4 VSPH 837/2016-A-155
MSPH 77 INS 25623/2014 4 VSPH 837/2016-A-155

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka R.B.TRANS, s.r.o., IČO: 25799347, sídlem Novodvorská 412, Praha 4, zahájené k návrhu navrhovatele Česká pojišťovna, a.s., IČO: 45272956, sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 25623/2014-A-144 ze dne 7. dubna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 25623/2014-A-144 ze dne 7. dubna 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl návrh dlužníka R.B.TRANS, s.r.o. (dále jen dlužník) na vydání předběžného opatření, jímž se domáhal odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevné nedostatky, pro které neměl být ani soudem uznán, přičemž nejenom co se týká věřitele, který insolvenční řízení zahájil, ale všech, jejichž přihlášené pohledávky do tohoto insolvenčního řízení byly jednak přihlášeny nezákonným způsobem a jednak dlužník dlouhodobě poukazoval na skutečnost, že je třeba jejich oprávněnost řádně prověřit k tomu určenými institucemi (bod I. výroku), jímž insolvenční soud stanoví sankce za podání zjevně chybného návrhu za použití neplatných dokumentů, stejně jako sankce pro ty, kteří s cílem poškodit dlužníka přihlásili nedoložené pohledávky, nepříslušnými osobami, za použití neplatných dokumentů včetně plných mocí/pověření (bod II. výroku), jímž insolvenční soud uloží povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody a jiné újmy, která by vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a nedůvodným přihlášením konkrétních subjektů (bod III. výroku), jímž insolvenční soud eliminuje účinky řízení stanovené v § 109 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a stanoví částku na náhradu škody (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, že se dlužník podáním ze dne 30.3.2016 (A-142) domáhal nařízení výše uvedeného předběžného opatření, že návrh odůvodnil tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu navrhovatele Česká pojišťovna, a.s., že na počátku jeho situace stojí společnost Avia Park V, spol. s r.o., která zadržela jeho majetek bez pravomocného rozhodnutí a jejíž pohledávka neexistuje, že se snažil brojit proti tomuto nezákonnému jednání žalobou na náhradu škody vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 9, že se obrátil se žádostí o odškodnění na Ministerstvo spravedlnosti ČR, že zahájené insolvenční řízení je výsledkem jednání skupiny osob, pracujících na ekonomické i lidské likvidaci společnosti, jejích statutárních zástupců i jejich rodin, že podal v insolvenčním řízení námitku podjatosti soudkyně JUDr. Hanuliakové, o níž nebylo doposud rozhodnuto, že je s insolvenčním rejstříkem manipulováno, že pohledávka navrhovatele nebyla řádně doložena, a že požádal Městské státní zastupitelství o vstup do řízení.

Soud I. stupně uvedl, že insolvenčním návrhem navrhovatele Česká pojišťovna, a.s. bylo dne 22.9.2014 (A-1) zahájeno insolvenční řízení dlužníka, že podáním ze dne 22.9.2014 (správně 28.9.2014; A-7) se dlužník vyjádřil k podanému insolvenčnímu návrhu, avšak vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. c) IZ nenavrhl, že o insolvenčním návrhu nebylo dosud rozhodnuto, a že dne 30.3.2016 (A-142) podal dlužník návrh na nařízení předběžného opatření.

K odůvodnění rozhodnutí o návrhu uvedeném v usnesení soudu I. stupně pod bodem I. výroku a pod bodem II. výroku soud I. stupně uvedl, že není návrhem na vydání předběžného opatření vyjmenovaným insolvenčním zákonem, a že nesplňuje ani obsahové náležitosti návrhu podle právní úpravy obsažené v § 75 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle níž je navrhovatel povinen vylíčit rozhodné skutečnosti a tvrdit naléhavou potřebu zatímní úpravy poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Jelikož dlužník v návrhu na nařízení předběžného opatření žádná taková tvrzení neuvedl, jeho návrh je nesrozumitelný, nelze jej zjistit ani z obsahu ostatních tvrzení dlužníka, a proto jej soud odmítl podle § 75a o.s.ř.

K návrhu, o němž rozhodl pod bodem III. výroku usnesení soud I. stupně uvedl, že byl podle § 82 odst. 2 písm. c) IZ podán opožděně, pokud jej dlužník nepodal při prvním úkonu, který dlužníku v řízení přísluší. Uvedl, že prvním úkonem dlužníka bylo podání ze dne 22.9.2014 (správně 28.9.2014; A-7), při němž dlužník návrh na nařízení předběžného opatření nepodal, a proto jej soud I. stupně odmítl pro opožděnost, aniž by zkoumal jeho důvodnost.

K návrhu, o němž rozhodl pod bodem IV. výroku usnesení soud I. stupně uvedl, že byl podán předčasně podle § 147 odst. 6 IZ, protože o insolvenčním návrhu navrhovatele Česká pojišťovna a.s. (A-1) nebylo dosud insolvenčním soudem rozhodnuto, a proto jej odmítl pro předčasnost, aniž by zkoumal jeho důvodnost. Pokud jde o část návrhu, v níž dlužník navrhuje eliminaci účinků zahájení insolvenčního řízení stanovených v § 109 odst. 1 IZ soud I. stupně uvedl, že se mu ani z ostatních tvrzení dlužníka nepodařilo zjistit, čeho konkrétně se dlužník domáhá, a proto jej posoudil jako součást návrhu uvedeného pod bodem IV. výroku usnesení a nikoli jako návrh samostatný.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včas odvolání, neboť s ním nesouhlasil a navrhoval je zrušit. Dovolával se, že má insolvenční návrh šikanózní povahu a bylo o něm rozhodováno nepříslušným soudem a soudcem z důvodu dlužníkem namítané podjatosti soudkyně JUDr. Jarmily Hanuliakové, o jejíž podjatosti nebylo dosud soudem rozhodnuto, insolvenční řízení je podle jeho názoru vedeno nezákonně a je nadržováno navrhovateli a věřitelům, dovolával se soudní ochrany, jež je mu upírána. Uvedl, že se nařízení předběžného opatření domáhal z důvodu, že má insolvenční návrh zjevné nedostatky, pokud se týká insolvenčního navrhovatele i do insolvenčního řízení přihlášených věřitelů, a proto se domáhal stanovení sankcí za podání takto zjevně chybného návrhu, využívajícího dle jeho názoru neplatné dokumenty, včetně sankcí věřitelům, kteří přihlásili do insolvenčního řízení nedoložené pohledávky s cílem dlužníka poškodit, dále se domáhal uložení jim povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody a jiné újmy, která by dlužníku vznikla jejich nezákonným postupem a domáhal se, aby měl insolvenční soud možnost eliminovat účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 IZ. Zrekapituloval dosavadní průběh insolvenčního řízení s tím, že na počátku jeho situace stála společnost Avia Park V, spol. s r.o., která v září 2012 znemožnila dlužníkovi vstup do jeho provozovny a zadržovala mu nezákonným způsobem jeho majetek, avšak do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 24.080 Kč. Uvedl další skutečnosti týkající se jeho žádostí o odškodnění, jako v podaném návrhu, a že podal vůči společnosti Avia Park V, spol. s r.o. žalobu o náhradu škody ve výši 80.000.000 Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ) nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle 82 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2).

Podle § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 147 odst. 6 IZ je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; předběžné opatření však nelze nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 75 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen identifikační číslo ) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Podle odstavce 3 téhož ustanovení je navrhovatel povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává.

Podle § 75a o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že insolvenčním návrhem navrhovatele Česká pojišťovna, a.s. bylo dne 22.9.2014 (A-1) zahájeno insolvenční řízení dlužníka, podáním ze dne 28.9.2014 (A-7) a k výzvě insolvenčního soudu ze dne 5.12.2014 (A-29), se dlužník vyjádřil k podanému insolvenčnímu návrhu, avšak nenavrhoval nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. c) IZ, o insolvenčním návrhu nebylo dosud rozhodnuto a dne 30.3.2016 (A-142) podal dlužník návrh na nařízení předběžného opatření.

Pokud se týká rozhodnutí soudu I. stupně uvedeného pod body I. a II. výroku usnesení, odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně, že je návrh na nařízení předběžného opatření vadný, protože neobsahuje obsahové náležitosti spočívající ve vylíčení rozhodujících skutečností o potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a které odůvodňují naléhavou potřebu předběžné opatření vydat. Z obsahu podání návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření a z dalších jeho četných podání založených do insolvenčního spisu je zřejmé, že brojí proti samotné podstatě a důvodům insolvenčního řízení zahájeného na návrh navrhovatele Česká pojišťovna, a.s., tyto jeho námitky však budou mít své opodstatnění při projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm, doplní-li je dlužník relevantním způsobem, avšak pro účely požadovaného nařízení předběžného opatření dlužník neuvádí žádné důvody uvedené v 82 IZ, pro které by bylo možno jeho návrhu, vymezenému rozhodnutím soudu I. stupně pod bodem I. a II. výroku, vyhovět.

Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu I. stupně pokud se týká jeho rozhodnutí uvedeného pod bodem III. výroku usnesení. Domáhal-li se dlužník uložení povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody a jiné újmy, která by mu vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a nedůvodným přihlášením konkrétních subjektů podle § 82 odst. 2 písm. c) IZ, pak byl tento návrh podán ve smyslu § 82 odst. 4 IZ opožděně, pokud dlužník návrh na nařízení předběžného opatření nepodal při prvním úkonu, který mu příslušel po podání insolvenčního návrhu dne 22.9.2014 (A-1), tj. při podání vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 28.9.2014 (A-7). Pro úplnost odvolací soud dodává, že dlužník nenavrhoval jeho nařízení ani při podání vyjádření ze dne 7.11.2014 (A-19), jež učinil na základě výzvy insolvenčního soudu k podání vyjádření ze dne 3.11.2014 (A-18). Již jen z těchto důvodů nemohlo být požadované předběžné opatření nařízeno. Zároveň odvolací soud posoudil tento návrh jako neurčitý a nesrozumitelný co do svého obsahu a co do výše uplatňované jistoty, a proto shledal i toto rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné.

Shodně se soudem I. stupně dospěl odvolací soud rovněž k závěru o předčasnosti podaného návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 147 odst. 6 IZ, jímž se dlužník domáhal stanovení částky na náhradu škody vzniklé dlužníku podle § 147 odst. 1 až 3 IZ, pokud nebylo dosud o insolvenčním návrhu rozhodnuto. Zároveň odvolací soud dospěl shodně, jako u předešlých návrhů dlužníka, včetně tohoto jeho posledního návrhu, aby insolvenční soud eliminoval účinky řízení uvedené v § 109 odst. 1 IZ, že je i tento návrh nesrozumitelný a co do požadované náhrady škody je návrh neurčitý.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně postupoval správně, pokud návrh na nařízení předběžného opatření podle § 75a o.s.ř. odmítl, a proto odvoláním napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze 11. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková