4 VSPH 766/2016-A-14
KSPH 60 INS 2827/2016 4 VSPH 766/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , IČO: 70708291, bytem Plk. Petroviče 102, Dobříš, zastoupeného Mgr. Rudolfem Krejčíkem, advokátem, sídlem nám. Krále Jiřího z Poděbrad 24, Řevnice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 2827/2016-A-7, ze dne 11. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 2827/2016-A-7, ze dne 11. února 2016, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Milana anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 8.2.2016, citoval § 3 odst. 1, 2, § 103 odst. 1, 2 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil, co se rozumí vylíčením rozhodujících skutečností, z nichž vyplývá úpadek dlužníka. Vyvozoval, že dlužník v návrhu neuvedl ničeho konkrétního ohledně věřitelů a jednotlivých závazků, jelikož pouze tvrdil, že své závazky není schopen řádně a včas splácet, a že je u všech závazků více než 30 dní po splatnosti, a proto se domníval, že se nachází v úpadku. Vyšel ze zjištění, že dlužník v rámci popisu rozhodujících skutečností řádně neoznačil žádného ze svých věřitelů, nespecifikoval žádný ze svých závazků právním důvodem jeho vzniku, výší, ani splatností, nadto neuvedl celkovou výši svých závazků včetně příslušenství, výši měsíčního příjmu, měsíčních splátek, měsíčních výdajů, ani důvody, jak se ocitl v tvrzeném úpadku. Doplnil, že nemohl vycházet z předloženého seznamu závazků, neboť ten postrádal přesné údaje o výši a splatnosti jednotlivých závazků. Dospěl tak k závěru, že insolvenční návrh dlužníka postrádá vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, a proto jej odmítl podle § 128 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-8, A-9 a A-10) a navrhoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho insolvenční návrh neodmítá. Argumentoval, že soud prvního stupně nevzal v úvahu jeho tvrzení a celý obsah návrhu, neúplně zjistil skutkový stav, své závěry řádně neodůvodnil a vycházel isir.justi ce.cz z nesprávného právního posouzení. Namítal, že ke svému návrhu připojil seznam závazků obsahující jejich řádnou identifikaci včetně plných názvů, jmen a příjmení, identifikačních čísel osob, sídel či bydliště. Měl za to, že z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, zda soud vylučuje překlenutí tvrzení odkazem na skutečnosti uvedené v listinách (zejm. v seznamu závazků), nebo zda dospěl k názoru, že seznam tyto údaje neobsahuje, a proto měl úvahu soudu za nepřezkoumatelnou. Připomněl, že tvrdil svůj úpadek, což doložil listinami o vedení sedmi exekucí, přičemž uvedl deset vykonatelných závazků s jistinou ve výši cca 485.000,-Kč, jež je navýšena o náklady a příslušenství, jejichž výši mohl pouze odhadnout, a proto v návrhu vycházel z částky cca 1 mil. Kč. Uznal nedostatek podkladů ke splatnosti pohledávek, nicméně pokládal za zřejmé, že vykonatelná pohledávka musí být nevyhnutelně splatná s tím, že již z množství exekucí bylo možno usuzovat na pluralitu věřitelů i neschopnost dlouhodobě plnit své závazky. Domníval se, že soud prvního stupně nevzal v úvahu, že se jedná o dva návrhy (insolvenční a na povolení oddlužení) s relativně samostatným procesním osudem a namítal, že podání bylo odmítnuto jako celek, přestože byl jeho úpadek zřejmý (z jeho majetkových poměrů a doložené existence vykonatelných rozhodnutí i vedených exekučních řízení), a proto považoval postup soudu prvního stupně za přepjatě formalistický.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, v něm musí být uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě platební neschopnosti (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež dlužník není schopen plnit.

Ustanovení § 104 IZ ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny dokládající jeho úpadek nebo hrozící úpadek) a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby uvedené seznamy podepsal a výslovně v nich uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby v nich výslovně uvedl skutečnost, že nemá žádné dlužníky nebo zaměstnance. Dle ustálené judikatury lze jako součást tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku akceptovat údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v řádných seznamech majetku a závazků, jež dlužník předložil spolu s insolvenčním návrhem.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1). V jeho kolonce č. 7 vyznačil, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, a vylíčil, že pracuje jako OSVČ v oboru klempířství, a že v důsledku obtíží s podnikáním a sporu se sestrou se dostal do platební neschopnosti, neboť má vůči devíti věřitelům závazky v celkové výši 485.000,-Kč, přičemž stejnou částku odhadoval na příslušenství, náklady řízení a náklady exekucí, jež jsou proti němu vedeny. Má tedy více věřitelů a závazky, které není schopen plnit po dobu delší než 30 dnů a naplňuje tak znaky úpadku. S ohledem na nepoměr příjmů k pohledávkám a nárůst příslušenství i nákladů u exekucí není schopen tyto závazky splatit a je tedy i předlužen. V kolonce č. 19 označil vykonatelné závazky prostřednictvím čísel jednacích příslušných rozhodnutí soudních exekutorů a v kolonce č. 20 označil zajištěné a vykonatelné závazky za pojistné na sociální zabezpečení. Podpis dlužníka na insolvenčním návrhu je úředně ověřen. K návrhu připojil seznam závazků (A-4/1-2), v němž identifikoval své závazky a věřitele, z toho u sedmi závazků označil probíhající exekuční řízení uvedením čísla jednacího příslušného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že exekuční řízení byla zahájena v letech 2012 (1 řízení), 2013 (1 řízení), 2014 (4 řízení) a 2015 (1 řízení). Rovněž prohlásil, že nemá žádné zaměstnance (A-4/3). Předložil také seznam majetku (A-4/4) včetně výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. 202 pro obec a k.ú. Dobříš (A-4/8-17), v němž je uveden jako jejich spoluvlastník a v němž jsou také uvedeni jeho zajištění věřitelé. Všechny seznamy opatřil svým podpisem a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti.

S ohledem na tato zjištění nesdílí odvolací soud přehnaně formalistický náhled soudu prvního stupně, že by insolvenční návrh dlužníka postrádal vylíčení takových rozhodujících skutečností, na jejichž základě by nebylo možné posoudit, že se dlužník nachází v úpadku. Z uvedených zjištění lze dle odvolacího soudu spolehlivě usuzovat na úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti (minimálně podle § 3 odst. 2 písm. c/ IZ), jelikož ohledně vykonatelných pohledávek jeho věřitelů probíhá vícero exekucí již od let 2012-2014. Přestože dlužník neuvedl konkrétní data splatnosti jednotlivých závazků, je tedy zřejmé, že jejich splatnost nastala před několika lety. Jinak řečeno, protože odvolací soud shledal insolvenční návrh projednatelným, nebyl dán důvod k jeho odmítnutí postupem podle § 128 odst. 1 IZ.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková