4 VSPH 711/2016-A-10
KSPL 53 INS 5167/2016 4 VSPH 711/2016-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Blatenská 726/3, Plzeň, zahájené na návrh navrhovatelky České spořitelny, a.s., IČO: 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 5167/2016-A-5 ze dne 10. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 5167/2016-A-5 ze dne 10. března 2016 s e m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh navrhovatelky České spořitelny, a.s. (dále jen navrhovatelka; bod I. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 3.3.2016 se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice Dany anonymizovano (dále jen dlužnice), neboť má vůči ní pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 11.7.2006 ve výši 454.671,92 Kč splatnou ke dni 30.10.2010 a vykonatelnou na základě exekutorského zápisu. Doplnil, že navrhovatelka jako dalšího věřitele označila Společenství Spojovací 16, 18, 20, 22, 24 s pohledávkou ve výši 42.960,-Kč, splatnou dne 27.2.2015 a vymáhanou v exekučním řízení. Citoval § 103 odst. 2 a 3, § 3 odst. 1 až 3 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též IZ) a dospěl k závěru, že navrhovatelka neuvedla rozhodující skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že se dlužnice nachází v úpadku, jelikož neuvedla právní titul (důvod) pohledávky dalšího věřitele. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. Doplnil, že navrhovatelkou připojené vyrozumění o provedení exekuce a o zápisu doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí č.j. 134 EX 06527/15-69 ze dne 29.7.2015 neobsahuje údaj o právním titulu pohledávky dalšího věřitele a odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu (R 91/2009 a R 44/2012) týkající se povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující isir.justi ce.cz skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatelka včas odvolala (A-6) a navrhovala, aby je odvolací změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Argumentovala zejména tím, že její insolvenční návrh obsahuje všechny obligatorní náležitosti podle § 103 IZ. Měla za to, že v souladu s IZ a konstantní judikaturou soudů vyšších stupňů není vytýkaná vada vadou insolvenčního návrhu, přičemž odkazovala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 2 VSOL 985/2014 ze dne 29.10.2014, podle něhož povinnost uvádět právní důvody závazků dlužníka nevyplývá pro insolvenčního navrhovatele z žádného zákonného ustanovení, tím méně z judikatury. Připomněla, že k insolvenčním návrhu přiložila exekuční příkaz, jímž byla dokládána existence pohledávky dalšího věřitele i její exekuční vymáhání. Uváděla, že dne 4.3.2016 byla do insolvenčního řízení podána přihláška věřitele Společenství Spojovací 16, 18, 20, 22, 24, z čehož je zřejmá mnohost věřitelů.

Vrchní soud v Praze aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je opodstatněno.

Z ustanovení § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě platební neschopnosti (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež dlužník není schopen plnit. Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Z insolvenčního návrhu (A-1) odvolací soud zjistil, že v něm navrhovatelka tvrdila zajištěnou pohledávku za dlužnicí ze smlouvy o úvěru č. 0229883139 ze dne 11.7.2006 včetně dodatku č. 1 ze dne 25.10.2007 a dodatku č. 2 ze dne 31.3.2009, na jejímž základě se navrhovatelka zavázala poskytnout dlužnici hypoteční úvěr do výše 654.750,-Kč za účelem koupě v návrhu označeného bytu s tím, že tato pohledávka byla dne 30.10.2010 zesplatněna pro neplnění podmínek úvěrové smlouvy, dne 15.2.2011 byl s dlužnicí uzavřen splátkový kalendář formou exekutorského zápisu sp. zn. 132 EZ 900/11 a z důvodu jeho porušení se stal dluh vykonatelným ke dni 26.12.2014, přičemž výše vykonatelné pohledávky navrhovatelky činila ke dni 3.3.2016 částku 454.671,92 Kč. Navrhovatelka řádně identifikovala Společenství Spojovací 16, 18, 20, 22, 24 (včetně IČO a sídla) jako dalšího věřitele s pohledávkou ve výši 42.960,-Kč splatnou dne 27.2.2015 (tzn. déle než 30 dní po lhůtě splatnosti) a uvedla, že je tato pohledávka vymáhána na základě exekučního titulu, jímž je platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 4.3.2015, č.j. Cm 24/2015-16, přičemž Okresním soudem Plzeň-město byl dne 24.4.2015 (č.j. 77 EXE 1492/2015-10) pověřen provedením exekuce soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň-město. Z existence těchto splatných neuhrazených pohledávek navrhovatelka dovozovala, že je dlužnice v úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ.

Odvolací soud předně uvádí, že přitakal názoru navrhovatelky, že z žádného zákonného ustanovení ani z judikatury (a to ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež soud I. stupně citoval v napadeném usnesení) nevyplývá povinnost navrhovatele identifikovat v insolvenčním návrhu pohledávku dalšího známého věřitele dlužníka právě jejím právním důvodem.

Požadavky na obsah věřitelského insolvenčního návrhu ohledně tvrzení existence splatné pohledávky dalšího označeného věřitele jsou ustáleny v tom směru, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSCR 14/2011, uveřejněné pod číslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z takto formulovaných závěrů se však nepodává nezbytnost identifikace pohledávek v insolvenčním návrhu vždy také jejich právním důvodem. Vykonatelná pohledávka může být dostatečně určitě konkretizována také prostřednictvím řádné identifikace příslušného rozhodnutí vydaného v nalézacím a exekučním řízení (jako je tomu v projednávaném případě). K tomu odvolací soud rovněž odkazuje na právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2014, č.j. KSBR 45 INS 21355/2014, 2 VSOL 985/2014-A-10.

Veden těmito právními názory a zjištěními dospěl odvolací soud ohledně obsahu insolvenčního návrhu k závěru, že navrhovatelka splnila povinnost tvrdit k podmínce plurality věřitelů takové skutečnosti, jež budou-li osvědčeny či prokázány, umožní přijmout závěr, že vedle navrhovatelky má dlužnice nejméně jednoho dalšího věřitele, vůči němuž má splatný závazek (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), a jelikož je i tento závazek splatný déle než 3 měsíce, je tím podle § 3 odst. 2 písm. b) IZ založena též domněnka, že dlužnice není schopna jejich úhrady (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ). Ostatně ke dni rozhodování odvolacího soudu byl do insolvenčního řízení přihlášen také věřitel Společenství Spojovací 16, 18, 20, 22, 24 se splatnou a vykonatelnou pohledávkou (P2).

Odvolací soud tedy nesdílí závěr soudu prvního stupně, že insolvenční návrh navrhovatelky postrádá vylíčení takových rozhodujících skutečností, na jejichž základě by nebylo možné posoudit, zda se dlužnice nachází v úpadku, či nikoliv, a proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, čímž současně odklidil akcesorický výrok o nákladech řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková