4 VSPH 893/2015-A-9
KSPA 60 INS 7059/2015 4 VSPH 893/2015-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Pernštýnské nám. 1, 530 02 Pardubice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 7059/2015-A-4 ze dne 14. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 7059/2015-A-4 ze dne 14. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích odmítl insolvenční návrh dlužnice Marie anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné citoval § 103 odst. 1 a 2 a § 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dne 18.3.2015 podala dlužnice k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři (A-1). V kolonce č. 7 formuláře uvedla, že má 5 věřitelů a má peněžité závazky ve výši 278.814,-Kč s příslušenstvím, jež jsou nezajištěné a vykonatelné a stále se zvyšují. Neuvedla však údaj o jejich splatnosti a další relevantní údaje, z nichž by bylo možno dovodit úpadek dlužnice, popř. hrozící úpadek. Dále soud I. stupně uvedl, že ani seznamy závazků předložené dlužnicí neobsahují všechny zákonné náležitosti, pokud postrádají údaje o výši každého jednotlivého závazku, o jeho splatnosti, přičemž dlužnice k nim nepřipojila prohlášení o jejich správnosti a úplnosti. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. Nadto doplnil, že dlužnice ani nedožila dostatečné příjmy pro účely povolení oddlužení, jež by postačovaly k zaplacení alespoň 30% jejích závazků nezajištěným věřitelům, a poučil ji o jejím právu podat nový insolvenční návrh po právní moci usnesení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala dne 4.5.2015 (A-5) a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a povolil jí oddlužení. Uvedla, že informace, pro něž soud I. stupně odmítl insolvenční návrh, jsou uvedeny v jeho přílohách, a že požádala soud o výpis svých závazků; k odvolání připojila soudem provedenou lustraci. Dále uvedla, že v předloženém přehledu nejsou uvedeny všechny probíhající exekuce proti ní a není v jejích silách vše dohledat. Pokud se týká údajů o splatnosti jednotlivých závazků, dlužnice poukázala na to, že jsou všechny řešeny exekučně, a je tedy zřejmé, že se jedná o závazky splatné. Dovolávala se obsahu příloh připojených k insolvenčnímu návrhu, z nichž je podle jejího názoru vše patrné, a uvedla, že nemá žádné smlouvy, proto není schopna podat přesné údaje o svých závazcích. Je však připravena doložit smlouvu o důchodu a splnit předpoklady oddlužení.

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 97 odst. 5 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2). K postupu soudu podle § 128 odst. 2 IZ se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí pod č.j. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A-20 ze dne 21.12.2012, v němž formuloval závěr, že není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad příloh podle § 128 odst. 2 IZ.

Z insolvenčního spisu v daném případě plyne, že se dlužnice podáním doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích dne 18.3.2015 (A-1) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře na předepsaném formuláři. Odvolací soud ověřil, že v kolonce č. 7 formuláře dlužnice uvedla toliko, že má 5 věřitelů a peněžité nezajištěné a vykonatelné závazky vůči nim celkem ve výši 278.814,-Kč s přísl., aniž by uvedla údaje o jejich konkrétní výši a splatnosti. K insolvenčnímu návrhu připojila seznam závazků, jenž rovněž postrádá údaje o splatnosti závazků, opatřený prohlášením dlužnice o tom, že je správný a úplný. S výjimkou listin, jež měly doložit úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice, další seznamy k insolvenčnímu návrhu dlužnice nepředložila vůbec (§104 odst. 1 IZ). Z uvedeného plyne, že insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek dle § 103 odst. 2 IZ, přičemž jde o nedostatek, pro který nelze v řízení o tomto návrhu pokračovat dle § 128 odst. 1, část věty před středníkem, IZ. Vzhledem k závěrům obsaženým v R 91/2009 nelze splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek, dovozovat z obsahu listin, které dlužnice připojila k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Tím, že dlužnice neuvedla v insolvenčním návrhu konkrétní data splatnosti jednotlivých svých závazků a z dlužnicí popsaných okolností věci nelze dovodit, že má ve smyslu § 3 odst. 1 IZ vůči svým věřitelům splatné peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, resp. že ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) IZ zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, jež znemožňovaly pokračování v řízení a je neprojednatelný, proto soud I. stupně správně insolvenční návrh dlužnice podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, když nebylo lze postupovat podle § 128 odst. 2 IZ odstraněním vad návrhu. Vady insolvenčního návrhu mohla dlužnice odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, proto i kdyby dlužnice vady insolvenčního návrhu odstranila v odvolacím řízení, což se v projednávané věci nestalo, nemohlo by takové doplnění z hlediska věcné správnosti napadeného usnesení mít žádný význam (§ 146 odst. 2 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužnici na to, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby podala nový, řádný insolvenční návrh opatřený všemi zákonem předepsanými náležitostmi včetně potřebných příloh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové- pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 22. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková