4 VSPH 928/2015-A-12
KSPH 65 INS 8166/2015 4 VSPH 928/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , IČO 71417729, bytem Žehuň 54, 289 05 Žehuň, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 8166/2015-A-6 ze dne 16. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 8166/2015-A-6 ze dne 16.dubna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníkovi, jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 27.3.2014 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně cituje § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že z obsahu insolvenčního návrhu a zejména z přiložených seznamů majetku, závazků a seznamu zaměstnanců zjistil, že dlužník vlastnil pozemky, které byly vydraženy za cenu 261.000,-Kč a tato částka nebyla dosud rozdělena mezi věřitele. Má závazky v celkové výši 3.967.221,32 Kč a eviduje pohledávku za Robertem Grulyó ve výši 853.315,-Kč, jejíž dobytnost je sporná. V současné době pracuje dlužník na poloviční úvazek jako strojník u společnosti ZEMBOU, s.r.o. a jeho příjem za poslední tři měsíce činil 6.796,-Kč.

Soud vysvětlil, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Vzal v úvahu, že výši odměny a hotových výdajů insolvenčního správce stanoví vyhláška č. 313/2007 Sb. Přihlédl k celkovému objemu závazků dlužníka ve výši 3.967.221,32 Kč a k tomu, že dlužník nedisponuje žádným významným zpeněžitelným majetkem, neboť jeho poslední nemovitý majetek byl již zpeněžen. Proto postupoval podle § 108 IZ a dlužníku uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání. Nesouhlasil s názorem soudu I. stupně, že nedisponuje žádným významným a zpeněžitelným majetkem, neboť tu je dosud nerozvržený výnos z dražby ve výši 261.000,-Kč z exekuce jeho nemovitého majetku. Tato částka je likvidní, je na účtu exekutora, bude k disposici správci a její výše postačuje, i po odečtení nákladů exekuce, na zaplacení nákladů a odměny insolvenčního správce, avšak soud I. stupně k této skutečnosti nepřihlédl. Dlužník se dovolával soudní praxe, jež řeší povinnost exekutora vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty po zahájení insolvenčního řízení výtěžek exekuce bez odečtení nákladů exekuce, jež je exekutor povinen přihlásit do insolvenčního řízení. Uvedl, že zaplacení zálohy ve výši 50.000,-Kč by v daném případě znamenalo poškození práva dlužníka na spravedlivý proces. Navrhl napadené usnesení zrušit, popřípadě je změnit tak, že se záloha neukládá.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst. 2). Nebude-li záloha náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu dlužníka (A-1) a z jeho příloh (A-10) odvolací soud ověřil, že celková výše závazků dlužníka, jež pocházejí převážně z podnikání, činí 3.967.221,32 Kč, že dlužník ukončil svoji podnikatelskou činnost a že jeho nemovitý majetek, jenž byl zatížen exekučními příkazy, zástavním právem exekutorským a zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu, se stal předmětem nedobrovolné dražby, konané dne 29.1.2015 a provedené Exekutorským úřadem Nymburk pro pohledávky věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR. Nemovitosti byly vydraženy za cenu 261.000,-Kč a tato částka nebyla dosud rozvržena mezi věřitele.

Dále zjistil, že dlužník vlastní věci osobní potřeby v zanedbatelné výši a zbraně v hodnotě cca 6.000,-Kč, že je dlužník zaměstnán na poloviční úvazek jako strojník u společnosti ZEMBOU, s.r.o. s příjmem za poslední tři měsíce ve výši 6.796,-Kč a že pohledávku za Robertem Grulyó ve výši 853.315,-Kč dlužník nevymáhá a v seznamu majetku ji označil za uznanou objednatelem HD stavební, s.r.o., tedy nikoliv dlužníkem.

Pokud jde o odvolací výhrady dlužníka, že měl soud I. stupně přihlédnout k výnosu z nedobrovolné dražby ve výši 261.000,-Kč provedené na základě exekuce jeho nemovitého majetku, vyšel odvolací soud z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18.4.2013, č.j. 101 VSPH 51/2013-61, od jehož právních závěrů není důvod se odchylovat ani v této věci a dle nichž zajištěný věřitel, jehož právo na uspokojení pohledávky ze zajištění zaniklo v průběhu konkursu zpeněžením zástavy (což se v dané věci stalo s právní mocí rozvrhového usnesení vydaného v exekučním řízení) a peněžní prostředky představující výtěžek zpeněžení se nacházejí v majetkové podstatě dlužníka (což také v dané věci bylo prokázáno) a tyto peněžní prostředky jsou v rámci probíhajícího konkursu rozpoznatelné (což v dané věci nepochybně rozpoznatelné jsou, neboť jsou svou výší i důvodem specifikovány v usnesení exekutora vydaného podle § 337h o.s.ř.), může se zajištěný věřitel domáhat jejich vyloučení vylučovací žalobou (§ 225 IZ). Jiná práva ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka z titulu dříve existujícího zástavního práva uplatnit nemůže. Citované závěry lze aplikovat i v případě, že došlo ke zpeněžení zajištěného majetku dlužníka v exekuci dříve, nežli bylo zahájeno insolvenční řízení a nebylo doposud rozhodnuto o rozvrhu výtěžku dražby mezi věřitele. V daném případě jde o finanční prostředky, které je exekutor povinen vydat správci do majetkové podstaty (blíže k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011). Pokud zpeněžený majetek zajišťoval pohledávku zajištěného věřitele ve smyslu § 2 písm. g) IZ, má zajištěný věřitel právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení nemovitostí, které jeho pohledávku zajišťovaly, a to ve shodném pořadí, jako by byl uspokojen v exekuci, byť ke zpeněžení došlo před zahájením insolvenčního řízení a jeho právo uspokojit se ze zajištění zaniklo. Tento věřitel, bude-li se domáhat vyloučení výtěžku zpeněžení vylučovací žalobou, má i nadále zvláštní postavení obdobné zajištěnému věřiteli.

V posuzované věci je zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek ani volné finanční prostředky a jeho úpadek bude řešen konkursem, jenž dlužník sám navrhoval. Soud I. stupně tedy nepochybil, když po dlužníkovi jako navrhovateli zaplacení zálohy požadoval. Za situace, kdy na nemovitém majetku dlužníka, jenž byl předmětem nedobrovolné dražby konané dne 29.1.2015 pro pohledávky věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve výši 62.224,-Kč s příslušenstvím vázne zástavní právo exekutorské a zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu (vycházeno ze zápisů uvedených v katastru nemovitostí těchto nemovitostí), avšak dlužník v seznamu závazků neoznačil údaje o věřitelích, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nelze nežli dospět k závěru, že pro účely úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce nelze uvažovat s výtěžkem exekuce, jenž bude zřejmě celý rozdělen jen mezi jeho zajištěné věřitele. Pokud tedy soud I. stupně při hodnocení majetkových poměrů dlužníka neuvažoval s výnosem z dražby jeho nemovitého majetku, nelze takovému postupu důvodně vytýkat jakékoliv pochybení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D.,v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná