4 VSPH 558/2015-B-16
KSPL 65 INS 8994/2014 4 VSPH 558/2015-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníků Martina anonymizovano , anonymizovano a Michaely anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Vodárenská 485, Líně, 330 21 Plzeň-sever, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 8994/2014-B-10 ze dne 5. února 2015,

takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 65 INS 8994/2014-B-10 ze dne 5.2.2015 schválil oddlužení dlužníků Martina anonymizovano a Michaely anonymizovano (dále jen dlužníci) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), konstatoval, že insolvenčním správcem byl ustanoven štancl-insolvence, v.o.s. (dále jen správce; bod II. výroku), dlužníkům uložil, aby po dobu následujících pěti let, počínaje měsícem následujícím po účinnosti tohoto usnesení, platili věřitelům ze všech svých příjmů pravidelnou měsíční splátku ve výši, v jaké lze z těchto příjmů provádět srážky podle zvláštních právních předpisů k uspokojení přednostních pohledávek při výkonu rozhodnutí či exekuci, a konstatoval, že se nepřihlíží k návrhu dlužníků na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek (bod III. výroku). V dalších výrocích uložil správci povinnosti uvedené v bodech IV., IX. výroku, přiznal správci zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů (bod V. výroku), uložil povinnosti plátci mzdy dlužnice uvedené v bodě VI. výroku a dlužníkovi uvedené v bodě VIII. výroku, a přiznal věřiteli Hypoteční banka, a.s. právo navrhnout správci způsob zpeněžení zástavy za účelem uspokojení jeho zjištěné zajištěné pohledávky ve výši 1.411.463,91 Kč (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 21.5.2014 (A-11) zjistil úpadek dlužníků a že ekonomická nabídka dlužníků umožní 100% uspokojení nezajištěných pohledávek zjištěných ve výši 301.938,63 Kč. Proto postupoval dle § 406 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. S ohledem na to, že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení nepožádali o stanovení nižších splátek, a že tak učinili až na jednání konaném dne 22.8.2014 (B-4), při němž požadovali snížení výše splátek z důvodu jejich vysokých výdajů vynakládaných na dopravu a léky, uzavřel, že k jejich opožděné žádosti nelze nepřihlédnout. Nadto za situace, že zástupce věřitelů se stanovením nižších splátek než v zákonné výši nesouhlasil.

Jen proti bodu III. výroku usnesení Krajského soudu v Plzni, a to té jeho části, jež se týkala zamítnutí snížení splátek , se dlužníci odvolali a žádali snížení měsíčních splátek na částku 8.000,-Kč z důvodu vysokých nákladů vynakládaných na léky pro děti a povinnosti platit poplatky spojené s bytem v Líních do doby jeho prodeje.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že se insolvenční soud věcně zabývá jen včasným návrhem dlužníka na stanovení jiné výše splátek a že opožděnou žádostí se zásadně nezabývá, neboť se k ní ze zákona nepřihlíží. Jinak řečeno, protože opožděná žádost nemá žádných právních účinků, nevydává se o ní ani žádné rozhodnutí. Pokud by však insolvenční soud o opožděně podané žádosti přesto rozhodoval, je zjevné, že takové rozhodnutí spadá dle názoru odvolacího soudu podle svého obsahu do množiny typových rozhodnutí vydávaných při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 a § 91 IZ), která nelze napadnout odvoláním.

Podle § 406 odst. 4 IZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolání proti rozhodnutím, kterým soud schválil jeho oddlužení, ani proti stanovení způsobu oddlužení (v daném případě plněním splátkového kalendáře), kromě případů, kdy dlužník nesouhlasí se zamítnutím jím podaného návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek splátkového kalendáře. Třeba zdůraznit, že legitimace k podání odvolání má jen ten dlužník, jehož včasný návrh na stanovení jiné výše splátek byl zamítnut z věcných důvodů, a nikoliv toliko z důvodu jeho opožděnosti, neboť o návrhu, k němuž se nepřihlíží, nelze věcně rozhodovat, jak vysvětleno shora.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že v kolonce č. 14 návrhu na povolení oddlužení (A-1) dlužníci zaškrtli, že nežádají o stanovení jiné výše měsíčních splátek a že žádost o stanovení výše měsíčních splátek ve smyslu § 398 odst. 4 IZ vznesl dlužník až na schůzi věřitelů konané dne 22.8.2014 (B-4) po zjištění svého úpadku a po povolení svého oddlužení, tedy opožděně.

Jak vysvětleno shora, k takové opožděné žádosti se ze zákona nepřihlíží a soud prvního stupně o ní (správně) neměl co rozhodovat. Pokud však o ní přesto rozhodl napadeným bodem III. výroku usnesení ze dne 5.2.2015 (B-10), učinil tak v rámci svého dohledu (§ 11 IZ) rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Protože dlužníci v návrhu na povolení oddlužení zavčasu nepožádali o stanovení jiné výše splátek a jejich pozdější žádost nemá žádných právních účinků, neboť se k ní ze zákona nepřihlíží, nemají dlužníci ani legitimaci k podání odvolání proti napadené části bodu III. výroku usnesení ze dne 5.2.2015 (B-10), jenž není rozhodnutím předvídaným v § 398 odst. 4 IZ.

Odvolací soud proto odvolání dlužníků shledal nepřípustným dle § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna, a nadto směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, a podle § 218 písm. b), c) o.s.ř. je odmítl, aniž se věcně zabýval obsahem podaného odvolání.

Pro další průběh insolvenčního řízení odvolací soud připomíná, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno (§ 407 odst. 3 věta prvá). Při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud hodnotí, zda došlo ke změně okolností uvedených v § 407 odst. 3 IZ. Ustanovení § 398 odst. 4 IZ se při tomto rozhodnutí neaplikuje ani v případě, že dlužník sám požádal po pravomocném schválení oddlužení o snížení splátek. Skutečnost, že dlužník je schopen svým nezajištěným věřitelům zaplatit 100 % jejich pohledávek před uplynutím doby pěti let, není sama o sobě důvodem k tomu, aby v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud stanovil dlužníku jinou výši měsíčních splátek, než dle ustanovení § 398 odst. 3 věty první IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.3.2013, č.j. 2 VSOL 218/2013-B-10).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová