4 VSPH 989/2015-B-20
KSUL 79 INS 25372/2014 4 VSPH 989/2015-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Petry Chudomelové, nar. 20.9.1980, bytem Maxima Gorkého 1248/3, 434 01 Most, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. dubna 2015, č.j. KSUL 79 INS 25372/2014-B-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. dubna 2015, č.j. KSUL 79 INS 25372/2014-B-8, se v bodech I. a II. výroku pot vrz uje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem neschválil oddlužení dlužnice Petry Chudomelové (dále jen dlužnice; bod I. výroku), na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), jmenoval prozatímní věřitelský výbor (bod V. výroku), jehož členům uložil ve stanovené lhůtě zvolit svého předsedu a oznámit soudu jednající fyzické osoby (body VI. a VII. výroku) a insolvenčnímu správci (dále jen správce) uložil podávat pravidelné zprávy o průběhu insolvenčního řízení (bod VIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu tvrdila, že má závazky u 14 nezajištěných věřitelů ve výši 879.133,-Kč, příjem ze zaměstnání a uzavřela darovací smlouvu, kterou svůj příjem doplnila tak, aby během 5 let uhradila alespoň 32 % nezajištěných pohledávek. Za tohoto stavu soud rozhodl o jejím úpadku a o povolení oddlužení. Soud konstatoval, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 15 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami ve výši 1.975.204,26 Kč a že dlužnici klesl příjem. Uvedl, že všechny pohledávky byly přezkoumány a správcem i dlužnicí uznány. Soud dlužnici poskytl lhůtu 3 měsíců k doplnění příjmu tak, aby jí oddlužení mohlo být schváleno, dlužnice se však k dalšímu jednání bez včasné omluvy nedostavila, své příjmy nedoložila a správce uvedl, že je nekontaktní. Soud uvedl, že dlužnice neprokázala příjmy postačující ke schválení oddlužení formou splátkového kalendáře a neplní své povinnosti insolvenčního dlužníka. Uzavřel, že existují skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužnice neprokázala, že je schopna v následujících 5 letech uhradit alespoň 30 % svých nezajištěných dluhů a návrhem je sledován nepoctivý záměr, neboť dlužnice záměrně uvedla nepravdivé skutečnosti o výši svých dluhů, jelikož neuvedla ani polovinu jejich výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to proti způsobu řešení oddlužení , což odvolací soud podle obsahu posoudil jako odvolání proti bodům I. a II. výroku napadeného usnesení, se dlužnice včas odvolala a žádala jeho zrušení. Namítala, že bylo rozhodnuto bez její účasti na jednání a že nedostala prostor k vyjádření se k celé záležitosti, neboť se k jednání nařízenému na den 21.4.2015 nemohla dostavit z důvodu nemoci, což (již) doložila písemným potvrzením lékaře.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ zkoumá insolvenční soud jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení).

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011 uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení, v jeho kolonkách č. 07, 17, 18, 19 a 20 (A-1) a rovněž v připojeném seznamu závazků opatřeném prohlášením o jeho správnosti a úplnosti (A-2) uvedla 18 nezajištěných závazků vůči 14 věřitelům v celkové výši 879.133,-Kč. Dlužnice je vdaná a má vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým dětem, které s ní žijí ve společné domácnosti (A-1, B-4). Příjem dlužnice ze zaměstnání činí okolo 19.000,-Kč čistého měsíčně (B-4). Dlužnice dále doložila smlouvu o důchodu, kterou se paní Hana Chocholoušková zavázala přispívat jí na oddlužení částkou 2.200,-Kč měsíčně (A-2). K výzvě soudu k doložení potřebného příjmu (A-6) doložila novou smlouvu o důchodu se shodnou plátkyní na částku 3.200,-Kč měsíčně (A-7). Za tohoto stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že by dlužnice byla schopna ze svých příjmů za pět let trvání oddlužení uhradit nezajištěným věřitelům cca 32 % jejich pohledávek (A-8) a proto usnesením ze dne 6.11.2014 (A-10) zjistil její úpadek, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil správce a také, bodem XI. výroku, dlužnici uložil, aby správci platila zálohu na odměnu a hotové výdaje v celkové výši 900,-Kč měsíčně (zvýšenou o DPH, je-li správce jejím plátcem), splatnou k jeho rukám vždy k poslednímu dni v měsíci předem, počínaje měsícem, ve kterém bylo vydáno toto usnesení.

Do insolvenčního řízení se včas přihlásilo 11 nezajištěných věřitelů s celkem 15 přihláškami pohledávek v celkové výši 1.975.204,26 Kč, tedy o 1.095.071,26 Kč více, než uváděla dlužnice v návrhu a seznamu závazků. Z insolvenčního spisu nevyplývá, že by některý z nich souhlasil s plněním nižším než 30 %. Zjištěné majetkové poměry dlužnice (viz seznam majetku A-2 a zprávu správce B-4) zcela jednoznačně vylučují možnost jejího oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Při přezkumném jednání, konaném dne 13.1.2015, jehož se dlužnice osobně zúčastnila, byly všechny přihlášky pohledávek přezkoumány a zjištěny, neboť správce ani dlužnice žádnou z nich nepopřeli. Insolvenční správce následně podal zprávu o své dosavadní činnosti a sdělil, že oddlužení není v současné době možné, neboť dlužnice nemá dostatečný příjem. Poté soud za účelem doplnění příjmů dlužnice jednání odročil na den 21.4.2015 (B-5). Závěr soudu I. stupně o nedostatečnosti příjmů dlužnice shledal odvolací soud správným, neboť při doložených příjmech by byla schopna hradit na splátky nezajištěným věřitelům (po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů správce) částku cca 5.599,-Kč měsíčně a za 5 let by jim tak uhradila celkem 335.940,-Kč, což činí toliko 17 % zjištěných nezajištěných pohledávek. K jednání konanému dne 21.4.2015 se dlužnice nedostavila. Soud konstatoval, že nedoložila žádné příjmy a správce sdělil, že na zálohách ničeho nezaplatila a je nekontaktní (B-7). Dlužnice nedoložila postačující příjmy pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ani v žádosti o odročení jednání ze dne 24.4.2015 (B-9) či v odvolání proti napadenému rozhodnutí (B-16), ani později, přičemž ani nesdělila důvody, které jí v tom bránily.

Dlužnice tedy byla již při jednání dne 13.1.2015 upozorněna na nedostatečnost svých příjmů pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zároveň jí byla soudem I. stupně poskytnuta zcela postačující lhůta (více než 3 měsíce) k doložení dostačujících příjmů. Dlužnice je však v této lhůtě nedoložila, ani nepožádala o prodloužení stanovené lhůty s uvedením překážky jí v tom bránící, ale naopak zůstala po celou tuto dobu pasivní a nadto ani nehradila zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů správce a nevysvětlila zcela zásadní rozdíl mezi výší závazků, které uvedla v návrhu a seznamu závazků, a výší zjištěných pohledávek.

Nemožnost osobní účasti dlužnice na jednání dne 21.4.2015 z důvodu pracovní neschopnosti, kterou uplatnila jako jediný odvolací důvod, neshledal odvolací soud skutečností způsobilou zpochybnit věcnou správnost napadeného rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání, neboť dlužnice měla možnost se k věci vyjádřit již při jednání konaném dne 13.1.2015 a k jednání nařízenému na den 21.4.2015 již měla toliko doložit dostatečné příjmy, což mohla učinit také písemným podáním. Účastnická práva dlužnice proto nebyla její neúčastí na jednání dne 21.4.2015 zkrácena.

Za situace, kdy skutkový stav věci zůstal za odvolacího řízení nezměněn, neboť dlužnice ani ve svých následných podáních (v žádosti o odročení jednání a v odvolání) nedoložila své příjmy, ani nevysvětlila důvody, pro které tak nemohla učinit či důvody rozdílu mezi výší tvrzených a zjištěných pohledávek a nedoložila úhradu záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů správce, čímž byly v odvolacím řízení potvrzeny důvody pro neschválení oddlužení podle § 405 odst. 1 IZ ve spojení s § 395 odst. 1 písm. b), odst. 2 IZ (neboť lze důvodně předpokládat, že by hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, byla ve výši toliko 17 % jejich pohledávek, a zároveň dosavadní výsledky řízení dokládají nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, neboť tvrdila výrazně nižší výši svých závazků a nehradila správci zálohy na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů), lze uzavřít, že soud I. stupně správně postupoval, když oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs.

Odvolací soud proto v souladu s § 219 o.s.ř. usnesení soudu I. stupně v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná