4 VSPH 956/2016-A-31
KSPH 62 INS 25890/2015 4 VSPH 956/2016-A-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Daniely anonymizovano , anonymizovano , IČO 40602427, bytem Hostivice, Podzimní 1563, zast. JUDr. Karlem Stečínským, advokátem, sídlem Psáry-Dolní Jirčany, Okružní 639, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2016, č.j. KSPH 62 INS 25890/2015-A-24,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2016, č.j. KSPH 62 INS 25890/2015-A-24, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zastavil insolvenční řízení ohledně dlužnice Daniely anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 1.3.2016 (A-14) ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 30.3.2016 (A-21) uložil dlužnici povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ji poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože vyměřenou zálohu dlužnice ve stanovené lhůtě nezaplatila, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, aby její návrh na prohlášení konkursu zamítl pro nedostatek majetku. Uvedla, že podala návrh na zjištění svého úpadku na předepsaném formuláři, v němž výslovně uvedla, že žádá o prohlášení úpadku-konkursu-své živnosti . Kritizovala soud I. stupně za to, že v odůvodnění nesprávně uvedl, že žádala o povolení oddlužení, což je v rozporu s jejím návrhem, v němž se od počátku domáhala prohlášení konkursu, event. zamítnutí návrhu na konkurs pro nedostatek majetku. Zopakovala, že soudní poplatek vyměřený v maximální výši 50.000,-Kč nemůže zaplatit pro nedostatek finančních prostředků. Vysvětlovala, že je v celkové sociální a finanční nouzi, že po krachu svého podnikání nemá žádný příjem a čeká na přiznání důchodu, je dlouhodobě psychicky nemocná a trpí depresemi. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.3.2016 (A-14) ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 30.3.2016 (A-21) uložil dlužnici povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč. Zároveň ji poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti.

Usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (A-14, A-21) nabylo právní moci dne 2.3.2016, lhůta stanovená k zaplacení zálohy tak uplynula dne 5.3.2016. Dlužnice vyměřenou zálohu nezaplatila. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužnice neuhradila ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že po zjištění úpadku dlužníka nelze zásadně nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ (§ 140e odst. 1 IZ)-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku dlužníka na osvobození od placení zálohy.

Požadavek dlužnice, aby soud I. stupně její insolvenční návrh zamítl pro nedostatek jejího majetku, již nemá po 1.1.2014 v zákoně potřebnou oporu, neboť takový postup nové znění § 144 IZ insolvenčnímu soudu výslovně zapovídá. Lze přitakat tvrzení dlužnice, že v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení určené pro insolvenční návrh skutečně uvedla, že žádá o prohlášení konkursu na svůj majetek, a nikoliv o povolení svého oddlužení, jak nesprávně uvedl soud I. stupně. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že formulář návrhu na povolení oddlužení slouží toliko pro podání návrhu na povolení oddlužení, s nímž lze spojit i podání insolvenčního návrhu (kolonka č. 7 návrhu); není však určen pro podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na prohlášení konkursu. Třeba uvést na pravou míru i to, že dlužnici byla uložena povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení-a nikoliv poplatková povinnost (což dlužnice zjevně nerozlišuje)-a že důvody, pro něž jí byla tato povinnost uložena právě ve výši 50.000,-Kč, jsou uvedeny v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.3.2016, č.j. 4 VSPH 564/2016-A-21, na něž lze dlužnici pro stručnost toliko odkázat. Ostatně od vydání usnesení soudu I. stupně ze dne 1.3.2016 (A-14), jímž jí byla uložena povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, měla dlužnice dostatek času na to, aby si na její úhradu obstarala potřebné finanční prostředky.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil, i když v jeho odůvodnění jsou zjevné i další nesprávnosti (např. poslední odstavec o náhradě nákladů řízení), jež však nemají na správnost výroku napadeného usnesení žádného vlivu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. června 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková