4 VSPH 941/2016-A-12
KSPL 65 INS 7986/2016 4 VSPH 941/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Tůně 138, Pomezí nad Ohří, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 7986/2016-A-7 ze dne 20. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 7986/2016-A-7 ze dne 20. dubna 2016 s e m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh dlužnice Ivany anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že mu byl dne 6.4.2016 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že v jeho kolonce č. 7 dlužnice tvrdila dva závazky u dvou věřitelů v celkové výši 636.229,-Kč, z toho jeden nezajištěný ve výši 256.239,-Kč se splatností dne 22.2.2016 a jeden zajištěný a vykonatelný ve výši 379.990,-Kč se splatností dne 11.6.2014, že má příjem ze zaměstnání ve výši 15.000,- Kč měsíčně a je poživatelkou starobního důchodu ve výši 12.156,-Kč a vzhledem k hodnotě nemovitosti v jejím spoluvlastnictví žádala o zpeněžení majetkové podstaty, přičemž předpokládala 100 % uspokojení pohledávek svých věřitelů. Měl za to, že insolvenční návrh neposkytuje dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve formě platební neschopnosti a vyložil, co se rozumí rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost. Dovodil, že platební neschopnost dlužnice nenastala z důvodu, že by neplnila své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že z insolvenčního návrhu a jeho příloh nelze zjistit ani žádný jiný důvod její platební neschopnosti, neboť více než 3 měsíce není hrazen pouze jeden závazek (vůči oprávněnému Martinu Vörösovi vymáhaný Exekutorským úřadem Cheb). Proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala (A-8) a navrhovala, aby je odvolací soud zrušil a dovolil jí pokračovat v započatém insolvenčním řízení, aby mohli být věřitelé uspokojeni v co nejkratší době. Argumentovala zejména tím, že poté, co podala dne 22.2.2016 první insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (sp. zn. KSPL 65 INS 4061/2016), věřitelka GE Money Bank, a.s. (dále jen věřitelka) k tomuto datu zesplatnila pohledávku. Namítala, že ke dni podání nového insolvenčního návrhu (dne 6.4.2016) tedy měla splatné závazky u dvou věřitelů po splatnosti více než 30 dní a nebyla schopna je splatit, jelikož má exekutorem obstavený účet, tudíž nemůže disponovat s penězi na účtu a zároveň se jí tvoří dluhy na energiích. Doplnila, že nemůže prodat nemovitost, již spoluvlastní, jelikož na ní váznou dvě zástavní práva. Upozornila, že druhý ze spoluvlastníků nemovitosti podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (sp. zn. KSPL 51 INS 4490/2016) a dne 25.4.2016 mu bylo povoleno oddlužení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, v něm musí být uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce stanoví § 3 odst. 2 IZ vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě platební neschopnosti (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky není dlužník schopen plnit.

Ustanovení § 104 IZ ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají jeho úpadek nebo hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby uvedené seznamy podepsal a výslovně v nich uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby v nich výslovně uvedl skutečnost, že nemá žádné dlužníky nebo zaměstnance. Dle ustálené judikatury lze jako součást tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku akceptovat údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v řádných seznamech majetku a závazků, které dlužník předložil spolu s insolvenčním návrhem.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1). V jeho kolonce č. 7 vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, a řádně identifikovala dva závazky u dvou věřitelů. Vylíčila, že exekutor ji zablokoval účet s hotovostí, výplatou a důchodem, pročež se nedostala k finančním prostředkům a nemohla splácet úvěr, jenž věřitelka zesplatnila, a zároveň se jí proto tvoří dluhy na energiích a pojištění. Vzhledem k hodnotě nemovitostí v jejím spoluvlastnictví (v částce 2 mil. Kč) navrhovala schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Uváděla, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a závazky více než 30 dnů po splatnosti a není schopna je plnit. V kolonkách č. 16 uvedla majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, v kolonkách č. 17 a č. 20 řádně identifikovala své věřitele a jednotlivé závazky též jejich výší a uvedením čísla jednacího příslušného rozhodnutí soudního exekutora. Její podpis na insolvenčním návrhu je řádně ověřen. Připojila seznam majetku (A-3/1) s prohlášením, že nemá žádné dlužníky, dále seznam závazků (A-3/2), v němž řádně identifikovala své závazky a věřitele, a prohlášení, že nemá žádné zaměstnance (A-3/3). Všechny tyto seznamy opatřila svým podpisem a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti.

S ohledem na tato zjištění nesdílí odvolací soud náhled soudu prvního stupně, že by nebylo možno z insolvenčního návrhu dlužnice dovodit její platební neschopnost. Skutečnost, že by dlužnice neplnila své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, je totiž toliko jednou z právních domněnek konstruovaných v § 3 odst. 2 IZ pro závěr, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Dlužnice však v insolvenčním návrhu tvrdila jiné skutečnosti, z nichž dovozovala, že není schopna plnit své závazky, a to zablokování svého účtu a zesplatnění závazků. Jestliže dlužnice nemá přístup ke svým finančním prostředkům uloženým na bankovním účtu a zároveň po ní oba věřitelé požadují plnou úhradu závazků, je zřejmé, že se nachází v úpadku, protože tyto peněžité závazky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, není schopna plnit. Insolvenční návrh dlužnice tedy nepostrádá vylíčení takových rozhodujících skutečností, na jejichž základě by nebylo možné posoudit, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Jinak řečeno, protože odvolací soud shledal insolvenční návrh projednatelným, nebyl dán důvod k jeho odmítnutí postupem podle § 128 odst. 1 IZ.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková