4 VSPH 952/2015-B-35
KSLB 87 INS 19789/2012 4 VSPH 952/2015-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků manželů Jiřího anonymizovano , anonymizovano , a Mileny anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Děčínská 367, 470 01 Česká Lípa, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové, IČO: 72566787, sídlem třída Karla IV. 634/25, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 23. dubna 2015, č.j. KSLB 87 INS 19789/2012-B-28,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne

23. dubna 2015, č.j. KSLB 87 INS 19789/2012-B-28, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci zastavil řízení o návrhu insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové (dále jen správkyně) na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za její činnost před rozhodnutím o schválení oddlužení dlužníků.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně reprodukoval dosavadní průběh insolvenčního řízení zejména tak, že:

1) usnesením ze dne 20.9.2012 rozhodl o spojení insolvenčních řízení dlužníků manželů ke společnému projednání,

2) usnesením ze dne 7.11.2012 rozhodl o úpadku dlužníků, o jeho řešení oddlužením a ustanovil správkyni a usnesením ze dne 7.2.2013 rozhodl o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, isir.justi ce.cz

3) správkyně ve zprávě k přezkumnému jednání požádala o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za svou činnost od ustanovení do funkce do účinnosti usnesení o schválení oddlužení,

4) v bodě I. výroku usnesení ze dne 7.2.2013 (B-10), jenž nabyl právní moci dne 6.3.2013, soud tuto žádost správkyně zamítl a v bodě II. výroku, jenž nabyl právní moci dne 14.2.2013, rozhodl o vydání správkyni zálohy na náklady insolvenčního řízení zaplacené dlužníky ve výši 3.000 Kč,

5) podáním ze dne 11.3.2015, jež bylo doplněno podáním ze dne 30.3.2015, požádala správkyně znovu o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období od ustanovení do funkce do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Za tohoto stavu řízení soud konstatoval, že jelikož již jednou pravomocně o žádosti správkyně o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období od jejího ustanovení do funkce, do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl, vznikla překážka řízení bránící opětovnému projednání návrhu správkyně ve stejné věci. Zdůraznil, že správkyně v opětovné žádosti neuvedla nové skutečnosti umožňující její nové projednání (jelikož uplatnění náhrady cestovních výdajů takovou skutečností není, neboť se stále jedná o náhradu jejích hotových výdajů) a ani změna rozhodovací praxe soudů, jíž se správkyně dovolávala, neodstraňuje překážku věci pravomocně rozhodnuté (k tomu poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2008, sp. zn. 25 Cdo 15/2008). Proto podle § 104 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, jak shora uvedeno s tím, že o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů i za období od ustanovení do funkce do účinnosti rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře rozhodne až v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení v závislosti na jeho průběhu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se správkyně včas odvolala a navrhovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí udělí souhlas k čerpání zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku dlužnice do rozhodnutí o schválení oddlužení v celkové výši 5.133,30 Kč, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že z usnesení o schválení oddlužení plyne, že soud považuje uspokojování jejího nároku na odměnu a náhradu hotových výloh za zálohu. Toto stanovisko však soudu nebrání v tom, aby rozhodl o přiznání její odměny a náhrady hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy nastaly účinky usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jako další zálohy podle § 38 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Vyslovila přesvědčení,

že vzhledem k tomu, že dle tohoto ustanovení může insolvenční soud rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů i opětovně, neexistuje zde překážka věci rozsouzené a zastavení řízení o jejím návrhu je tudíž nedůvodné. Dále poukazovala na to, že pokud by v této věci existovala překážka věci rozsouzené, nebylo by možné o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za výkon funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodnout ani v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení, jak tvrdil insolvenční soud.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 7 věty před středníkem IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (§ 103 o.s.ř.).

Zákon nemá ustanovení, ve kterém by byly vypočteny veškeré podmínky řízení, avšak jednou z těchto základních podmínek je, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku pro účastníky popř. jiné osoby věc projednávána znovu (§ 159a odst. 4 o.s.ř.). V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že o žádosti správkyně o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za činnost od ustanovení do funkce, do rozhodnutí o schválení oddlužení již soud rozhodl pravomocným usnesením (B-10). V případě, že správkyně hodlala brojit proti nevyhovění její žádosti, bylo namístě, aby podala ve stanovené lhůtě proti tomuto usnesení včasné odvolání, což neučinila. Jinými slovy, nevyužila-li správkyně řádného opravného prostředku, nelze její opomenutí zhojit opětovnou žádostí.

Soud I. stupně tedy nepochybil, když pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil řízení o opětovné žádosti správkyně. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Zároveň však odvolací soud dodává, že shora uvedené právní závěry, ani § 413 IZ, ani žádná překážka řízení nebrání soudu I. stupně v tom, aby neprodleně (případně bez zbytečného odkladu po doplnění potřebných podkladů ohledně rozsahu a náročnosti její činnosti ve smyslu § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. a po doložení důvodně vynaložených hotových výdajů) rozhodl o přiznání zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů správkyně za její činnost vykonanou v období od jejího ustanovení do funkce, do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a o její úhradě ze zálohy složené dlužníky, jež byla správkyni již vydána rozhodnutím pod bodem II. výroku usnesení ze dne 7.2.2013 (B-10), a v případě, že tato záloha nebude postačovat na její úplnou úhradu, o úhradě její zbývající části v rámci splátkového kalendáře, jakožto přednostní pohledávky podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 IZ (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.10.2015, č.j. KSLB 82 INS 16701/2012, 4 VSPH 742/2015-B-30 a ze dne 20.2.2015, č.j. KSLB 76 INS 30322/2013, 3 VSPH 505/2014-B-19).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková