50 ICm 2331/2013
Jednací číslo: 50 ICm 2331/2013-27 (KSPH 37 INS 8363/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně Mgr. Markéty Míkové, se sídlem Na Příkopě 25, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyně majetkové podstaty dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 86, Sedlčany, proti žalované GE Money Bank, a.s., IČ: 25672720, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, 140 28 Praha 4, v řízení o žalobě na částečné popření vykonatelné pohledávky, rozsudkem pro uznání

takto :

I. Určuje se, že pohledávka žalované za dlužnicí Boženou anonymizovano přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 8363/2013 není co do výše 24.976,57 Kč po právu.

II. Žádný z účastníků ne má nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se ukládá, aby do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatila České republice-Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za žalobu ve výši 5.000,-Kč

na účet Krajského soudu v Praze č. 3703-8729111/0710, VS: 4350233113.

Od ůvo d ně n í :

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 06. 2013 domáhá určení, že pohledávka žalované, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Boženy anonymizovano pod č. P 6, není co do výše 24.976,57 Kč po právu. Jak soud ověřil z insolvenčního rejstříku, do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice Boženy anonymizovano , byla přihlášena pohledávka žalované ve výši 62.697,56 Kč, a při přezkumném jednání konaném dne 18. 06. 2013 byla tato pohledávka popřena žalobkyní co do výše 24.976,57 Kč. Na základě § 199 odst. 1 insolvenčního zákona podala insolvenční správkyně ve stanovené lhůtě žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že pohledávka, kterou žalovaná přihlásila jako vykonatelnou na základě platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Příbrami, č. j. 26 Ro 476/2007, který nabyl právní moci dne 10. 10. 2007, vznikla dle tvrzení žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 3016662221. Jako důvod svého popření žalobkyně uvedla skutečnost, že popřená část pohledávky představuje rozdíl mezi smluvním a zákonným úrokem z prodlení, přičemž odkazuje na § 517 odst. 2, který stanoví, že věřitel má právo požadovat úroky z prodlení stanovené prováděcím předpisem, a tudíž nelze požadovat smluvní úrok z prodlení. Žalobkyně danou věc takto posoudila proto, že byť se jedná o úvěrovou smlouvu, která se řídí obchodním zákoníkem, mělo být v tomto případě aplikováno ustanovení § 262 odst. 4 občanského zákoníku, podle něhož strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti ze smluvního vztahu podle občanského zákoníku. Na základě těchto skutečností pak žalobkyně uvedla, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení úroky z prodlení ve výši 32.765,557 Kč, přičemž zákonný úrok z prodlení za rozhodné období mohl činit pouze částku ve výši 7.788,99 Kč. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána včas a byly splněny i další podmínky řízení, soud vyzval žalovanou k vyjádření k podané žalobě. Na výzvu soudu podle § 114b o. s. ř., kterou soud uložil žalované, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé, žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou uznává. Podle § 153a o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání, nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Vzhledem k tomu, že ve věci uzavřít smír lze a s ohledem na uznání argumentace žalobkyně byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, soud vyšel z tvrzení žalobkyně a žalobě rozsudkem pro uznání plně vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že byť dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci plný úspěch, soud jí toto právo nepřiznal z důvodu, že jí žádné náklady nevznikly, protože je ze zákona od soudního poplatku osvobozena a není ani právně zastoupena. Posledním výrokem soud uložil neúspěšné žalované zaplatit v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ) soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 5.000,-Kč podle položky 13 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků, neboť žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích osvobozena a žalované náhrada nákladů nepřísluší a osvobozena od soudních poplatků není. Podle § 2 odst. 3 věty prvé zákona o soudních poplatcích totiž platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání lze podle § 205b o. s. ř. odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen (ledaže místo samosoudce rozhodoval senát), anebo skutečnostmi či důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

V Praze dne 17. října 2013 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Ostrówková