. 01. 2012, přičemž i žalovaná označila za nesporné, že zkušební provoz začal v lednu 2012. Soud s ohledem na uvedené tento zápis považuje za předávací protokol sepsaný v návaznosti na zahájení zkušebního provozu. Dnem 14. 01. 2012 tudíž došlo k dodání díla, na což byla smluvně navázána 14denní splatnost poslední splátky kupní ceny. V tomto směru soud považuje za zásadní, že předmětem kupní smlouvy, resp. šéfmontáže, nebyl celý 15denní zkušební provoz, jen jeho zahájení. Rozhodujícím okamžikem pro splatnost poslední splátky kupní ceny tak byl právě den 14. 01. 2012. Případný neúspěch zkušebního provozu byl významný pro uplatnění nároků z vad díla, ostatně v tomto rozsahu sjednaná 14denní splatnost poskytovala v zásadě dost času na reakci na podstatné vady (především nároku na slevu z kupní ceny), které by se nepochybně projevily hned zpočátku zkoušek. V tomto případě však zjištěný problém nespadal do rámce odpovědnosti žalobkyně za vady dodané věci. Vychází-li tedy soud z data 14. 01. 2012, pak s přihlédnutím k tomu, že 28. 01. 2012 byla sobota, splatnost 10 % kupní ceny nastala až v pondělí dne 30. 01. 2012 (srov. § 122 odst. 3 občanského zákoníku) a prvním dnem prodlení tak byl den 31. 01. 2012. Z faktury č. 110569 přitom soud zjistil, že touto fakturou vystavenou dne 19. 12. 2011 s datem uskutečnění zdanitelného plnění 13. 12. 2011 žalobkyně fakturovala dlužnici k úhradě částku 7.770.700,-Kč spolu s 20 % DPH (celkem 9.324.840,-Kč), na niž započetla dříve uhrazené 30 %, 15 % a 40 % zálohy (započtená částka u první zálohy je však nižší než 30 % a naopak u třetí zálohy je vyšší než 40 %, pouze druhá záloha skutečně odpovídá 15 % kupní ceny). K úhradě tak zbyla částka 1.701.908,-Kč vč. DPH odpovídající cca 18 % smluvené kupní ceny se stanovenou splatností dne 02. 01. 2012. Z uvedeného vyplývá, že faktura č. 110569 byla částečně vystavena v rozporu s kupní smlouvou (soud jednostranný výklad žalobkyně nezahrnující šéfmontáž do předmětu dodání nesdílí, text smlouvy totiž šéfmontáž v čl. II odst. 4 výslovně do předmětu plnění zahrnuje). Částka 777.070,-Kč (10 % kupní ceny) byla totiž splatná až dne 30. 01. 2012, pouze částka 924.838,-Kč se stala splatnou podle kupní smlouvy již dříve a žalobkyně následně fakturou č. 110569 jednostranně posunula její splatnost ve prospěch dlužnice na den 02. 01. 2012. Protože soud shledal požadavek žalobkyně na uhrazení doplatku kupní ceny za oprávněný i přes (opožděně, resp. neoprávněně) namítané vady zboží, bylo zapotřebí pouze snížit požadovaný úrok z prodlení o úrok z částky 777.070,-Kč za dobu od 02. 01. 2012 do 30. 01. 2012, tj. o úrok z prodlení ve výši 4.949,82 Kč. Z faktury č. 120155 dále soud zjistil, že žalobkyně jí dlužnici fakturovala spirálu ocelovou robustní RL 400x400x120x12 B v délce 1,5 m za cenu 18.720,-Kč včetně DPH dle dodacího listu ZA/2012/273, a to s datem splatnosti 04. 05. 2012. Z dodacího listu ZA/2012/273 pak soud zjistil, že na něj byla nad rámec předvyplněné šéfmontáže ve dnech 17.-18. 04. 2012 týkající se přidání kontrolních otvorů na dopravníky, instalace objímek a kontroly pohonů a spirál s případnou opravou také ručně doplněn údaj o dodání 150 cm spirály RL 400 a o opravě spirály RL 400 z důvodu ručního přeplnění. Připojen je nečitelný podpis potvrzující převzetí dlužnicí, který se shoduje s podpisem Ing. Šebesty připojeným pod zápisem ze zahájení zkušebního provozu ze dne 14. 01. 2012. Samotné dodání spirály a provedení opravy je mezi účastníky řízení nespornou skutečností, žalovaná však namítá, že ji měla provést na své náklady žalobkyně, protože se jednalo o opravu v záručním období. Zde postačuje odkázat na předchozí analýzu, ze které plyne, že dlužnice ztratila záruku s ohledem na to, že dopravníky štěpky bylo přepravováno nadměrné palivo. Svědek Bohuslav Mácha kromě toho potvrdil autenticitu zápisu o ručním přeplnění na dodacím listu. Uvedl, že zápis je psán jeho rukou, s ohledem na časový odstup si však již nebyl schopen vybavit bližší skutkové okolnosti tohoto zápisu. S ohledem na připojený podpis za dlužnici však soud považuje v tomto směru za dostačující důkaz i obsah samotného dodacího listu. Soud tedy považuje za oprávněný i požadavek žalobkyně na úhradu ceny dodané spirály. Žalobě proto soud vyhověl s tím, že až na malou část příslušenství 4.949,82 Kč) je pohledávka žalobkyně po právu-konkrétně v rozsahu částky 2.057.151,18 Kč. Na závěr soud musí podotknout, že pokud jde o důkazy provedené výpovědí svědků, má soud výhrady k výpovědi svědků Ing. Pospíšila a Ing. Štolce. Jejich výpověď je třeba hodnotit obezřetně, neboť z průběhu výpovědi byla soudu zřetelná neochota a mlčení svědků k některým dílčím otázkám-zde se soud shoduje s dojmem žalobkyně, která též poukazovala na obtížně vysvětlitelné výpadky paměti těchto svědků, pokud jde např. o otázku zjištěné přepravy nadměrně velkého paliva. Velmi neurčitě se svědek Ing. Pospíšil vyjadřoval také k okolnostem uzavření smlouvy, otázkám se vyhýbal tím, že opakovaně na ně odpovídal způsobem, z nějž nakonec vyplynulo, že mluví o okolnostech až v době po podpisu smlouvy. Svědci Ing. Štolc a Ing. Pospíšil také nepřesně vypovídali o tom, kdo vlastně kupní smlouvu podepisoval, na soud to budilo dojem, že Ing. Pospíšil ví, že Ing. Štolc jej u předchozího jednání označil jako osobu vyjednávající a podepisující kupní smlouvu a snažil se vyjít tomuto tvrzení vstříc, avšak ne do té míry, aby popřel obsah listinného důkazu. Proto se soud o jejich výpověď opírá pouze v bodech, které jsou potvrzeny i dalšími důkazními prostředky a které z tohoto hlediska soud hodnotí jako spolehlivé. Obezřetně soud přistupoval také k výpovědi Ing. Rataje jakožto člena statutárního orgánu žalobkyně, z ní při hodnocení skutkového stavu vychází jen velmi omezeně. Naopak svědci Ing. Hatoň, Mácha a Farka působili na soud velmi přesvědčivě, soud neshledal žádné známky podporující závěr o nedůvěryhodnosti či nepravdivosti jejich výpovědi. U Ing. Hatoně pouze soud zaznamenal pravděpodobnou neochotu říci, že neví, zda se vyrábějí progresivní bezosé šnekovnice, což nahradil po určité úvaze tvrzením, že určitě ano, ale nikdy žádné neviděl. Tato partie však byla podle dojmu soudu jedinou výjimkou v jinak zjevné snaze o přesné zodpovězení kladených dotazů, k čemuž svědek využíval i svých rozsáhlých písemných záznamů o předmětné zakázce. Proto se soud primárně opíral právě o jeho svědectví. Soud v závěru také zamítl další návrhy na doplnění dokazování výslechem svědků Ing. Jaroslava Vychopeně, pana Ivo Pavlíčka a Ing. Šebesty, a to pro nadbytečnost, neboť okamžik zahájení zkušebního provozu a výpadek motorů dopravníků pod velkým zásobníkem štěpky již má soud za prokázaný a další okolnosti průběhu zkušebního provozu nepovažuje soud za rozhodné. Stejně tak považoval soud za nadbytečné vést dokazování listinami zachycujícími průběh fakturace a hrazení kupní ceny, neboť výše neuhrazené částky je mezi stranami nesporná, spor se vedl pouze o oprávněnost neuhrazení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 202 insolvenčního zákona, podle nějž ve sporu o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. V daném případě byla žalobkyně ve věci ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. až na poměrně nepatrnou část zcela úspěšná, náhrada nákladů řízení by jí tedy podle zásady procesního úspěchu ve věci náležela v plné výši. Protože je však žalovaná insolvenčním správcem a soud neshledal ani důvody pro použití § 202 odst. 2 insolvenčního zákona (v samotném popření pohledávky, tj. výkonu procesního práva insolvenčního správce, zavinění shledávat nelze, nejde-li o případ zneužití práva), nemohl žalobkyni náhradu nákladů přiznat. Proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Posledním výrokem soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu (svědečné 3.720,-Kč). Podle zásady úspěchu by měla náklady uhradit žalovaná, ta však splňuje předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků. Žalovaná totiž v řízení ze zákona jedná na účet majetkové podstaty dlužnice, která je v konkursu. S ohledem na uvedené proto stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve čtyřech vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

V Praze dne 23. září 2015 Mgr. Ing. Petr Šuránek samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marcela Engelová