4 VSPH 879/2016-B-68
KSUL 70 INS 24801/2012 4 VSPH 879/2016-B-68

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků Pavla anonymizovano , anonymizovano , a Ivany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Roudnická 22, Vědomice, o odvolání insolvenční správkyně Ing. Aleny Veverkové, sídlem Kleneč 133, Roudnice nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 24801/2012-B-57, ze dne 18. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 24801/2012-B-57, ze dne 18. dubna 2016, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně Ing. Alena Veverková (dále jen správkyně) vydala zajištěnému věřiteli BP Integralis Limited (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení ve výši 120.899,-Kč (bod I. výroku), nevyslovil souhlas s vyplacením odměny správkyně určené z výtěžku zpeněžení, vyslovil souhlas s výplatou nákladů správkyně spojených se zpeněžením ve výši 737,-Kč (bod II. výroku) a uložil správkyni povinnosti spojené s vydáním výtěžku zpeněžení (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 7.2.2013 (A-14) zjistil úpadek dlužníků Pavla anonymizovano a Ivany anonymizovano (dále též dlužníci), povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správkyni, a že usnesením ze dne 25.3.2013 (B-4) schválil způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že správkyně dne 16.1.2016 navrhla povolení výplaty výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli se zjištěnou zajištěnou pohledávkou ve výši 684.010,38 Kč s tím, že výtěžek byl získán pojistným plněním zaslaným na účet majetkové podstaty ve výši 121.636,-Kč na základě dohody o vinkulaci pojistného plnění z pojistné události ze dne 2.1.2012 ve prospěch zajištěného věřitele, přičemž o tomto návrhu správkyně byli věřitelé vyrozuměni dne 26.1.2016 vyhláškou (B-55) s poučením o možnosti podat ve lhůtě 7 dnů ode dne jejího zveřejnění námitky, jež však podány nebyly. Odkazoval na § 298 odst. 1 a 2 a § 299 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a zjistil, že právo na uspokojení ze zajištění má jako jediný zajištěný věřitel, jemuž tak připadá celá částka čistého výtěžku zpeněžení. Vysvětlil, že neudělil souhlas s odměnou správkyně, jelikož nezpeněžovala isir.justi ce.cz

žádný majetek, neboť peníze byly pojišťovnou vydány přímo na účet majetkové podstaty, a proto na věc nelze vztáhnout § 1 a § 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška). Doplnil, že správkyně nezískala do majetkové podstaty finanční prostředky svou aktivní činností a náleží jí tak pouze hotové výdaje, jež činily 737,-Kč. Rozvedl, že obsahem činnosti správkyně v insolvenčním řízení je rozvrhnout příjmy dlužníků podle splátkového kalendáře včetně příjmů mimořádných, za což jí náleží odměna. Měl za to, že správkyně jednala v rámci své běžné činnosti, za níž jí dlužníci každý měsíc hradí odměnu, a jiné její účasti nebylo zapotřebí, k čemuž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 1630/2015 ze dne 4.4.2016. Proto vydal souhlas s výplatou výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 IZ, nikoli však souhlas s vyplacením odměny správkyně.

Jen proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se správkyně včas odvolala (B-59) a navrhovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, příp. aby je změnil tak, že se zajištěnému věřiteli vyplácí výtěžek ve výši 107.733,-Kč a jí se přiznává odměna ve výši 10.881,-Kč. Namítala, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci a nesprávně ji posoudil. Uváděla, že bez jejího aktivního přístupu by nedošlo k plnění, neboť první kroky učinila již v září 2013 po stížnosti dlužníků (B-14), dále aktivně spolupracovala s pojišťovnou, soudem i zajištěným věřitelem (B-16, B-20 a B-22), jenž její nárok na odměnu nikdy nezpochybnil, a ve věci se konalo za jeho účasti soudní jednání (B-51). Podotkla, že vyplácená částka je náhrada za škodu vzniklou na prodávané zajištěné nemovitosti, jež zcela podstatně ovlivnila její cenu, a (nebýt této škody) byla by nemovitost prodána za podstatně vyšší částku, z níž by se též odvíjela i její odměna.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 167 odst. 1 IZ se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li tento zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak.

Podle § 283 odst. 1 IZ, zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.

Podle § 294 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. To platí přiměřeně i pro dlužníkovy nepeněžité pohledávky ocenitelné penězi.

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Podle § 38 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle čl. II bodu 1 vyhlášky č. 398/2013 Sb., přechodná ustanovení, v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. do 31.12.2013) se postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. V projednávané věci bylo rozhodnutí o úpadku dlužníků spojené s rozhodnutím o povolení jejich oddlužení vydáno dne 7.2.2013 (A-14). Usnesení o schválení jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře pak bylo vydáno dne 25.3.2013 (B-4).

Podle § 3 vyhlášky, ve znění účinném do dne 31.12.2013, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce a) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou podle § 1, nejméně však 45.000,-Kč, b) při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, c) při oddlužení plněním splátkového kalendáře, při kterém dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a částku určenou podle § 1 odst. 2.

Podle § 1 odst. 2 vyhlášky, ve znění účinném do dne 31.12.2013, odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč určené k vydání zajištěnému věřiteli.

Podle § 7 vyhlášky, ve znění účinném do dne 31.12.2013, výše náhrady cestovních nákladů se řídí zvláštními právními předpisy (odst. 1). Poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie se hradí v prokázané výši, nejvýše však do 5 % odměny insolvenčního správce určené podle této vyhlášky (odst. 2). Ostatní hotové výdaje se hradí v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odst. 3). Insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odst. 4).

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) stanoví vyhláška (ve znění účinném do 31.12.2013) výši paušální měsíční odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b/ a c/) a výši paušální měsíční náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) ve vztahu k jeho činnosti, kterou v rámci svých zákonných povinností v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře k realizaci této formy oddlužení pravidelně provádí. To je z konstrukce těchto nároků jednoznačně patrné, neboť jsou prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře. Tento závěr se rovněž podává z toho, že za zpeněžení majetku sloužícího k zajištění při oddlužení plněním splátkového kalendáře přiznává vyhláška (v § 3 písm. c/) insolvenčnímu správci (další) odměnu v částce určené podle § 1 odst. 2.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 7.2.2013 (A-14) zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správkyni do funkce, a že usnesením ze dne 25.3.2013 (B-4) schválil způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. Zajištěný věřitel do insolvenčního řízení dlužníků přihlásil (přihláškou P19) pohledávku v celkové výši 684.010,38 Kč zajištěnou dle zástavní smlouvy ze dne 11.2.2010, v níž bylo sjednáno zřízení zástavy na nemovitosti a vinkulace pojistného plnění z pojistné smlouvy pro případ pojistné události týkající se zastavené nemovitosti, a takto byla zajištěná pohledávka na zvláštním přezkumném jednání (B-10) také zjištěna; zástavní právo ve smyslu § 2 písm. g) IZ tedy vázlo jak zastavené nemovitosti, tak i na pohledávce z případného pojistného plnění z pojistné smlouvy, dle níž byla zastavená nemovitost pojištěna (§ 153 odst. 2 obč. zák.). Dne 16.1.2016 (B-52) správkyně navrhla, aby soud prvního stupně vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši 107.733,-Kč, neboť částka výtěžku z vinkulovaného pojistného plnění činí 121.636,-Kč a od ní je třeba odečíst náklady správkyně ve výši 737,-Kč (sestávající z telefonních poplatků ve výši 100,-Kč, jízdného do sídla soudu a zpět ve výši 509,-Kč a 21 % DPH z těchto částek ve výši 128,-Kč) a její odměnu ve výši 13.166,-Kč včetně DPH (odměna 9 % v částce 10.881,-Kč + 21 % DPH v částce 2.285,-Kč). Tento návrh správkyně soud prvního stupně zveřejnil vyhláškou (B-55) s poučením podle § 298 odst. 3 IZ o možnosti podat proti němu námitky do 7 dnů ode dne jejího zveřejnění, jež však podány nebyly.

Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že správkyně v projednávaném případě žádný majetek nezpeněžovala. Podle názoru odvolacího soudu naopak lze též výplatu peněžních prostředků ze zastaveného a vinkulovaného pojistného plnění na účet majetkové podstaty pocházejících z plnění za pojistnou událost týkající se zastavené nemovitosti podřadit pod zpeněžování majetkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 IZ, jelikož se jedná o vymožení pohledávky vůči pojišťovně, tedy o převedení této pohledávky (majetku) na peníze za účelem uspokojení zajištěného věřitele (srov. shora citovaný § 283 odst. 1 větu první IZ), pročež lze rovněž přijmout závěr, že odměna správkyně měla být určena podle § 3 písm. c) vyhlášky, tedy, že měla činit částku určenou podle § 1 odst. 2 vyhlášky (9 % z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele).

K argumentaci soudu I. stupně odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4.4.2016, č.j. KSUL 79 INS 14726/2012, 3 VSPH 1630/2015-B-33, odvolací soud uvádí, že skutkové ani právní závěry tohoto rozhodnutí nedopadají na projednávanou věc, jelikož se týkaly postupu podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ (šlo o mimořádný příjem dlužníka získaný z dědictví ve formě peněžních prostředků, jenž se bez dalšího použil k mimořádné splátce nad rámec splátkového kalendáře), tedy uspokojování nezajištěných věřitelů mimořádnými splátkami v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře (přičemž za provádění splátkového kalendáře-ať již řádnými či mimořádnými splátkami-je správce zásadně odměňován svou pravidelnou měsíční odměnou vázanou na trvání splátkového kalendáře), avšak činnost správkyně v posuzované věci se týká uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.

Na základě toho odvolací soud konstatuje, že na daný případ lze aplikovat § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 písm. c) vyhlášky, jelikož se jedná o zpeněžení majetku (pohledávky) sloužícího k zajištění ve prospěch zajištěného věřitele.

Odvolací soud doplňuje, že se nadto ani neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že by správkyně nezískala finanční prostředky (částku 121.636,-Kč) do majetkové podstaty bez jakékoliv námahy, jelikož z obsahu spisu vyplývá opak, neboť správkyně v této věci opakovaně komunikovala s pojišťovnou a zajištěným věřitelem (B-16, B-20, B-44, B-51), tedy že správkyně vůči pojišťovně aktivně uplatňovala pohledávku dlužníka spočívající v pojistném plnění ve prospěch majetkové podstaty (resp. zajištěného věřitele) ve smyslu § 294 odst. 1 IZ. Jak již vysvětleno výše, správkyně přitom nejednala v rámci své běžné činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře kryté (měsíčními) paušálními nároky podle vyhlášky, neboť se jednalo o vydobytí-tedy o běžnou realizaci-pohledávky ve prospěch zajištěného věřitele a nikoli ve prospěch věřitelů nezajištěných.

Pokud platí, že majetkovou podstatu dlužníka tvoří též dlužníkovy peněžité pohledávky (§ 206 odst. 1 písm. h) IZ), že se zpeněžením majetkové podstaty rozumí převedení veškerého majetku na peníze za účelem uspokojení věřitelů, jakož i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek (§ 283 odst. 1 IZ), že insolvenční správce je povinen dlužníkovy pohledávky uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty (§ 294 odst. 1 IZ) a že též výtěžek z realizace dlužníkových pohledávek (tedy z jejich vydobytí soudní či mimosoudní cestou anebo z jejich převedení, tedy prodeje ) je součástí příjmů majetkové podstaty (§ 302 odst. 2 písm. c/ IZ), z nichž se určí odměna insolvenčního správce (§ 38 odst. 1 IZ ve spojení s vyhláškou) a který bude poté rozdělen mezi věřitele (§ 302 odst. 3 a § 306 IZ), pak se shora uvedené nutně prosadí též u pohledávek dlužníka (§ 293 IZ; v posuzované věci u zastavené pohledávky z vinkulovaného pojistného plnění, na něž má zajištěný věřitel nárok), tedy že též jejich realizaci-tj. převedení hodnoty těchto pohledávek na peníze-je třeba považovat za zpeněžení, z něhož se určí též odměna insolvenčního správce, byť se s takovým výtěžkem naloží (odchylně) podle § 298 IZ. Jinak řečeno, má-li zajištěný věřitel zástavní právo k pohledávce dlužníka, pak se výtěžkem zpeněžení předmětu zajištění určeným k vydání zajištěnému věřiteli rozumí též částka dosažená insolvenčním správcem při její realizaci (vymožení).

Z uvedeného dále nutně plyne i to, že insolvenční správce má právo na odměnu z výtěžku realizace (vymožení) pohledávky dlužníka určené k vydání zajištěnému věřiteli podle § 3 písm. c) ve spojení s § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2013) a na náhradu hotových výdajů s tím účelně vynaložených v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity uvedenými v § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2013).

Pokud jde o výpočet správkyně (B-52), dle něhož měla být zajištěnému věřiteli vydána částka 107.733,-Kč a správkyni měla být určena odměna ve výši 13.166,-Kč včetně DPH, což představuje 12,2 % (a nikoli 9 %) z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, je zjevně nesprávný, neboť nerespektuje § 1 odst. 2 vyhlášky, ve znění účinném do dne 31.12.2013. Třeba připomenout, že pro výpočet odměny před 1.1.2014 byla rozhodným výtěžkem částka určená k vydání zajištěnému věřiteli, tedy částka pozůstávající po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a odměny insolvenční správkyně; jde tedy o použití známého vzorce: 9x (hrubý výtěžek zpeněžení minus náklady na správu minus náklady na zpeněžení) 1,1089

K tomuto výkladu se Vrchní soud v Praze přihlásil v celé řadě svých dřívějších rozhodnutí, např. v usnesení ze dne 14.8.2012, sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B, ze dne 10.12.2012, sp. zn. MSPH 99 INS 2820/2010, 2 VSPH 576/2012-B, ze dne 9.4.2013, č.j. KSPA 56 INS 2720/2010, 2 VSPH 1613/2012-B-47, ze dne 27.5.2013, č.j. KSCB 28 INS 12818/2010,

2 VSPH 1535/2012-B-66 nebo ze dne 15.9.2014, sp. zn. KSPH 40 INS 9471/2013, 1 VSPH 1798/2014.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení nelze potvrdit a ani změnit. Proto postupoval podle § 219a odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž insolvenční správkyně předloží opravený návrh na vydání výtěžku zpeněžení respektující shora uvedené judikatorní závěry a soud I. stupně jej znovu projedná a rozhodne o něm podle § 298 IZ.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 18. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková