4 VSPH 92/2016-A-14
KSPL 53 INS 25546/2015 4 VSPH 92/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Holoubkov 5, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. listopadu 2015, č.j. KSPL 53 INS 25546/2015-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. listopadu 2015, č.j. KSPL 53 INS 25546/2015-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužnici Janě anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 15 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice návrhem doručeným mu dne 13.10.2015 domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, že dlužnice přes výzvu soudu, jež jí byla doručena do vlastních rukou dne 27.10.2015, nedoplnila svůj návrh na povolení oddlužení o listiny dokládající její příjmy za poslední tři roky (říjen 2012 až únor 2014 a červen 2014 až září 2015) a o výpis z rejstříku trestů, ačkoli byla řádně poučena o následku nedoplnění svého návrhu. Soud dále citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uzavřel, že úpadek dlužnice tak bude řešen konkursem a že s ohledem na předložený seznam majetku dlužnice nelze předpokládat uspokojení nákladů výtěžku zpeněžení její majetkové podstaty. Proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnici včas odvolala. V odvolání toliko uvedla, že částku 50.000,- Kč nemá a nemůže ji zaplatit a že v případě povolení insolvence bude pravidelně splácet.

Protože v rozporu s § 205 odst. 1 o.s.ř. dlužnice neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a nevyjádřila, čeho se v odvolacím řízení domáhá, vyzval ji Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9.12.2015 (A-9), jež jí bylo doručeno do vlastních rukou dne 16.12.2015, aby své odvolání v potřebném rozsahu doplnila a vady svého odvolání tak odstranila, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Vytčené nedostatky svého podání (odvolání) však dlužnice neodstranila.

Vrchní soud v Praze přesto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací bylo zjištěno, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 13.10.2015 (A-1) domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 20.10.2015 (A-5) soud vyzval dlužnici mj. k doplnění svého návrhu na povolení oddlužení o výpis z rejstříku trestů a o listiny dokládající její příjmy za období říjen 2012 až únor 2014 a červen 2014 až září 2015. Usnesení s výzvou a řádným poučení o následku nesplnění této výzvy bylo dlužnici doručeno do vlastních rukou dne 27.10.2015, avšak požadované listiny soudu předloženy nebyly a nelze tak ověřit, zda je ekonomická nabídka dlužnice pro oddlužení opravdu reálná. Protože dlužnice neosvědčila svoji schopnost zaplatit věřitelům na jejich nezajištěné pohledávky minimálně 30 % jejich hodnoty a nedoložila výpis z rejstříku trestů, je správný předběžný závěr soudu I. stupně o tom, že oddlužení nebude moci být dlužnici povoleno a její úpadek bude řešen konkursem.

S ohledem na to, že úpadek dlužnice bude pravděpodobně řešen konkursem a na absenci jejího dostatečného majetku, nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením majetku podléhajícího konkursu) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části event. budoucích příjmů dlužnice. Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

K odvolací argumentaci dlužnice, že není s to požadovanou zálohu zaplatit, odvolací soud dodává, že jí nic nebránilo v tom, aby soudu I. stupně doložila výši svých příjmů tedy dostatečnost své ekonomické nabídky pro oddlužení a výpis z rejstříku trestů; v takovém případě by jí pak nebyla záloha na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši uložena a její úpadek by byl řešen oddlužením.

Protože skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když dlužnice dosud soudu nepředložila požadované listiny, neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková