4 VSPH 76/2016-P15-7
KSUL 74 INS 11065/2013 4 VSPH 76/2016-P15-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka-manželů Václava anonymizovano , anonymizovano , IČO 15689867, a Jany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Podsedice, Pnětluky 12, o odvolání věřitelky č. 14 Cashdirect, a.s., sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, IČO 28971086, zast. Mgr. Marošem Tomkem, advokátem, sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. listopadu 2015, č.j. KSUL 74 INS 11065/2013-P15-2

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. listopadu 2015, č.j. KSUL 74 INS 11065/2013-P15-2, se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky č. P15 věřitelky č. 14 Cashdirect, a.s., sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, IČO 28971086, neodmítá a její účast se v insolvenčním řízení n e k o n č í.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl přihlášku pohledávky č. P15 věřitelky č. 14 Cashdirect, a.s. (dále jen odvolatelka; bod I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto usnesení účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.7.2013 byl mj. zjištěn úpadek dlužníků-manželů Václava anonymizovano (dále též dlužník) a Jany anonymizovano (dále též dlužnice) a povoleno jejich oddlužení a že současně byli jejich věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky do řízení, vyzváni, aby tak učinili na zákonem předepsaném formuláři ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 18.7.2013 a lhůta stanovená pro přihlášení pohledávek věřitelů uplynula dne 19.8.2013. Protože mu přihláška pohledávky odvolatelky byla doručena až dne 1.9.2015, postupoval soud I. stupně dle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a odmítl ji pro opožděnost.

Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že se její přihláška neodmítá a že její účast v insolvenčním řízení nekončí. Argumentovala zejména tím, že doručila svou přihlášku pohledávky insolvenčnímu soudu sice opožděně, nicméně i přesto je nezbytně nutné považovat ji za řádně přihlášenou, že přihlašovaná pohledávka z titulu náhrady plnění podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění z provozu vozidla, byla odvolatelce postoupena postupitelem Českou kanceláří pojistitelů a že ve smyslu § 24 odst. 4 uvedeného zákona ve spojení s § 165 odst. 2 IZ se tento druh pohledávky považuje automaticky za přihlášený.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že usnesením ze dne 17.7.2013 byl mj. zjištěn úpadek dlužníků a bylo povoleno jejich oddlužení (A-12). Dne 1.9.2015 byla soudu doručena přihláška pohledávky odvolatelky za dlužníkem ve výši 43.733,-Kč z titulu regresní náhrady škody z dopravní nehody, již dlužník způsobil dne 1.5.2015 (správně 1.5.2013; P15). Uvedená pohledávka byla odvolatelce postoupena původním věřitelem Českou kanceláří pojistitelů smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.10.2013.

Podle § 165 IZ věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak (odstavec 1). Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky (odstavec 2).

Citovaný § 165 odst. 2 IZ výslovně předpokládá možnost speciální právní úpravy, jíž insolvenční zákon či jiný zákon ustanoví, že věřitelé určitých pohledávek, které jinak náleží mezi pohledávky, jež mohou být v insolvenčním řízení podle § 165 odst. 1 IZ uspokojovány, jen jsou-li řádně uplatněny přihláškou, mají právo na takové uspokojení bez toho, že by byly do insolvenčního řízení postupem dle § 173 a násl. IZ přihlašovány-jejich přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných. Takový speciální režim zákon vztahuje např. na pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrové družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle § 367 odst. 1 písm. f) IZ, které se podle § 373 odst. 1 IZ pokládají (okamžikem prohlášení konkursu) za přihlášené podle insolvenčního zákona, a obdobně tak činí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ohledně odvolatelkou uplatňovaného nároku na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Ten v § 24 odst. 4 větě druhé prohlašuje předmětnou regresní pohledávku za pohledávku, která se podle insolvenčního zákona (tj. ve smyslu § 165 odst. 2 IZ) považuje za přihlášenou.

Protože výše uvedená ustanovení insolvenčního zákona nestanoví, že by se režim pohledávky přihlášené ex lege vztahoval jen na situaci, kdy pohledávka vznikla až po zahájení insolvenčního řízení, lze konstatovat, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou bez ohledu na to, kdy vznikla.

To platí pro každou fázi insolvenčního řízení právě i s ohledem na to, že pohledávce tohoto druhu (ani kdyby vznikla až po rozhodnutí o úpadku) nepřiznává zákon povahu pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň (viz výčet pohledávek tohoto pořadí v § 168 a 169 IZ), jež se dle § 203 IZ v insolvenčním řízení přihláškou neuplatňují, a proto se tato pohledávka, bez ohledu na dobu svého vzniku (a bez přihlášky) uspokojuje v insolvenčním řízení (dle § 165 odst. 1 IZ) jako ostatní nepřednostní pohledávky téhož pořadí.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že stejný režim se uplatní i tam, kde Česká kancelář pojistitelů takovouto pohledávku postoupí třetí osobě, neboť podle § 524 odst. 2 občanského zákoníku s postoupenou pohledávkou přechází i všechna práva s ní spojená. Stanoví-li čtvrtý odstavec § 24 zákona č. 168/1999 Sb., že pohledávka kanceláře na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b), c), g) se považuje za pohledávku, na kterou se podle zvláštního předpisu (jímž je míněn insolvenční zákon) hledí jako na přihlášenou, nemůže postoupením třetí osobě této své vlastnosti konkrétní pohledávka pozbýt, tedy též při singulární sukcesi je postupník oprávněn pohledávku tohoto druhu uplatnit i poté, kdy ostatním věřitelům marně uplyne lhůta stanovená v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 2 písm. d/ IZ).

Převedeno shora řečené na souzenou věc to znamená, odvolatelka nebyla povinna postoupený nárok (plnění poskytnuté postupitelem podle § 24 odst. 2 písm. b/ zákona č. 168/1999 Sb.) přihlásit do dne 19.8.2013. Shodný názor ostatně Vrchní soud v Praze zaujal již ve svém usnesení ze dne 30.4.2009, č.j. KSPA 48 INS 2744/2008, 1 VSPH 33/2009-B-25, když uvedl, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se dle § 24 odst. 4 věty druhé téhož zákona ve znění účinném od 1.1.2008 ve spojení s § 165 odst. 2 IZ považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou (a má dle § 165 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení právo na uspokojení jako ostatní pohledávky podléhající přihlášení) bez ohledu na to, kdy vznikla. To však jedině za předpokladu, že v insolvenčním řízení byla věřitelem uplatněna, popř. že věřitelův požadavek na její úhradu dlužníkem vyšel v řízení jinak najevo, a musí se tak vždy stát způsobem umožňujícím zaujmout kvalifikované stanovisko k pravosti a výši této pohledávky při jejím přezkoumání. Obdobně Vrchní soud v Praze posuzoval i otázku charakteru pohledávky České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v usnesení ze dne 14.7.2010, sp. zn. KSUL 43 INS 287/2008, 1 VSPH 393/2010-P19, v němž zaujal názor, podle něhož se postoupením nemění charakter pohledávky, na kterou se hledí jako na přihlášenou a postupník může úspěšně takovou pohledávku v insolvenčním řízení uplatnit i poté, kdy ostatním věřitelům marně uplyne lhůta k přihlášení pohledávek.

Vycházeje takto ze své ustálené praxe, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se přihláška pohledávky odvolatelky neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 26. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná