4 VSPH 952/2014-A-21
KSPL 56 INS 34617/2013 4 VSPH 952/2014-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , IČO 11372814, sídlem Rubešova 29, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2014, č.j. KSPL 56 INS 34617/2013-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2014, č.j. KSPL 56 INS 34617/2013-A-11, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníku Václavu Komancovi (dále jen dlužník) povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), stručně rozvedl účel zálohy a konstatoval, že účelem zálohy je zajistit hotové finanční prostředky umožňující výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Uvedl, že bude-li úpadek dlužníka řešen konkursem, pak náklady dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež jsou minimálně 45.000,-Kč a tyto jsou hrazeny z výtěžku zpeněžení, jež v prvotní fázi řízení insolvenční správce k dispozici nemá. S přihlédnutím k tomu, že dlužník eviduje v seznamu majetku jen zajištěné zemědělské pozemky, uložil mu soud I. stupně zaplatit zálohu v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Ve svém odvolání neuvedl žádné bližší důvody podaného odvolání. Odvolací důvody nedoplnil ani po výzvě soudu I. stupně ze dne 27.6.2014.

Vrchní soud v Praze i přes vady odvolání dlužníka přezkoumal v celém rozsahu napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, neboť se nejedná o odvolání do rozhodnutí ve věci samé (§ 212a odst. 1 občanského soudního řádu). Vycházel přitom s ohledem na absenci odvolacích důvodů toliko z obsahu insolvenčního spisu a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužník eviduje nemovitý majetek, zemědělské pozemky v k.ú. Borovno, dále vykonatelnou pohledávku za SPRING-STAV, s.r.o., sídlem Hálkova 32, Plzeň a dále podíl ve společnosti KOMANEC-STAVBY, s.r.o.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude možné zřejmě řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, § 315 insolvenčního zákona), a lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně v tom, že insolvenčnímu správci je třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje). Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 insolvenčního zákona (dále jen IZ) povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka, z nichž vyplývá, že bude možno alespoň část nákladů řízení hradit ze zpeněžení majetkové podstaty. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat dle odvolacího soudu záloha ve výši 30.000,-Kč. Lhůtu k zaplacení nově určené výše zálohy stanovil odvolací soud na 15 dnů od právní moci svého rozhodnutí, neboť takovou lhůtu považuje s ohledem na zásadu rychlosti insolvenčního řízení za zcela přiměřenou.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že zálohu dlužníku snížil na částku 30.000,-Kč a současně prodloužil její splatnost.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. srpna 2014

Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová