4 VSPH 698/2016-B-118
KSPA 59 INS 11383/2010 4 VSPH 698/2016-B-118

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Štefana anonymizovano , anonymizovano , IČO: 63605686, sídlem Opatovice, Pardubická 278, zast. JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, sídlem Pardubice, 17. listopadu 623, o odvolání Mgr. Davida Letošníka, sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1484, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice, ze dne 16. února 2016, č.j. KSPA 59 INS 11383/2010-B-98,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice, ze dne 16. února 2016, č.j. KSPA 59 INS 11383/2010-B-98, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice zprostil Mgr. Davida Letošníka (dále jen odvolatel) funkce insolvenčního správce (dále jen správce; bod I. výroku), novým správcem ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (bod II. výroku) a odvolateli uložil povinnost předat funkci správce, podat zprávu o své činnosti a o stavu majetku a vyúčtovat svoji odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetkové podstaty, vše ve lhůtě 20 dnů (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně mj. uvedl, že usnesením ze dne 15.12.2011 (A-78) zjistil úpadek dlužníka Štefana anonymizovano (dále jen dlužník), prohlásil konkurs na majetek dlužníka a odvolatele ustanovil do funkce insolvenčního správce, a že posléze shledal, že odvolatel řádně nevykonává funkci správce, když mu v období od ledna 2012 do června 2015 zaslal celkem jen 5 zpráv o průběhu řízení (B-4, B-11, B-16, B-41 a B-48). Proto mu usnesením ze dne 22.6.2015 (B-84) uložil v 15 bodech konkrétní povinnosti, na něž odvolatel reagoval podáním doručeným mu dne 8.7.2015 (B-85), v němž však neuvedl veškeré soudem požadované informace. K bodu ad 2) odvolatel neuvedl v časové posloupnosti všechna jednání se zástupcem věřitelů a obsah projednávaných událostí, nepředložil žádnou písemnost ani korespondenci mezi ním a zástupcem věřitelů ani zápisy z jednání; k bodu 3) nedoložil výpisy z účtů a z pokladního deníku; k bodu 5) nesdělil, v jaké fázi zpeněžování se nezpeněžená část majetkové podstaty nyní nachází (údajně zpracované znalecké posudky a cenové posouzení nepředložil); k bodu 12) nesdělil, jakým způsobem bylo společné jmění manželů vypořádáno, a nepodal vyjádření k podání manželky dlužníka (B-69). Požadované informace neobsahovala ani zpráva odvolatele doručená soudu dne 9.11.2015 (B-91) a do dne vydání napadeného usnesení nezpeněžil odvolatel ničeho z majetkové podstaty dlužníka.

Soud I. stupně citoval § 11, § 32 a § 36 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval se závěrem, že se odvolatel dopustil závažných pochybení, jež opodstatňují jeho zproštění funkce insolvenčního správce.

Soud I. stupně vyšel z toho, že všechny zprávy odvolatele o průběhu řízení založené na B-4, B-11, B-16, B-41 a B-48 byly psány velmi stručně, pouze v obecné a nekonkrétní rovině a neposkytovaly žádné relevantní informace o probíhajícím řízení. Proto též na základě dlužníkových podnětů k dohlédací činnosti, vydal dne 22.6.2015 usnesení (B-84), v němž vyzval odvolatele k odpovědím na konkrétních 15 problematických bodů, na což odvolatel v určené lhůtě reagoval vyjádřením (B-85), jež opět obsahovalo jen obecné informace a na body ad 2), 3), 5) a 12) nebylo reagováno vůbec, když odvolatel žádné relevantní informace soudu neposkytl.

Soud I. stupně konstatoval, že od odvolatele nemá k dispozici údaje o jednáních a obsahu projednávaných událostí se zástupcem věřitelů ani vzájemnou korespondenci mezi nimi, že nemá doložené výpisy z účtů a z pokladního deníku, že odvolatel nepředložil znalecký posudek za účelem ocenění zajištěných nemovitostí, že zpráva odvolatele o stavu zpeněžování majetku je nekonkrétní a nejednoznačná, že výhled na dosažení výtěžku zpeněžení je nejasný a nekonkrétní, že odvolatel nesdělil, jakým způsobem bylo vypořádáno SJM dlužníka a jeho manželky, a nevyjádřil se k podání manželky dlužníka (B-69) spisu, že neúplně a nepřesně provedl soupis majetku podstaty, jenž je k dispozici hned v sedmi aktualizovaných verzích (B-4, B-6, B-51, B-65, B-75, B-76, B-79 a B-90), když k věcně správnému a úplnému soupisu došlo až dne 17.4.2015 (tedy více než tři roky po zahájení insolvenčního řízení), a to až na základě urgencí manželky dlužníka, a že ani poslední verze soupisu (B-90) neobsahuje ocenění provedené odvolatelem, resp. učiněné na základě avizovaného znaleckého posudku, ani uvedení toho, kdo k zapsaným nemovitostem uplatňuje zástavní právo. Dále soud I. stupně uvedl, že odvolatel ve svých zprávách blíže popisuje toliko řešení otázky vynětí pohledávky dlužníka za JUDr. Suchým ve výši 1.078.308 Kč z titulu náhrady škody údajně způsobené dlužníku pro neuplatnění jeho práva u soudu, a podrobně rozvedl svoji komunikaci s odvolatelem na uvedené téma.

Soud I. stupně shrnul, že odvolatel řádně neplnil své povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, nepostupoval s odbornou péčí a závažně porušoval důležité povinnosti uložené mu zákonem a soudem, když mu nepředkládal zprávy o své činnosti 1x za 3 měsíce, když jím předložené zprávy obsahovaly toliko obecné informace neposkytující jasný a srozumitelný obraz o průběhu insolvenčního řízení a když ani po jeho výzvě na B-85 neuvedl, jaké skutečnosti mu v plnění této zákonné povinnosti bránily, a že odvolatel nepřistoupil s odbornou péčí k provádění soupisu majetkové podstaty, který opakovaně a ve všech doplněních vykazoval stejné vady, jež nebyly odstraněny ani v poslední verzi ze dne 9.11.2015 (B-90). Zopakoval, že ho odvolatel neúplně, nekonkrétně a zavádějícím způsobem informoval o celkovém průběhu insolvenčního řízení a zejména pak o jeho komunikaci se zástupcem věřitelů. Nepřehlédl, že v minulosti již rozhodoval o návrhu na zproštění odvolatele funkce správce, a že si z toho odvolatel zjevně nevzal žádné poučení a insolvenčnímu řízení nevěnoval patřičnou pozornost. Protože odvolateli poskytl dostatečnou možnost k tomu, aby se mohl vyjádřit ke všem skutečnostem, které jsou obsaženy v insolvenčním spisu, když mu v rámci dohlédací činnosti uložil 15 podrobných otázek, na něž nedostal úplnou odpověď, zprostil odvolatele funkce správce bez jeho slyšení, novým správcem ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou a odvolateli uložil povinnosti podle § 29 odst. 4 IZ.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal (B-100) a požadoval, aby je odvolací zrušil a ponechal ho ve funkci správce, neboť pro jeho zproštění nebyl žádný důvod a není si vědom žádného svého pochybení. Předeslal, že sám dlužník je velice problematický, neboť se účelově bránil insolvenčnímu návrhu věřitele, odmítal, že by byl v úpadku, osočoval všechny subjekty kolem sebe, opakovaně měnil svoje stanoviska a je velice konfliktní. Uvedl, že neustále musel vyřizovat stížnosti a požadavky dlužníka a jeho zástupce, kteří vyvolávali nejrůznější spory, že ho dlužník očerňoval a komplikoval průběh insolvenčního řízení, a že vše se přeneslo až do roviny osobní, což signalizuje jeho možnou podjatost. Dlužník vyvolává incidenční spory a se svojí manželkou maří zpeněžováni majetkové podstaty jako např. prodej nemovitostí zapsaných na LV č. 355 pro obec a k.ú. Opatovice nad Labem, čímž dochází ke zbytečným průtahům. Vyjádřil názor, že se nenechával od dlužníka a jeho zástupce opakovaně vmanipulovat do vykonstruovaných konfliktů, což ve svém důsledku vyústilo v jeho zproštění z funkce insolvenčního správce. Dalším takovým příkladem je postoj dlužníka a jeho zástupce JUDr. Hladíka při zpeněžování přívěsu zn. UMIKOV PN 2.18T, kdy oba nelogicky a účelově napadali vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Vyjádřil se též k osobě zástupce věřitelů JUDr. Jaroslava Suchého, jenž dříve zastupoval dlužníka a znal téměř detailně pozadí jeho podnikatelských aktivit a s nímž byla zpočátku spolupráce prospěšná, ovšem posléze se začala jejich spolupráce zadrhávat a průtahy v komunikaci byly stále větší. Připustil, že podcenil a špatně vyhodnotil přístup zástupce věřitelů a jeho možnou nápravu, což se negativně promítlo do průběhu insolvenčního řízení a výkonu jeho funkce, vyvrcholilo to pokusem zástupce věřitelů zkrátit majetkovou podstatu a vedlo to k soudnímu řízení mezi odvolatelem jako žalobcem a zástupcem věřitelů jako žalovaným. K argumentaci týkající se případné podjatosti zástupce věřitelů a údajné pohledávky z titulu náhrady škody uvedl, že jde o účelové tvrzení dlužníka a jeho zástupce tak, aby odvedli pozornost od merita věci. Odmítal, že by řádně nevykonával funkci insolvenčního správce, když soudu předložil po dobu insolvenčního řízení 5-7 průběžných zpráv, přičemž není reflektována skutečnost, že v důsledku opakovaných účelových podání dlužníka a jeho zástupce podával opakovaná vyjádření, která zohledňovala aktuální stav insolvenčního řízení. Pokud zůstával stav insolvenčního řízení neměnný, pak by další podání a zprávy nad rámec již podaných byly pouze formální a zbytečně by zatěžovaly soud a věřitele. Dovolával se právních závěrů vyjádřených v usnesení NS ČR ze dne 26.8.2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, jež prezentuje důležité důvody pro zproštění správce funkce se závěrem, že nic takového mu v napadeném usnesení nebylo vytýkáno.

Dlužník ve vyjádření k odvolání (B-103) vyvracel jeho vývody a požadoval, aby odvolací soud vyzval odvolatele k doplnění jeho zprávy o činnosti ze dne 7.3.2016 (B-102), k níž měl výhrady.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném bodě I. výroku včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, přičemž v podrobnostech odkazuje odvolatele na odůvodnění napadeného usnesení s tím, že ani ve stadiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to vyvolat potřebu jeho zrušení či změny.

Podle § 32 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Ve shodě se soudem I. stupně je též odvolací soud toho názoru, že dosavadní výsledky insolvenčního řízení zcela opodstatňují zproštění odvolatele funkce správce, byť se tak stalo bez jeho předchozího slyšení či bez toho, že by napadenému usnesení předcházelo uložení pořádkové pokuty. Trvale nedostatečný výkon funkce insolvenčního správce má též odvolací soud za osvědčený obsahem insolvenčního spisu, z něhož ověřil, že odvolatel za období od ledna 2012 do června 2015 podal jen 5 (jednostránkových) zpráv o průběhu řízení (B-4, B-11, B-16, B-41 a B-48), jež v žádném ohledu nelze považovat za úplné či poskytující dostatečný obraz o průběhu insolvenčního řízení. Tento stav zůstal v zásadě nezměněn i po výzvě soudu I. stupně ze dne 22.6.2015 (B-84), na níž odvolatel sice reagoval (poprvé obsáhlejším) podáním ze dne 7.7.2015 (B-85), avšak neuvedl v něm veškeré soudem požadované informace a tyto neobsahovala ani jeho zpráva ze dne 4.11.2015 (B-91). Pokud jde o liknavé pořizování soupisu majetkové podstaty, má též odvolací soud tuto skutečnost za osvědčenou obsahem spisu, z něhož vyplývá hned sedm jeho aktualizovaných verzí (B-4, B-6, B-51, B-65, B-75, B-76, B-79 a B-90), když k jeho ukončení došlo až dne 17.4.2015 i když ani poslední jeho verze neobsahuje ocenění věcí movitých a nemovitých ani uvedení zástavních práv na nich váznoucích. Za situace, kdy výsledkem shora popsaného výkonu funkce insolvenčního správce bylo jen to, že ode dne 15.12.2011, kdy byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka (A-78), do dne 16.2.2016, kdy bylo vydáno napadené usnesení

(B-98), byla majetkové podstata toliko sepsána, a kdy odvolatel dosáhl v této době jen příjmů z vymožení jedné pohledávky ve výši 29 tis. Kč a ze srážek z příjmů dlužníka ve výši 44 tis. Kč (viz jeho vyúčtování na B-102), shledal odvolací soud věcně správným rozhodnutí soudu I. stupně o zproštění odvolatele funkce správce, neboť dosavadní výkon jeho funkce nedává žádný předpoklad na možné zlepšení. Uvedené platí i přes objektivní komplikace působené ostatními účastníky insolvenčního řízení, na něž odvolatel poukazoval a na něž adekvátně nereagoval způsobem, jenž by nevedl k průtahům v insolvenčním řízení.

Pokud jde o odvolací výhrady spočívající v jeho subjektivním přesvědčení, že si není vědom žádného svého pochybení, že dlužník je velice problematický, účelově se brání, osočuje všechny subjekty insolvenčního řízení, mění svoje stanoviska, je velice konfliktní etc., nelze jimi omlouvat nepodávání řádných a úplných zpráv o stavu insolvenčního řízení ani liknavé pořizování soupisu majetkové podstaty, přičemž totéž platí i pro jednání zástupce věřitelů, na něž si odvolatel nyní stěžoval s tím, že dříve podcenil a špatně vyhodnotil přístup zástupce věřitelů a jeho možnou nápravu, což se negativně promítlo do průběhu insolvenčního řízení a výkonu jeho funkce, vyvrcholilo pokusem zástupce věřitelů zkrátit majetkovou podstatu a vedlo to k soudnímu řízení mezi odvolatelem jako žalobcem a zástupcem věřitelů jako žalovaným. Nadto odvolatel sám připustil narušení své integrity, když v odvolání výslovně uvedl, že jednání dlužníka a jeho zástupce se přenesly až do roviny osobní, což signalizuje možnou podjatost IS . Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně dospěl ke stejnému závěru, totiž že odvolatel manažersky nezvládl tuto insolvenční věc, když nedokázal účinně čelit procesním obstrukcím jeho účastníků, v důsledku čehož se insolvenční řízení v podstatě zastavilo. Za takového stavu věci způsobeného mj. též nedostatečnou aktivitou a kreativitou odvolatele nelze akceptovat jeho názor, že pokud zůstával stav insolvenčního řízení neměnný, pak by další podání a zpráv nad rámec již podaných bylo pouze formální a zbytečně by zatěžovalo soud a věřitele. Ba právě naopak: za takového stavu bylo na místě, aby odvolatel přišel iniciativně s návrhy řešení na další postup v řízení a nezůstával pasivně ve vleku událostí. K odvolatelem prezentovaným právním závěrům vyjádřeným v usnesení NS ČR ze dne 26.8.2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, odvolací soud dodává, že v něm zmiňované důležité důvody pro zproštění správce funkce jsou uvedeny toliko příkladem (a nikoliv taxativně), a že na jeho základě publikovaná právní věta pod zn. R 58/2016 (Skutečnost, že dlužník je ve výkonu trestu odnětí svobody, nezakládá sama o sobě povinnost insolvenčního správce informovat takového dlužníka o svém postupu v insolvenčním řízení jinak (šířeji), než dlužníka, který zmíněným způsobem omezen není.) na posuzovanou věc nijak nedopadá.

Ostatně o tom, že i za ztížených podmínek lze funkci insolvenčního správce vykonávat řádně, svědčí podrobně a pečlivě zpracovaná zpráva nově ustanovené správkyně Mgr. Ing. Petry Hýskové ze dne 5.5.2016 o dosavadním průběhu insolvenčního řízení (B-114) sestavená za 3 měsíce od vydání napadeného usnesení obsahující komplexní přehled o stavu věci včetně věcných návrhů na další postup řízení a aktualizovaný soupis majetkové podstaty se všemi potřebnými náležitostmi; s předloženou zprávou tak ostře kontrastují dřívější zprávy odvolatele založené na B-4, B-11, B-16, B-41 nebo B-48.

Na základě těchto svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice.

V Praze dne 17. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. z.

Za správnost vyhotovení: Mandáková