4 VSPH 647/2016-A-35
MSPH 77 INS 15058/2015 4 VSPH 647/2016-A-35

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Sandry anonymizovano , anonymizovano , bytem Za Pohořelcem 725/11, Praha 6, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 15058/2015-A-28 ze dne 29. ledna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 15058/2015-A-28 ze dne 29. ledna 2016 se zr u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužnice Sandry anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž vylíčila, že má nezajištěné závazky v celkové výši 489.010,50 Kč a zajištěné závazky ve výši 544.959,- Kč. Poukázal na usnesení odvolacího soudu ze dne 18.1.2016 (A-25), jímž odvolací soud změnil jeho usnesení ze dne 23.9.2015 (A-18) tak, že se dlužnici neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť shledal její insolvenční návrh neprojednatelným. Citoval § 103 odst. 2, § 106 odst. 1 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil, co se rozumí vylíčením rozhodujících skutečností, z nichž vyplývá úpadek dlužnice. Vyšel ze zjištění, že dlužnice v kolonce č. 7 návrhu ani v seznamech závazků a majetku neoznačila zajištěné závazky ani předmět zajištění a jelikož pro tyto nedostatky nelze insolvenční návrh projednat, odmítl jej podle § 128 odst. 1 IZ, aniž by dále posuzoval návrh na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala (A-29 a A-31) a požadovala obnovení řízení o schválení oddlužení formou splátkového kalendáře. Žádala nařízení isir.justi ce.cz jednání a projednání celé záležitosti odvolacím soudem, neboť soud prvního stupně považovala za zaujatý. Měla za to, že ke svému návrhu dodala veškeré zákonem požadované přílohy a poskytla plnou součinnost a namítala, že ji soud prvního stupně nevyzval k dalšímu doplnění návrhu.

Vrchní soud v Praze aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě platební neschopnosti (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež dlužník není schopen plnit.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím navrhovatel domáhá.

Podle § 104 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (odst. 2). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že dlužnice v kolonce č. 7 insolvenčního návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení (doručeném dne 9.6.2015) vylíčila, že má u 6 věřitelů 7 závazků s tím, že celková výše nezajištěných závazků činí 489.010,50 Kč a celková výše zajištěných závazků činí 544.959,-Kč. Zároveň všech 7 závazků identifikovala, přičemž jejich celková výše odpovídá pouze celkové částce nezajištěných závazků. Žádné zajištěné závazky dlužnice neoznačila. Rovněž v kolonce č. 16 návrhu neoznačila dlužnice žádný majetek, který by byl předmětem zajišťovacích práv a ani v části návrhu popisující všechny závazky neuvedla žádný zajištěný závazek (kolonky č. 18 a 20 ponechala nevyplněné) a všech 7 závazků uvedla v kolonce č. 19, jakožto závazky nezajištěné a vykonatelné. K návrhu pak připojila seznam závazků obsahově totožný s nezajištěnými závazky uvedenými v kolonkách č. 7 a 19 návrhu (A-4/1) a seznam majetku, v němž neoznačila žádný majetek sloužící k zajištění (A-4/2), jež opatřila prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, a prohlášení, že nemá žádné zaměstnance (A-4/3). Ani z dalších listin, jež dlužnice s návrhem soudu předložila (A-4), žádný zajištěný závazek nevyplývá.

Usnesením ze dne 3.8.2015 (A-12) vyzval soud prvního stupně dlužnici k doplnění insolvenčního návrhu mimo jiné o seznam závazků s odděleným uvedením věřitelů, o nichž je jí známo, že proti ní mají (nebo uplatňují) právo na uspokojení ze zajištění, včetně označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku a uvedení, zda a v jakém rozsahu dlužnice právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Dne 14.8.2015 dlužnice soudu předložila doplněný seznam závazků, v němž výslovně uvedla, že vůči ní žádný z věřitelů nemá nárok na uplatnění ze zajištění (A-14/2-3). Napadeným usnesením pak soud prvního stupně s odkazem na závěry vyjádřené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18.1.2016 (A-25) odmítl insolvenční návrh dlužnice pro neprojednatelnost v důsledku jeho vnitřní rozpornosti.

Odvolací soud se však domnívá, že za shora popsaného stavu (kdy dlužnice v doplněném seznamu závazků výslovně uvedla, že žádný věřitel nemá vůči ní nárok ze zajištění) postupoval soud prvního stupně v řízení překvapivě, pokud dlužnici před vydáním napadeného usnesení nevyzval k odstranění popsané vnitřní rozpornosti (na niž poukázal odvolací soud) a k definitivnímu objasnění otázky, zda má či nemá věřitele, kteří proti ní mají (či uplatňují) právo na uspokojení ze zajištění. Až na základě reakce dlužnice na takovou výzvu by totiž mohl přijmout konečný závěr o projednatelnosti návrhu dlužnice.

Na základě těchto zjištění a veden závěry uvedenými shora postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud vyzve dlužnici k vysvětlení vnitřního rozporu insolvenčního návrhu ohledně jejího tvrzení o zajištěných závazcích ve výši 544.959,-Kč (jež uvedla v kolonce č. 7 návrhu), čímž jí dá dostatečnou možnost odvrátit pro ni nepříznivý průběh insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková