4 VSPH 881/2014-A-11
KSCB 27 INS 2790/2014 4 VSPH 881/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka: Martin Cepák, rč: 790111/1493, Dlouhá 123, 378 53 Strmilov, zahájeném k návrhu věřitele: Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 2790/2014-A-6 ze dne 11.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 2790/2014-A-6 ze dne 11.dubna 2014 se m ě n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně uložil nadepsaným usnesením navrhovateli, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále IZ). Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele dne 4.2.2014. Soud nemá informace o majetkových poměrech dlužníka a nelze s dostatečnou jistotou předvídat, jaký bude výtěžek zpeněžení jediného známého majetku dlužníka, nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, okres Jindřichův Hradec, katastrální území Strmilov, zapsaných na LV 1661, jaká bude výše odměny insolvenčního správce i výše nákladů insolvenčního řízení, byť lze počítat s určitým výtěžkem zpeněžení nemovitostí snad postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dlužník se přes výzvu soudu k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil a nepředložil soudem požadované seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Soud prvního stupně zohlednil, že dlužník nepodal návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, ačkoliv byl soudem řádně poučen. Je zde tedy předpoklad, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty získá insolvenční soud později v průběhu řízení. S ohledem na dosud známou skladbu majetku dlužníka uložil soud prvního stupně navrhovateli zálohu v uvedené výši.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas odvolání. Uvedl, že mu soud uložil povinnost hradit zálohu v maximální zákonem stanovené výši, aniž by se zabýval skutkovými a právními okolnostmi významnými pro určení, zda a v jaké výši je záloha přiměřená. Dále uvedl, že podal dne 4.2.2014 insolvenční návrh i na manželku Janu Cepákovou. Ve věci úpadce Jany Cepákové byl navrhovatel vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč usnesením soudu č.j. 28 INS 2794/2014-A-6 ze dne 31.3.2014. Záloha byla zaplacena dne 2.4.2014 v plné výši. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o úpadek manželů, žádá navrhovatel, aby byla obě řízení spojena a projednána v jednom řízení. Současně navrhoval, aby byla již zaplacená záloha na náklady použita pro spojené řízení. Dále navrhovatel poukázal na to, že existuje hodnotný zpeněžitelný majetek ve společném jmění dlužníků, který bude sepsán do majetkové podstaty a je zde důvodný předpoklad, že náklady insolvenčního řízení bude možno uspokojit z již uhrazené zálohy. Navrhoval proto, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a vydal rozhodnutí, že se insolvenční řízení manželů Jany Cepákové a Martina Cepáka spojuje do společného řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě podal insolvenční návrh věřitel, který se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Martina Cepáka, rč: 790111/1493.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že byl dlužník vyzván insolvenčním soudem podle § 128 odst. 3 IZ, aby předložil seznamy uvedené v § 104 dost. 1 IZ. Usnesením ze dne 11.února 2014 byl rovněž poučen podle ustanovení § 390 odst. 1 věta druhá IZ o možnosti podat návrh na řešení úpadku oddlužením. Usnesení bylo doručeno dlužníkovi 18.2.2014 a třicetidenní lhůta pro podání návrhu na řešení úpadku oddlužením uplynula marně. V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem nežli konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ustanovení § 314, 315 IZ) a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje).

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

V rámci konkursu (byť nepatrného) prohlášeného na dlužníkův majetek činí minimální výše odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 platné vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000,-Kč (+ daň z přidané hodnoty) při splnění předpokladů zakotvených v odstavcích 1 až 4 citovaného paragrafu. Rozsah nutných výloh souvisejících se správou majetkové podstaty přitom plyne z ustanovení § 230 IZ a je předem neznámý . Zdrojem, který slouží k úhradě zmíněných nákladů konkursu, je mimo výtěžek zpeněžení majetkové podstaty právě záloha na náklady insolvenčního řízení. Výše zálohy musí odpovídat jejímu účelu, tj. zajištění úhrady všech předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (správcovy odměny a hotových výdajů i nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty). Povinnost zaplatit zálohu přitom ukládá soud iniciátorovi insolvenčního procesu vždy, když to považuje za nezbytné vzhledem k povaze věci, tj. ke konkrétním okolnostem projednávané kauzy; výše zálohy je nadto soudem určována v době, kdy není možné s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje si zjišťování, správa a zpeněžování majetkové podstaty vyžádá.

Při stanovení výše zálohy je vždy třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že zpeněžením jeho majetku se zřejmě podaří část nákladů insolvenčního řízení uhradit. V daném případě navrhovatel doložil, že má dlužník ve společném jmění s manželkou Janou Cepákovou nemovitý majetek zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, okres Jindřichův Hradec, katastrální území Strmilov, zapsaný na LV 1661. Jiný majetek dlužníka nebyl zatím zjištěn a zpeněžení dosud známého majetku potrvá určitou dobu. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude třeba uložit zálohu alespoň ve výši, která bude třeba k úhradě počátečních nákladů insolvenčního řízení, což je dle odvolacího soudu záloha ve výši 30.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak vyplývá z výroku usnesení, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy. Připomíná dále, že je navrhovatelem zaplacená záloha, nejde-li o dlužníka, považována ve smyslu ustanovení § 108 odst. 4 IZ za pohledávku za majetkovou podstatou.

Závěrem odvolací soud uvádí, že pokud navrhovatel žádal spojení řízení obou manželů v jediné, pak z ustanovení § 83a IZ vyplývá, že není-li dále stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení. Podle ustanovení § 394a IZ je přípustné projednat oddlužení manželů pouze k jejich dlužnickému návrhu a pouze v souvislosti s návrhem na povolení oddlužení. V daném případě dlužník ani nepodal návrh na oddlužení a úpadek bude řešen konkursem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 26.srpna 2014

Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová