4 VSPH 650/2016-A-18
KSCB 27 INS 1861/2016 4 VSPH 650/2016-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , IČO: 43863752, bytem Větrná 1480/74, 370 05 České Budějovice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. ledna 2016, č.j. KSCB 27 INS 1861/2016-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. ledna 2016, č.j. KSCB 27 INS 1861/2016-A-6, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích nařídil předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ), a to tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Svatopluku Šůstkovi, Exekutorský úřad Olomouc (dále jen exekutor), umožnil provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitých věcí vedenou pod sp. zn. 185EX 10990/08 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS 1861/2016 deponován na účtu exekutora do doby, než bude možné takto získaný výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty insolvenčního řízení dlužníka Stanislava anonymizovano (dále jen dlužník), nebo do doby než pominou účinky podle § 109 odst. 1 písm. a) IZ.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení mu byl doručen dne 27.1.2016 ve 12.54 hodin a téhož dne ve 14.34 hodin podal exekutor návrh na nařízení výše uvedeného předběžného opatření, v němž uvedl, že na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 provádí exekuci na majetek dlužníka pro vymožení pohledávky ve výši 157.900,70 Kč s příslušenstvím, přičemž původně pověřený exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí dlužníka v katastrálním území České Budějovice 2, zapsaných na listech vlastnictví 3894 a 2265, a to jednotky č. 1480/23, byt, s podílem ve výši 332/14870 na společných částech bytového domu č.p. 1480 a pozemku parc. č. 2061/970-zastavěná plocha isir.justi ce.cz a nádvoří, včetně všech součástí a příslušenství (dále jen nemovitosti). Dražební vyhláškou č. 185EX 10990/08-332 byla nařízena jejich dražba na den 7.5.2015, avšak dne 6.5.2015 podal dlužník insolvenční návrh, v jehož důsledku byla dražba odročena na neurčito. Dlužník nereagoval na výzvu insolvenčního soudu usnesením ze dne 13.5.2015 k doplnění insolvenčního návrhu, jenž byl proto odmítnut usnesením ze dne 16.6.2015, č.j. KSCB 27 INS 11857/2015-A-5, proti němuž podal dlužník odvolání, v němž však neuvedl žádné skutečnosti související s insolvenčním řízením, ale pouze výhrady k vedení exekučního řízení. Usnesením ze dne 23.11.2015, jež nabylo právní moci dne 3.12.2015, odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně, čímž bylo insolvenční řízení pravomocně skončeno, a proto vydal exekutor dne 18.12.2015 usnesení č.j. 185 EX 10990/08-422, jímž stanovil nový termín dražby na den 27.1.2016 se začátkem v 18:00 hodin. Dne 27.1.2016 však dlužník opět podal insolvenční návrh. V tomto jednání dlužníka spatřoval exekutor důvody pro vydání předběžného opatření, přičemž dovozoval, že jeho skutečným cílem bylo zneužití účinků zahájení insolvenčního řízení a obstrukce při provádění exekuce. Zdůraznil, že insolvenční návrh byl podán v takové lhůtě, že již nemohl být před zahájením dražby insolvenčním soudem eventuálně odmítnut pro vady. Ohledně souladu se společným zájmem věřitelů tvrdil, že exekuce je připravena (byl ustanoven znalec, vyhotoven znalecký posudek, vydáno usnesení o určení ceny nemovitých věcí, vydána dražební vyhláška a provedena propagace dražby) a elektronická dražba je transparentním způsobem zpeněžování majetku.

Z insolvenčního spisu sp. zn. KSCB 27 INS 11857/2015 soud I. stupně zjistil, že první insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení byl osobně doručen dlužníkem dne 6.5.2015 a v důsledku § 109 odst. 1 písm. c) IZ bylo jeho podáním zmařeno konání dražby dne 7.5.2015. Dlužníkův insolvenční návrh měl zásadní nedostatky, jelikož k němu nepředložil přílohy (vyjma fotokopie výpisu z rejstříku trestů), byl proto vyzván k jeho doplnění a na tuto výzvu nereagoval. Proti usnesení ze dne 16.6.2015, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, podal dlužník včasné odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.11.2015, které nabylo právní moci dne 3.12.2015, potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž konstatoval, že tvrzení obsažená v odvolání dlužníka nejsou relevantní pro rozhodnutí o důvodnosti odmítnutí insolvenčního návrhu a zdůraznil, že dlužníkem podaný insolvenční návrh má vést k řešení jeho úpadku, nikoli pouze ke zmaření proti němu vedené exekuce. Usnesením ze dne 18.12.2015, č.j. 185 EX 10990/08-422 exekutor opětovně rozhodl o konání dražby na den 27.1.2016 v 18:00 hodin. Téhož dne ve 12:54 hodin (tzn. 5 hodin před zahájením dražby), doručil dlužník osobně do podatelny soudu opětovný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jenž byl shodný s jeho původním návrhem a rovněž neobsahoval přílohy vyjma fotokopie výpisu z rejstříku trestů. Uvedl, že v projednávaném případě již dlužník musel vědět, že nepředložení příloh vede k odmítnutí insolvenčního návrhu. Z časových souvislostí podání obou insolvenčních návrhů (před konáním dražeb) a z absence jakýchkoli příloh učinil závěr, že účelem insolvenčního návrhu dlužníka není dosažení vyrovnání s věřiteli podle zásad IZ a osvobození od placení zbývajících dluhů, ale opětovné znemožnění dražby jeho majetku na základě vykonatelných rozhodnutí. Zároveň dospěl k závěru, že vydání předběžného opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, jelikož elektronická dražba je adekvátním způsobem zpeněžení nemovitostí a je možno ji provést bez zbytečných odkladů, přičemž eventuální výtěžek zpeněžení bude za trvání insolvenčního řízení předán do majetkové podstaty a k uspokojení věřitelů z tohoto výtěžku tak dojde shodně, jako při zpeněžení v insolvenčním řízení. Proto návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal, jelikož považoval návrh na vydání předběžného opatření za zcela neadekvátní a namítal, že jej soud měl zamítnout, a chtěl-li se s ním ztotožnit, měl více ověřovat navrhovatelem předkládané důkazy. Uváděl, že všechny jeho kroky v insolvenčním řízení byly v souladu s právním pořádkem ČR. Namítal, že soudce JUDr. Šimka považuje za podjatého a navrhoval jeho vyloučení z dalšího projednávání. Tvrdil, že exekutor podvádí, jelikož insolvenčnímu soudu zatajil, že se před ním věcí zabýval soudní exekutor Mgr. Jan Svoboda. Uváděl, že se exekutor dopouští trestného činu křivé výpovědi. Namítal, že návrh na předběžné opatření a jednání exekutora je způsobem, jak se zmocnit nemovitého majetku, aniž by byly respektovány platné zákony, a to za dohledu Obvodního soudu pro Prahu 9. Tvrdil, že k Městskému soudu v Praze bylo podáno odvolání proti č.j. 74Nc2673/2008-255, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Uváděl, že exekutorem vydaná dražební vyhláška obsahuje vady, jelikož uvádí neexistující zástavní věřitele a není v souladu se zákonem o dražbách. Namítal, že do dražby jsou přihlášeni věřitelé s nepravomocnými nároky, mající urgentní zájem na jejím co nejrychlejším provedení. Uváděl, že dražební vyhlášku čj. 185EX10990/08-422 vydal exekutor na úřední desce anonymním způsobem, namítal, že písemnosti na úřední desce vyvěšuje nejméně s dvoudenním zpožděním a tvrdil, že pokud při vyhledávání v archivu úřední desky zadá své jméno nebo sp.zn., nezobrazí se žádný záznam. Dále namítal, že exekutor nikdy nereagoval v zákonem stanoveném termínu na návrhy na zastavení a odklad exekučního řízení formou prodeje nemovitostí, reakcí na ně bylo usnesení o stanovení nového termínu dražby, jež bylo vydáno až po čase dražby, přičemž pokud exekutor návrhu nevyhověl, měl být postoupen k rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 9, jenž měl rozhodnout bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů, což se nikdy nestalo. Dovolával se transparentnosti exekučního a insolvenčního řízení, uváděl tvrzení ohledně chybného doručování v exekučním řízení a namítal, že exekutor manipuluje exekučním řízením a zakrývá finanční machinace. Tvrdil, že exekutor mohl po dva roky uplatnit své nároky formou srážky ze mzdy jeho manželky, což nevyužil. Namítal, že exekutorovi a oprávněnému jde toliko o prodej nemovitostí, jejichž dražba pro částku 70.000,-Kč je nepřiměřená jejich hodnotě, přičemž exekutor nevyčerpal všechny možnosti, aby oprávněného uspokojil. Namítal finanční nesrovnalosti exekutorova přehledu přijatých plateb, tvrdil, že v něm chybí částka 44.500,-Kč, a poukazoval na rozdíl v dlužné částce ve výši 5.817,53 Kč v usneseních exekutora, s tím, že v usnesení ze dne 15.1.2016 se uvádí dlužná částka 92.580.79 Kč a v usnesení ze dne 22.2.2016 dlužná částka 86.763,26 Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Předně odvolací soud uvádí, že neshledal důvodným odvolací důvod spočívající ve vyloučení soudce JUDr. Josefa Šimka, jelikož v odvolání uplatněná námitka podjatosti postrádá jakékoli důvody (dlužník neuvedl ničeho k tomu, v čem spatřuje důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti), přičemž zároveň dlužník v odvolání napadal průběh exekučního řízení a nikoli řízení insolvenčního.

Podle § 82 IZ může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2).

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny účinky spočívající v tom, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Předně je třeba uvést, že smysl § 82 odst. 2 písm. b) IZ spočívá v eliminaci účinků vyvolaných nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. V případě dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto insolvenční zákon upravuje v § 82 odst. 2 písm. b) možnost omezit předběžným opatřením některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.12.2014, č.j. KSUL 79 INS 23058/2014, 1 VSPH 2107/2014-A-18).

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu a z insolvenčního rejstříku ověřil správnost skutkových zjištění soudu I. stupně, jež v podstatné části reprodukoval shora, z nichž plyne, že dlužník opakovaně zahajoval insolvenční řízení za situace, kdy již byla v průběhu exekuce nařízena dražba nemovitostí. Odvolací soud je přitom shodně se soudem I. stupně toho názoru, že dosavadní chování dlužníka v insolvenčních řízeních svědčí závěru, že byl veden úmyslem zabránit dražbě. Exekuce na majetek dlužníka byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18.11.2008. Exekučním příkazem ze dne 7.1.2009, č.j. 045 EX 10990/08-15 rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce prodejem nemovitostí. Usnesením ze dne 12.3.2015 vydal exekutor dražební vyhlášku a rozhodl o konání elektronické dražby nemovitostí dne 7.5.2015. Dne 6.5.2015 podal dlužník insolvenční návrh (sp. zn. KSCB 27 INS 11857/2015), k němuž nedoložil zákonem požadované přílohy. Usnesením ze dne 7.5.2015 odročil exekutor termín konání dražby na neurčito. Usnesením ze dne 16.6.2015, č.j. KSCB 27 INS 11857/2015-A-5 insolvenční soud odmítl dlužníkův insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 IZ, jelikož jej přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplnil o požadované přílohy. Toto rozhodnutí bylo k odvolání dlužníka potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 23.11.2015, sen.zn. 4 VSPH 2049/2015, které nabylo právní moci dne 3.12.2015. Usnesením ze dne 18.12.2015 nařídil exekutor nový termín elektronické dražby nemovitostí na den 27.1.2016 v 18:00 hodin. Dne 27.1.2016 ve 12:54 hodin, tedy v den konání dražby, avšak před jejím zahájením, podal dlužník osobním podáním projednávaný insolvenční návrh, který podepsal téhož dne a k němuž přiložil toliko výpis z evidence rejstříku trestů. K návrhu exekutora ze dne 27.1.2016 vydal soud I. stupně dne 29.1.2016 napadené usnesení. Z důvodu následného zpětvzetí dlužníkova insolvenčního návrhu (A-7, A-9), soud I. stupně insolvenční řízení zastavil usnesením ze dne 30.3.21016 (A-14), jež nabylo právní moci dne 26.4.2016.

Odvolací soud je toho názoru, že již z pouhé časové souvislosti okamžiků podání insolvenčních návrhů a dat nařízených dražeb lze dovozovat existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, pro něž lze předběžným opatřením omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. O účelovosti dlužníkova insolvenčního návrhu a tím i o důvodnosti nařízeného předběžného opatření pak dle odvolacího soudu svědčí i zpětvzetí insolvenčního návrhu, jež dlužník učinil po vydání napadeného usnesení. Nadto i ze samotného obsahu odvolání vyplývá dlužníkova snaha zabránit exekuci.

Ohledně tvrzení obsažených v odvolání dlužníka, týkajících se průběhu exekučního řízení, pak odvolací soud konstatuje, že nejsou relevantní pro posouzení důvodnosti napadeného usnesení o nařízení předběžného opatření.

Na základě uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření, a proto napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Toliko pro úplnost odvolací soud dodává, že nepřehlédl skutečnost, že exekutor nebyl dosud soudem I. stupně vyzván k úhradě soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření. Exekutor přitom není osvobozen od jeho placení podle žádného z ustanovení § 11 zákona o soudních poplatcích, tedy ani podle § 11 odst. 2 písm. a), na něž v návrhu odkazoval citací právních závěrů vyjádřených ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4.7.1996, sp.zn. Cpjn 68/95. Odvolací soud v této souvislosti zejména odkazuje na svou konstantní judikaturu, v níž uzavřel, že podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ není úkonem, který by byl soudním exekutorem činěn při provádění exekuce podle exekučního řádu. Nelze tedy vycházet z toho, že by při podání takového návrhu měl soudní exekutor postavení státního orgánu při výkonu exekuční činnosti.

Podání návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ exekutorem, proto nebylo výkonem části veřejné (státní) moci a exekutora tak ohledně tohoto návrhu stíhá poplatková povinnost. Právní závěry vyjádřené ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.7.1996, sp.zn. Cpjn 68/95 na posuzovanou věc nedopadají (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.12.2014, č.j. KSPA 56 INS 24030/2014, 4 VSPH 2315/2014-A-16, ze dne 6.1.2015, č.j. KSPL 65 INS 24436/2014, 1 VSPH 2237/2014-A-16, ze dne 30.3.2015, č.j. KSPL 52 INS 3141/2014, 2 VSPH 793/2014-A-36, nebo ze dne 30.9.2015, č.j. KSHK 45 INS 17348/2015, 4 VSPH 1430/2015-A-13, jakož i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.6.2014, č.j. KSBR 31 INS 11036/2014, 2 VSOL 497/2014-A-12). V dalším řízení proto soud I. stupně neopomene rozhodnout o uložení povinnosti exekutorovi zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč (podle položky 5 sazebníku soudních poplatků), jejíž splnění bude následně vymáhat.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 25. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková