4 VSPH 726/2016-B-34
KSPL 53 INS 6491/2015 4 VSPH 726/2016-B-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JuDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem U Pražské dráhy 1188/11, 312 00 Plzeň, zast. JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem, sídlem Sokolovská 85/104, 186 00 Praha 8, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6491/2015-B-19 ze dne 8. března 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6491/2015-B-19 ze dne 8. března 2016 se m ě n í tak, že se oddlužení dlužníka Jana anonymizovano neruší a konkurs na jeho majetek se neprohlašuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zrušil oddlužení dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.9.2015 (B-9) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, a že dne 9.10.2015 (B-11) věřitel č. 38 Fair Credit International, SE (dále jen věřitel č. 38) vyjádřil nesouhlas se schválením oddlužení dlužníka a poukázal na jeho nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení odkazem na trestní příkaz 32 T 82/2015-119 ze dne 3.8.2015, jímž byl dlužník odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 2,5 roku za spáchaný pokračující přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil v říjnu a prosinci roku 2014 jako obchodní zástupce věřitele č. 38 vůči němu.

Insolvenční správkyně Mgr. Jana Payne, M. iur. comp. (dále jen správkyně) při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 6.1.2016 (B-16) nepodpořila názor věřitele č. 38 o nepoctivém záměru dlužníka, jenž v podaném návrhu na povolení oddlužení označil závazek vůči tomuto věřiteli ve výši 84.133 Kč jako půjčku patrně nedopatřením a uvedla, že se dlužník trestnímu příkazu nebránil a podal insolvenční návrh za účelem vyřešení své situace. Dlužník uvedl, že nešlo o klamání soudu, neboť vše v zahájeném insolvenčním řízení doložil, že trest, který mu byl uložen trestním příkazem, přijal a že svůj dluh vůči věřiteli č. 38 uznal a označil jej v insolvenčním návrhu jako půjčku a nárok vyplývající z uznání dluhu. isir.justi ce.cz a z připojeného seznamu závazků zjistil, že dlužník označil veškeré závazky vůči věřiteli č. 38 jako půjčky, ačkoliv má tento věřitel vůči dlužníku tři dílčí pohledávky P39/1-3, prvé dvě z titulu půjčky, třetí dílčí pohledávku P39/3 uplatnil ve výši 84.133 Kč z titulu uznání dluhu ze dne 29.12.2014 dlužníkem ve výši 86.081 Kč a po odečtení uhrazené částky 1.948 Kč, jenž vznikl z důvodu zpronevěry finančních prostředků dlužníkem vůči věřiteli č. 38. S ohledem na to soud I. stupně shledal jednání dlužníka jako nepoctivé se záměrem docílit schválení oddlužení, a proto oddlužení dlužníka podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zrušil a na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako konkurs nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal dlužník včas odvolání a navrhoval je zrušit. Nesouhlasil se závěry soudu I. stupně a uvedl, že uznání dluhu ze dne 29. 12. 2014 bylo přílohou k insolvenčnímu návrhu a návrhu na povolení oddlužení, že informaci o zahájeném trestním řízení měl k dispozici jak insolvenční soud, tak i správkyně, a není tedy správný závěr o tom, že se pokoušel zamlčet právní důvod vzniku dílčí pohledávky P39/3 věřitele č. 38, jelikož všechny relevantní dokumenty a informace o této pohledávce zcela transparentně v zahájeném insolvenčním řízení předložil. Popsané okolnosti byly soudu známy již od počátku a nebylo důvodu se domnívat, že z celkem 45 věřitelů měl žalovaný nepoctivý záměr vůči věřiteli č. 38. Závěrem dlužník namítal nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení, měl je za nepřezkoumatelné, postrádající náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o.s.ř.

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 30.6.2016 (B-23) se dlužník vyjádřil podáním ze dne 13.7.2016 (B-25), nesouhlasil s projednáním odvolání bez jednání a předložil listiny vyžádané odvolacím soudem, a to přehled příjmů za období od 12.9.2015 dosud, včetně výpisů z účtů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5). podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v návrhu na povolení oddlužení označil v kolonce 17 závazek vůči věřiteli č. 38 pod č. 56 jako půjčku ve výši 86.081 Kč, shodný údaj uvedl v seznamu závazků (A-3) připojenému k insolvenčnímu návrhu, dne 14.4.2015 (A-8) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, dne 8.9.2015 (B-9) insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, přihláškou pohledávky P39 přihlásil věřitel č. 38 do insolvenčního řízení dlužníka mimo jiné nezajištěnou pohledávku P39/3 ve výši 84.133 Kč z titulu uznání dluhu ve výši 86.081 Kč minus uhrazené splátky 1.948 Kč, dne 9.10.2015 (B-11) věřitel č. 38 vyjádřil nesouhlas se schválením oddlužení dlužníka a poukázal na jeho nepoctivý záměr, jelikož po podání trestního oznámení věřitele č. 38 na dlužníka z důvodu spáchání zpronevěry vůči němu, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 2,5 roku trestním příkazem 32 T 82/2015-119 ze dne 3.8.2015, podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a v návrhu tuto skutečnost zatajil a pohledávku P39/3 vůči věřiteli č. 38 označil jako půjčku, ačkoliv se jedná o pohledávku věřitele č. 38 za dlužníkem z jeho trestné činnosti.

Odvolací soud doplnil dokazování:

-zprávou o dosavadní činnosti insolvenční správkyně a o hospodářské situaci dlužníka ze dne 22.6.2015 (B-4), z níž mimo jiné zjistil, že dlužník se správkyní řádně komunikuje, předložil jí potřebné doklady a informace, mimo jiné o svých příjmech, majetkových poměrech, závazcích a pohledávkách a správkyně nezjistila takové okolnosti, které by mohly vést k zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a navrhovala jeho řešení plněním splátkového kalendáře. Uvedla, že celková výše závazků dlužníka vůči věřitelům činí částku 4.276.700,39 Kč, že má dlužník jednoho zajištěného věřitele s pohledávkou P17, a že vůči nezajištěným věřitelům má pohledávky v celkové výši 2.221.681,75 Kč, že čistý jeho průměrný příjem činí 18.006,33 Kč měsíčně, jenž doplnil o dvě smlouvy o důchodu na celkovou částku 6.000Kč měsíčně, a po odečtení odměny správkyně a náhrady jejích hotových výdajů celkem ve výši 1.089 Kč (včetně DPH) je předpoklad úhrady částky 12.210 Kč měsíčně na nezajištěné pohledávky věřitelů, celkem za 5 let ve výši 732.600 Kč, což dává předpoklad jejich uspokojení v 33% celkové jejich výše; -z obžaloby dlužníka Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město č.j. 1 ZT 349/2015 ze dne 23.7.2015 vyplynulo, že byl dlužník obžalován z trestné činnosti, které se dopustil vůči věřiteli č. 38 jako jeho obchodní zástupce na základě uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení, když zpronevěřil platby klientů věřitele č. 38 přijaté ve výši 50.556 Kč a neodevzdal mu je, a dále mu nevyúčtoval přijatou hotovost, již použil pro sebe a celkem tak zpronevěřil částku 88.608 Kč, -trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město č.j. 32 T 82/2015-119 ze dne 3.8.2015 byl dlužník shledán vinným pokračujícím přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 2,5 roku. Pokud se týká nároku na náhradu škody, byl věřitel č. 38 odkázán na řízení v občanskoprávních věcech. říjen 2015 až březen 2016 (B-24), již při jednání odvolacího soudu doplnila tak, že dlužník se správkyní spolupracuje a plní veškeré povinnosti včetně řádných a včasných plateb splátkového kalendáře, když nad rámec příjmů ze závislé činnosti je doplnil o platby důchodu ve výši celkem 6.000 Kč a očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činí 47% celkové výše nezajištěných pohledávek. Uvedla dále, že v tomto konkrétním případě považuje zrušení oddlužení dlužníka za neopodstatněné, že o jeho trestné činnosti byla dlužníkem zpravena již od počátku, že dlužník ničeho nezamlčoval a nezpochybnil závazky vůči věřitelům.

Na posuzovanou věc je zcela jistě aplikovatelný princip obsažený v právní větě usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2013, č.j. MSPH 93 INS 1923/2008, 29 NSČR 45/2010-B-174, dle něhož platí, že vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ (po 1.1.2014 podle § 418 odst. 3 IZ), jelikož dlužník je ve smyslu § 104 odst. 1 písm. b) odst. 3 IZ povinen uvést mimo jiné jak v insolvenčním návrhu, tak v seznamu závazků veškeré relevantní údaje o svých závazcích vůči věřitelům a vyjde-li v řízení najevo, že dlužník zamlčel některé pro rozhodnutí o požadovaném oddlužení rozhodné údaje týkající se jeho věřitelů nebo závazků, lze z toho usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, č.j. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B-6).

Odvolací soud přihlédl ke všem okolnostem, které v řízení vyplynuly, že byl dlužník pravomocně odsouzen trestním příkazem 32 T 82/2015-119 ze dne 3.8.2015 po zahájení insolvenčního řízení, že byl v době podání insolvenčního návrhu sice beztrestný a nebyl dosud pravomocně odsouzen za přečin zpronevěry vůči věřiteli č. 38, avšak v době podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení věděl, že je obžalován za zpronevěru, jelikož byl v rámci trestního řízení vyslechnut. Zároveň však odvolací soud posoudil, že i v trestním řízení, kde vypověděl shodně se skutkovým dějem popsaným v obžalobě, tak i v insolvenčním řízení dlužník svoji trestnou činnost otevřeně přiznal a nezatajoval ji, nárok věřitele č. 38 sice doposud zcela neuhradil z důvodu své platební neschopnosti, avšak uznal jej. Ačkoliv dlužník označil v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení pohledávku P39/3 věřitele č. 38 jako půjčku ve výši 84.133 Kč, je tento jeho dluh v poměru k celkovým jeho závazům vůči věřitelům ve výši 4.276.700,39 Kč a vůči nezajištěným věřitelům v době podání insolvenčního návrhu v celkové výši 2.221.681,75 Kč jen v zanedbatelné výši, z čehož nelze dovozovat, že by dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr spočívající v tom, že by chtěl poškodit věřitele č. 38. Jinými slovy řečeno: existence bagatelní pohledávky věřitele č. 38 (ve výši řádově v desítkách tisíc Kč), pro niž byl dlužník pravomocně odsouzen, v poměru k ostatním jeho dluhům (ve výši řádově v miliónech Kč) jistě nebyla (nemohla být) hlavním důvodem (pohnutkou) pro podání návrhu na povolení oddlužení. Nadto dosavadní průběh insolvenčního řízení svědčí o tom, že dlužník přistupuje k řešení svého úpadku svědomitě, když řádně plní své povinnosti a splátky oddlužení, když pro účely co možná nejvyšší míry uspokojení nezajištěných věřitelů doplnil své příjmy o dvě smlouvy o důchodu na celkovou částku 6.000 Kč, jež je poskytovateli důchodu vyplácena k rukám správkyně. Nehledě č. 38 posléze sám označil pohledávku P39/3 ve výši 84.133 Kč z titulu uznání dluhu, jemuž se dlužník nebránil, své závazky a jejich výši vůči věřitelům nezkresloval.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k opačnému závěru než soud I. stupně, totiž že jen v samotném pravomocném odsouzení dlužníka-bez přihlédnutí k dalším pro věc významným okolnostem (shora uvedeným)-nelze v dané věci usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. usnesení soudu I. stupně změnil ve výroku uvedeným způsobem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková