4 VSPH 892/2015-B-27
KSHK 40 INS 6303/2014 4 VSPH 892/2015-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Potokem 80, 550 01 Broumov, o odvolání Radovana anonymizovano , nar. 6.3.1995, bytem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-10 ze dne 12. listopadu 2014 ve znění usnesení č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-21 ze dne 5. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-10 ze dne 12. listopadu 2014 ve znění usnesení č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-21 ze dne 5. května 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením ze dne 12.11.2014 (B-10) Krajský soud v Hradci Králové schválil oddlužení Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníku, aby do zaplacení částky 4.350,-Kč na dlužném výživném pro zletilého syna Radovana anonymizovano (dále jen odvolatel) platil prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Pavla Bureše (dále jen správce) k rukám odvolatele vždy k 25. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod II. výroku), uložil dlužníku, aby po dobu následujících 5 let platil odvolateli prostřednictvím správce vždy k 25. dni v měsíci ze svých příjmů běžné výživné ve výši 2.000,-Kč měsíčně (bod III. výroku), a aby po splnění povinnosti stanovené v bodě II. výroku usnesení po dobu následujících 5 let (nejdéle do úplného zaplacení všech svých pohledávek) platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím správce vždy k 25. dni v měsíci ze svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (po snížení o zaplacené běžné výživné) v poměru uvedeném v bodu IV. výroku, dále soud I. stupně určil, že první splátka připadá na den 25.12.2014 ze mzdy dlužníka, již pobírá u CEDIMA Meziměstí, s.r.o., IČO 27469891, Tovární 85, 549 81 Meziměstí a ze stálé měsíční platby ve výši 2.000,-Kč na základě smlouvy ze dne 25.7.2014, uzavřené mezi dlužníkem a panem Pavlem anonymizovano , anonymizovano , Horní Teplice 1, 549 57 Teplice nad Metují (bod V. výroku; dále jen dárce), uložil plátci mzdy provádět ze mzdy dlužníka nebo z jiných jeho příjmů srážky v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a takto sraženou částku vyplácet k rukám správce (bod VI. výroku), uložil dlužníku poukazovat měsíčně po dobu následujících 5 let (nejdéle do úplného zaplacení všech svých pohledávek) k rukám správce částku 2.000,-Kč, kterou pobírá na základě smlouvy uzavřené dne 25.7.2014 s dárcem (bod VII. výroku ve znění opravného usnesení ze dne 5.5.2015; B-21), stanovil odměnu správce ve výši 750,-Kč + DPH měsíčně a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč + DPH měsíčně pro dobu trvání oddlužení ve formě splátkového kalendáře (bod VIII. výroku), v bodech IX.-XII. výroku uložil správci a dlužníku v nich uvedené povinnosti, věřitelům uložil povinnost sdělit správci bankovní spojení pro účely výplaty oprávněných částek (bod. XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.6.2014 (A-9) zjistil úpadek dlužníka, povolil jej řešit oddlužením a ustanovil správce. Dne 15.8.2014 se konalo přezkumné jednání. Všechny pohledávky byly zjištěny v celém rozsahu jako nezajištěné. Na schůzi věřitelů se žádný věřitel nedostavil, ani neprojevil vůli hlasovat prostřednictvím hlasovacího lístku, proto rozhodl o způsobu oddlužení splátkovým kalendářem soud za situace, kdy nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by tomu bránily. Uvedl, že v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře budou nezajištění věřitelé uspokojováni po dobu 5 let z příjmů dlužníka získaných po schválení oddlužení a z finančního plnění na základě darovací smlouvy ve výši 2.000,-Kč měsíčně v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky v poměru podle výše jejich zjištěných pohledávek. První splátku stanovil na den 25.12.2014 a uvedl, že je pravděpodobnost uspokojení věřitelů v 31 % z celkového objemu přihlášených pohledávek ve výši 652.992,87 Kč.

Jen proti bodu II. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se včas odvolal odvolatel a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že dlužníkovi uloží povinnost zaplatit odvolateli na dlužném výživném částku 48.350,-Kč, prostřednictvím správce k rukám odvolatele vždy k 25. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Odvolání odůvodnil tím, že informoval správce o tom, že po dovršení zletilosti nedostával od dlužníka finanční prostředky na výživu, podle rozhodnutí soudu měl obdržet za tři měsíce (srpen, září, říjen 2014) částku 6.000,-Kč, dosud obdržel 1.650,-Kč a dlužné výživné za toto období činí 4.350,-Kč. Dále byl správce informován prostřednictvím matky odvolatele, že za předešlé období (říjen 2012-srpen 2014) dluží dlužník na výživném částku 46.000 Kč a celkem dluží na výživném 48.350,-Kč. Uvedl, že jím citovaná sdělení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 31.10.2014. Dalším opomenutým dluhem na výživném, pokud by nebylo uhrazeno, by bylo výživné za listopad 2014 a v takovém případě by dluh vůči odvolateli dosahoval částky 50.350,-Kč. Pro případ, že by nebyl odvolatel shledán oprávněnou osobou k podání odvolání navrhl, aby byl bod II. výroku opraven opravným usnesením tak, že částka na dlužném výživném je ve výši 48.350,-Kč.

V doplnění odvolání ze dne 14.12.2014 (B-16) odvolatel uvedl, že se s dlužníkem dohodl tak, že dluh na výživném činí částku 30.350,-Kč.

Dlužník se vyjádřil k nedoplatku na výživném podáním ze dne 12.1.2015 (B-20), vysvětlil vznik svého dluhu vůči odvolateli a uznal nedoplatek na výživném ve výši 30.350,-Kč.

Správce ve vyjádření k odvolání ze dne 3.12.2014 (B-13), 23.12.2014 (B-19) a 27.4.2015 (B-22) uvedl, že podle obsahu podání odvolatele ze dne 14.12.2014 (B-16) by měl činit nedoplatek na výživném odvolatele částku 30.350,-Kč, na tento dluh správce poukázal částku 4.350,-Kč plus běžné výživné na měsíc listopad 2014 ve výši 2.000,-Kč, proto by měl být nedoplatek na výživném ve výši 26.000,-Kč (48.350,-Kč minus 18.000 Kč minus 4.350,-Kč). Správce dále soudu sdělil, že je na účtu majetkové podstaty deponována částka 26.000,-Kč, již bude možno vyplatit po rozhodnutí soudu o podaném odvolání.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolatel je účastníkem řízení a zda uvedené rozhodnutí může napadnout odvoláním, a dospěl k závěru, že odvolatel je osobou oprávněnou k podání odvolání jen proti bodu II. výroku usnesení, proti němuž se lze odvolat.

Vyšel přitom z § 15 IZ, dle něhož nejde-li o přihlášeného věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto jejich právu jedná a rozhoduje, a z § 406 odst. 4 IZ, dle něhož odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl; proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

V daném případě uplatňuje odvolatel vůči dlužníkovi právo na zaplacení dlužného výživného, jde tedy o nepřihlášeného věřitele s pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e/ IZ). Z uvedeného tak plyne, že odvolatel je (jako jiná osoba) účastníkem řízení ve smyslu definice uvedené § 15 IZ.

Odvolatel se neúčastnil schůze věřitelů, na níž mělo být rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, a proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nehlasoval. Z uvedeného je tedy zřejmé i to, že odvolatel nemá legitimaci k podání odvolání proti bodu I. výroku usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pokud jde o bod II. výroku usnesení, jímž byla stanovena výše výživného odvolatele jakožto přednostní pohledávky, jež by měla být uspokojena v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, je situace odlišná, neboť tímto výrokem bylo dotčeno subjektivní právo odvolatele uplatněné vůči dlužníkovi, a odvolání proti němu proto přípustné je.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal usnesení v napadeném bodě II. výroku i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, podle § 402 odst. 1, 3 a 5 téhož zákona hlasují o způsobu oddlužení nezajištění věřitelé na schůzi věřitelů prostou většinou hlasů počítanou podle výše jejich pohledávek, přičemž jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů nezíská, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení podle § 406 IZ.

Z požadavků vymezujících postup při vydání rozhodnutí o schválení oddlužení a jeho obsah (viz zejména § 404 a § 406 IZ) je zřejmé, že musí být způsobem zákonem předepsaným odůvodněno, tj. musí odpovídat požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., proto z něj musí být patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při rozhodování o schválení oddlužení včetně jeho způsobu jeho provedení vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V posuzované věci odvolatel nesouhlasil s výší dlužného výživného uvedenou v napadeném bodě II. výroku a dovolával se své předchozí komunikace se správcem s tvrzením, že tento dluh je podstatně vyšší (48.350,-Kč). V průběhu odvolacího řízení pak soudu sdělil, že učinil dohodu s dlužníkem o nesporné výši nedoplatku na výživném v částce 30.350,-Kč.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud shora citoval, soud I. stupně v něm nijak nevysvětlil, na základě jakých svých skutkových zjištění dospěl právě k částce 4.350,-Kč představující dlužné výživné. Protože se soud I. stupně s touto okolností žádným způsobem v odůvodnění nevypořádal a tím požadavkům vymezujícím postup soudu při vydání rozhodnutí o schválení oddlužení a povinnosti rozhodnutí náležitě odůvodnit nedostál, je jeho rozhodnutí-pokud jde o napadený bod II. výroku-nepřezkoumatelné.

Ačkoliv došlo v průběhu odvolacího řízení ke shodě mezi odvolatelem a dlužníkem o výši dlužného výživného (30.350,-Kč), nelze přehlédnout, že oddlužení bylo schváleno na základě předpokladu, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů bude činit jen 31 % hodnoty jejich pohledávek za přispění dárce ve výši 2.000,-Kč měsíčně za situace, kdy soud I. stupně kalkuloval s jinou (nižší) výší dlužního výživného (4.350,-Kč). Odvoláním napadený bod II. výroku tak má přímý dopad do poměrů celého oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež bylo schváleno na hranici své ekonomické přípustnosti (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu II. výroku, jakož i ve všech ostatních bodech, jež jsou na něm závislé, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně přezkoumatelným způsobem postaví najisto výši dlužného výživného a znovu posoudí ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení. Pokud by se jeho ekonomická nabídka stala nedostatečnou, neopomene o tom soud I. stupně dlužníka poučit a poskytne mu přiměřenou lhůtu k navýšení jeho příjmů; teprve lze o příp. schválení (nebo neschválení) oddlužení znovu rozhodnout.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná