4 VSPH 823/2016-B-61
KSPA 56 INS 8498/2010 4 VSPH 823/2016-B-61

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Pavla Kamenického, nar. 30.12.1968, bytem Býšť 133, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 8498/2010-B-55 ze dne 10. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 8498/2010-B-55 ze dne 10. března 2016 se v bodě IV. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Pavla Kamenického (dále jen dlužník; bod I. výroku), schválil odměnu insolvenční správkyně JUDr. Ilony Dorkové (dále jen správkyně) za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře ve výši 54.227,50 Kč včetně DPH a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 10.855,50 Kč včetně DPH (bod II. výroku), zprostil správkyni funkce (bod III. výroku) a zamítl návrh dlužníka, aby mu soud přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny (bod IV. výroku).

V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 3.11.2010 (A-16) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správkyni, a že usnesením ze dne 24.1.2011 (B-9) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že podle sdělení správkyně ze dne 5.2.2016 došlo v měsíci lednu 2016 k uhrazení poslední splátky nezajištěným věřitelům, jimž dlužník za 60 měsíců uhradil 22,62 % jejich pohledávek, přičemž byla uspokojena odměna a náhrada hotových výdajů správkyně. Připomněl, že dne 2.3.2016 dlužník požádal o osvobození od placení pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Citoval § 413, § 414 odst. 1, § 415 a § 416 odst. 2 IZ a shrnul, že dlužník měl od začátku problém s výší měsíčních splátek, v některých měsících vůbec splátky nehradil a několikrát byl upozorněn soudem i správkyní isir.justi ce.cz 3 VSPH 1658/2016 na nutnost jejich navýšení a doplacení těch neuhrazených včetně nedoplatku u ČEZ Prodej, s.r.o. Uvedl, že nařídil jednání k projednání plnění povinností dlužníka a možného zrušení jeho schváleného oddlužení, k němuž se však dlužník bez omluvy nedostavil. Upozornil, že zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 682.775,13 Kč byly uspokojeny do částky 151.996,-Kč, tj. pouze v rozsahu 22,26 %, s tím, že vzal na vědomí splnění oddlužení, neboť již uplynulo 60 měsíců, v rámci nichž byl dlužník povinen plnit splátkový kalendář, a zároveň rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů správkyně za období měsíců února 2011 až ledna 2016 v celkové výši 65.133,-Kč, přičemž o odměně a náhradě hotových výdajů za období měsíců listopadu 2010 až ledna 2011 ve výši 2.510,-Kč již rozhodl usnesením ze dne 11.2.2016 (B-53). Vyložil, že i pokud dlužník za trvání splátkového kalendáře uhradil méně než 30 % nezajištěných pohledávek, zákon umožňuje jej osvobodit za současného splnění dvou podmínek, a to pokud nezavinil okolnosti, jež zapříčinily nižší než 30 % uspokojení věřitelů, a pokud částka věřiteli obdržená není nižší než částka, které by se jim dostalo v případě konkursu na majetek dlužníka. Uzavřel, že dlužník nesplnil první z těchto podmínek, jelikož zavinil neuhrazení nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich zjištěných pohledávek, přestože byl na nedostatečnou výši splátek upozorňován soudem a správkyní a bez omluvy se nedostavil k nařízenému soudnímu jednání. Dlužník tedy nesplnil zákonné podmínky, a proto zamítl jeho návrh na osvobození od hrazení pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Proti tomuto usnesení, a to podle obsahu toliko proti jeho bodu IV. výroku, podal dlužník včasné odvolání (B-56), neboť s ním nesouhlasil. Vyvracel, že by nekomunikoval se správkyní a tvrdil, že naopak byl k dispozici a o nařízeném soudním jednání nevěděl. Namítal, že splácel pravidelně každý měsíc. Připomněl, že je zdravotně indisponován, léčí se s vadou srdeční chlopně a má jít na operaci. Žádal o zvážení jeho situace a o šanci dát to do pořádku. Uznal, že nesplnil podmínky oddlužení a nezaplatil 30 % dlužné částky, jelikož neměl dostatek finančních prostředků.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a aniž podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4). 3 VSPH 1658/2016 Podle § 415 IZ, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možné všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (§ 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodl na nižším plnění (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ) a za předpokladu, že dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Ustanovení § 415 IZ upravuje postup insolvenčního soudu v případech, pokud by dlužníkovi nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, jestliže se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost.

K podmínkám osvobození dlužníka při nižším plnění Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 13.3.2015, č.j. KSUL 45 INS 4254/2012, 3 VSPH 6/2015-B-46, uzavřel, že podmínkou pro rozhodnutí podle § 415 IZ je především zvláštní návrh dlužníka (který sám o sobě není bez dalšího zahrnut v návrhu podle § 414 odst. 1 IZ). Náležitosti tohoto návrhu jsou předurčeny zákonnými předpoklady, za nichž soud může dlužníku přiznat osvobození od placení pohledávek, třebaže nezajištění věřitelé při splnění oddlužení obdrželi méně než 30 % jejich pohledávek. Dlužník v tomto návrhu musí tvrdit takové skutečnosti (okolnosti)-objektivně působící ( které nezavinil ), v jejichž důsledku nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění a současně označit důkazy k prokázání těchto tvrzení. Dlužník též musí tvrdit a prokázat, že částka, která by byla určena k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu (vzhledem k výtěžku zpeněžení majetkové podstaty), by nebyla vyšší než hodnota plnění získaného těmito věřiteli podle splněného oddlužení. K tomu, aby dlužník mohl splnit povinnost tvrzení a důkazní v uvedeném rozsahu, soud dlužníku poskytne potřebné poučení. Jinak ovšem je zcela na dlužníku, zda prokáže skutečnosti rozhodné pro osvobození podle § 415 IZ. Z úřední povinnosti zde soud žádná šetření neprovádí. Vydání rozhodnutí ve věci dlužníkova návrhu podle § 415 IZ musí vždy předcházet slyšení dlužníka a insolvenčního správce. Při svém rozhodování soud-jestliže dojde k závěru, že dlužníku nelze přičíst zavinění na nižší než 30 % míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů-též náležitě hodnotí (především porovnáním s odhadovaným možným uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu) míru neuspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. 3 VSPH 1658/2016

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek činila 682.775,13 Kč, přičemž dlužník uhradil správkyni odměnu a náhradu hotových výdajů a nezajištěným věřitelům uhradil částku 151.996,-Kč, tj. 22,26 % z hodnoty jejich zjištěných nezajištěných pohledávek. Na jednání konané dne 11.5.2015 (B-48) k projednání řádného plnění povinností dlužníka v průběhu oddlužení se dlužník bez omluvy nedostavil, nicméně soud prvního stupně nerozhodl o zrušení oddlužení dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek. Dne 5.2.2016 (B-52) podala správkyně soudu zprávu o splnění oddlužení formou plnění splátkového kalendáře a dne 2.3.2016 (B-54) dlužník navrhl, aby mu soud podle § 414 odst. 1 IZ přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Následně vydaným napadeným usnesením soud prvního stupně (mimo jiné) tento návrh dlužníka zamítl.

Pokud jde o napadený bod IV. výroku přezkoumávaného usnesení, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval překvapivě, neboť dlužníkovi nedal dostatečnou možnost odvrátit pro něj nepříznivý výsledek insolvenčního řízení. Z návrhu na osvobození od placení pohledávek vyplývá, že dlužník měl (nesprávně) za to, že splnil své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Vzhledem k tomu, že tomu tak nebylo, pročež ani nebylo lze vyhovět jeho návrhu na osvobození od placení pohledávek podle § 414 IZ, měl soud prvního stupně dlužníku tuto skutečnost předestřít a poučit jej o náležitostech návrhu podle § 415 IZ (tzn. o nezbytnosti doplnění rozhodných tvrzení a označení a doložení důkazů k prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, a že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem), přičemž o takto doplněném návrhu měl rozhodnout až po slyšení dlužníka a správkyně.

Z povahy věci je přitom zjevné, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře může ke slyšení dlužníka a insolvenčního správce ve smyslu § 415 IZ dojít nejdříve po uplynutí lhůty 5 let od termínu první splátky (§ 398 odst. 3, § 406 odst. 3 písm. a/ IZ). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 NSCR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, podle něhož je lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že poslední dlužníkova splátka v rámci jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře měla být uhrazena v lednu 2016 a že soud před rozhodnutím o návrhu na osvobození od placení pohledávek nepoučil dlužníka o náležitostech návrhu podle 415 IZ, ani nenařídil soudní jednání ke slyšení dlužníka a správkyně. Odvolací soud přitom podotýká, že jednání konané dne 11.5.2015 (B-48), tedy za trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež bylo nařízeno k projednání řádného plnění povinností dlužníka v průběhu oddlužení a k posouzení podmínek pro případné zrušení oddlužení dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, se netýkalo (a ani se týkat nemohlo) posouzení podmínek pro osvobození dlužníka ve smyslu § 415 IZ. Odvolací soud k tomu odkazuje na své usnesení ze dne 3 VSPH 1658/2016 7.3.2016, č.j. KSUL 69 INS 8324/2010, 4 VSPH 404/2016-B-48, v němž uzavřel, že je třeba důsledně odlišovat jednání podle § 415 IZ, jehož předmětem je rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek, a jednání podle § 418 IZ, jehož předmětem je zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka (bez možnosti důvodně žádat o osvobození od placení pohledávek). Pokud soud I. stupně oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře dříve nezrušil a toto skončilo pravidelně jeho splněním (bez ohledu na jeho ekonomický výsledek), nelze jen z výsledků jednání podle § 418 IZ bez dalšího vycházet při rozhodování o návrhu dlužníka na přiznání osvobození od pohledávek podle § 414 nebo § 415 IZ.

Napadený bod IV. výroku rozhodnutí je proto nutno považovat za předčasný, protože trpí z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o.s.ř., v jejímž v důsledku byla účastníkům řízení odňata možnost jednat před soudem. Tímto procesním postupem zatížil soud prvního stupně insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud usnesení v napadeném rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž dlužníka poučí o náležitostech návrhu na osvobození od placení pohledávek podle § 415 IZ a o takto doplněném dlužníkově návrhu rozhodne až po jednání, při němž provede slyšení dlužníka a správkyně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 30. září 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková