4 VSPH 607/2016-A-14
KSPH 71 INS 3697/2016 4 VSPH 607/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Ladislava anonymizovano , anonymizovano a Nataši anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Kladno, Václava Rabase 853, doručovací adresa Kladno, Litevská 2609, zahájeném k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. února 2016, č.j. KSPH 71 INS 3697/2016-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. února 2016, č.j. KSPH 71 INS 3697/2016-A-9, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud Praze odmítl insolvenční návrh dlužníků-manželů Ladislava anonymizovano (dále též dlužník) a Nataši anonymizovano (dále též dlužnice).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužníci návrhem doručeným mu dne 17.2.2016 domáhali zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vyšel ze zjištění, že dlužníci v insolvenčním návrhu nevylíčili rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly jejich úpadek, když v kolonce č. 07 formuláře (návrhu) ani v seznamu závazků neuvedli splatnost závazků. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. Namítali, že splnili veškeré náležitosti insolvenčního návrhu a pokud určité skutečnosti neprokázali, měl je soud vyzvat k doplnění. Dále uvedli, že mají své závazky po splatnosti již po dobu několika let, že jejich splatnost je velmi obtížné přesně určit, že pobírají dávky hmotné nouze a nemohou být tak podnikateli či mít zaměstnance, a že tyto skutečnosti mohli soudu sdělit na jeho výzvu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. isir.justi ce.cz

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (konkrétní datum splatnosti), a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužníci podali nedatovaný insolvenční návrh (A-1), jímž se domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku, spolu s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž v kolonce č. 7 vyznačili, že se domáhají vydání rozhodnutí o svém úpadku, popisovali jeho příčiny a uvedli, že mají celkem 12 závazků u 9 věřitelů, jejichž celková výše jim není známa, že tyto závazky nebyli schopni plnit, a že jsou odkázáni na příspěvek na živobytí ve výši 8.726 Kč měsíčně. V kolonce č. 10, č. 11, č. 12 a č. 13 návrhu na povolení oddlužení dlužníci popsali okolnosti, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění pro účely oddlužení, uvedli výši svých příjmů za poslední tři roky, odkazem na listinu a výši jejich očekávaných příjmů v následujících 5 letech s tím, že vyjma vzájemné, mají též vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Z kolonky č. 15 a č. 16 se podává, že majetek dlužníků tvoří věci osobní potřeby a spoluvlastnický podíl dlužnice o velikosti 1/10 na bytové jednotce č. 2609/24 v budově č.p. 2608, 2609 v Kročehlavech, jenž je zatížen zástavním právem exekutorským; v kolonce č. 17, č. 18 a č. 19 pak dlužníci označili své věřitele, uvedli právní důvod svých závazků a u poloviny z nich uvedli jejich výši. V připojeném seznamu závazků (A-4) dlužníci toliko označili své věřitele a konkretizovali výši 6 závazků; seznam závazků dlužníci podepsali a opatřili jej prohlášením o jeho správnosti a úplnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužníci v insolvenčním návrhu, jenž odvolací soud takřka celý shora citoval, neuvedli žádné konkrétní údaje o splatnosti svých jednotlivých závazků a jejich (alespoň přibližné) výše, jakož i k návrhu nepřipojili řádný seznam svých závazků Z toho plyne, že dlužníci v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčili řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že mají vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (určité datum) a které nejsou schopni plnit. Neuvedli tedy rozhodné skutečnosti, jež by jejich tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníků vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když dlužníkům neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohli navrhovatelé odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková