4 VSPH 928/2016-B-47
KSCB 28 INS 19746/2014 4 VSPH 928/2016-B-47

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Tábor, Sofijská 2830, o odvolání insolvenční správkyně Insolvenční, v.o.s., sídlem Praha 8, Sokolovská 266/145, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. dubna 2016, č.j. KSCB 28 INS 19746/2014- B-42,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12.4.2016, č.j. KSCB 28 INS 19746/2014-B-42 v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano (dále jen dlužník) neudělil insolvenčnímu správci Insolvenční, v.o.s. (dále jen správce) souhlas s vyplacením zálohy na odměnu ve výši 60 500,-Kč včetně DPH z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.8.2014 (A-6) zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a správcem ustanovil Insolvenční, v.o.s., že usnesením ze dne 7.5.2015 (B-15) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, a že usnesením ze dne 6.11.2015 (B-30) vyslovil souhlas s tím, aby správce vydal zajištěnému věřiteli Česká spořitelna, a.s. výtěžek zpeněžení majetku dlužnice ve výši 549.181,37 Kč, a souhlasil s vyplacením zálohy na odměnu správce z výtěžku zpeněžení majetku dlužnice určeného k vydání zajištěnému věřiteli ve výši 67.114,63 Kč včetně DPH. Dále uvedl, že podáním doručeným mu dne 24.2.2016 požádal správce o souhlas s vyplacením zálohy na svoji odměnu, neboť dne 8.2.2016 uzavřela dlužnice darovací smlouvu se svojí matkou Alenou Rybovou, dle níž poskytla dárkyně finanční dar ve výši 200.000,-Kč na účet správce, jenž bude jako mimořádný příjem rozdělen podle zásad uvedených ve splátkovém kalendáři. Správce poukazoval § 283 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 1071/2015-B-13, z nichž dovozoval svůj nárok na další odměnu nad rámec odměny plynoucí mu z plnění splátkového kalendáře, a to dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) ve výši 60.500,-Kč včetně DPH z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, jimiž by byla přerozdělena z poskytnutého daru jen částka 139.500,-Kč. isir.justi ce.cz

Dlužnice s návrhem správce nesouhlasila a požadovala, aby mezi její nezajištěné věřitele byla přerozdělena celá darovaná částka 200.000,-Kč.

Správce v podání ze dne 1.4.2016 setrval na svém původním návrhu a domáhal se i nadále přiznání zálohy na odměnu podle § 283 IZ za použití § 1 odst. 3 vyhlášky ve výši 25 % z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

Soud I. stupně citoval § 38 odst. 4, § 412 odst. 1 písm. b) IZ dle nichž věc posuzoval se závěrem, že návrh správce důvodným neshledal. Vyšel z toho, že právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 1071/2015-B-13 použít nelze, neboť v posuzované věci nejde o případ zpeněžení zatajeného majetku dlužnice, a že správce nic nezpeněžoval, nýbrž jen bude distribuovat darované finanční prostředky.

Konstatoval, že odměnu insolvenčního správce při oddlužení upravuje § 3 vyhlášky, že odměna podle § 1 vyhlášky přísluší správci jen za situace, kdy dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, o což v posuzované věci nejde, a že jiné ustanovení § 1 vyhlášky při řešení dlužníkova úpadku oddlužením nelze použít, když za činnost vedoucí k uspokojení nezajištěných věřitelů je správce odměňován základní paušální měsíční odměnou. O jinou situaci by šlo, kdyby byla mimořádná splátka pro nezajištěné věřitele získána zpeněžováním majetku, avšak i tam by nebylo lze postupovat podle § 1 odst. 3 vyhlášky, nýbrž dle § 5 vyhlášky, podle kterého nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4 vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Pokud byly v daném případě hodnotou získanou darem přímo peněžní prostředky, které byly dlužnicí předány správci k mimořádné splátce nad rámec splátkového kalendáře, soud I. stupně uzavřel, že odměna při oddlužení dle § 3 vyhlášky kryje i distribuci této mimořádné splátky ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ; v případě daru ve formě peněžních prostředků, kdy nejde o činnost správce nad rámec distribuce takto získané mimořádné splátky, nelze správci přiznat zálohu na odměnu. Proto soud I. stupně návrhu správce nevyhověl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se správce odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že jeho návrhu ze dne 24.4.2016 (B-38) vyhoví. Vysvětloval, že důvodem jeho návrhu byla skutečnost, že dlužnice dne 8.2.2016 uzavřela darovací smlouvu se svojí matkou Alenou Rybovou na částku 200.000,-Kč, že tento dar byl následně poskytnut na jeho bankovní účet a bude rozvrhnutý podle pravidel stanovených ve splátkovém kalendáři, neboť (částečné) rozvrhové unesení se v režimu splátkového kalendáře nevydává. Citoval § 412 písm. b) IZ z něhož usuzoval, že v posuzované věci je třeba postupovat analogicky jako při konkursu podle § 1 odst. 2 vyhlášky, byť se výtěžek zpeněžení použije v oddlužení k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře pro nezajištěné věřitele. K tomu znovu poukazoval na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 1071/2015-B-13 a na § 283 IZ s tím, že za zpeněžení považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti, a že insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci i opětovně (§ 38 odst. 4 IZ). Setrval na svém, že i úkony insolvenčního správce, zajišťující vydání finančního daru na bankovní účet zřízený pro správu majetkové podstaty dlužnice, jsou zpeněžením.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání proti napadenému usnesení přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 38 odst. 4 IZ může insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Podle § 10 písm. b) IZ vykonává insolvenční soud v insolvenčním řízení průběžně dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen dohlédací činnost ).

Podle § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 IZ není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že usnesení, jímž insolvenční soud rozhodne o vyplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčnímu správci podle § 38 odst. 4 IZ (což obdobně platí i pro rozhodnutí, jímž neudělí souhlas s vyplacením takové zálohy), má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti a nelze je napadnout odvoláním. Totéž platí i o rozhodnutí, jímž správci uloží rozdělit mimořádný příjem dlužníka mezi věřitele.

Protože odvolání správce směřuje proti rozhodnutí, jež nelze napadnout odvoláním, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání odmítl. Je přitom bez významu, že soud I. stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení podal dlužnici a správci nesprávné poučení o přípustnosti odvolání.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné upozornit správce na to, že z platné právní úpravy vyplývá, že v případě, kdy dlužník získá za doby trvání účinků schváleného oddlužení dar, je jej povinen použít k mimořádné splátce věřitelům tak, že jedná-li se o dar v podobě peněžní částky, předá jej správci k rozdělení mezi věřitele, jedná-li se o dar v jiné podobě, předá jej správci ke zpeněžení. V posledně uvedeném případě má správce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za činnost v souvislosti se zpeněžením majetku uvedeného v § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jež nepředstavuje obvyklou realizaci splátkového kalendáře a kterou určí soud podle § 5 vyhlášky (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 VSPH 1139/2015, KSPH 39 INS 19062/2013 ze dne 14.12.2015). Jedná-li se o dar v podobě peněžní částky, správce žádnou činnost související se zpeněžením nevykonává a jeho činnost spočívající v rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele je honorována paušální částkou odměny. Důvod, pro nějž byl dar dlužníkovi poskytnut, přitom není rozhodný. Jinak řečeno, dospěl-li správce k závěru,

že není důvod postupovat podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ a zpeněžit majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tak učinit měl, nemůže se domáhat ani poměrné části odměny, která by mu v případě takového zpeněžení náležela. Uvedené právní závěry byly správci již dříve zpřístupněny v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.5.2016, č.j. MSPH 77 INS 17179/2014, 2 VSPH 886/2016-B-30.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. června 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková