4 VSPH 838/2015-B-24
KSHK 42 INS 19122/2014 4 VSPH 838/2015-B-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Ktová 35, 512 63 Rovensko pod Troskami, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2015, č.j. KSHK 42 INS 19122/2014-B-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2015, č.j. KSHK 42 INS 19122/2014-B-14, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové nevyhověl žádosti dlužnice ze dne 3.2.2015 o snížení splátky pro účely insolvenčního řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 14.7.2014 mu byl doručen návrh dlužnice na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem, v němž požádala o stanovení nižší než zákonem určené splátky ve výši 4.400,-Kč, představující 1/2 jejího invalidního důchodu, z důvodu, že příjem z nájmu od dcery je do budoucna nejistý a při jeho výpadku by si vyšší splátky nemohla dovolit. Usnesením ze dne 6.8.2014 (A-6) soud zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce, z jehož zprávy ze dne 30.9.2014 vyplynulo, že dlužnice má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem, pobírá invalidní důchod ve výši 8.115,-Kč a její příjem z pronájmu domu činí 7.000,-Kč. Usnesením ze dne 19.1.2015 (B-9) soud schválil oddlužení dlužnice ve formě splátkového kalendáře, pro jehož účely nevyužil invalidního důchodu, jehož výše nepostačovala k provádění zákonem stanovených srážek, ale v souladu s § 312 o.s.ř. použil celý příjem dlužnice z pronájmu domu, na který se nevztahují srážky ze mzdy a obdobných příjmů.

Soud uvedl, že dlužnice opětovně požádala o snížení splátky pro účely insolvenčního řízení, přičemž uvedla, že od února 2015 je nájemné sjednáno ve výši 3.500,-Kč měsíčně, z důvodů popsaných v dodatku nájemní smlouvy a poukazovala na to, že je samoživitelkou, pro zdravotní obtíže užívá mnohou léků a již takto se nachází ve velmi složité situaci. K této žádosti vyjádřil soud dne 26.2.2015 přesvědčení, že poukázání celého nájmu (ať ve výši 7.000,-Kč či 3.500,-Kč) nemůže finanční situaci ovlivnit a současně dlužnici upozornil, že zde může vyvstat domněnka nepoctivého záměru. Podáním doručeným dne 26.2.2015 dlužnice opětovně uvedla, že nájemné muselo být sníženo, uvedla důvody snížení a dodala, že žádný nepoctivý záměr nesleduje a žádá o určení měsíčních splátek ve výši nájemného 3.500,-Kč, když i tak dojde ke splacení cca 50 % veškerých závazků. Z předložených listin soud zjistil, že nájemní smlouva byla uzavřena dne 30.4.2013 pro dům ve Ktové čp. 67, nájemné bylo sjednáno ve výši 7.000,-Kč měsíčně bez záloh na energie a odpad; pronajímatel (dlužnice) měla odevzdat nájemci (dceři) dům včetně jeho zařízení ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistit nerušený výkon práv spojených s nájmem domu; o předání domu a jeho zařízení měl být sepsán předávací protokol a dlužnice se zavázala provádět opravy domu s výjimkou oprav uvedených v článku V. smlouvy; nájemce prohlásil, že se seznámil se stavem domu a přebírá ho v tomto stavu do užívání; rekonstrukce domu sjednána nebyla. Byla uzavřena a schválena dohoda rodičů, tehdy nezletilé děti byly svěřeny do výchovy matky a výživné pro děti nebylo otci určeno. Již zletilá dcera dlužnice je studentkou Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově a nezletilý syn je žákem Obchodní akademie, Hotelové školy a Střední odborné školy v Turnově. Dlužnice má běžné výdaje spojené s nájmem bytu a lehce zvýšené náklady spojené se zdravotním stavem a docházkou dětí do školy a pobírá přídavky na děti a příspěvek na bydlení. Po schválení oddlužení, před provedením první splátky, předložila dodatek č. 1 k nájemní smlouvě, s dohodnutým novým nájemným ve výši 3.500,-Kč s účinnosti od 1.2.2015 z důvodu odebrání příspěvku na bydlení dcery, absence centrálního vytápění domu a jeho celkově špatného technického stavu. Rozhodnutí o odebrání příspěvku na bydlení však nedoložila, neuvedla ani nedoložila, že by se snažila získat výživné pro děti a pokud tvrdila dřívější ústní ujednání o alespoň částečné rekonstrukci domu, měl soud za to, že jí nic nebránilo sjednání nižšího nájmu již dříve než po schválení oddlužení. Soud proto shledal chování dlužnice účelovým a žádosti o nižší splátky nevyhověl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala určení měsíčních splátek buď v původně navrhované výši 4.400,-Kč, odpovídající cca polovině jejího invalidního důchodu, nebo v posledně navrhované výši 3.500,-Kč, odpovídající měsíčnímu nájemnému, které dostává od své dcery. Namítala, že došlo k úpravě nájemného z důvodu snížení dceři příspěvku na bydlení, zhoršení situace v rodinném domě a nutných oprav. Ohrazovala se proti posuzování její žádosti jako účelové a uváděla, že i při splátkách 3.500,-Kč či 4.400,-Kč dojde k úhradě minimálně 50 % veškerých závazků.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 391 odst. 2 IZ, dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 402 IZ, právo hlasovat o způsobu oddlužení mají pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění věřitelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat nemají osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern (odst. 1). Svůj souhlas se způsobem oddlužení není věřitel oprávněn změnit (odst. 2). O způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů (odst. 3). Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře (odst. 4).

Podle § 407 odst. 3 věta první IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Z důvodové zprávy k posledně citovanému ustanovení plyne, že byla najisto postavena otázka, k níž praxe (před novelou IZ provedenou zákonem č. 217/2009 Sb.) postupně dospěla výkladem a dle níž je usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodnutím, které soud i bez návrhu změní, dojde-li k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek (např. tehdy, odpadne-li dlužníku za trvání splátkového kalendáře vyživovací povinnost nebo zanikne-li v této době pohledávka jeho věřitele jinak). Vrchní soud v Praze např. v usnesení ze dne 21.1.2010, sp. zn. KSUL 70 INS 5372/2009, 1 VSPH 809/2009-B, na dané téma uvedl, že rozhodnutí podle § 406 IZ je zcela nepochybně vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus), a pokud tedy dlužník tvrdí, že jeho majetkové poměry neumožňují plnit povinnosti podle splátkového kalendáře, je oprávněn podat návrh na změnu rozhodnutí, kterým byly stanoveny podmínky jeho plnění.

Proto není (nebylo) vyloučeno, aby soud akceptoval návrh dlužníka na stanovení nižší splátky (nižších splátek) i poté, co již pravomocně rozhodl o schválení jeho oddlužení formou splátkového kalendáře. To však jedině za předpokladu, že by takový návrh splňoval náležitosti stanovené v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ a že by jimi navržená nižší splátka umožnila uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 %. Splněn by musel být též předpoklad vyplývající z § 398 odst. 4 IZ a § 402 odst. 4 IZ, že by věřitelé hlasováním na své schůzi nebo prostřednictvím hlasovacího lístku vyslovili s navrženou nižší splátkou souhlas (popř. by souhlasili alespoň někteří z nich, a nižší splátka by se tak týkala jen uspokojení jejich pohledávek, obdobně jako při souhlasu s nižším plněním dle § 392 odst. 1 písm. c/ IZ) a ani insolvenční soud by neshledal důvody, které by změně usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem spočívající ve stanovení nižší splátky bránily. To při vědomí zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) a toho, že ani pro věřitele není žádoucí, aby se dlužník v důsledku placení zákonných splátek ocitl v kritické sociální situaci. Rozhodnutí o žádosti dlužníka o stanovení nižších splátek tedy musí předcházet svolání schůze věřitelů, při níž bude moci dlužník zodpovědět případné dotazy věřitelů před jejich hlasováním o doporučujícím stanovisku k jeho žádosti.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v kolonce č. 14 návrhu na povolení oddlužení, který byl soudu I. stupně doručen dne 14.7.2014, učinila návrh, aby jí soud stanovil nižší než zákonem určené splátky ve výši okolo poloviny jejího invalidního důchodu s přídavky, tedy ve výši cca 4.400,-Kč měsíčně z důvodu, že její příjem za nájemné od dcery je do budoucna nejistý a při jeho výpadku by si vyšší splátky nemohla dovolit, přičemž na základě navrhovaných splátek lze důvodně předpokládat, že nezajištění věřitelé obdrží minimálně 50% svých pohledávek. Jako důvody vedoucí k úpadku uvedla svou neschopnost najít si ucházející zaměstnání vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, ztrátu svého přítele a svou nerozvážnost (A-1). Usnesením ze dne 6.8.2014 (A-6) soud zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil insolvenčního správce a také svolal schůzi věřitelů na den 23.10.2014, jejímž předmětem jednání bylo pod bodem 5. projednání a hlasování o způsobu oddlužení a pod bodem 6. projednání a rozhodnutí o stanovení nižších, než zákonem určených splátek. Na schůzi věřitelů se však žádný věřitel nedostavil a soud konstatoval, že věřitelé neprojevili vůli zvolit způsob oddlužení, a proto jej určí soud tak, že schválí oddlužení ve formě splátkového kalendáře (B-8). Usnesením ze dne 19.1.2015 (B-9) ve spojení s opravným usnesením ze dne 29.1.2015 (B-10) soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a rozhodl, že první splátka bude zaplacena ke dni 25.2.2015 z nájmu hrazeného dcerou dlužnice, které uložil, aby částku 7.000,-Kč měsíčně z pronájmu bytu vyplácela k rukám insolvenčního správce. V odůvodnění tohoto usnesení soud mimo jiné uvedl, že pokud nedojde v průběhu příštích 5 let ke změně poměrů dlužnice, pak aktuální částka určená k rozdělení mezi věřitele umožňuje, aby dlužnice zaplatila během 5 let na uspokojení pohledávek věřitelů 354.660,-Kč a protože celkový objem přihlášených pohledávek činí 334.008,83 Kč, bude tak dosaženo 100 % uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů. O žádosti dlužnice o stanovení nižší než zákonem určené splátky učiněné v kolonce č. 14 návrhu soud v usnesení o schválení oddlužení nerozhodl a tento svůj postup ani neodůvodnil. Proti tomuto rozhodnutí se dlužnice neodvolala, ale podáním ze dne 3.2.2015, doručeným soudu dne 11.2.2015, požádala o změnu měsíčních splátek (B-11). Na tuto žádost soud reagoval přípisem dlužnici (B-12), na nějž dlužnice odpověděla podáním ze dne 26.2.2015 (B-13). Následně soud (bez jednání) vydal napadené usnesení.

Z uvedeného vyplývá, že v rozporu s § 398 odst. 4 IZ a § 402 odst. 4 IZ nebyla věřitelům před rozhodnutím soudu o žádosti dlužnice o stanovení nižších splátek ze dne 3.2.2015 dána možnost přijmout hlasováním na schůzi věřitelů nebo prostřednictvím hlasovacích lístků doporučující stanovisko, k němuž měl soud při svém rozhodování přihlížet. Tím, že o žádosti dlužnice o stanovení jiné výše měsíčních splátek rozhodl, aniž by věřitelům uvedeným způsobem umožnil vyjádřit své doporučující stanovisko, zatížil soud I. stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud zejména umožní věřitelům, aby zákonným postupem, tedy hlasováním na schůzi věřitelů nebo prostřednictvím hlasovacích lístků, přijali své doporučení k žádosti dlužnice, k němuž pak rovněž přihlédne při svém rozhodování.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná