4 VSPH 940/2016-B-16
MSPH 78 INS 29452/2015 4 VSPH 940/2016-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků Silvie anonymizovano , anonymizovano a Václava anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Trávníčkova 1768/13, Praha 5, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2016, č.j. MSPH 78 INS 29452/2015-B-9,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 29.3.2016, č.j. MSPH 78 INS 29452/2015-B-9, Městský soud v Praze schválil oddlužení dlužníků Silvie anonymizovano a Václava anonymizovano (dále jen dlužníci) zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku); uvedl, že insolvenční správkyní je ustanovena Insolvenční společnost, v.o.s. (dále jen správkyně; bod II. výroku); stanovil, že v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude zpeněžen členský podíl dlužníků v BD Trávníčkova 1767-1771, bytové družstvo, IČO: 27622088 (bod III. výroku); správkyni uložil podávat zprávy o průběhu zpeněžování (bod IV. výroku); věřitelům uložil sdělit správkyni číslo bankovního účtu (bod V. výroku); správkyni uložil, aby částku připadající na popřené pohledávky věřitelů č. 2 a č. 6 vyplatila až po jejich pravomocném zjištění (bod VI. výroku) a uložil správkyni započíst na svou odměnu zálohu uhrazenou dlužníky k jejím rukám před rozhodnutím o schválení oddlužení (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, přičemž na svolanou schůzi věřitelů, jejímž předmětem bylo také rozhodování o způsobu oddlužení, se nedostavil žádný nezajištěný věřitel a ani mimo schůzi věřitelů žádný věřitel nehlasoval. Konstatoval, že neshledal důvody pro neschválení oddlužení a uvedl, že věřitelé přihlásili nezajištěné pohledávky ve výši 1.321.553,07 Kč, žádná pohledávka nebyla přihlášena jako zajištěná, hodnota členského podílu v bytovém družstvu sepsaného v majetkové podstatně činí cca 2.700.000,-Kč a příjmy dlužníků, kteří mají vyživovací povinnost k nezletilé dceři a k sobě navzájem, tvoří jejich mzdy ve výši cca 14.780,-Kč a 15.490,-Kč měsíčně. Na základě toho uzavřel, že oddlužení plněním splátkového kalendáře není možné, jelikož by nezajištění věřitelé při něm byli uspokojeni jen v rozsahu 28 %, a proto rozhodl o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, při němž lze očekávat 100 % uspokojení pohledávek věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužníci odvolali a navrhovali, aby odvolací soud zrušil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a povolil jim oddlužení splátkovým kalendářem. S odkazem na § 202 odst. 2 o.s.ř. namítali, že proti napadenému usnesení by mělo být odvolání přípustné. Uváděli, že celý život pracují a na přezkumném jednání se snažili soudu vysvětlit důvody, jež vedly k jejich současné finanční situaci a protestovali proti zvolenému způsobu oddlužení, což však soud ani správkyně nezohlednili, přestože soud má vždy přihlédnout k postavení dlužníka, k tomu zda řešil své pohledávky, zda plnil ze svých příjmů aspoň částečně splátkové kalendáře atd. Namítali, že bylo rozhodnuto již před projednáním na přezkumném jednání. Tvrdili, že správkyně zná předsednictvo jejich domu, s nímž je v blízkém kontaktu a naskýtá se tak domněnka, zda o jejich nemovitost neusiluje právě z tohoto důvodu a nikoli pro blaho věřitelů. Namítali, že v insolvenčním rejstříku našli několik případů, v nichž soud rozhodl, že dlužníci zaplatí 50 % přihlášených zjištěných pohledávek a jejich bydlení se nebude prodávat.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou dlužníci osobami oprávněnými podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují nezajištění věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ; jak tomu bylo také v projednávaném případě). Jak vyplývá z výše citovaného § 406 odst. 4 IZ, skutečnost, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), nezakládá jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013 a ze dne 30.1.2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013 uveřejněné pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolání proti rozhodnutí, kterým soud schválil způsob jeho oddlužení (v daném případě zpeněžením majetkové podstaty), kromě případů, kdy dlužník nesouhlasí s tím, že soud nevyhověl jeho návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek nebo pokud by odvolání napadalo takovou nesprávnost usnesení o schválení oddlužení vymezující jeho konkrétní obsah, kterou lze reparovat jedině odvoláním osoby, jejíž subjektivní právo bylo předmětnou nesprávností dotčeno, nikoli opravným usnesením dle § 164 o.s.ř., neboť by nešlo o odstranění zjevné písařské nebo početní chyby, k níž došlo při písemném vyhotovení rozhodnutí, ale šlo by o nepřípustnou změnu samotného obsahu vydaného rozhodnutí, jímž se rozhoduje o právech a povinnostech účastníků (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.5.2015, č.j. KSCB 28 INS 27318/2013, 3 VSPH 1310/2014-B-11). Ani o jeden z těchto případů se však v projednávané věci zjevně nejedná.

Odvolací soud proto odvolání dlužníků shledal nepřípustným dle § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobami, které k němu nejsou oprávněny, a proto je podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).

V Praze dne 17. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková