4 VSPH 881/2016-B-55
KSUL 45 INS 13275/2012 4 VSPH 881/2016-B-55

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Železná 226, 403 31 Ústí nad Labem, korespondenční adresou 507 31 Jičíněves 60, o odvolání věřitele Hypoteční banka, a.s. IČO: 13584324, sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. dubna 2016, č.j. KSUL 45 INS 13275/2012-B-50,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. dubna 2016, č.j. KSUL 45 INS 13275/2012-B-50 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil odvolací řízení o odvolání věřitele Hypoteční banka, a.s. (dále jen věřitel) proti usnesení ze dne 7.9.2015 (B-28).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že odvoláním doručeným dne 21.9.2015 se věřitel odvolal proti rozhodnutí ze dne 7.9.2015 (B-28) o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Usnesením ze dne 20.11.2015 (B-35) mu byla podle položky 22 bodu 1 písm. b) a položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích) uložena povinnost ve stanovené lhůtě zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,-Kč, přičemž byl zároveň poučen o následcích jeho nezaplacení. Proti tomuto usnesení, jež mu bylo doručeno dne 23.11.2015, se věřitel včas odvolal a jeho odvolání bylo Vrchním soudem v Praze odmítnuto usnesením ze dne 10.3.2016 (B-44). Citoval § 7 odst. 1 větu první a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a uvedl, že účtárnou soudu mu bylo sděleno, že ke dni 14.4.2016 nebyl soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,-Kč zaplacen. Vzhledem k tomu, že věřitel přes výzvu soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se věřitel včas odvolal a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil. Citoval § 4 odst. 1 písm. e), písm. i) isir.justi ce.cz zákona o soudních poplatcích a uváděl, že podle sazebníku se vybírá poplatek proti rozhodnutí soudu ve věci samé. Namítal, že rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, proti němuž podal odvolání, není rozhodnutím ve věci samé, a proto neměl být soudní poplatek vyměřen.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona; dále jen IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud předně uvádí, že nemá žádných pochyb o tom, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud vyslovuje souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ je rozhodnutím ve věci samé. K tomu poukazuje zejména na závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 30.4.2015, sen. zn. 29 NSCR 31/2013, uveřejněném pod číslem 95/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že nemá pochyb o tom, že usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli je rozhodnutím ve věci samé, když jeho prostřednictvím definitivně opouští majetkovou podstatu dlužníka část výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (je takto rozvržena zajištěnému věřiteli).

Shodně s tímto závěrem pak odvolací soud v usnesení ze dne 16.2.2016, č.j. KSPH 61 INS 5515/2014, 4 VSPH 236/2016-B-37, uvedl následující: Odvolací soud zastává názor, že rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ je (meritorním) rozhodnutím ve věci samé, neboť je nelze podřadit pod žádné z typových usnesení uvedených v § 169 odst. 2 o.s.ř. Je tomu tak především proto, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ vzhledem ke svému obsahu odpovídá svojí povahou rozvrhovému usnesení a jeho vydání vzhledem k § 298 odst. 3 IZ předchází postup obdobný postupu při projednávání konečné zprávy. K tomu, že rozvrhové usnesení i usnesení o schválení konečné zprávy, jsou rozhodnutími ve věci samé zaujal již dříve stanovisko Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010 (R 96/2011). K obsahovým náležitostem rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli-v souladu s § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.-se pak Vrchní soud v Praze vyslovil např. již ve svém usnesení ze dne 17.6.2011, č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1078/2010-B-1164, jež je plně aplikovatelné i po revizní novele IZ účinné od 1.1.2014. Odvolací soud proto uzavírá, že rozhodnutí podle § 298 odst. 2 IZ není rozhodnutím nikoli ve věci samé a musí být -i když mu nikdo neodporoval-vždy odůvodněno. Jinými slovy řečeno, usnesení, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ je rozhodnutí ve věci samé a musí vždy obsahovat odůvodnění.

Tyto právní závěry přitom rovněž odpovídají předcházející konstantní judikatuře odvolacího soudu, v níž uzavřel, že rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.6.2014 č.j. KSHK 45 INS 6681/2009, 2 VSPH 1006/2014-B-73, ze dne 3.12.2014 č.j. KSPL 52 INS 6727/2013, 1 VSPH 2307/2014-B-40, ze dne 19.1.2015 č.j. KSPA 59 INS 4113/2013, 4 VSPH 54/2015-B-27 a ze dne 9.9.2015 č.j. KSUL 74 INS 6688/2013, 3 VSPH 1772/2014-B-31).

Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích (jež se uplatní také v insolvenčním řízení), vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Sazbu poplatku za odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně v insolvenčním řízení stanoví položka 22 bod 11 sazebníku poplatků, jenž je uveden v příloze zákona o soudních poplatcích, odkazem na položku 4 bod 1 písm. c) sazebníku, tzn. ve výši 2.000,-Kč.

Podle položky 22 bodu 14 sazebníku poplatků, se poplatek nevybere za odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně jen procesní povahy, zejména proti rozhodnutí o zastavení řízení, odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení, odmítnutí odporu či námitek, odmítnutí odvolání nebo proti rozhodnutí soudu o nákladech řízení. Jak již bylo vysvětleno výše, je rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, rozhodnutím ve věci samé, nejedná se tedy o rozhodnutí toliko procesní povahy, a proto se na ně položka 22 bod 14 sazebníku poplatků nevztahuje.

Z toho vyplývá, že účastník (odvolatel), jenž není v insolvenčním řízení osvobozen od soudního poplatku (podle § 11 odst. 2, odst. 3 zákona o soudních poplatcích, § 138 o.s.ř. či dle jiného zvláštního předpisu), je povinen zaplatit za odvolání proti usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli soudní poplatek podle položky 22 bodu 11, tzn. podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků ve výši 2.000,-Kč. Jinak řečeno: za odvolání proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, se vybere soudní poplatek podle položky 22 bodu 11 ve spojení s položkou 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků ve výši 2 000 Kč.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že věřitel, jenž není v daném řízení osvobozen od placení soudních poplatků, podal odvolání (B-31) proti usnesení, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ (B-28). Vzhledem k tomu, že spolu s odvoláním neuhradil soudní poplatek za odvolání, vyzval jej soud I. stupně v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením ze dne 20.11.2015 (B-35) k jeho úhradě ve správné výši 2.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení. Věřitel však ani v takto určené lhůtě poplatek za odvolání neuhradil (B-49), a proto soud I. stupně správně postupoval podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a napadeným usnesením odvolací řízení zastavil. V době po vydání napadeného rozhodnutí pak věřitel nevyužil možnosti podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zaplatit soudní poplatek za odvolání do konce odvolací lhůty.

K odvolací argumentaci spočívající v tom, že v insolvenčním řízení lze soudní poplatek vyměřit jen podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích, odvolací soud dodává, že ji nesdílí z důvodů shora vyložených. Ostatně poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích se vztahuje jen na případ rozhodnutí o insolvenčním návrhu, z čehož nelze usuzovat, že by poplatková povinnost podle jiných ustanovení zákona o soudních poplatcích nestíhala účastníky insolvenčního řízení za jiná řízení nebo úkony předpokládané např. právě v § 4 odst. 1 písm. i) cit. zákona, na něž věřitel rovněž poukazoval.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 31. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková