50 ICm 1651/2013
Jednací číslo: 50 ICm 1651/2013-24 (KSPH 37 INS 31364/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně VLTAVÍN leas, a. s., se sídlem Milady Horákové 121, 160 00, Praha 6, zastoupené JUDr. Jaroslavem Muroňem, advokátem se sídlem Washingtonova 9, 110 00 Praha 1, se sídlem Na Příkopě 969/33, 110 00 Praha 1, proti žalované BERGER-insolvenční správce a spol., se sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00, Praha 10, insolvenční správkyni dlužníků Ladislava anonymizovano , anonymizovano , a Lenky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Vodková 83/7, 293 01 Mladá Boleslav, o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 629.198,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn KSPH 37 INS 31364/2012 je po právu, se zamítá pro předčasnost.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13.400,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Jaroslava Muroně.

Odůvodnění :

Žalobkyně žalobou doručenou soudu dne 07. 05. 2013 brojí proti popření své pohledávky z poskytnutého úvěru insolvenčním správcem pro údajný rozpor s dobrými mravy a domáhá se určení, že její pohledávka je po právu. Žalovaná uvádí, že setrvává na svém názoru, že uplatněná pohledávka v podobě smluvní pokuty přesahující svou výší výši již plně splacené jistiny úvěru je rozporná s dobrými mravy. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě tvrzení účastníků a na základě jimi navržených listinných důkazů a vyzval proto účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas (žalovaná mlčky dle § 101 odst. 4 o. s. ř.).

Z insolvenčního spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 14. 1. 2013, č. j. KSPH 37 INS 31364/2012-A-10, Krajský soud v Praze rozhodl o úpadku dlužníků, jako způsob jeho řešení povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil žalovanou společnost. Dne 28. 01. 2013 byla soudu doručena přihláška pohledávky žalobkyně v celkové výši 629.198,-Kč (vykonatelná pro částku 202.532,-Kč) s tím, že důvod vzniku pohledávky vymezila žalobkyně odkazem na Smlouvu o půjčce 765021 a na NZ 68/2007 ze dne 13.3.2007 . Dne 09. 04. 2013 se ve věci konalo přezkumné jednání, během kterého insolvenční správce i dlužníci pravost pohledávky žalobkyně zcela popřeli. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek soud přitom zjistil, že pohledávka byla přezkoumána (v souladu s přihláškou) jako vykonatelná pro částku 202.532,-Kč a jako důvod popření dlužníci uvedli rozpor s dobrými mravy . Insolvenční správce na rozdíl od dlužníků důvod popření nijak nespecifikoval. Vyrozuměním žalované ze dne 18. 04. 2013 měla být žalobkyně poučena o tom, že jak insolvenční správce, tak dlužník její pohledávku popřeli v plné výši. Vyrozumění však nijak nespecifikuje důvod popření. Věřitel byl poučen o tom, že má právo ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění podat incidenční žalobu proti insolvenčnímu správci. Doklad o doručení tohoto vyrozumění insolvenční správce soudu také nepředložil. Usnesením ze dne 10. 06. 2013, č. j. KSPH 37 INS 31364/2012-B-6, Krajský soud v Praze schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. K samotnému věcnému projednání incidenční žaloby (návrhu na určení pohledávky) může soud přistoupit nejen poté, co ověří formální podmínky k vedení incidenčního sporu dle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona, tedy včasnost žaloby a podání žaloby osobou oprávněnou, ale též další skutečnosti (jak je v tomto ohledu dovozuje soudní judikatura), které (nejsou-li naplněny) vedou k zamítnutí žaloby pro předčasnost. Tyto skutečnosti mohou spočívat jak v ověření toho, zda došlo k řádnému přihlášení, přezkumu a popření pohledávky, která je v rámci incidenčního řízení sporná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 05. 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010 a rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 05. 12. 2012, č. j. 3 VSPH 215/2011-65, 57 ICm 1169/2011, příp. ze dne 22. 8. 2012, č. j. 3 VSPH 86/2011-137, 45 ICm 425/2010), ale podle názoru zdejšího soudu též v tom, zda byl věřitel popřené pohledávky řádně vyrozuměn o provedeném popření a řádně poučen o možnosti uplatnit své právo žalobou u soudu. V tomto směru je pak v situaci, kdy přihlášená pohledávka byla popřena nejen insolvenčním správcem, ale i dlužníkem v případě schválení oddlužení, nepominutelnou náležitostí vyrozumění věřitele (byť to ustanovení § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů výslovně jako jeho povinnou náležitost nestanoví) a nepřekročitelnou podmínkou, bez níž věřiteli nepočne běžet lhůtu pro podání incidenční žaloby proti popírajícím dlužníkům, i poučení o tom, že je třeba incidenční žalobu podat současně jak proti insolvenčnímu správci, tak i proti popírajícím dlužníkům a o tom (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 02. 2010, č. j. 1 VSPH 544/2009-P6-8, KSUL 45 INS 857/2008). Jak plyne ze shora reprodukovaného insolvenčního spisu, v projednávané věci při přezkumném jednání předmětnou pohledávku insolvenční správce i dlužníci shodně popřeli. Protože se žalobkyně přezkumného jednání nezúčastnila, insolvenční správce ji o popření pohledávky vyrozuměl podáním (jehož doručení ovšem není prokázáno), v němž ji nijak neinformoval o účincích popření pohledávky ze strany dlužníků dle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona pro případ, že bude schváleno jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře, a neupozornil ji, že v takovém případě je třeba podat incidenční žalobu i proti dlužníkům. Za těchto okolností ovšem podle názoru zdejšího soudu nelze vůči žalobkyni dovodit nepříznivý procesní důsledek plynoucí ze skutečnosti, že na základě takovéhoto neúplného poučení nepodala incidenční žalobu i proti dlužníkům, kteří mají v incidenčním sporu spolu s insolvenčním správcem postavení nerozlučných společníků v rozepři. Vedle vadného poučení shledává soud také pochybení v tom, že insolvenční správce ani řádným způsobem nevymezil důvod svého popření, neboť ten je uveden pouze u popření vysloveného dlužníky. Byť žalobkyně předpokládala, že důvod je shodný jako u popírajících dlužníků (jejž ovšem musela zjišťovat až z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, neboť vyrozumění o něm mlčelo), z obsahu insolvenčního spisu nelze dovodit, že tomu tak skutečně bylo. Zaslanému vyrozumění lze také vytknout (byť již nejde o vadu, jež by projednání incidenční žaloby bránila) také skutečnost, že insolvenční správce v něm zřetelně nevymezil, které pohledávky (popř. jakou jejich část) popřel jako vykonatelné a které jako nevykonatelné. I to je totiž významné pro rozsah, v němž má věřitel incidenční žalobu podávat (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 09. 2012, č. j. 1 VSPH 1061/2012-P4-8, KSUL 46 INS 9147/2012; k samostatné povaze smluvní pokuty srov. též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 09. 11. 2012, č. j. 1 VSPH 1456/2012-P42-22, KSPA 59 INS 10618/2010). Za daného stavu věci není možné podle názoru Krajského soudu v Praze dospět k jinému závěru, než že ohledně sporných pohledávek (ve skutečnosti se totiž jeví, že jde o součet několika samostatných pohledávek v podobě úroku z již splacené jistiny poskytnutého úvěru, eventuálních poplatků spojených s poskytnutím úvěrů a dále smluvní pokuty z prodlení s jeho splácením) popřených účinně i dlužníky dosud žalobkyni lhůta k podání incidenční žaloby vůči dlužníkům běžet nezačala. Z toho hlediska by byl pro insolvenční řízení nutně bez významu pravomocný rozsudek o určení pravosti pohledávky, pokud by byl vydán v incidenčním řízení vedeném pouze proti popírajícímu insolvenčnímu správci, ačkoli se ho měli účastnit jako další žalovaní i popírající dlužníci. Za těchto okolností tedy soudu nezbývá, než podanou žalobu pro předčasnost zamítnout. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť v řízení bylo zjištěno, že předčasné podání incidenční žaloby a s tím spjaté náklady žalobkyně vznikly v důsledku zavinění insolvenčního správce, který řádně nevymezil důvody svého popření a který též neposkytl žalobkyni odpovídající procesní poučení o podmínkách podání incidenční žaloby. Přiznaná částka ve výši 13.400,-Kč sestává z mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby týkající se tarifní hodnoty 35.000,-Kč (srov. obdobně usnesení NS ze dne 30. 05. 2013, sp. zn. 29 ICdo 19/2012), tedy třikrát úkon po 2.500,-Kč (převzetí zastoupení, podání vyjádření a repliky) podle ustanovení § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a ze tří režijních paušálů po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, k nimž je připočten zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze. V Praze dne 20. září 2013 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Lucie Ostrówková