4 VSPH 765/2016-B-67
KSPL 29 INS 3681/2013 4 VSPH 765/2016-B-67

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Lenky Chrastinové, nar. 28.11.1977, bytem Nad Rolavou 1372, Nejdek, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 3681/2013-B-53 ze dne 19. února 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 3681/2013-B-53 ze dne 19. února 2016 s e m ě n í tak, že se schválené oddlužení dlužnice nezrušuje a konkurs na její majetek se neprohlašuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zrušil schválené oddlužení dlužnice Lenky Chrastinové (dále jen dlužnice; bod I. výroku), na její majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) a uložil insolvenční správkyni INSOL.UTION, v.o.s. (dále jen správkyně), aby ve stanovené lhůtě předložila zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že návrhem ze dne 11.2.2015 (B-19) se věřitel RWE Energie, s.r.o. (dále jen věřitel) domáhal zrušení oddlužení dlužnice podle § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť mu neuhradila zapodstatovou pohledávku přiznanou elektronickým platebním rozkazem vydaným dne 29.10.2014 Okresním soudem v Karlových Varech č.j. EPR 345554/2013-7 a pravomocným dne 19.11.2014 (dále jen EPR) pro nezaplacení částky 32.240,40 Kč a náklady řízení ve výši 11.163,60 Kč (dále jen pohledávka), přičemž dalším návrhem ze dne 17.7.2015 (B-34) věřitel rozšířil důvody pro zrušení oddlužení i o neplnění povinností schváleného oddlužení spočívající v nezaplacení min. 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud prvního stupně poukázal na to, že dlužnice navrhovala zamítnutí návrhu na zrušení oddlužení a rozvedl obsah jejích vyjádření.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právním titulem EPR bylo vyúčtování č. 110000709072 ze dne 29.4.2013 za sdružené služby dodávky plynu na adresu Nad Rolavou 1372, Nejdek, za období ode dne 28.3.2013 do dne 25.4.2013 splatné dne 20.5.2013 (B-24). Připomněl, že usnesením ze dne 28.3.2013 (A-11) zjistil úpadek isir.justi ce.cz dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, a že usnesením ze dne 8.11.2013 (B-14) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že pohledávka vznikla provedením vyúčtování dne 29.4.2013, tedy v období, kdy byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením (nedošlo zatím ke schválení oddlužení) a kdy již uplynula propadná lhůta k přihlašování pohledávek, jejíž poslední den připadal na 27.4.2013, pročež věřitel nemohl pohledávku řádně přihlásit do insolvenčního řízení a nemohl ani o ní doplnit přihlášku jiné své pohledávky. Citoval § 168 odst. 2 písm. f) IZ a měl za to, že dlužnice vznik pohledávky (důvod a výši) nezpochybňuje, namítá však její zánik započtením. Upozornil, že správkyně v podání ze dne 22.6.2015 (B-32) sdělila, že se jedná o pohledávku podle § 168 odst. 2 písm. f) IZ a odkazovala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 530/2014. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 16/2011 dospěl k závěru, že pohledávka věřitele vůči dlužnici je pohledávkou za majetkovou podstatou, neboť vznikla po zjištění jejího úpadku a věřitel ji uplatnil u osoby s dispozičním oprávněním postupem podle § 203 IZ. Uvedl, že § 173 IZ sice umožňuje přihlásit pohledávku nesplatnou nebo podmíněnou, nicméně v posuzovaném případě výše pohledávky nebyla ani nemohla být známa v době běhu lhůty pro přihlašování pohledávek pro neznalost spotřeby plynu, a po věřiteli tak nelze spravedlivě požadovat, aby podal přihlášku pohledávky se zásadním nedostatkem informací ohledně spotřeby plynu za dané období. Za zásadní pro posouzení existence pohledávky považoval skutečnost, že vznikla vystavením faktury a byla splatná dne 20.5.2013 (přičemž dlužnice vyúčtování z této faktury nezpochybnila), jelikož rozhodnutí soudu (EPR) má (toliko) deklaratorní charakter.

Z faktury věřitele v.s. 8310310092 ze dne 4.4.2013 splatné dne 24.4.2013 soud prvního stupně zjistil, že dlužnici byl za období od 28.4.2012 do 27.3.2013 vyúčtován přeplatek ve výši 10.986,39 Kč. Z faktury v.s. 8310675327 ze dne 5.8.2013 splatné dne 23.8.2013 pak zjistil, že dlužnici byl za období od 26.4.2013 do 31.7.2013 vyúčtován přeplatek ve výši 4.241,65 Kč, přičemž šlo o mimořádné vyúčtování z důvodu ukončení smlouvy. Doplnil, že podle věřitele byl přeplatek z faktury v.s. 8310310092 ze dne 4.4.2013 použit na úhradu faktury v.s. 8210415316 splatné dne 23.5.2012 ve výši 6.786,38 Kč a částečně (v částce 4.200,01 Kč) na úhradu faktury v.s. 8310302342 splatné dne 24.3.2013 ve výši 9.836,27 Kč, a zbývá tak uhradit částku 5.636,26 Kč, přičemž tato neuhrazená pohledávka byla řádně přihlášena do insolvenčního řízení (P12-2). Přeplatek z faktury v.s. 8310675327 ve výši 4.242,-Kč byl dlužnici vyplacen dne 15.8.2013, platba se nevrátila zpět, a proto nedošlo k zániku pohledávky.

Uvedl, že žádný předložený důkaz nesvědčí dlužnicí tvrzenému vypovězení smlouvy o dodávkách plynu její výpovědí ze dne 29.3.2013, a dovodil, že ke změně dodavatele pro poskytování dodávek plynu došlo ke dni 1.8.2013, čemuž nasvědčuje faktura věřitele v.s. 8310675327 ze dne 5.8.2013 a faktura ČEZ Prodej, s.r.o. ze dne 28.4.2014 splatná dne 12.5.2014 za fakturační období 1.8.2013-24.4.2014.

Shrnul, že pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou, věřitelem byla řádně uplatněna (§ 203 IZ) a dlužnicí nebyla uhrazena, ačkoli jí byla poskytnuta dostatečná lhůta k úhradě. Citoval § 418 IZ a dospěl k závěru, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, neboť přestože jí vznikla povinnost zaplatit pohledávku, neuhradila ji ani po výzvě a ani ji uhradit nemíní, přičemž tyto závěry naplňují důvodný předpoklad, že dlužnice oddlužením sleduje nepoctivý záměr, a proto jsou dány důvody pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a), odst. 3 IZ. Naopak neshledal důvodným další návrh věřitele rozšiřující důvody pro zrušení oddlužení i o neplnění povinností schváleného oddlužení spočívající v nezaplacení min. 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť podle sdělení správkyně ze dne 5.1.2016 (B-49) činí předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů 30,92 % jejich pohledávek. O způsobu řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem pak rozhodl podle § 418 odst. 1 a 3 a § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala (B-54) a navrhovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, který by jí poskytl lhůtu k řešení záležitosti s věřitelem. Argumentovala zejména tím, že soud prvního stupně v rozporu se zásadami insolvenčního řízení připustil, aby věřitel s pohledávkou zjevně nevzniklou v průběhu řízení bez ospravedlnitelného důvodu prosadil prohlášení konkursu na její majetek. Souhlasila, že EPR nabyl právní moci. Namítala však, že se tak stalo z důvodu její neznalosti, neboť nepodala odpor, jelikož jí nedošlo, za jaké období věřitel tvrdí svou pohledávku. Poukázala na právní titul vedoucí k vydání EPR a upozornila, že za necelý jeden měsíc odběru plynu mimo zimní období si věřitel vyúčtoval částku 32.240,40 Kč, která v běžných podmínkách odpovídá vytápění rodinného domu po dobu 3/4 roku. Uvád ěla, že se nejedná o zapodstatovou pohledávku, že věřiteli pohledávka v této výši nikdy nevznikla a k jejímu přiznání soudem došlo její chybou. Vyjádřila názor, že věřitel provedl odečet plynu až dodatečně po přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení a měl tak provést dodatečnou opravu vyúčtování a spotřebu plynu rozdělit do období před úpadkem a po úpadku. Porovnávala vyúčtování za sdružené služby dodávky plynu č. 192000677477 ze dne 4.4.2013, podle něhož bylo za období od 28.4.2012 do 27.3.2013 dodáno přepočtené množství plynu 1.339,10 m3, s vyúčtováním č. 110000709072 ze dne 29.4.2013, podle kterého bylo za období od 28.3.2013 do 25.4.2013 dodáno přepočtené množství plynu 2.127,59 m3. Zdůrazňovala, že v tvrzené výši se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou. Měla za to, že po věřiteli lze spravedlivě požadovat, aby podal přihlášku do insolvenčního řízení na základě skutečné spotřeby plynu. Nesouhlasila s tím, že by zásadním pro posouzení existence pohledávky byla skutečnost, že pohledávka vznikla vystavením faktury, neboť pohledávka vznikla odběrem plynu. Uváděla, že přeplatek ve výši 10.986,39 Kč za období od 28.4.2012 do 27.3.2013 věřitel neoprávněně započetl na úhradu faktury v.s. 8210415316 splatné dne 23.5.2012 ve výši 6.786,38 Kč a částečně (ve výši 4.200,01 Kč) na úhradu faktury v.s. 8310302342 splatné dne 24.3.2013, jelikož tak po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení započítával na pohledávky, které nepřihlásil do insolvenčního řízení, a takové započtení je neplatné, neboť mu brání překážka podle § 140 odst. 3 IZ. Domnívala se, že se věřitel snaží o to, aby byl v řízení neoprávněně zvýhodněn, a namítala, že prohlášením konkursu soud poškodil nejen ji, ale i ostatní věřitele.

Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž při splnění podmínek § 94 odst. 3 o.s.ř. nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle § 418 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce.

Podle § 418 odst. 3 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 418 odst. 4 IZ rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Podle § 5 IZ insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 28.3.2013 (A-11) byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno oddlužení, a že usnesením ze dne 8.11.2013 (B-14) bylo schváleno její oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 11.2.2015 (B-19) věřitel (přihlášený do insolvenčního řízení dne 29.4.2013-viz P12-1) navrhoval zrušení schváleného oddlužení dlužnice podle § 418 IZ, neboť dlužnice dobrovolně neuhradila pohledávku za majetkovou podstatou přiznanou věřiteli EPR. Na základě přípisu soudu prvního stupně ze dne 19.2.2015 (B-20) se k návrhu věřitele vyjádřila dlužnice (B-21, B-38 a B-44) a navrhovala jeho zamítnutí, neboť lhůta k podání přihlášky pohledávky marně uplynula, přihláška pohledávky byla podána opožděně, pohledávka mohla být přihlášena podle § 173 IZ i jako nesplatná nebo vázaná na podmínku, EPR nemohl nabýt právní moci, neboť je dle IZ nevykonatelný, pohledávka vznikla ještě před povolením oddlužení, dlužnice neobdržela od věřitele přeplatky v částkách 10.986,39 Kč a 4.261,65 Kč a smlouva o dodávkách plynu nebyla ukončena až výpovědí věřitele pro neplacení, ale dlužnice ji ukončila již předtím dne 29.3.2013, když uzavřela novou smlouvu o dodávkách plynu s ČEZ, a.s.

Správkyně (B-32) upozornila, že podle podkladů dodaných věřitelem jde o pohledávku vzniklou za období ode dne 28.3.2013 do dne 25.4.2013 se splatností dne 20.5.2013, proto se jedná o pohledávku ve smyslu § 168 odst. 2 písm. f) IZ a odkazovala na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 530/2014. Dne 5.1.2016 (B-49) správkyně uvedla předpokládanou míru uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 30,92 %.

Z obsahu spisu nevyplývá, že by soud prvního stupně měl pochybnosti o povaze pohledávky uplatněné věřitelem, protože mu podle § 203a IZ neuložil, aby do 30 dnů podal žalobu na určení jejího pořadí. Soud prvního stupně v souladu s názorem správkyně považoval pohledávku věřitele za pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. f) IZ, tedy za pohledávku vzniklou po rozhodnutí o úpadku. K projednání návrhu věřitele na zrušení oddlužení nařídil soud prvního stupně jednání konané dne 3.6.2015 (B-28), dne 16.9.2015 (B-40) a dne 20.1.2016 (B-52). Následně soud prvního stupně napadeným rozhodnutím vyhověl návrhu věřitele a zrušil oddlužení dlužnice a prohlásil (nepatrný) konkurs na její majetek, protože shledal, že dlužnice jednak neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, neboť ani po výzvě nezaplatila pohledávku, ani ji uhradit nemíní (§ 418 odst. 1 písm. a/ IZ), a jednak oddlužením sleduje nepoctivý záměr (§ 418 odst. 3 IZ).

K výzvě odvolacího soudu (B-59) správkyně souhlasila s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání a sdělila, že očekávaná míra uspokojení činí 26,92 % (B-61). Věřitel k této výzvě odvolacího soudu souhlasil s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání a sdělil, že dne 25.4.2013 byl proveden tzv. periodický odečet měřidla výr. č. 3563213 v hodnotě 19662 m3 (B-62, B-63). Dlužnice k této výzvě souhlasila s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání a sdělila, že dne 19.5.2016 zaplatila Jana Chrastinová dlužnou částku věřiteli za dodávky plynu v celkové výši 32.240,-Kč, k čemuž přiložila potvrzení banky o provedení platby. Dále přiložila výplatní pásky, z nichž je zřejmé, jakou částku jí zaměstnavatel strhával ze mzdy, a vysvětlila, že nedopatřením (nikoli však jejím zaviněním) tyto částky správkyně neobdržela, což se projevilo v nižší předpokládané míře uspokojení (B-64).

Jedním ze dvou důvodů pro zrušení oddlužení dlužnice byla podle soudu prvního stupně skutečnost podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ, totiž, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, neboť neuhradila věřiteli jeho pohledávku. Nicméně z obsahu podkladů dodaných věřitelem a také z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že pohledávka vznikla provedením vyúčtování dne 29.4.2013, tedy v období, kdy již byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením, avšak kdy ještě nedošlo ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. K tomu došlo až usnesením soudu prvního stupně ze dne 8.11.2013 (B-14). Z toho se dle odvolacího soudu podává, že dlužnice nemohla porušit povinnost dle schváleného způsobu oddlužení podle § 412 IZ, jestliže nezaplatila pohledávku věřitele vzniklou dne 29.4.2013 a uplatněnou dne 8.10.2013 (B-24), tj. v době před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Nadto odvolací soud shledal opodstatněnou námitku dlužnice, že věřitel mohl do své přihlášky pohledávky ze dne 29.4.2013 (P12-1) doplnit i posuzovanou pohledávku, neboť výši přihlášené pohledávky (mající stejný právní titul) lze měnit až do dne konání přezkumného jednání, jež se konalo dne 19.6.2013 (srov. § 192 odst. 4 IZ).

Soud prvního stupně zároveň shledal v konání dlužnice nepoctivý záměr, který odůvodnil toliko tím, že dlužnice ani po výzvě neuhradila a uhradit nemíní pohledávku věřitele. V prvé řadě je třeba uvést, že v rozsahu tohoto závěru není odůvodnění napadeného usnesení přesvědčivé (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal s vyjádřením dlužnice. Odvolací soud připomíná, že ke zrušení oddlužení dlužnice z tohoto důvodu je třeba se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužnice sleduje nepoctivý záměr. Nicméně žádné okolnosti bezprostředně se týkající závěru o nepoctivém záměru dlužnice soud prvního stupně neuvedl, přičemž ani z obsahu spisu takové okolnosti nevyplývají.

Odvolací soud se z těchto důvodů neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že dlužnice nesplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a že by oddlužením sledovala nepoctivý záměr, a proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 31. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková