4 VSPH 744/2015-A-18
MSPH 94 INS 6652/2015 4 VSPH 744/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Španielova 1300/78, 163 00 Praha 6-Řepy, zahájené na návrh navrhovatelky Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, a dlužníka, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 6652/2015-A-8 ze dne 20. března 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 6652/2015-A-8 ze dne 20. března 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh navrhovatelky Jaroslavy anonymizovano (dále jen navrhovatelka), jímž se domáhala zjištění úpadku dlužníka Ladislava anonymizovano (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že se navrhovatelka (bývalá manželka dlužníka) domáhala insolvenčním návrhem ze dne 13.3.2015 (A-1) zjištění úpadku dlužníka. V návrhu uvedla, že k rozvodu jejího manželství s dlužníkem došlo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16.7.2012, č.j. 48 C 42/2012-11, jenž nabyl právní moci dne 11.10.2012. K tomuto datu zaniklo manželství navrhovatelky a dlužníka, i společné jmění manželů (dále jen SJM), které dosud nebylo vypořádáno. Navrhovatelka a dlužník byli členy družstva, avšak ani podíl v bytovém družstvu SBD Pokrok, sídlem Kollárova 18, Praha 8 (dále jen družstvo), jenž je představován bytovou jednotkou č. 23, o velikosti 3+1, páté nadzemní podlaží na adrese Španielova 1300/78, Praha 6-Řepy, nebyl do dne podání insolvenčního návrhu vypořádán. Navrhovatelka eviduje vůči dlužníkovi splatnou pohledávku ve výši 70.977,50 Kč vzniklou tím, že navrhovatelka platí každý měsíc družstvu

úhradu příspěvku vlastníka na úhradu služeb, avšak dlužník se na těchto platbách nepodílí, ač by měl. Za prosinec 2012 zaplatila částku 5.748,-Kč, za rok 2013 zaplatila celkem částku 70.548,-Kč (tj. 12 x 5.879,-Kč), za rok 2014 zaplatila částku 65.659,-Kč (tj.11 x 5.969,-Kč). Za prosinec 2012, za rok 2013 a 2014 zaplatila celkem 141.955,-Kč a dlužník jí proto dluží 1/2 ve výši 70.977,50 Kč. Za další věřitele dlužníka navrhovatelka označila, společnost Tessile ditta services, a.s., Českou republiku-Obvodní soud pro Prahu 1, Alfa Inkaso, s.r.o. a GENOR Finance, s.r.o., jejichž splatné pohledávky za dlužníkem jsou již exekučně vymáhány. K insolvenčnímu návrhu připojila listiny osvědčující učiněná tvrzení a přihlášku pohledávky.

Soud I. stupně citoval § 128a odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že je insolvenční návrh bezdůvodný, navrhovatelka se jím domáhá vypořádání svých majetkových poměrů s dlužníkem a sleduje vlastní cíl, jenž je na úkor dlužníka, ačkoliv by se měla pro účely urovnání poměrů vypořádáním SJM a zaplacení částky 70.548,-Kč obrátit žalobou proti dlužníkovi na nalézací soud. Dále soud I. stupně uvedl, že dlužnice neprokázala, že by měla za dlužníkem splatnou pohledávku, neboť k insolvenčnímu návrhu nedoložila, že byl dlužník členem družstva a vznikly mu z tohoto titulu závazky vůči družstvu. Z odůvodnění rozsudku, jehož předmětem byl rozvod manželství navrhovatelky a dlužníka zjistil, že v roce 2007 dlužník opustil společnou domácnost a od té doby žije v jiné domácnosti s jinou partnerkou. Dále z něj vyplynulo, že navrhovatelka a dlužník neměli v době rozvodu společný majetek, neboť došlo k zúžení jejich SJM a každý si hospodařil s vlastními finančními prostředky a hradil si své vlastní potřeby. Učinil tedy závěr, že dlužník nevyužívá práva, jež by vyplývala z jeho členství v družstvu, neboť patrně v bytě, jenž představuje podíl v družstvu, nebydlí. Podle názoru soudu I. stupně navrhovatelka nesleduje podaným insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužníka, nýbrž uspokojení svojí pohledávky za dlužníkem, čímž obchází nalézací řízení. Není proto naplněn smysl insolvenčního řízení, jehož cílem je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů.

Navrhovatelka v podaném odvolání (A-10) uvedla, že její manželství s dlužníkem bylo uzavřeno 19.6.1986 a o téměř deset let později bylo zúženo SJM notářským zápisem N 137/96, NZ 106/96, a ze společného jmění manželů byla vyloučena práva a povinnosti k podílu v družstvu tak, že podíl nabude pouze navrhovatelka, nikoliv dlužník. Důvodem této dohody byla darovací smlouva uzavřená dne 3.4.1996 mezi navrhovatelkou a jejími rodiči o darování finančních prostředků k získání podílu v družstvu, jenž je spojen s užíváním bytové jednotky Z těchto prostředků koupila navrhovatelka podíl v družstvu, spojený s užíváním bytu č. 23 a dne 17.4.1996 uzavřela nájemní smlouvu s družstvem. Členský průkaz člena bytového družstva byl vystaven jen navrhovatelce, nikoliv dlužníkovi. Protože byla navrhovatelka přesvědčena, že jen jí svědčí podíl v družstvu, nedošlo po rozvodu k vypořádání SJM a nebyl vypořádán ani podíl vyplývající ze společného členství navrhovatelky a dlužníka v družstvu. Podíl v družstvu se pak stal předmětem dražby v polovině února 2015, s tím navrhovatelka nesouhlasí. Měla však za to, že vzniklo-li se společným nájmem bytu manžely jejich společné členství v družstvu, má navrhovatelka právo, aby se dlužník podílel na úhradách služeb a příspěvku vlastníka rovným dílem s navrhovatelkou, tedy ve výši 70.977,50 Kč. Navrhovatelka dále zopakovala, že je dlužník v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Závěrem navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně a rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka.

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 97 odst. 5 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Podle § 128a IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odst. 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže: a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odst. 2). V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50.000,-Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci (odst. 3).

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Vedle požadavku, aby návrh obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž je-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-nutno trvat na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Jiný výklad by podle přesvědčení Nejvyššího soudu narušil zásadu insolvenčního řízení formulovanou v § 5 písm. a) IZ ve prospěch nedbalých či procesně neopatrných insolvenčních navrhovatelů. To podle něj platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (viz § 128 odst. 1 insolvenčního zákona) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (viz § 128 odst. 2 IZ).

Při projednávání insolvenčního návrhu v úvodních fázích insolvenčního řízení zkoumá insolvenční soud, zda je insolvenčním navrhovatelem osvědčen eventuální úpadek, resp. hrozící úpadek dlužníka, insolvenční navrhovatel je povinen tvrdit a doložit svoje splatné pohledávky za dlužníkem a insolvenční soud se musí zabývat tím, zda je na straně navrhovatele dána věcná aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu, tedy zda tento věřitel (navrhovatel) má v době rozhodování proti dlužníkovi splatnou pohledávku. Teprve poté, kdy insolvenční soud zjistí splnění této zákonné podmínky, může se zabývat existencí dalších zákonem předepsaných podmínek, tj. zda tu jsou jiní oprávnění věřitelé se splatnými pohledávkami, jakož i stavem dlužníkova úpadku.

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení, soud I. stupně odmítl insolvenční návrh navrhovatelky pro zjevnou bezdůvodnost. Dále uzavřel, že navrhovatelka neprokázala, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, neboť nedoložila členství dlužníka v družstvu. Tím podle jeho názoru neosvědčila povinnost dlužníka podílet se na úhradách, jež by měly souvislost s jeho členstvím v družstvu. Svůj závěr o tom, že dlužník nemá povinnosti spojené s členstvím v družstvu, založil i na tom, že práva v družstvu nevyužívá, neboť v bytě, s nímž by jeho členská práva souvisela, nebydlí.

Z obsahu insolvenčního návrhu ze dne 13.3.2015 (A-1) odvolací soud zjistil, že se navrhovatelka mimo jiné dovolávala existence společného členství v družstvu s dlužníkem, jenž je jejím bývalým manželem. Uvedla rovněž, že manželství s dlužníkem bylo rozvedeno, avšak nebylo vypořádáno SJM a nebyl vypořádán podíl v družstvu.

Z kogentního ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.; platné v době trvání manželství navrhovatelky a dlužníka a jeho ukončení rozvodem), § 703 odst. 2 plyne, že vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

Podle § 705 odst. 2 obč. zák. nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.

Z uvedeného plyne, že vznik a existence společného členství dlužníka a navrhovatelky v družstvu je dán kogentní právní úpravou § 703 odst. 2 obč. zák., proto nebylo povinností navrhovatelky tuto skutečnost v insolvenčním návrhu prokazovat.

Zároveň navrhovatelka v insolvenčním návrhu popsala, že po rozvodu jejího manželství s dlužníkem nebylo vypořádáno SJM, a to ani podíl v družstvu. Tudíž nedošlo ve smyslu § 705 odst. 2 obč. zák. k zániku společného členství navrhovatelky a dlužníka v družstvu a nadále trvala povinnost dlužníka podílet se společně a nerozdílně s navrhovatelkou jak na právech, tak i na povinnostech vyplývajících pro něj z členství v družstvu.

Navrhovatelka v insolvenčním návrhu tvrdila a doklady o platbách osvědčila, že v době existence jejího společného členství s dlužníkem v družstvu nesla veškeré výdaje související s členstvím v družstvu, na nichž se dlužník nepodílel, ač měl, a osvědčila tím svoji aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, neboť disponuje splatnou pohledávkou vůči dlužníkovi. Nic by se na věci nezměnilo, pokud by se dlužník případně z bytu odstěhoval, aniž by byl rozveden, neboť tím by jeho povinnosti vůči družstvu nezanikly. Odvolací soud však dodává, že dlužník v podaném návrhu na povolení oddlužení (A-11), učiněném na základě poučení soudu (A-7), označil jako adresu svého bydliště Španielova 1300/78, 163 00 Praha 6-Řepy, jež se shoduje s adresou, kde je umístěna bytová jednotka, s níž souvisí jeho členství v družstvu a členské povinnosti.

Pro účely posouzení, zda navrhovatelka podala řádný insolvenční návrh, jenž obsahuje veškeré náležitosti dle § 103 odst. 1 a 2 IZ, odvolací soud dále ověřil, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu označila další věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež řádně specifikovala a uvedla, že je dlužník není schopen platit, tak jako pohledávku navrhovatelky ve výši 70.977,50 Kč. Podle názoru odvolacího soudu tím navrhovatelka dostála povinnostem vyplývajícím z § 103 odst. 1 a 2 IZ.

Odvolací soud považoval za nutné uvést, že podle § 128a odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem jedině tehdy, je-li bezdůvodnost návrhu zcela nepochybná a zřejmá, obdobně, jako je tomu v situacích popsaných demonstrativně v odstavci 2 téhož ustanovení zákona.

V daném případě navrhovatelka doložila svá tvrzení o tom, že má za dlužníkem splatnou pohledávku a že má dlužník více věřitelů se splatnými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní. Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplynulo, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení (A-11) a posléze též přistoupil k řízení svým insolvenčním návrhem (A-14), přičemž v těchto svých návrzích shodně potvrdil okolnosti svého úpadku uváděné navrhovatelkou v jejím insolvenčním návrhu (A-1). Na základě těchto skutečností nelze považovat insolvenční návrh navrhovatelky za bezdůvodný. Dále z výše uvedeného plyne, že nejsou dány důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu nejenom podle § 128a IZ, ale ani podle § 128 odst. 1 IZ proto, že by neobsahoval všechny náležitosti.

Odvolací soud pak doplňuje, že pokud jde o platnost dohody o zúžení SJM ve vztahu k podílu v bytovém družstvu, jak se navrhovatelka dovolávala v podaném odvolání, zabýval se touto problematikou Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 98/2011 ze dne 8.6.2011, jenž uzavřel, že: Manželé se mohou podle § 143a obč. zák. dohodnout o odchylném rozsahu společného jmění, nikoliv však neomezeně. Není pochyb (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 31 Cdo 855/2008, uveřejněný pod č. 85/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že členský podíl v bytovém družstvu je majetkovou hodnotou, nelze však přehlédnout, že členská práva a povinnosti v bytovém družstvu nejsou výlučně majetkovými právy (členství bývá často spojeno s nájmem družstevního bytu či s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu). Společné členství manželů v bytovém družstvu je zvláštní a specifický institut, který vzniká ex lege bez ohledu na vůli manželů, jeho vznik, existenci a zánik upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze je smluvně ovlivnit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2115/2005, ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1284/2004, rozsudek téhož soudu ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1865/2000). Otázku vzniku, existence a zániku členství v družstvu a společného nájmu bytu je třeba vždy posoudit podle úpravy v § 703-§ 709 obč. zák. (popř. podle obchodního zákoníku); není rozhodné, co případně obsahují stanovy družstva, neboť od této úpravy se nelze odchýlit. Kogentní dikce § 703 odst. 2 obč. zák. (vznik společného členství manželů a společného nájmu) a § 705 odst. 2 a § 707 odst. 2 obč. zák. (o způsobech jeho zániku) brání přeměně společného členství na individuální členství některého z manželů dohodou podle § 143a odst. 1 obč. zák. Přestože § 143a obč. zák. je pozdější normou než § 703 odst. 2 obč. zák., platí (s přihlédnutím k § 703-§ 709 obč. zák.), že § 703 odst. 2 obč. zák. je speciálním ustanovením (lex specialis) k § 143a obč. zák (srovnej obdobný závěr zastávaný právní teorií např. Dvořák, T. Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky. 1. vydání. Praha: nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 52 54). Lze tak uzavřít, že vzniklo-li manželům společné členství v bytovém družstvu, nelze členský podíl dohodou manželů za trvání manželství ze společného jmění vyloučit. Byla-li takováto dohoda uzavřena (§ 143a obč. zák.), je pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.) neplatná .

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatelky důvodným, postupoval proto podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 24. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná