4 VSPH 707/2015-B-19
KSPH 62 INS15742/2014 4 VSPH 707/2015-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kpt. Jaroše 261, 273 71 Zlonice, o odvolání soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, sídlem Voroněžská 144/20, 460 01 Liberec I, Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 15742/2014-B-11 ze dne 24. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 15742/2014-B-11 ze dne 24. března 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze vyzval soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec (dále jen exekutor), aby ve lhůtě do 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaslal na účet majetkové podstaty odměnu a náklady za exekuci majetku dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 9.6.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník). Soud I. stupně zjistil, že exekutor nevydal do insolvenčního řízení odměnu, jež mu přísluší v souvislosti s exekucí majetku dlužníka. Poukázal na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, na zásady insolvenčního řízení uvedené v § 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ), na vztah insolvenčního řízení k exekučnímu řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ, na právní úpravu § 46 odst. 7 exekučního řádu (dále jen EŘ), na konkurenci právní úpravy § 46 odst. 7 EŘ a na § 5 písm. a) a b) IZ. Uvedl, že věřitelé mají v insolvenčním řízení, stejně jako podle EŘ, stejné nebo obdobné postavení, jež je založeno na zásadě poměrného uspokojování věřitelů. Pokud soudní exekutor, kterému v průběhu exekuce vznikají náklady uvedené v ustanovení § 87 odst. 1 EŘ, vymohl při provádění exekuce pohledávku (její část), vzniká mu právo na náhradu nákladů řízení vůči povinnému, ať již vymahatelnou podle příkazu k úhradě nákladů exekuce nebo ne. Tuto pohledávku je povinen přihlásit do insolvenčního řízení. Uzavřel, že byl exekutor povinen vydat do majetkové podstaty úpadce v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce náklady exekuce přihlásit do insolvenčního řízení jako pohledávku vůči dlužníkovi.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal exekutor včas námitky a zároveň se včas odvolal. Navrhl, aby předseda senátu usnesení vydané asistentem soudce zrušil a v případě, že jeho námitce nebude vyhověno, aby je zrušil odvolací soud. Namítal, že soud může zasáhnout do exekučního řízení jen v případě uvedeného v § 109 odst. 6 IZ, kam výplata plnění vymoženého v exekučním řízení nespadá, neboť není prováděním exekuce. Měl za to, že soudce, ani asistent soudce, nebyli oprávněni uložit mu povinnost vydat odměnu a náklady exekuce. Podrobně se zabýval rozborem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydaným pod sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, s nímž nesouhlasil, dovolával se judikatury soudů a zásad exekučního řízení s tím, že došlo ke zpeněžení majetku dlužníka a musí být vydáno usnesení o vydání výtěžku, aby mohl nový nabyvatel řádně a v plném rozsahu věc užívat. Namítal, že jím vydané usnesení č.j. 131 EX 2981/13-264 ze dne 12.12.2014 o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebylo správcem napadeno odvoláním a dovozoval z toho, že podání přihlášky do insolvenčního řízení exekutorem by bylo opožděné a představovalo by uplatnění neexistujícího nároku.

Nejprve se odvolací soud zabýval povahou napadeného usnesení, jímž byl exekutor vyzván k zaslání své odměny a nákladů (bez uvedení jejich výše) na účet majetkové podstaty dlužníka, a dospěl k závěru, že nejde o rozhodnutí přijaté při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 IZ) a ani o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, vůči nimž není odvolání přípustné (§ 91 IZ a § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ale že jde o rozhodnutí, jímž je exekutorovi, jenž není účastníkem insolvenčního řízení, ukládaná povinnost, a proti němuž má exekutor právo se odvolat.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z napadeného usnesení vyplývá, že soud I. stupně vyzval exekutora k zaslání jeho odměny a nákladů na účet majetkové podstaty dlužníka, přičemž přesnou výši těchto částek nelze zjistit ani z odůvodnění napadeného usnesení, což činí napadené usnesení nevymahatelným. Z odůvodnění napadeného usnesení nelze zjistit ani zákonné ustanovení, podle něhož byla exekutorovi taková povinnost uložena. Ostatně takovou povinnost mu nelze uložit podle žádného ustanovení IZ ani podle o.s.ř., což činí napadené usnesení nezákonným.

Podle § 294 odst. 1 IZ insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. To platí přiměřeně i pro dlužníkovy nepeněžité pohledávky ocenitelné penězi.

Citované ustanovení upravuje pravidelný postup v situaci, kdy má insolvenční dlužník pohledávky za svými dlužníky a kdy osobou s dispozičními oprávněními je insolvenční správce. V posuzované věci zadržuje exekutor zřejmě peněžní prostředky, jež měl vydat do majetkové podstaty ve smyslu právních závěrů vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3182/2014 ze dne 23.10.2014, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje (okolnost, že se s nimi exekutor naopak neztotožňuje, je bezpředmětná) a podle kterých je soudní exekutor povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel dlužníka náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásit do insolvenčního řízení. K tomu odvolací soud dodává, že pokud exekutor tuto svoji povinnost nesplní, nezbývá správci, než aby pořadem práva u obecného soudu cestou pravidelného nalézacího řízení (event. vykonávacího řízení) uplatňoval a vymáhal vůči exekutorovi tuto pohledávku. Insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení však takovou povinnost exekutorovi bez zákonného podkladu uložit nemůže.

Protože odvolací soud shledal napadené usnesení nezákonným a nevymahatelným, postupoval (bez vyčkávání na rozhodnutí o námitkách, jež předseda senátu soudu I. stupně neshledal důvodnými, když věc rovnou předložil odvolacímu soudu, aniž by však námitky jako nepřípustné odmítl, neboť směřují proti rozhodnutí, proti němuž lze podat odvolání) podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 3. září 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová