4 VSPH 929/2016-B-13
KSCB 41 INS 23404/2015 4 VSPH 929/2016-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslav Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , bytem Kamenný Újezdy, Březí 3, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2016, č.j. KSCB 41 INS 23404/2015-B-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2016, č.j. KSCB 41 INS 23404/2015-B-6, se v bodech I., II., III. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích neschválil oddlužení dlužníka Vojtěcha anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a insolvenčnímu správci Mgr. Martinu Böhmovi (dále jen správce) uložil povinnosti uvedené v bodě IV. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.9.2015 (A-6) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, že na přezkumném jednání konaném dne 17.12.2015 byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 193.406,75 Kč, a že se na schůzi věřitelů konané téhož dne nedostavil žádný z věřitelů. Ze zprávy správce ze dne 27.11.2015 vyplynulo, že dlužník pracuje velmi nepravidelně a často mění zaměstnavatele, že pro účely oddlužení je počítáno jen s finančním důchodem ve výši 2.200 Kč měsíčně dle smlouvy o daru ze dne 16.9.2015 uzavřené s otcem dlužníka, že dlužník vlastní dva osobní automobily (rok výroby 1996 a 1998) a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/4 na pozemku parc. č. st. 609, jehož součástí je stavba č. p. 56, a na pozemku parc. č. 1318/3, to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro obec a katastrální území Kamenný Újezd, vše v hodnotě cca 200.000 Kč, což by po odečtení příslušných nákladů mohlo představovat 80-100 % uspokojení všech přihlášených pohledávek; jde však o poměrně obtížně zpeněžitelný majetek. Dle sdělení správce mu dlužník neposkytl součinnost, k realizaci osobní schůzky svolil až po několika urgencích a měl dluh na zálohách na odměnu a hotových nákladech správce; na přezkumném jednání však správce sdělil, že mu dlužník dlužné zálohy doplatil a součinnost již poskytl.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že se do insolvenčního řízení přihlásili jen tři věřitelé, a to GE Money Bank, a.s. s pohledávkami ve výši 191.555,04 Kč, Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, s pohledávkou ve výši 1.015 Kč a Mgr. Petr Micka, soudní exekutor, s pohledávkou ve výši 836,35 Kč. Pohledávky GE Money Bank, a.s. tak tvoří 99,04 % všech přihlášených pohledávek a pohledávka soudního exekutora Mgr. Petra Micky je pohledávkou vzniklou v exekučním řízení, které exekutor vedl právě ve prospěch věřitele GE Money Bank, a.s.

Soud I. stupně citoval § 395 a § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval se závěrem, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, když jeden z jeho věřitelů má pohledávku ve výši 99,04 % hodnoty všech přihlášených pohledávek a dalšími jeho věřiteli jsou jen dva věřitelé s pohledávkami v nepatrné výši v řádu stovek korun, jež dlužník záměrně neuhradil a tím uměle vytvořil svůj úpadek s cílem vyhnout se úhrady části svého závazku vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. Proto rozhodl podle § 405 odst. 1 IZ o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu (§ 405 odst. 2 IZ), jenž bude projednáván jako nepatrný (§ 314 odst. 1, písm. a/ IZ), a správci uložil povinnosti dle § 281 IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal (B-7) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o svém nepoctivém záměru. Tvrdil, že nejde o fiktivní závazky, že v seznamu svých závazků uvedl u České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group její vykonatelnou pohledávku ve výši 14.083 Kč, že nevěděl, kolik na ni zbývá ještě uhradit, a že nemá žádnou vinu na tom, že si tato věřitelka přihlásila pouze částku 1.015 Kč, jež před exekucí nebyla bagatelní. Nechápal, proč by měl být trestán za to, že má málo věřitelů.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr. Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.8.2010, sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010).

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované pod sp. zn. R 14/2012).

Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze usuzovat např. v situaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.5.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 680/2010, 2 VSOL 135/2010). Nepoctivému záměru může nasvědčovat též jednání dlužníka, který náležitě neobjasní důvod, proč uzavřel smlouvy o půjčce, z nichž vyplynuly závazky, jež mají být předmětem oddlužení, za situace, kdy konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byla třetí osoba (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 2460/2010, 2 VSOL 184/2010). Insolvenční soud je pro účely posouzení, zda dlužník návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ, oprávněn vyžadovat po dlužníkovi i údaje o tom, k jakému účelu použil finanční prostředky, které mu poskytli věřitelé, jejichž pohledávky mají být předmětem oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.7.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 4136/2010, 2 VSOL 217/2010).

V posuzované věci založil soud I. stupně závěr o nepoctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení na tom, že dlužník záměrně neuhradil bagatelní pohledávky dvou svých věřitelů, čímž uměle vytvořil svůj úpadek, aby se v oddlužení vyhnul úhrady svého závazku vůči svému jedinému a největšímu věřiteli.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že posouzení toho, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení.

Je-li taková proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud I. stupně neschválil oddlužení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že v návrhu na povolení oddlužení ze dne 16.8.2015 (A-1) a v připojeném seznamu svých závazků (A-2) dlužník uvedl, že má 2 věřitele, a to Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s., s pohledávkou na nákladech exekučního řízení ve výši 14.083 Kč splatnou dne 22.5.2015 dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Písku ze dne 7.5.2015, č.j. EPR 93803/2015-5, a GE Money Bank, a.s. s úvěrovou pohledávkou ve výši 195.164 Kč splatnou dne 25.3.2015, a že se do insolvenčního řízení přihlásili 3 věřitelé, a to GE Money Bank, a.s. s pohledávkami ve výši 191.555,04 Kč (P1), Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, s pohledávkou ve výši 1.015 Kč (P2) a Mgr. Petr Micka, soudní exekutor, s pohledávkou ve výši 836,35 Kč vzniklou při provádění exekuce dle shora uvedeného platebního rozkazu (P3). Z návrhu na povolení oddlužení ze dne 16.8.2015 (A-1) a ze zprávy správce ze dne 27.11.2015 (B-2) dále plyne, že dlužník byl dříve v evidenci úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti, neměl stálé zaměstnání, naposledy pracoval na dohodu o provedení práce u Jaroslava Koláře se mzdou ve výši pobírá 80 Kč/hod., jež skončila 31.12.2015, a že by případné oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo založeno jen na pravidelném měsíčním příjmu dle smlouvy o důchodu ve výši 2.200 Kč od otce dlužníka.

Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je nepochybné, že jeho příjmové poměry v roce 2015 neumožňovaly dlužníkovi, aby uhradil všechny své splatné závazky. Spekulace soudu I. stupně, že snad dlužník mohl zaplatit alespoň své bagatelní závazky vůči České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group (1.015 Kč) nebo Mgr. Petru Mickovi, soudnímu exekutorovi (836,35 Kč), odvolací soud nesdílí, neboť nemají v obsahu spisu žádnou oporu. Ba právě naopak, pokud by tak dlužník učinil-čehož však schopen zjevně nebyl-bylo by lze takovému jeho jednání, kterým by některého ze svých věřitelů zvýhodnil na úkor jiných svých věřitelů, úspěšně odporovat odpůrčí žalobou (§ 241 IZ). Jinými slovy řečeno, jen z pouhé výše přihlášených pohledávek 3 věřitelů nelze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, přičemž jiné okolnosti, jež by bránily oddlužení dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 IZ), se z obsahu spisu nepodávají, vše za situace, kdy proti oddlužení dlužníka nepodal námitky žádný z jeho věřitelů (§ 403 odst. 2 IZ).

Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka již nyní konkursem by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil, a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud usnesení v napadeném rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. zrušil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně posoudí ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení dlužníka (§ 395 odst. 2 IZ) a o jeho oddlužení znovu rozhodne.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková